Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Krasavicaa píše:
To přece doktor nemůže napsat jen tak, ne?![]()
![]()
![]()
Někteří obvoďáci to dělaj. Všimla jsem si, že ve velkém předepisují Zoloft, mě málem přivedl do blázince svými vedl. účinky, ale tak proč to nedat kde komu a nekontrolovat účinek ![]()
@Krasavicaa píše:
To přece doktor nemůže napsat jen tak, ne?![]()
![]()
![]()
To radši ani nechtěj vědět.
@RadkaCh píše:
To radši ani nechtěj vědět.
I když, to je vlastně fakt.
Je to kšeft ![]()
@radkka píše:
Já vim, když mě to hned nenapadne, já jsem zvyklá se o sebe starat sama i kdybych měla padnout na hubu
Jenže práce neleží na ulici, to trvá. A ženu na RD hned tak někdo nevezme, navíc když je samoživitelka a co si budeme nalhávat, v té práci víc nebude než bude.
Anonymní, zavolej nejdřív na sociálku. Tady máš kontakty podle místa, kde bydlíš. http://www.cssz.eu/cz/kontakty Tam se zeptej, co máš dělat po stránce přídavků. Poradí ti nebo nasměrují na Úřad práce. Pokud jsi na RD a nikoli na mateřské dovolené, zavolej na Úřad práce http://www.prace.cz/…urady-prace/ s tím samým dotazem. Podle získaných informací se posuneš dál.
Anonymní, napadá mě zajít za psychologem, promluvit si. Má kdo pohlídat děti na cca 1,5 hod? Bydlení, je pro tebe přijatelné na přechodnou dobu bydlení v azylovém domě? Podnájmy, dají se sehnat i levnější, mrkla bych se po něčem, můžeš mi do sz napsat v jakém kraji a do jaké maximální částky? Určitě to zvládneš, neboj se ![]()
Všechno bude lepší, nejdříve se zeptám, kolik máš peněz bokem?
Podívej, prvně se ohlédni po spolubydlení s jinou maminkou. Můžete si hlídat prcky, náklady na bydlení budou o trochu menší.
Pak doporučuji navštívit OSPOD, svěřit děti do péče, a zažádat si o příspěvky.
Neboj, bude určitě lépe, nevěšej se, ten chlap ti zato nestojí, že tě dostal do takových životních s. r.ač. ek.
![]()
@qipa píše:
Jenže práce neleží na ulici, to trvá. A ženu na RD hned tak někdo nevezme, navíc když je samoživitelka a co si budeme nalhávat, v té práci víc nebude než bude.Anonymní, zavolej nejdřív na sociálku. Tady máš kontakty podle místa, kde bydlíš. http://www.cssz.eu/cz/kontakty Tam se zeptej, co máš dělat po stránce přídavků. Poradí ti nebo nasměrují na Úřad práce. Pokud jsi na RD a nikoli na mateřské dovolené, zavolej na Úřad práce http://www.prace.cz/…urady-prace/ s tím samým dotazem. Podle získaných informací se posuneš dál.
Tak není vyloučené, že jí někde zaměstnavatel drží místo, navíc brigáda se dá sehnat VŽDY. Žiji sice v Praze ale mamka žije v malém městě, kde je celkem vysoká nezaměstnanost, ale na každé výloze visí sháňka po brigádnících. Dost zaměstnavatelů tam znám, vím, jaká to je práce, často časově flexibilní, ale holt se musí makat, což se nikomu nechce. Já bez praxe, jako puberťačka tam práci našla vždy a nechápala, proč jsou tak u vytržení z toho, že jsem tam vydržela celé prázdniny… teď už to chápu.
Na tvém místě bych si dala schůzku s právníkem a sociálkou.
Partnerovi bych zatím nic neříkala a snažila se žít vedle něj, než se to vyřeší. Nevyhrožuj, nehádej se, nebreč.
Musíš být v klidu. Máš děti a hlavně sbírej síly na boj.
Každá situace má řešení, jen to chce chladnou hlavu a emoce bokem.
Držím palce. ![]()
Prošla jsem si celoživotním domácím násilím. Ten můj si na mě všechno vyřval. Měla jsem ho ráda, ale byla jsem blbec, že jsem si to nechávala líbit. Pořád jsem ustupovala a v koncovce jsem do depresí padala. Zachoval se ke mě jako mizera. Z této mé celoživotní zkušenosti ustupování je tedy moje rada: Já bych nikam neodcházela. Ať si trhne nohou, když se neumí o dítě, když je to nutné, postarat. Neustupuj a hoď se do pohody. Nejen ty, ale tvoje děti ji potřebují. Zařiď si to všechno, kvůli čemu se nyní stresuješ a hubneš, postupně. Máš svá práva, tak se jich nevzdávej. Jen ať se ten tvůj ukázní. Ukázni ho! Vždyť se chová jako malé dítě. Když to nezvládneš, můžeš z těch stresů onemocnět. A kdo se o tvé děti postará. Tak seber odvahu, vezmi rozum do hrsti a všechno postupně, krok za krokem zařizuj.
Pomohly mi nejrůznější organizace, pomohli mi přátelé, které jsem si postupně nacházela. Člověk potřebuje mnoho přátelských rukou podání, aby se z těžké situace dostal. Je dobře, že jsi sem napsala, o podporu sebe a svých dětí požádala.
![]()
Netvrdim že rvat se antidepresivy je samospásné a že by je musela brát a ja nevim třeba i léta. Tady je třeba aby se odrazila ode dna a začala myslet na děti a budoucnost.Ono je pak lepší říkat si chudaci děti co s nima maminka vyskočila z okna??
vaše rádoby chytry špílce o dávkách jí taky nepomůžou.
moje dcera po hodně ošklivem rozchodu a napadání ex a otcem její holčičky ty antideppresiva brala taky. Už je z toho venku, davno uz je nepotřebuje. Jedinè na co bych se teď zakl. vykašlala jsou nějaké myslenky na nového partnera.Dej si život svůj a svych dětí dohromady a pak přijde co přijít má.
![]()
Tak to jsme na tom podobně, jen mám o jedno dítě víc, manžela už to nabavilo tak si našel náhradu
. Nic nevzdávej, musíme tady být pro děti, ty nás potřebují, prostě se musíme postarat. A chlap, to je to poslední, co mě teď zajímá. ![]()
@Anna766 píše:
Netvrdim že rvat se antidepresivy je samospásné a že by je musela brát a ja nevim třeba i léta. Tady je třeba aby se odrazila ode dna a začala myslet na děti a budoucnost.Ono je pak lepší říkat si chudaci děti co s nima maminka vyskočila z okna??vaše rádoby chytry špílce o dávkách jí taky nepomůžou.
moje dcera po hodně ošklivem rozchodu a napadání ex a otcem její holčičky ty antideppresiva brala taky. Už je z toho venku, davno uz je nepotřebuje. Jedinè na co bych se teď zakl. vykašlala jsou nějaké myslenky na nového partnera.Dej si život svůj a svych dětí dohromady a pak přijde co přijít má.
![]()
Ježiši, mně jenom vadí, že hned radíš antidepresiva, vůbec o jejím stavu nic nevíš, ale jo, prášky to vyřeší. Prášky jsou až to poslední. Tomu musí předcházet nějaká snaha z její strany, podpora blízkých, pokud to není tak psycholog, pokud nepomůže psycholog tak psychiatr a až pak léky. Většina lidí, které znám, kteří museli někdy ad brát je štastných, když se obejdou bez nich, protože život jimi ovliněný není vůbec život.
@miri31 píše:
Tak to jsme na tom podobně, jen mám o jedno dítě víc, manžela už to nabavilo tak si našel náhradu. Nic nevzdávej, musíme tady být pro děti, ty nás potřebují, prostě se musíme postarat. A chlap, to je to poslední, co mě teď zajímá.
Držím palečky a posílám hodně síly
, vím jaké to je, když mámu opustil táta kvůli jiné mrše. Taky byla na vše sama a jediné, co jí zajímalo byly děti - na tátu vůbec nemyslela, ten byl vždy až poslední!
Děkuju za podporu.To s tim, že si pujdu hodit mašli-samozřejme to neudelám, sve deti miluju a nenechala bych je tady.Jen proste situace je taková, že to na mašli je..Jak jsem psala v prvnim prispevku, že jsem neodešla z bytu když me vyhodil, protože jsem mu řekla, že na to nemá právo-to mi poradila známá, nicmene vyznáte se v tom nekdo? Má právo me jen tak vyhodit? Manželé nejsme, o deti se starám vzorne a v podstate celá vychova je jen na me.
@miri31 Držím pesti!..A jak to zvládas, jsi také na RD nebo už chodiš do práce? A co bydleni…?
zakladatelka
Moje kamarádka, také si prošla hroznými situacemi s tím svým, se směje, nyní již ne hořce, když toho svého cituje: „Já si nechám byt a peníze a ty si nech děti.“
Moc hezky si to ten její pro sebe chtěl zařídit.
Jó, páni tvorstva, jsou někdy pořádní vyčůránkové.
Tak se, zakladatelko, nedej. Máš svá práva. Tvé děti mají rovněž svá práva.
A na prášky se vykašly. Když člověk sebere odvahu, nedat se, svá práva zjistit a svá práva si uhájit, tak prášky nepotřebuje. Buď silná. Děti potřebují milující a silné matky.