Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nechce do školky/doma novorozenec
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.3.18 10:26
@Emno píše:
No a všimla sis, že ten normální způsob komunikace vyzdvihuješ u dítěte, které má, co chce, zatímco my tu řešíme to, které něčím trpí a právěže nemá, co chce? A to, co chce, nevíme, jak moc je pro něj zásadní, možná hodně, možná to prožívá velmi silně a stále je nevyslyšená.@Amys @Pam12 Dle aktuální situace, tam je spousta vstupních faktorů, záleží to na spoustě věcí, nelze to zobecnit. Určitě bych se ale zajímala hlavně o to, proč dítě manipulaci jako způsob ovlivňování matky vůbec volí. Zdravé a sebejisté dítě ve zdravém prostředí k tomu většinou nemá důvod.
Šla byh víc pod povrch věci, zatímco vy tu řešíte jen ten obal. Kdyby to bylo tak jednoduché, jakože je jí 5, má povinnosti, mimino má na matku taky nárok, tak nebude mít dnešní psychologická obec žádnou práci. Manžel dělá 20 let psychologa - rodinná terapie, párová, vztahy ve škole, osobní problematika… máme toho nařešeno už spoustu a rozhodně ve většině případech rozpcanenost sama o sobě neexistuje. Je k ní téměř vždycky hlubší důvod, ten bych řešila. A téma příchod miminka a ztráta doposud nezpochybnitelné pozice v rodině je jedno z velkých témat zásadně ovlivňujících život prvorozeného.
Jsem ráda, že se to tu obešlo bez negativních efektů, že diskutujete v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 10:32
@Fircon Jsme na tom stejně a taky staršího čeká po dlouhé době školka, jsou mu 4.roky. Miminku jsou též 3 měsíce. Starší nebyl ve školce, kvůli nemoci, pak byl zdravý, ale řádila chřipková epidemie, tak na doporučení lékařky zůstal přes zimu doma. Ale kolektiv potřebuje, nemůže být pořád jen se mnou doma. A taky mě čeká, ráno odvést do školy, přijít domů, nakojit miminko, něco zobnout i já a můžu v jedenáct dopoledne jít zase zpátky do školky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 10:58
@Emno píše:
No a všimla sis, že ten normální způsob komunikace vyzdvihuješ u dítěte, které má, co chce, zatímco my tu řešíme to, které něčím trpí a právěže nemá, co chce? A to, co chce, nevíme, jak moc je pro něj zásadní, možná hodně, možná to prožívá velmi silně a stále je nevyslyšená.@Amys @Pam12 Dle aktuální situace, tam je spousta vstupních faktorů, záleží to na spoustě věcí, nelze to zobecnit. Určitě bych se ale zajímala hlavně o to, proč dítě manipulaci jako způsob ovlivňování matky vůbec volí. Zdravé a sebejisté dítě ve zdravém prostředí k tomu většinou nemá důvod.
Šla byh víc pod povrch věci, zatímco vy tu řešíte jen ten obal. Kdyby to bylo tak jednoduché, jakože je jí 5, má povinnosti, mimino má na matku taky nárok, tak nebude mít dnešní psychologická obec žádnou práci. Manžel dělá 20 let psychologa - rodinná terapie, párová, vztahy ve škole, osobní problematika… máme toho nařešeno už spoustu a rozhodně ve většině případech rozpcanenost sama o sobě neexistuje. Je k ní téměř vždycky hlubší důvod, ten bych řešila. A téma příchod miminka a ztráta doposud nezpochybnitelné pozice v rodině je jedno z velkých témat zásadně ovlivňujících život prvorozeného.
Jsem ráda, že se to tu obešlo bez negativních efektů, že diskutujete v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:15
@Emno píše:
No a všimla sis, že ten normální způsob komunikace vyzdvihuješ u dítěte, které má, co chce, zatímco my tu řešíme to, které něčím trpí a právěže nemá, co chce? A to, co chce, nevíme, jak moc je pro něj zásadní, možná hodně, možná to prožívá velmi silně a stále je nevyslyšená.@Amys @Pam12 Dle aktuální situace, tam je spousta vstupních faktorů, záleží to na spoustě věcí, nelze to zobecnit. Určitě bych se ale zajímala hlavně o to, proč dítě manipulaci jako způsob ovlivňování matky vůbec volí. Zdravé a sebejisté dítě ve zdravém prostředí k tomu většinou nemá důvod.
Šla byh víc pod povrch věci, zatímco vy tu řešíte jen ten obal. Kdyby to bylo tak jednoduché, jakože je jí 5, má povinnosti, mimino má na matku taky nárok, tak nebude mít dnešní psychologická obec žádnou práci. Manžel dělá 20 let psychologa - rodinná terapie, párová, vztahy ve škole, osobní problematika… máme toho nařešeno už spoustu a rozhodně ve většině případech rozpcanenost sama o sobě neexistuje. Je k ní téměř vždycky hlubší důvod, ten bych řešila. A téma příchod miminka a ztráta doposud nezpochybnitelné pozice v rodině je jedno z velkých témat zásadně ovlivňujících život prvorozeného.
Jsem ráda, že se to tu obešlo bez negativních efektů, že diskutujete v klidu.
Promiň, ale zase jsi to okecala, je vidět, že načteno máš hodně, ale prostě mi v tom chybí nějaká skutečná rada. Hysterický výlev vždy není pokus o manipulaci. V tom případě, co tu probíráme, to manipulace je. A vyplývá z toho, že se maminka na něčem domluví a nedodrží to a dítě si je toho vědomo a ví, že se výstupem domůže svého. Sama víš a píšeš, že se s dítětem dá domluvit. Ano dá, ale pak je potřeba si na tom trvat, ne že dítě se rozhodne jednou takhle a za chvilku to neplatí, protože se rozhodlo jinak. Ty tu pořád mluvíš o sourozenci. Ano, kvůli němu to vzniklo, ale cesta jak z toho ven, není pouze tím, že se dotyčná podřídí dítěti. To dítě si je evidentně nejisté, chybí mu hranice, tak prostě zkouší. Já doma jedno hysterické dítě mám, je schopné ztropit scénu, že se mu nepovedla navlíct ponožka, ale na normálních věcech typu školka se s ním dá domluvit (jsou jí tři roky a je nejmladší ze tří dětí). U takhle malých dětí ta hysterie tak trošku vychází z nedozrálosti mozku, ono ví, že nemá smysl se rozčilovat, ale prostě to ještě neumí zpracovat, ale to ještě neznamená, že mu budu ustupovat, protože z toho nemá chudáček rozum. Když je hodně silný hysterický záchvat, tak držím v náručí a čekám, až se uklidní. Vůbec nemám problém jí chápat a i jí to říct, že chápu, že chce to a to nebo že ji mrzí, že se jí něco nevede, ale prostě stejně jí to nedám a stejně se nepodřídím. Pokud je scéna s ponožkou, počkám až přejde a s ponožkou pomůžu (ono v tu chvíli stejně nic jiného smysl nemá). Některé děti prostě takové jsou. U zakladatelčiny holčičky je potřeba projevit chápavost, ujišťovat o své lásce, ale nepodřizovat se. Když se s ní rozumně domluví, že zůstane doma třeba do konce týdne a pak nastoupí jen na dopoledne, tak je potřeba to dodržet. Samozřejmě se s ní může domluvit na tom, že už si ji nechá doma (a nebo pozatímně a pak to zase zkusí), ale nesmí to vycházet z vyřvávání. To bych řešila tak, že bych dcerku obejmula, řekla jí, že chápu, že se jí třeba nechce (já vím, tobě se nelíbí, že jdu zpátky domu bez tebe, viď, nelíbí se ti, že budu s miminkem sama doma, nechce se ti tu zůstávat…), ale prostě pokud jsme se domluvily, že ten den do školky jde, tak by prostě šla řev neřev. Možná bude zakladatelka překvapená a holčička sama dojde k tomu, že přestane řvát a řekne: Mami dobře, já to tu zvládnu. Ale musí dostat tu šanci „dospět“. Tím, že se maminka hned otočí a dcerku vezme domů, se nic nevyřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:24
@Amys já bych řekla, že to je prostě tak, že holčička neumí vyjádřit svůj pocit jinak, tak brečí - neumí říct „maminko, já se bojím, že už mě nemáš tolik ráda, protože mě posíláš do školky a jsi sama doma s bráchou, já bcych chtěla být taky s tebou, já se ted hrozně bojím, že ty ho máš raději než mě“. Je to jistě iracionální, ale pro 5 leté dítě je to podle mě přesné vyjádření jeho strachu.
Ty jako dospělá chápěš už, že maminka má ráda obě dvě děti. Ale ta holčička to ještě neví. Je to pro ní nová situace, stará POUZE tři měsíce.
Je to sice klišé, takový ten „vtip“ jak koluje o tom, jak si muž přivede domů druhou manželku - ale je to tak, tak ona se ted MŮŽE cítit.
A neumí to říct, umí brečet - tak brečí. Není to manipulace (i když je to určitý vynucovací prostředek), ale je to vyjádření strachu a ztráty jistoty. Neumí to prostě jinak. Ono v realitě, kdo z dospělých to umí, se v KLIDU takhle vyjádřit, bez emocí a vzteku, když ho něco hodně hodně štve???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:31
@acimedaca píše:
@Amys já bych řekla, že to je prostě tak, že holčička neumí vyjádřit svůj pocit jinak, tak brečí - neumí říct „maminko, já se bojím, že už mě nemáš tolik ráda, protože mě posíláš do školky a jsi sama doma s bráchou, já bcych chtěla být taky s tebou, já se ted hrozně bojím, že ty ho máš raději než mě“. Je to jistě iracionální, ale pro 5 leté dítě je to podle mě přesné vyjádření jeho strachu.
Ty jako dospělá chápěš už, že maminka má ráda obě dvě děti. Ale ta holčička to ještě neví. Je to pro ní nová situace, stará POUZE tři měsíce.
Je to sice klišé, takový ten „vtip“ jak koluje o tom, jak si muž přivede domů druhou manželku - ale je to tak, tak ona se ted MŮŽE cítit.
A neumí to říct, umí brečet - tak brečí. Není to manipulace (i když je to určitý vynucovací prostředek), ale je to vyjádření strachu a ztráty jistoty. Neumí to prostě jinak. Ono v realitě, kdo z dospělých to umí, se v KLIDU takhle vyjádřit, bez emocí a vzteku, když ho něco hodně hodně štve???
A řešením je stáhnutí ze školky? na jak dlouho? protože už tři měsíce je doma, evidentně to na to nemělo žádný vliv neb dítko se chová stejně a za pár měsíců musí nastoupit do školky po-pá. Nemělo by být řešením strachu a nejistoty něco jiného? tím, že dítko stáhneš ze školky přece strach a nejistota nezmizí samo o sobě, je to o chování maminky/rodiny, aby dodali dítěti pocit lásky, bezpečí a jistoty. To se vylučuje s pobytem ve školce? jak by to tedy řešili, kdyby maminka nastoupila do práce? takových případů je jistě plno a všichni tam pak musí řešit, jak dodat dítěti pocit jistoty a lásky. Předpokládám, že to tito rodiče zvládnou i při zaměstnání či jen při pobytu dítěte ve školce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:39
@Amys Já nemám načteno nic, nečtu tento druh literatury. Jestli potřebuješ konkr. radu, je třeba poskytnout hodně informací, nejlíp detailně popsat dítě, rodiče, vztahy mezi nimi a probůém. Ráda poradim, pomůžu. Psycholog ti nedá takhle radu vůbec, bude chtít sejít se nejlépe se všemi najednou, celá rodina, tak asi na tom něco bude… plácat rady po netu umí každej, ale k čemu to bude, když to neni o znalosti problému?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:43
@Fircon píše:
Zdravím,máme doma tříměsíční mimino.
Jak to zvládaly vaše děti?
Dcera (5 let) nejdříve byla delší dobu nemocná, takže nechodila do školky, pak nám to doktorka nedoporučila z důvodu chřipkové epidemie, aby něco nedonesla na syna.
Teď už pár týdnů zase chodí. Respektive měla by.
Do školky chodí přesně od tří let a nikdy neplakala, snad jen jednou měla nějaký výlev… (ale to bylo ještě v jiné školce před 2 lety).
Vždycky chodila ráda.
Teď ji tam nemůžu dostat. Klidně se převlékne, přezuje, odejde do třídy a najednou letí zpět, že chce být s maminkou, řev, pláč, hysterie…
Vidí, že jsem doma s miminem, tak chce být taky.
Já se jí nepotřebuju „zbavit“ nebo ji na půl dne „odložit“, stejně chodí domů po obědě, takže ji odvedu, doma se v podstatě otočím a už pro ni jdu zase zpátky.
Ale chci, aby si vyhrála s dětmi. Baví ji vyrábět s nimi kdeco, hrát si, zpívat s nimi atd.
A teď, když je pořád zima a hnusně a nedá se jít ani na hřiště, s dalšími dětmi do styku jinak nepřijde. Jen s námi čučí doma.
Nakonec jsme udělaly domluvu, že bude chodit obden.
Ale ani to není schopná dodržet
Už nevím, co s tím. Nechci, aby vypadla z kolektivu a přicházela o kamarády.
A na druhou stranu mi nepřijde dobrý ji ráno „znásilňovat“ a předávat ji uřvanou a vzpírající se učitelce, když ví, že já stejně odejdu akorát tak domů s prckem (ještě jsem to neudělala).
Ale když jí polevím a uřvanou ji ze školky ráno odvedu zpět domů, bude to zkoušet pořád, když ví, že tím dosáhne svého.
Máte zkušenosti a rady?
Díky.
Diskusi jsem nečetla. Mela jsem. novorozence a 3letou. Pul roku po narozeni sestry jsem ji nechala doma, abychom se szily a pak od zari ve 3,5 nastoupila do školky. Nejdřív nadšena, jak to ale bylo denne, chtěla taky zůstat doma se mnou. Ale ja bych se ji nemohla moc věnovat, mimino mělo jiny rezim. Tak do školky prostě choduůila, u nas teda bylo lepsi, zw ji vozil ráno manžel. Zadne ustupky, chodila jsem.pro ni až pi spaní, ale snažila jsem.se ji to vynahradit odpoledne. Mimoni bylo vic s taťkou, ja vic s ni, ale do školky proste chodila. Chvili remcala, pak to vzala, jakmile bych ustoupila na nějaký rezim ob den apis., bylo.by to horsi. Ja bych nic nestihala, ona by prudila. Nakonec brečela, když někdy třeba kvůli nemoci do školky jít nemohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:44
@Keyllah píše:
A řešením je stáhnutí ze školky? na jak dlouho? protože už tři měsíce je doma, evidentně to na to nemělo žádný vliv neb dítko se chová stejně a za pár měsíců musí nastoupit do školky po-pá. Nemělo by být řešením strachu a nejistoty něco jiného? tím, že dítko stáhneš ze školky přece strach a nejistota nezmizí samo o sobě, je to o chování maminky/rodiny, aby dodali dítěti pocit lásky, bezpečí a jistoty. To se vylučuje s pobytem ve školce? jak by to tedy řešili, kdyby maminka nastoupila do práce? takových případů je jistě plno a všichni tam pak musí řešit, jak dodat dítěti pocit jistoty a lásky. Předpokládám, že to tito rodiče zvládnou i při zaměstnání či jen při pobytu dítěte ve školce
Já mám prakticky stejnou zkušenost jako zakladatelka, v mém případě opravdu stažení dcery ze školky pomohlo. Neříkám, že to „nebyl opruz“ - ve smyslu toho, že jsem si nemohla užívat novorozence, neměli jsme doma tolik klidu, musela jsem vymýšlet program i pro ni, mladší dítě nemělo 100% nárok na matku. Ale ona to prostě POTŘEBOVALA. V tu chvíli potřebovala vědět, že jsem tam stále i pro ní a že jí dám možnost, aby se s novou situací vyrovnala. Když vezmu „vysvědčení“ ze školky, které naše školka svým dětem poskytovala, tak druhorozená se narodila v září. Popis ze září dobrý. Říjen-prosinec popisují jako krizový (i když v prosinci tam téměř nebyla), že dcera se nemůže srovnat s příchodem sourozence do rodiny. V lednu pak šla do školky zpět již téměř bez pláče, i přes to se stále v popisu měsíců náledujících objevuje zmínka od učitelek o tom, že dcera se stále ještě vyrovnává s příchodem sourozence. Jiné chování, častý pláč, nejisota, větší potřeba fyzického kontaktu…
Dceru třeba vodil do školky z 90% muž, takže brečela tam hlavně jemu (takže to není jen že to zkoušela na matku).
I já si myslím, že děti potřebují hranice a rozhodně nepatřím mezi ty, které svoje děti nechají si něco vyřvat. Bavíme se ale o této jediné určité situaci.
Tam si myslím, že holčička potřebuje být v kontaktu se svojí maminkou a i s mladším sourozencem, aby si prostě zvykla. Nevybuduje si z toho žádný pocit, že může matku vydírat pláčem, nebo to, že nikdy nebude chtít chodit do školky/školy, když bude muset.
Chce to jen ted jí dát čas, než se srovná se situací. Evidentně jí 3 měsíce nestačí, potřebuje času víc.
Stojí za to lámat její důvěru v rodinu, v rodiče, otřásat jejím světem víc než je potřeba?? Když bude doma další dva měsíce, tak to neznamená, že nikdy nebude dodržovat pravidla a nikdy nebude chtít už chodit do školky.
Pokud nastupuje matka do práce, tak je to úplně jiná situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:54
@acimedaca píše:
Já mám prakticky stejnou zkušenost jako zakladatelka, v mém případě opravdu stažení dcery ze školky pomohlo. Neříkám, že to „nebyl opruz“ - ve smyslu toho, že jsem si nemohla užívat novorozence, neměli jsme doma tolik klidu, musela jsem vymýšlet program i pro ni, mladší dítě nemělo 100% nárok na matku. Ale ona to prostě POTŘEBOVALA. V tu chvíli potřebovala vědět, že jsem tam stále i pro ní a že jí dám možnost, aby se s novou situací vyrovnala. Když vezmu „vysvědčení“ ze školky, které naše školka svým dětem poskytovala, tak druhorozená se narodila v září. Popis ze září dobrý. Říjen-prosinec popisují jako krizový (i když v prosinci tam téměř nebyla), že dcera se nemůže srovnat s příchodem sourozence do rodiny. V lednu pak šla do školky zpět již téměř bez pláče, i přes to se stále v popisu měsíců náledujících objevuje zmínka od učitelek o tom, že dcera se stále ještě vyrovnává s příchodem sourozence. Jiné chování, častý pláč, nejisota, větší potřeba fyzického kontaktu…
Dceru třeba vodil do školky z 90% muž, takže brečela tam hlavně jemu (takže to není jen že to zkoušela na matku).I já si myslím, že děti potřebují hranice a rozhodně nepatřím mezi ty, které svoje děti nechají si něco vyřvat. Bavíme se ale o této jediné určité situaci.
Pokud nastupuje matka do práce, tak je to úplně jiná situace.**
Tam si myslím, že holčička potřebuje být v kontaktu se svojí maminkou a i s mladším sourozencem, aby si prostě zvykla. Nevybuduje si z toho žádný pocit, že může matku vydírat pláčem, nebo to, že nikdy nebude chtít chodit do školky/školy, když bude muset.
Chce to jen ted jí dát čas, než se srovná se situací. Evidentně jí 3 měsíce nestačí, potřebuje času víc.
**Stojí za to lámat její důvěru v rodinu, v rodiče, otřásat jejím světem víc než je potřeba?? Když bude doma další dva měsíce, tak to neznamená, že nikdy nebude dodržovat pravidla a nikdy nebude chtít už chodit do školky.
Aha, tak to se asi vzájemně nepochopíme. Po třech měsících se mi docházka do školky jen na dopoledne, či obden nejeví jako lámání důvěry v rodinu. To už mi přijde trochu přes. Důvěra v rodiče snad spočívá a je založena na lásce a péči a že by 4hodinový pobyt ve školce, kde je holčička veselá a líbí se jí tam, zlomil se mi fakt nezdá a už vůbec pak tedy nechápu to, že v případě nástupu do práce je situace jiná -) tam už by nedocházelo k lámání důvěry k rodičům? nebo ano? nebo by to to dítko zvládlo?…nedává mi to moc smysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:56
@Amys A ke zbytku, co píšeš, už psát nebudu. Pro mě je to dokola to samé, hledíš na to jen na povrchu a nevidíš, nepřipouštíš skutečný problém, možná záměrně, třeba nevědomě, protože je to samozřejmě jednodušší. Pokud máš přímo něco, co by ses chtěla zeptat, tak napiš. Psychologii respektuju a když řeším něco, co se psychiky týká, jdu vždycky do hloubky, a to zde není manipulace a pískání pětiletý holky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:59
@Keyllah Dítě není blbec a samozřejmě chápe závažnost různých důvodů. Když mu řeknu, že potřebuje kolektiv a bude tam mít zábavu, zatimco já jsem s miminkem, vyhodnotí to úplně jinak, než když ví, že doma nikdo není, kdo by tam s ním byl, protože matka je v práci, protože potřebujou peníze či cokoliv jiného. Stejně jako když ti chlap, se kterým máš mít rande, schůzku zruší, protože má práci, je jiné, než když ti napíše, že je doma, ale že nepřijde, protože pro tebe bude dneska lepší, když si dáš oddych sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 12:00
@Janasas píše:
Určitě bych dávala…
Já jednou vyslechla- nejen jednou rozhovor učitelek, jak to dětí umí a dnešní maminky, jim na to - některé, skáčou… Neříkám, že je to v každém případě, taky jsem byla ve stejhé situaci a řeišla odstrčení a, všelijaké takové..
Pak jsme zjistila jednu věc.. co si s tím pomůžu, když si kluka doma nechám..
Bez dětí, věčně viděl, jak se točím okolo mimča na něho času moc nebylo- kojení, přebalování, vaření uklid, většinou seděl u pohádek a nebo něco málo s ním…
Jednou jsme si řekla dost, a prosě jednou, dvakrát takto šel a potřetí to bylo v pohodě a další týden mě vítal s usměvem.. ráno jsem si všechno nutné udělala a pro něho jsem si jela s kočárkem, pak jsme šli na hřišti amohla se mu plně věnovat než jsme přišli domů..
Já v tom nevidím smysl, být jen tak doma, pokud mu máma navytváří smysluplný program- což pochybuju, že některá dokáže za celý den jet naplno doma, hrát se, věnovat se atd..Aspoň takovou neznám..Samozřejmě myslím dlouhodobě.. Já jsem si kluka nechávala doma, když jsme jeli na výlet a nebo, malé blyo nemocné atd.
Přesně tak jsme to měli my. A bylo to lepsi nakonec pro všechny. Viděli jste někdy deti chvilku po tom, co matce vystrihnou hysterak, ze je opousti? Pokud tedy matka odejde? Ja jo, otrok slzy a normálně se zapoji. V nějakých 90% je to jen manipulatorske divadlo. A tech 10%, co fakt trpi, učitelky v MS rozeznaji a doporučí radši nechat doma. U dcery ve školce byla taková 1 holčička z 28, tak zůstala doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 12:04
@Keyllah píše:
Aha, tak to se asi vzájemně nepochopíme. Po třech měsících se mi docházka do školky jen na dopoledne, či obden nejeví jako lámání důvěry v rodinu. To už mi přijde trochu přes. Důvěra v rodiče snad spočívá a je založena na lásce a péči a že by 4hodinový pobyt ve školce, kde je holčička veselá a líbí se jí tam, zlomil se mi fakt nezdá
tam v tom přece nefiguruje nijak ten mladší sourozenec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 12:09
@Keyllah píše:
Aha, tak to se asi vzájemně nepochopíme. Po třech měsících se mi docházka do školky jen na dopoledne, či obden nejeví jako lámání důvěry v rodinu. To už mi přijde trochu přes. Důvěra v rodiče snad spočívá a je založena na lásce a péči a že by 4hodinový pobyt ve školce, kde je holčička veselá a líbí se jí tam, zlomil se mi fakt nezdá
já částečně chápu i tvůj postoj. Je jasný, že se naše názory rozchází.
Zkus si připustit, že i když TOBĚ se ten čas strávený doma zdá dostatečný, tak holčičce to prostě nestačí. TY si podle SVÝCH zkušeností rozhodla, že by jí to stačit mělo.
Takhle to přece v realitě nefunguje - taky budeš naštvaná/uražená/ublížená, když ti někdo z tvého okolí určí nějaký limit pouze ze svého rozhodnutí a ze své zkušenosti na něco, co se ti nedaří a emočně tě to zasahuje. To tím chci jen říct.
Tahle debata by neměla být o tom, jak musí zakldatelka natlačit dítě do školky, protože si musí doma prosadit svou a dítě musí mít hranice. Měla by být o tom, jak té holčičce pomoci se s těmi změnami vyrovnat a co udělat pro to, aby to mohla zvládnout a mohla dál chodit do školky bez pláče. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
