Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci nikam chodit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.4.18 16:06
@Lucciaaa píše:
Tak pockej, az budes nekdy mit dite a muset vypravovat ještě jeho
jj, a kor v zimě. Puncochace a rukavice jsou fakt vyzivny. Zakladatelko s dvěma dětmi se vypravujeme i půl hodiny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 16:07
@Detsa Děkuji 
Taky mám tedy jednu známou, co skoro nechodí ven a hraje jenom doma na Xboxu. Ale ona má přítele, takže vlastně není sama. Já jsem sama, a říkám si, že mít přítele, tak je vše vyřešené, protože už nebudu muset se jít družit někam ven, každý bude chápat, že jsem doma a je tam se mnou někdo další, takže mám jinou „zábavu“. Ale dost lidí chápe „Jsem doma, čtu si, nechce se mi ven“ jako „Radši budu sama zavřená v baráku, než abych šla ven s tebou“
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.18 16:17
@Anonymní píše:
@Detsa Já vím, ale už jsem takhle o pár přátel přišla. Když už jsem venku, oblečená, nachystaná, doma bych ten den stejně „nic neudělala“, a někdo řekne „Jdeme do hospody!“ tak jsem nadšená a jdu.
Ale když je neděle, já uklidila byt, lehla si k PC, a někdo napíše „Jdeme se projít,“ tak jsem otrávená. Jednou dvakrát člověk řekne, že se mu nechce, a potom se ho přestanou ptát úplně a přestanou se s ním bavit.
Pak jde rakcí akorát nepochopení, že proč si vyberu radši být doma, když je venku krásný počasí, a že asi nechci jít ven s tím konkrétním člověkem a asi teda nejsem dobrá kamarádka a nemám je tolik ráda.
Já se zeptat 3× a být pokaždé odmítnutá, protože něco…tak počtvrté se už neptám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 16:24
@Anonymní píše:
Ahoj, radši to dávám anonymě, protože je mi to trochu trapné.
Hodně lidí si asi myslí, že jsem peciválka, no, možná ano, ale prostě mě nebaví chodit ven. Myslím s kamarády nebo tak. Nevadí mi ani tak ta „akce“ samotná, ale jenom představa vypravování nebo přesunu na místo konání, mě naprosto otráví. V 80 % případů pak jenom myslím na to, že chci už být doma, a co lepšího bych doma mohla dělat.
Mám nepsanou zásadu, že přes týden dělám max 3 věci za den (tj. přesouvám se nebo něco dělám max 3× - takže jdu do práce/z práce, to je jedna, pak nakoupit, to je druhá, pak třeba vařím oběd na další den). Víc nic. Kdybych měla jít třeba s kamarádkou někam, tak „musím“ jeden z těch dalších úkonů přesunout jinam. Neexistuje, že bych třeba v sobotu někam šla ráno a potom večer. Vše najednou, protože představa toho vypravování se a chystání se 2× je pro mě děsivá. V neděli jsem doma prakticky vždycky, nikam nechci chodit.
Nejradši bych byla doma a četla si, hrála hry, koukala na filmy, spala. Zvlášť o víkendu, kdy chci mít „klid“.
V sobotu se ale většinou překonám a jdu večer ven s přáteli. To se pak i bavím a jsem ráda, ale prostě ta cesta samotná, je děs. Plánuju dopředu i vynešení odpadků, abych nemusela jít 2× (jednou s odpadky a později někam ven s někým).
Strašně mě vyčerpává to vypravování, oblékání, jít někam a tam něco dělat. Hlavně když nejde o nějakou akci, ale jenom si jít někam „povídat“. Proč? Když si můžeme podídat přes SMS nebo chat v klídku domova?
Chodila jsem na cvičení, ale bylo to 40 minut cesty, a i když mě to bavilo, tak jsem přestala chodit, protože kvůli tomu vypravování a cestování jsem byla vždycky strašně otrávená a naštvaná a protivná.
Jsem jediná divná, že bych chtěla být furt doma, max na zahrádce/balkoně (když je hezky) a když už jít ven, tak aby to bylo naplánované minimálně 14 dní dopředu (abych se mohla psychicky připravit) a bylo to něco fakt hodně zajímavého (kino, festival, pouť…)?
Mám to tak odjakživa, nesnášela jsem lítaní kolem baráku. Výlety např. do Westernového městečka, kina atd. jsem měla ráda, ale „jít ven jen tak“ ne.
No a jak se POVÍDÁ přes SMS nebo chat? Nevim no, co máš za vypravování, zvlášť teď, když můžeš chodit v tričku a „rychlonazouvacích“ botách, během 1 minuty zamykám a odcházím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 16:39
@Paola21 No, tak to máš ty. Já si musím vzít podprsenku (doma nenosím), převlíct se z domácího do venkovního (=vybrat něco, co je čistý, hodí se do počasí, nevypadám v tom jako blbec, hodí se k sobě jednotlivé kusy), obout se, přendat z pracovní kabelky (obrovská taška) klíče, peněženku atd. do menší kabelky, učesat se, zjistím, že mám blbé vlasy, tak si je musím umýt (jinak bych to nechala na večer/další den ráno), když jdeme do centra, tak se namalovat, nasadit čočky/očistit brýle, které na doma nenosím… jít na záchod… a celou dobu myslet na to, že odcházím ze své komfortní zóny.
Extroverti tohle asi těžko chápou, ale každé opuštění té bezpečné klidové zóny doma, je jako jít do velké bitvy. Vyžaduje to velké přemáhání a sílu a ani když už je člověk venku, to kolikrát neodezní.
Ale rozhodně to není kvůli tomu, že bych ty lidi, kamarádky, neměla ráda. To vůbec. Budu tu pro ně, když mají trable, pomůžu, ubytuju, když potřebují, ráda s nimi pojedu na výlet nebo uspořádám akci. Ale plánovanou, ať se psychicky připravím.
Jinak křestní jméno je Kristýna.
- Citovat
- Upravit
22.4.18 16:41
Ty si ty problémy tak nějak sama vyrábíš…
a jak teda zvládáš zásadní věci? Díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 16:43
No já taky nemám ráda hurá akce, ale ze bych jako uz nikam nespla, protoze jsem uz udelala tri veci a tohle by byla ctvrtá…ja tedy ikdyz jsem CD doma, tak udelam tech veci daleko vic. nedovedu si predstavit s touto zásadou se starat o dítě.
od té doby, co jsem se naucila „vykopat se“. ziju narocnejsi ale spokojenejsi zivot. Mam pocit, ze clovek by se mel cely zivot v kazdem ohladu snazit malicko prekonavat. Treba i proto, aby si vytvotril jakousi akcni rezervu na stari, aby ten, kdo ted dela veci tri, nebyl schopen delat uz treba jen jednu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 16:43
@Paola21 „A jak se máš?“ „A co v práci?“ „A co přítel?“ „A vidělas už ten nový díl…“ „A co ten blbec, co tě otravoval?“ „A co v létě?“ „A cos dělala o víkendu?“ „A co pes?“… „Jo, super.“ „V práci dobrý“ „Přítel v pohodě.“ „Ještě jsem to neviděla.“ „Ten blbec už mě nechal být.“ „V létě ještě nevím.“ „O víkendu jsem byla doma.“
„Super, tak čau.“ „Ahoj, díky za pokec.“
3 hodiny v tahu. Small talk o věcech, který jsme si mohly napsat po netu.
Něco jiného je, když se sejdeme u jedné z nás doma a dáme hlubší konverzaci o vztazích, rodině atd. Ale takhle venku se většinou nějaké hluboké rozhovory nekonají.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.18 16:46
@Pudloslava Když jsem doma, tak udělám i 20 a víc věcí. Stejně tak, když jsem v práci. Vadí mi to měnění prostředí, jít někam. Děti nemám a ani teda zatím moc neplánuji. Pokud bych měla, tak je to o něčem jiném, s dětmi není small talk a vypravujeme se všichni z jednoho místa někam, kde něco uděláme. Ne, že oblíknu děcka a pojedeme 40 minut přes město, kde si sedneme v parku na lavičku a budeme se bavit o tom, co bylo ve škole.
@Malaga Jaké zásadní věci?
- Citovat
- Upravit
22.4.18 16:56
Na mě to působí jako slabá sociální fobie. Usuzuju z toho, jak píšeš, že tě samotné vypravování ven psychicky vyčerpává, že máš obavu, že potkáš někoho ve výtahu. Ta práce tě baví (jestli za to stojí, když tě tak psychicky sociálně odsává)?
JInak pokud bys pak chtěla rodinu, asi bych si o tom promluvila s psychologem. Tam už se to takto většinou plánovat nedá a je toho hodně co se musí „oběhat“. Potom ten psychický propad může být obrovský a velmi obtížně se to dáva všechno do kupy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 16:57
@Anonymní píše:
@Pudloslava Když jsem doma, tak udělám i 20 a víc věcí. Stejně tak, když jsem v práci. Vadí mi to měnění prostředí, jít někam. Děti nemám a ani teda zatím moc neplánuji. Pokud bych měla, tak je to o něčem jiném, s dětmi není small talk a vypravujeme se všichni z jednoho místa někam, kde něco uděláme. Ne, že oblíknu děcka a pojedeme 40 minut přes město, kde si sedneme v parku na lavičku a budeme se bavit o tom, co bylo ve škole.
@Malaga Jaké zásadní věci?
aha, tak to jo,
hele po ICQ si tolik nepokecas, ale docela dobre funguje navsteva u tebe doma - nikam nemusis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 17:01
@Anonymní píše:
@Paola21 „A jak se máš?“ „A co v práci?“ „A co přítel?“ „A vidělas už ten nový díl…“ „A co ten blbec, co tě otravoval?“ „A co v létě?“ „A cos dělala o víkendu?“ „A co pes?“… „Jo, super.“ „V práci dobrý“ „Přítel v pohodě.“ „Ještě jsem to neviděla.“ „Ten blbec už mě nechal být.“ „V létě ještě nevím.“ „O víkendu jsem byla doma.“
„Super, tak čau.“ „Ahoj, díky za pokec.“
3 hodiny v tahu. Small talk o věcech, který jsme si mohly napsat po netu.
Něco jiného je, když se sejdeme u jedné z nás doma a dáme hlubší konverzaci o vztazích, rodině atd. Ale takhle venku se většinou nějaké hluboké rozhovory nekonají.
když to napíšeš takhle, tak to mi spíš evokuje špatný výběr přátel…nevzpomínám si, že by s nějakou kamarádkou probíhal náš rozhovor takhle…to možná s nějakou sousedkou, kterou moc neznám…takové ty nezajímavé zdvořilostní fráze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 17:02
@Sexynohy Tu práci mám strašně moc ráda. Ale je to vyčerpávající, protože pořád vlastně něco řeším s lidma. Ale to prostředí a kolegové jsou taky jak já, introverti povětšinou. Jsou to programátoři, takže si víc rozumíme.
@Detsa Mám spoustu 25letých kamarádů S klukama si rozumím asi víc, protože když se jde ven s nimi, tak to má hlavu a patu, není to bezcílné bloudění nebo small talk. Jsou to právě ty (aspoň den dopředu) naplánované akce s nějakou činností. Takže to mám radši.
- Citovat
- Upravit
22.4.18 17:04
@Anonymní píše:
Ahoj, radši to dávám anonymě, protože je mi to trochu trapné.
Hodně lidí si asi myslí, že jsem peciválka, no, možná ano, ale prostě mě nebaví chodit ven. Myslím s kamarády nebo tak. Nevadí mi ani tak ta „akce“ samotná, ale jenom představa vypravování nebo přesunu na místo konání, mě naprosto otráví. V 80 % případů pak jenom myslím na to, že chci už být doma, a co lepšího bych doma mohla dělat.
Mám nepsanou zásadu, že přes týden dělám max 3 věci za den (tj. přesouvám se nebo něco dělám max 3× - takže jdu do práce/z práce, to je jedna, pak nakoupit, to je druhá, pak třeba vařím oběd na další den). Víc nic. Kdybych měla jít třeba s kamarádkou někam, tak „musím“ jeden z těch dalších úkonů přesunout jinam. Neexistuje, že bych třeba v sobotu někam šla ráno a potom večer. Vše najednou, protože představa toho vypravování se a chystání se 2× je pro mě děsivá. V neděli jsem doma prakticky vždycky, nikam nechci chodit.
Nejradši bych byla doma a četla si, hrála hry, koukala na filmy, spala. Zvlášť o víkendu, kdy chci mít „klid“.
V sobotu se ale většinou překonám a jdu večer ven s přáteli. To se pak i bavím a jsem ráda, ale prostě ta cesta samotná, je děs. Plánuju dopředu i vynešení odpadků, abych nemusela jít 2× (jednou s odpadky a později někam ven s někým).
Strašně mě vyčerpává to vypravování, oblékání, jít někam a tam něco dělat. Hlavně když nejde o nějakou akci, ale jenom si jít někam „povídat“. Proč? Když si můžeme podídat přes SMS nebo chat v klídku domova?
Chodila jsem na cvičení, ale bylo to 40 minut cesty, a i když mě to bavilo, tak jsem přestala chodit, protože kvůli tomu vypravování a cestování jsem byla vždycky strašně otrávená a naštvaná a protivná.
Jsem jediná divná, že bych chtěla být furt doma, max na zahrádce/balkoně (když je hezky) a když už jít ven, tak aby to bylo naplánované minimálně 14 dní dopředu (abych se mohla psychicky připravit) a bylo to něco fakt hodně zajímavého (kino, festival, pouť…)?
Mám to tak odjakživa, nesnášela jsem lítaní kolem baráku. Výlety např. do Westernového městečka, kina atd. jsem měla ráda, ale „jít ven jen tak“ ne.
Strasny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
