Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci nikam chodit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.4.18 15:27
Já zase od mala nechci být doma. O víkendech jezdíme s manželem na výlety. V týdnu na procházky a cvičit, to chodím sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 15:31
@Emimin7 píše:
Nevidim v tom problem. Mam to podobne.
Tak pockej, az budes nekdy mit dite a muset vypravovat ještě jeho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 15:32
@Anonymní píše:
Ahoj, radši to dávám anonymě, protože je mi to trochu trapné.
Hodně lidí si asi myslí, že jsem peciválka, no, možná ano, ale prostě mě nebaví chodit ven. Myslím s kamarády nebo tak. Nevadí mi ani tak ta „akce“ samotná, ale jenom představa vypravování nebo přesunu na místo konání, mě naprosto otráví. V 80 % případů pak jenom myslím na to, že chci už být doma, a co lepšího bych doma mohla dělat.
Mám nepsanou zásadu, že přes týden dělám max 3 věci za den (tj. přesouvám se nebo něco dělám max 3× - takže jdu do práce/z práce, to je jedna, pak nakoupit, to je druhá, pak třeba vařím oběd na další den). Víc nic. Kdybych měla jít třeba s kamarádkou někam, tak „musím“ jeden z těch dalších úkonů přesunout jinam. Neexistuje, že bych třeba v sobotu někam šla ráno a potom večer. Vše najednou, protože představa toho vypravování se a chystání se 2× je pro mě děsivá. V neděli jsem doma prakticky vždycky, nikam nechci chodit.
Nejradši bych byla doma a četla si, hrála hry, koukala na filmy, spala. Zvlášť o víkendu, kdy chci mít „klid“.
V sobotu se ale většinou překonám a jdu večer ven s přáteli. To se pak i bavím a jsem ráda, ale prostě ta cesta samotná, je děs. Plánuju dopředu i vynešení odpadků, abych nemusela jít 2× (jednou s odpadky a později někam ven s někým).
Strašně mě vyčerpává to vypravování, oblékání, jít někam a tam něco dělat. Hlavně když nejde o nějakou akci, ale jenom si jít někam „povídat“. Proč? Když si můžeme podídat přes SMS nebo chat v klídku domova?
Chodila jsem na cvičení, ale bylo to 40 minut cesty, a i když mě to bavilo, tak jsem přestala chodit, protože kvůli tomu vypravování a cestování jsem byla vždycky strašně otrávená a naštvaná a protivná.
Jsem jediná divná, že bych chtěla být furt doma, max na zahrádce/balkoně (když je hezky) a když už jít ven, tak aby to bylo naplánované minimálně 14 dní dopředu (abych se mohla psychicky připravit) a bylo to něco fakt hodně zajímavého (kino, festival, pouť…)?
Mám to tak odjakživa, nesnášela jsem lítaní kolem baráku. Výlety např. do Westernového městečka, kina atd. jsem měla ráda, ale „jít ven jen tak“ ne.
To tě to vyčerpává jako fyzicky? Nebo jak?
Taky jsem líná občas jít s košem, tak to vezmu až ráno, když jdu do práce, ale že by se mi nechtělo se vídat s přáteli? 
…ale já při přemisťování se čtu (když teda neřídím) nebo se naopak na tu cestu těším 
A jaké máš povolání? Že by ti možná lezli lidi na nervy a chceš mít svůj klid. Působíš dost usedle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 15:33
@Anonymní píše:
Ahoj, radši to dávám anonymě, protože je mi to trochu trapné.
Hodně lidí si asi myslí, že jsem peciválka, no, možná ano, ale prostě mě nebaví chodit ven. Myslím s kamarády nebo tak. Nevadí mi ani tak ta „akce“ samotná, ale jenom představa vypravování nebo přesunu na místo konání, mě naprosto otráví. V 80 % případů pak jenom myslím na to, že chci už být doma, a co lepšího bych doma mohla dělat.
Mám nepsanou zásadu, že přes týden dělám max 3 věci za den (tj. přesouvám se nebo něco dělám max 3× - takže jdu do práce/z práce, to je jedna, pak nakoupit, to je druhá, pak třeba vařím oběd na další den). Víc nic. Kdybych měla jít třeba s kamarádkou někam, tak „musím“ jeden z těch dalších úkonů přesunout jinam. Neexistuje, že bych třeba v sobotu někam šla ráno a potom večer. Vše najednou, protože představa toho vypravování se a chystání se 2× je pro mě děsivá. V neděli jsem doma prakticky vždycky, nikam nechci chodit.
Nejradši bych byla doma a četla si, hrála hry, koukala na filmy, spala. Zvlášť o víkendu, kdy chci mít „klid“.
V sobotu se ale většinou překonám a jdu večer ven s přáteli. To se pak i bavím a jsem ráda, ale prostě ta cesta samotná, je děs. Plánuju dopředu i vynešení odpadků, abych nemusela jít 2× (jednou s odpadky a později někam ven s někým).
Strašně mě vyčerpává to vypravování, oblékání, jít někam a tam něco dělat. Hlavně když nejde o nějakou akci, ale jenom si jít někam „povídat“. Proč? Když si můžeme podídat přes SMS nebo chat v klídku domova?
Chodila jsem na cvičení, ale bylo to 40 minut cesty, a i když mě to bavilo, tak jsem přestala chodit, protože kvůli tomu vypravování a cestování jsem byla vždycky strašně otrávená a naštvaná a protivná.
Jsem jediná divná, že bych chtěla být furt doma, max na zahrádce/balkoně (když je hezky) a když už jít ven, tak aby to bylo naplánované minimálně 14 dní dopředu (abych se mohla psychicky připravit) a bylo to něco fakt hodně zajímavého (kino, festival, pouť…)?
Mám to tak odjakživa, nesnášela jsem lítaní kolem baráku. Výlety např. do Westernového městečka, kina atd. jsem měla ráda, ale „jít ven jen tak“ ne.
pokud ti to vyhovuje tak proč ne.. je to tvá věc, mě by to nudilo mám ráda akci a když je den pestrý a barevný
jediné na co si dej pozor - chat a sms není totéž jako povídání s reálnými živými lidmi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 15:35
@Emimin7 Fakt? 
Mám to částečně kvůli tomu, že pracuji s lidmi. Musím toho řešit každý den strašně moc a pořád něco řešit s lidmi, tak asi jsem ráda, že si odpočinu od lidí. I to, že bych měla riskovat potkat někoho ve výtahu třeba 
Proto si tak cením chvilek, kdy „nemusím nic“. A snažím se z nich vyždímat co nejvíc. Mohla bych vidět celou epizodu seriálu, na který se dlouho chystám nebo napsat dvě kapitoly v knížce, co tvořím. A místo toho těch 30 minut strávím oblíkáním. Abych jela 30 minut někam „do centra“, tam si sedla v předražené kavárně a utratila minimálně 100 kč za průměrný kafe a abych dvě hodiny pokračovala s kamarádkou v konverzaci, kterou jsme začaly (a klidně mohly pokračovat a dokončit) na chatu na FB… A pak zase jet 30 minut domů, převlíknout se (a večer se převléknout znovu do pyžama), umýt se z venku…
Zabitej den.
Neřeknu, kdybychom šly někam na kolotoče nebo tak něco, a u toho kecaly. To už je něco, co doma dělat nemůžu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.18 15:42
S přáteli se ráda vídám na akcích, ne „se jít projít“ nebo „si jít někam sednout“. Kdyby to byl naplánovaný výlet někam třeba na sběr hub, borůvek, kamenů do lomu atd., to je v pohodě a půjdu ráda. Kdyby to bylo kino, nějaké hry typu lasergame, výlet do zoo, výlet ke koním atd., to je v pohodě. Sednout si večer do hospody ve více lidech, to je v pohodě.
Vadí mi takové to načekané (když mám naplánovanou klidovou neděli) „někam ven si sednout“ s jedním člověkem. Ale neznamená to, že ty lidi nemám ráda. Spíš jenom to nepovažuji za odpočinkovou činnost, ale něco, kde se musím mentálně a fyzicky namáhat (prostě něco dělat), když to samé pak budu muset dělat celý týden v práci.
Oblíkání (chystání) mě vyčerpává psychicky a to má vliv i na následné fyzické vyčerpání, pak se rozčiluju, že se netrefím nohou do nohavice nebo si oblíknu triko naruby a podobně. Vyjdu ven a zjistím, že mě škrtí spoďáry, že mi vyjíždí sukně/triko, že mám díru na punčoše, kámen v botě… a to mě prostě úplně vyčerpá a rozčílí a jsem protivná a nemluvná.
Když jdu do práce nebo mám naplánovanou akci předem, tak si chystám oblečení/boty minimálně den předem, takže to už na sebe jenom hodím a to je v pohodě.
- Citovat
- Upravit
22.4.18 15:43
Možná je to tím, že si vše komplikujes. Ja kdyz jdu jen s kamoskama ven, vezmu triko, kalhoty a neresim, oblečená jsem za minutku. Cesta je jiná věc to chapu. Ale asi by mi hodně vadila jen ta konverzace přes FB, prostě to není ono.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 15:45
Ale prostě jsi typ, který musí mít vše naplánované a nemá rád akce jen tak. Což chápu, každý je nějaký
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 15:46
@Kikf9 No, taky si snažím jenom na sebe hodit šaty, punčochy (v zimě) a boty, nebo legíny a triko a boty. Ale to nemá vliv. Jsem přednaštvaná, že „musím“ někam jít, něco dělat, s někým se bavit.
Když místo toho můžu doma spát, číst si, být v tichu a klidu, nic nemuset, nic neřešit, s ničím se nerozčilovat, o ničem nepřemýšlet.
- Citovat
- Upravit
22.4.18 15:48
@Anonymní píše:
@Kikf9 No, taky si snažím jenom na sebe hodit šaty, punčochy (v zimě) a boty, nebo legíny a triko a boty. Ale to nemá vliv. Jsem přednaštvaná, že „musím“ někam jít, něco dělat, s někým se bavit.
Když místo toho můžu doma spát, číst si, být v tichu a klidu, nic nemuset, nic neřešit, s ničím se nerozčilovat, o ničem nepřemýšlet.
To je jasné, jestli ti to takhle vyhovuje a nemáš pocit ze o něco přicházíš a naopak jsi nejšťastnější doma, tak to tak nech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 15:51
Já se ptám spíš z toho důvodu, že mi jednou za čas napíše ta či ona kamárádka, jestli nechci někam si jít sednout. Když to vím týden dopředu, tak se aspoň psychicky připravím, tak je to v poho, ale jinak mě to „štve“.
Ale je mi blbé se furt vymlouvat. Nebo když to pak není výmluva (je mi třeba blbě), tak už asi tomu nevěří, že mi není dobře.
A kdybych řekla, že se mi nikam nechce, ale není to jima, tak budu stejně za špatnou.
- Citovat
- Upravit
22.4.18 15:55
Ale s tímto ti nikdo neporadí, bud s tím budes bojovat a zkusíš se v tomto ohledu trochu změnit aby ti ty hurá akce tak nevadili, nebo to zůstane jak to je a v tom případě to zkusíš kamaradkam nějak vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 16:00
@Detsa Já vím, ale už jsem takhle o pár přátel přišla. Když už jsem venku, oblečená, nachystaná, doma bych ten den stejně „nic neudělala“, a někdo řekne „Jdeme do hospody!“ tak jsem nadšená a jdu.
Ale když je neděle, já uklidila byt, lehla si k PC, a někdo napíše „Jdeme se projít,“ tak jsem otrávená. Jednou dvakrát člověk řekne, že se mu nechce, a potom se ho přestanou ptát úplně a přestanou se s ním bavit.
Pak jde rakcí akorát nepochopení, že proč si vyberu radši být doma, když je venku krásný počasí, a že asi nechci jít ven s tím konkrétním člověkem a asi teda nejsem dobrá kamarádka a nemám je tolik ráda.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, radši to dávám anonymě, protože je mi to trochu trapné.
Hodně lidí si asi myslí, že jsem peciválka, no, možná ano, ale prostě mě nebaví chodit ven. Myslím s kamarády nebo tak. Nevadí mi ani tak ta „akce“ samotná, ale jenom představa vypravování nebo přesunu na místo konání, mě naprosto otráví. V 80 % případů pak jenom myslím na to, že chci už být doma, a co lepšího bych doma mohla dělat.
Mám nepsanou zásadu, že přes týden dělám max 3 věci za den (tj. přesouvám se nebo něco dělám max 3× - takže jdu do práce/z práce, to je jedna, pak nakoupit, to je druhá, pak třeba vařím oběd na další den). Víc nic. Kdybych měla jít třeba s kamarádkou někam, tak „musím“ jeden z těch dalších úkonů přesunout jinam. Neexistuje, že bych třeba v sobotu někam šla ráno a potom večer. Vše najednou, protože představa toho vypravování se a chystání se 2× je pro mě děsivá. V neděli jsem doma prakticky vždycky, nikam nechci chodit.
Nejradši bych byla doma a četla si, hrála hry, koukala na filmy, spala. Zvlášť o víkendu, kdy chci mít „klid“.
V sobotu se ale většinou překonám a jdu večer ven s přáteli. To se pak i bavím a jsem ráda, ale prostě ta cesta samotná, je děs. Plánuju dopředu i vynešení odpadků, abych nemusela jít 2× (jednou s odpadky a později někam ven s někým).
Strašně mě vyčerpává to vypravování, oblékání, jít někam a tam něco dělat. Hlavně když nejde o nějakou akci, ale jenom si jít někam „povídat“. Proč? Když si můžeme podídat přes SMS nebo chat v klídku domova?
Chodila jsem na cvičení, ale bylo to 40 minut cesty, a i když mě to bavilo, tak jsem přestala chodit, protože kvůli tomu vypravování a cestování jsem byla vždycky strašně otrávená a naštvaná a protivná.
Jsem jediná divná, že bych chtěla být furt doma, max na zahrádce/balkoně (když je hezky) a když už jít ven, tak aby to bylo naplánované minimálně 14 dní dopředu (abych se mohla psychicky připravit) a bylo to něco fakt hodně zajímavého (kino, festival, pouť…)?
Mám to tak odjakživa, nesnášela jsem lítaní kolem baráku. Výlety např. do Westernového městečka, kina atd. jsem měla ráda, ale „jít ven jen tak“ ne.