Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci nikam chodit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.4.18 17:06
@Anonymní píše:
@Paola21 No, tak to máš ty. Já si musím vzít podprsenku (doma nenosím), převlíct se z domácího do venkovního (=vybrat něco, co je čistý, hodí se do počasí, nevypadám v tom jako blbec, hodí se k sobě jednotlivé kusy), obout se, přendat z pracovní kabelky (obrovská taška) klíče, peněženku atd. do menší kabelky, učesat se, zjistím, že mám blbé vlasy, tak si je musím umýt (jinak bych to nechala na večer/další den ráno), když jdeme do centra, tak se namalovat, nasadit čočky/očistit brýle, které na doma nenosím… jít na záchod… a celou dobu myslet na to, že odcházím ze své komfortní zóny.
Extroverti tohle asi těžko chápou, ale každé opuštění té bezpečné klidové zóny doma, je jako jít do velké bitvy. Vyžaduje to velké přemáhání a sílu a ani když už je člověk venku, to kolikrát neodezní.
Ale rozhodně to není kvůli tomu, že bych ty lidi, kamarádky, neměla ráda. To vůbec. Budu tu pro ně, když mají trable, pomůžu, ubytuju, když potřebují, ráda s nimi pojedu na výlet nebo uspořádám akci. Ale plánovanou, ať se psychicky připravím.
Jinak křestní jméno je Kristýna.
Jsem introvert, ale vyjít z baráku mám opravdu během pár minut a to dělám podobné věci jako ty, tak je někde chyba.. Jinak ten tvůj přepis rozhovoru je taky něco, nechceš si najít nějaký normální kamarády se kterými budou ty rozhovory alespoň o něčem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 18:04
Příjdeš mi trošku asociální. Proč nenakoupis cestou z práce, ale jezdíš zvlášť? Já mám taky ráda svůj klid, ale udělám si ho přes týden po večerech. Jeden den o víkendu ráda pokecam s někým, kdo není zákazník nebo dodavatel či kolega. Tak si dej v týdnu voraz a na víkend si jeden den běž. Co se týká dětí, do 5-6let si o nicem smysluplné stejně nepokecáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 18:27
Při čtení této diskuze se mi vybavil jeden článek, konkrétně tahle jeho část:
„Hledáme záchranu doma. Dny, kdy víme, že nemusíme vyjít z domu, s nikým mluvit, zvedat telefony, jsou dny, kdy se zhluboka nadechneme a odpočíváme. Když má přijít na návštěvu jediný člověk, je to pro nás hrozba: víme logicky, že nereálná, ale stejně nám to nepomůže s úzkostí. Jsme nešťatné, i když máme v kalendáři jen jednu nepříjemnou událost. I když si na sebe kladem nároky samy, jako odejít z domu vyvenčit psa, může to v nás vyvolat velkou úzkost. Jde o víc než o to, že jdeme do společnosti: jde o všechny krůčky, které člověk musí absolvovat, aby se vymanil z rutiny a norem. Volby mohou být všezahlcující: co si vzít, sprchovat se nebo ne, co jíst, v kolik se vrátit, jak organizovat čas, jak se chovat mimo dům…všechny tyto myšlenky mohou vyskočit naráz. Smysly se nám mohou přehltit: může nás škrábat triko, podprsenka popichovat, můžem mít malé boty. I nachystat se na to, abychom odešly, nás může zahltit. Mám si nejdřív umýt zuby a až pak dopsat email, mám jí napsat, až se vrátím, nebo už teď? Možná, že zůstat doma je příjemnější, ale jako dospělačky víme, že je,,zdravější” společensky, když občas vyjdeme ven, bavíme se s lidmi, vdechneme do plic čerstvý vzduch, cvičíme a sdílíme. Ale nám to zdravé nepřijde, protože nám to nepřijde BEZPEČNÉ. Ty, které zkoušely kognitivně-behaviorální terapii, ví, že se snažíme si říkat všechna správná slova, předvědčit samy sebe, že naše myšlenky jsou prostě špatně zabudované, přesvědčit se, že jsme v pohodě…a pak se i tahle terapie stane pouze dalším krůčkem k tomu, co MUSÍME udělat, než se vydáme z domu ven. Stočit se na gauči s čistým zvířetem, těžkou přikrývkou, teplým šálkem čaje, filmem nebo dobrou knihou, to může být náš útěk. Aspoň na chvilku můžeme přestat přemýšlet o rozhodnutích a přestat čelit světu. Jednoduchý úkol má jednoduchá pravidla.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 18:50
@ruzoveflamingo2 Tohle je naprosto přesné 
. Doma je to bezpečné, klidné. Nejsem pod neustálou tíhou očekávání.
@kam2 Nakupuji cestou z práce, ale je to zajížďka. A ano, jeden den o víkendu chodím ven nebo s přáteli. Proto chci mít ten druhý den klid. Stejně jako o pracovních večerech (kromě pátku). Dokonce když jsem pracovala na směny, tak jsem počítala kolik hodin „volna“ (doma, nicnedělání) budu ten den mít, když jdu jednou na ráno a podruhé na odpoledne nebo naopak. 
@Paola21 No, nevím, učesat se, namalovat se, vyčurat se… jenom to mi zabere tak 15-20 minut minimálně. Ano, NASADIT si oblečení je za okamžik. Ale upravení toho oblečení, vybrání vhodných bot, to už je zase další část. Jsem podle společenské normy spíš ošklivá, takže když si vezmu jen tak nějaké triko a kecky, tak vypadám jak bezďačka. Musím se aspoň trochu snažit ve výběru oblečení, abych nevypadala jak nějaká nevkusná blbka.
@Detsa No, asi právě jsem dobrá jako ta kamarádka. Kolikrát se se mnou baví i o svých vztazích a tak. Většina z nich jsou zadaní. Já se docela blbě seznamuju, protože asi působím jako blbka, i když jí nejsem (neumím ten small talk, takže když potkám nového chlapa, neumím s ním mluvit, nevím o čem se bavit, tudíž ten dojem blbky, a pak když už se známe lépe a pochopí, že neumím akorát ten small talk, tak už jsme v té fázi přátelství, kdy už se to v nic víc nepřehoupne). Plus ten vzhledový problém, který jsem zmiňovala výše. 
- Citovat
- Upravit
22.4.18 19:00
@Paola21 No, nevím, učesat se, namalovat se, vyčurat se… jenom to mi zabere tak 15-20 minut minimálně. Ano, NASADIT si oblečení je za okamžik. Ale upravení toho oblečení, vybrání vhodných bot, to už je zase další část. Jsem podle společenské normy spíš ošklivá, takže když si vezmu jen tak nějaké triko a kecky, tak vypadám jak bezďačka. Musím se aspoň trochu snažit ve výběru oblečení, abych nevypadala jak nějaká nevkusná blbka.
Nevim no, když přijdu z práce a třeba za 2 hoďky mi někdo napíše, že jdeme ven, tak jsem ještě učesaná a namalovaná z rána, když jsem šla do práce. Oblečení si taky vezmu to stejné, ve kterém jsem byla ten den v práci. Jiná situace je o víkendu, když mám provozní rozcuch a nejsem zrovna ready jít ven, to mi pak příprava trvá, ale jinak opravdu vše pár minut. Podle mě je to spíš o tom chtění…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 19:01
@ruzoveflamingo2 Přečetla jsem si ten článek… to je naprosto přesně o mě. Ty body 2) (naivita) 3) (útěk) 5)!!! Ano, hodně mluvím o sobě, všimla jsem si toho. Nemluvím o sobě, protože jsem egocentrická, ale protože můžu poškodit jenom sama sebe. Ptát se někoho na cokoli (včetně nevinných témat) je pro mě hrozně složité, protože se bojím, abych toho člověka neurazila, abych neřekla něco, co jsem neměla , přesně ten bod 6), který jsi tady přepsala, 7) o barevných snech, to přehrávání, co jsem měla říct jinak, že chápu pocity jiných, ale neumím komunikovat, 
!!! o tom, jak se musím přetvařovat, ale zároveň chci být sama sebou, špatné rozpoznávání obličejů. Ta 10) o špatném vnímání hloubky/výšky a učení se, úzkost kvůli něčemu neočekávanému nebo přípravě něčeho… V tomhle článku je úplně všechno
- Citovat
- Upravit
22.4.18 19:07
Mám to stejně, s přáteli nikam nechodím a když jdu ven (třeba do práce), tak si naplánuju, že zároveň vynesu odpadky, po cestě z práce nakoupit atp. O víkendu jsem nejradši doma na zahradě, občas teda jedeme na výlet, ale chodit někam několikrát za den, to mě taky nebaví. Když jsem měla třeba škola ráno a až pak odpoledne a mezi tím 5 h pauzu, seděla jsem radši ve škole, než abych jela domů a pakzase zpět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 19:09
@Paola21 Hádám, že jsi nikdy neměla úzkost někam jít. Já to nedělám schválně. Třeba bych i chtěla s tím člověkem se vidět nebo něco. Ale nepodstupovat to vše okolo, ta příprava, cesta, všude lidi, strašný stres. Je to opravdu hodně stresové. A potom, v tom venkovním, nechráněném, prostředí, kde nevím, co mě čeká, ještě mluvit o něčem, takže ještě musím myslet na to, co je okolo, jak pojedu domů, kolik je hodin, vypla jsem žehličku, co bude zítra, co je za počasí, co když někdo známý půjde kolem, co když někdo z práce půjde kolem, do toho konverzovat s tím daným člověkem, se kterým jsem se sešla, myslet na to, jestli po příchodu domů budu prvně vařit a potom se sprchovat nebo naopak, jestli mám vše nachystané na další den, a pořád se pokoušet udržovat tu konverzaci. A tohle všechno NAJEDNOU.
Když mám tak dva dny echo dopředu, že se někam jde sednout, tak už jsem psychicky připravená, měla jsem dost času připravit si oblečení, připravit si cestu tam a cestu zpátky, připravit se na to, o čem se bude mluvit.
Pokud jde o větší skupinu, tak je to víc v pohodě, protože vím, že to celé nebude stát jenom na mně, a že i kdybych nic neříkala a nedělala, tak se ostatní zabaví a pobaví mezi sebou.
- Citovat
- Upravit
22.4.18 19:17
A ty ty lidi k něčemu potřebuješ nutně? Nebaví tě chodit ven, tak nechoď, je jasný, že se okruh přátel hoden zůží. Můžeš mít kamarády pouze na dopisování z jiného města, jedna holčina co znám, tak si píšou dopisy, má jich víc po celé republice, pak se sejdou, ale to je plánované, takže by tě to mohlo bavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.18 19:22
@Anonymní píše:
@Paola21 Hádám, že jsi nikdy neměla úzkost někam jít. Já to nedělám schválně. Třeba bych i chtěla s tím člověkem se vidět nebo něco. Ale nepodstupovat to vše okolo, ta příprava, cesta, všude lidi, strašný stres. Je to opravdu hodně stresové. A potom, v tom venkovním, nechráněném, prostředí, kde nevím, co mě čeká, ještě mluvit o něčem, takže ještě musím myslet na to, co je okolo, jak pojedu domů, kolik je hodin, vypla jsem žehličku, co bude zítra,co je za počasí, co když někdo známý půjde kolem, co když někdo z práce půjde kolem, do toho konverzovat s tím daným člověkem, se kterým jsem se sešla, myslet na to, jestli po příchodu domů budu prvně vařit a potom se sprchovat nebo naopak, jestli mám vše nachystané na další den, a pořád se pokoušet udržovat tu konverzaci. A tohle všechno NAJEDNOU.
Když mám tak dva dny echo dopředu, že se někam jde sednout, tak už jsem psychicky připravená, měla jsem dost času připravit si oblečení, připravit si cestu tam a cestu zpátky, připravit se na to, o čem se bude mluvit.
Pokud jde o větší skupinu, tak je to víc v pohodě, protože vím, že to celé nebude stát jenom na mně, a že i kdybych nic neříkala a nedělala, tak se ostatní zabaví a pobaví mezi sebou.
Třeba tyhle otázky mi přijde úplně zbytečný řešit, není to jedno? 
Vyhledala bych být tebou odbornou pomoc, třeba nějakou tu terapii, to musí být hrozně náročný život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 19:26
@Paola21 Logicky vím, že je to zbytečné řešit. To neznamená, že mi tyhle myšlenky vyskakovat nebudou. Byla jsem u odborníků, řekli, že jsem prostě taková, že s tím nic nenadělám. Případně opět rady typu „nemyslete na to“.
Dalo by se říct, že nestále bojím. Co se stane, co by se mohlo stát. A jediná chvíle, kdy se cítím v bezpečí je doma.
Ale ty lidi mám ráda. Fakt že jo a ráda s nimi něco podnikám, ale ne neplánovaně. Já jsem ve skutečnosti hodně otevřený člověk, pro většinu přátel vrba a tak. Mám lidi ráda. Akorát se mi rychle vybíjí baterie. Když vyrážím s někým společně z domu, tak ten problém rázem zmizí, protože cítím, že mám od toho druhého podporu.
- Citovat
- Upravit
22.4.18 19:36
Řekla bych, že to asi bude sedět na nějakou lehčí poruchu… Což není nic špatného, jen by tě to mohlo uklidnit, že jsi taková, protože tu poruchu máš. Ale jinak mi na tom nepřipadá nic tak zvláštního, prostě to tak máš, nestresuj se tím, že ti někdo může zavolat a jít ven.
Já to mám podobně, ale bez těch fobických částí, u mně je to spíš lenost 
. Ale mám teda rodinu, takže často musím svojí lenost překonávat 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.18 20:03
@Detsa No, spíš typ, co se neumí bavit s cizími muži, se kterými by se to mohlo přehoupnout v něco víc (proto si právě nejvíc rozumím se zadanými muži a s gayi). Neumím být taková, že to chlapa zaujme, aby chtěl něco víc, asi. A když už chce, tak ta zeď kolem mě na dalších schůzkách spolehlivě odradí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.18 20:07
@Detsa Jinak k tomu vzhledu. Sama sobě se líbím, myslím, že mám pěkný obličej, ale rozhodně nezapadám do té klasické společenské normy krásy.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
