Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Tak poslední vztah mě kromě té přirozené energie stál i hodně peněz a nakonec mi zůstaly oči pro pláč. Dříve mi stačila jenom ta laskavost a milý úsměv, takže jsem byla schopna tolerovat hodně věcí. Nedostatků u protějšku.A že se nechci starat o jeho děti? Hele, zůstala jsem na péči o své dítě zcela sama. Ex je z těch, co nemá absolutní zájem. I moje vlastní rodina mě odepsala. Každý den s tím bojuji. Já se fakt psychicky necítím na to řešit rodičovské problémy u jiných dětí. Suplovat jim matku. Vozit je na kroužky. Dělat úkoly a hrát si s nimi. A do toho řešit péči o to svoje. Mám prostě strach, jak bych to zvládala. Co dělat v situacích, kdy by moje dítě to partnerovo nějak zranilo a jeho matka by dělala hysterické scény, že je její zlatíčko týrané. Viděla jsem hodně, takže si takové věci dovedu představit jako zcela reálné situace. Ačkoli se může zdát, že jen tak fantazíruji.
Ale to všechno je v pořádku. Přijde mi naprosto přirozené, že nemáš kapacity na to se starat o další děti, je zcela přirozené, že jsi opatrná, je úplně přirozené, že se neženeš do dalšího dítěte, je naprosto přirozené, že ti nezbývá další energie.
Jen je to současné nestavení ne moc slučitelné se vztahem. A ještě méně slučitelné s dlouhodobý stabilním vztahem. Jako logicky bezdětný bude chtít další děti, dětný bude mít děti, můžeš vybrat takového, který se o ně bude starat sám, ale budou tam. Chlap, co do toho s tebou půjde musí zajistit, aby jeho dítě neubližovalo tvému Ty, když chceš vztah, tak zas musíš alespoň ze své strany zajistit bezpečnost jeho dítěte. Pokud ne, tak to asi není k tomu, aby klasický vztah se spolubydlením se vším všudy fungoval. A zvážit, jestli nestojíš o nějaké alternativy klasického vztahu. nebo chceš jen všechno nebo nic (také legitimní volba)
Neznám nikoho, u koho by to bylo bez problémů. V reálu mám kolem sebe ty případy, kdy problémy nedělají nevlastní děti ani zlá nextka, ale biologická matka dětí.
Kdybych musela znovu hledat partnera, nešla bych do nikoho, kdo má nezletilé děti.
Ta energie vložená do někoho, kdo to neocení, je další věc. Vidíš to úplně správně. Pro nevlastní děti se můžeš přetrhnout a stejně to nebude nikdy dost. Takže ti radím, dej na svou intuici a starej se o své dítě. Pokud chceš ještě nějaké, najdi si bezdětného. Pokud ne, tak někoho, kdo má děti velké.
@ulice píše:
Neznám nikoho, u koho by to bylo bez problémů. V reálu mám kolem sebe ty případy, kdy problémy nedělají nevlastní děti ani zlá nextka, ale biologická matka dětí.Kdybych musela znovu hledat partnera, nešla bych do nikoho, kdo má nezletilé děti.
Ta energie vložená do někoho, kdo to neocení, je další věc. Vidíš to úplně správně. Pro nevlastní děti se můžeš přetrhnout a stejně to nebude nikdy dost. Takže ti radím, dej na svou intuici a starej se o své dítě. Pokud chceš ještě nějaké, najdi si bezdětného. Pokud ne, tak někoho, kdo má děti velké.
Otázka je, proč do toho tolik ženský té energie investují. Očekávaj vděk, či co? Proč se můžeš přetrhnout? Co ty ženský k tomu tak pudí?
@Lama Lama píše:
Otázka je, proč do toho tolik ženský té energie investují. Očekávaj vděk, či co? Proč se můžeš přetrhnout? Co ty ženský k tomu tak pudí?
Já se rozhodne nepřetrhnu ![]()
Podle mě je důvod naivní představa o jedné velké rodině. Na začátku téměř každá next věří, že bude mít jeho děti ráda podobně jako svoje. Nenechá si žádný prostor pro sebe, odstup, všechno si bere osobně, investuje čas i city. Až časem zjistí, že se jí to nevrací a že je to podobné jako s dětmi například bráchy, nejlepší kamarádky, dobré sousedky. Toho dospělého máš ráda, miluješ nebo je to tvoje rodina, ale k jeho dětem nemáš žádné povinnosti. Nemusíš je mít ráda, natož milovat, nemusíš se o ně starat, pomáhat mu s nimi, nemusíš se s jejich rodiči shodnout na výchově. Musíš je jen respektovat, být férová, ale nepřebírat zodpovědnost, jelikož nemáš žádná práva, tak by ses stala jen chůvou a služkou. A to se většinou hodí všem kromě tebe.
Zároveň všechny tyhle děti, včetně nevlastních, musí respektovat tebe, tvůj domov a ten má nějaká pravidla, která musí dodržovat všichni jeho členové i ty děti sousedů, bratra, nevlastní děti. A to je taky celkem složité si prosadit, protože podvědomě se člověk pořád hlídá, aby nebyl nespravedlivý a má tendence spíš ustupovat do pozadí, aby nevlastní děti byly spokojené. Otci to nevadí, bio matce se to hodí a tak jediná nespokojená je pak next. A pak vznikají ty diskuse „nesnáším dceru manžela“.
Ale myslím si, že to není vždycky jednoduché, nejen k tomu dojít, ale i to dodržovat. A taky vše hodně ovlivňují jednotlivé osobnosti. I nextka i děti i bio rodiče můžou mít špatný charakter. Pak je to všechno zase o něco těžší.
Moje sestra dvě děti (4,5 let), těhotná, čekala dítě s Down syndromem, v těhotenství potkala muže, kterého si vzala a mají spolu poslední, čtvrtý dítě. Nedělá žádné rozdíly, ke všem dětem stejně a to byl BEZDĚTNÝ když ji potkal. Vlastně člověk by ani neřekl, že není jejich bio.