Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nechci svého syna, už nemůžu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
ludmilaadamkova
21.1.22 20:28
- Citovat
- Upravit
21.1.22 20:28
A udělal nejakej fakt průšvih, má kazenske potíže ve škole atp? To bys mohla zkusit středisko výchovné péče, napřed pro rady, ambulantni docházku, později třeba i ten pobyt, kdyby byl potřeba. Pokud prostě jen klasický zlobí a přišel na to, jak spolehlivě vytocit matku, tak pomůže asi krutá ignorace… prostě se vytocit nenechat. Pokud má nějakou diagnozu, má na to třeba nějaké léky? Zkusit jiné terapie, když ty stávající nepomáhají. Jiné odborníky, skupiny děti se stejnou diagnózou, tábory a kroužky pro takové děti atp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:28
@Anonymní píše:
@prejeta_zaba Že ví, že je takový, makový. Neví, proč to dělá a už bude hodný. Do minuty (skutečně) zase něco provede.
Třeba to fakt nedělá schválně. Ale být v jeho kůži, cítila bych se hrozně. Možná bych zlobila zrovna proto, abych na sebe upozornila. Nebo natruc. Kromě napadání sourozenců (což může být prachobyčejná žárlivost) jsi nám nesdělila, co tak hrozného dělá. Třeba má malé sebevědomí. Ono když celé dětství posloucháš odevšad, jak jsi strašná, nejhorší, tak se vlastně ani nesnažís zlepšit. Proč taky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:31
Netlačíte moc na pilu? Samé poradci, sezeni a socialka. Všude se resi on, porad zrejme poslouchá jaka je s nim potiz.
Dostal skatulku a tak se podle ni chová.
Co se na všechna ta sezeni a odborniky a zarucene rady vykaslat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:33
@MartinaIrena píše:
Taky bych řekla
Tak ale to by měl mít v 8 letech už snad diagnostikované ne? Navic jako věštit tady ADHD podle nějakého zevrubnéhp nicneříkajícího popisu abstraktna???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:34
Zakladatelko, u sporů mezi sourozenci je musíš prostě jen oddělit. Nenadavat, jen to ukončit a předcházet tomu tím, že to budeš předvídat. U kroužků je potřeba najít takového trenéra (chlapa!!!), u kterého si dopředu overis, že to se synem zvládne. Jsou takoví lidé, ale musíš hledat. Hledej, co jo nejvíc baví a co by ho mrzelo, kdybys mu odejmuta. Třeba mobil? A pak můžeš vytvořit přehledný systém odměn a trestů- správného a nesprávného chování. Vychovavej prací, ta ještě nikomu neublížila. Za špatné známky netrestej, ale makejte na tom, aby si opravil. Víc mě teď nenapadá, počkám, co ještě napíšeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:35
@Anonymní píše:
Ahoj. Kde začít? Mám 3 děti. Nejstarší a nejmladší jsou raraši, ale vždy dojdeme k nějakému pokroku, co se výchovy týče. Prostřední syn (8 let) je moje noční můra a vnitřně už cítím, že jsem v koncích, jsem na dně. Je nezvladatelný, problémy s ním byly od malička, cca od 5 letnavštěvujeme psychologa, chodí na arteterapii, neustále jezdíme na víkendové pobyty kvůli budování pouta, diagnóze, snad všemu. Navštěvuje nás i na mou žádost sociální pracovnice, neboť jsou problémy i ve škole, z jakéhokoli kroužku, tábora ho vždy do týdne vyhodí. Žádný pokrok, nikdo mi doteď neřekl, kde se v něm ten problém vzal, jen zhoršení. Sama sebe označuji jako autoritativního rodiče - máme mantinely, pravidla, režim, hodně si povídáme, máme rodinné aktivity… Dnes byla opět šílená scéna a já začala listovat rady na netu, jak umístit dítě do diagnosťáku, nebo alespoň internátní základní školy. Všude akorát čtu, že za všechno můžou rodiče, ale co když ne? Co když je opravdu „špatný“ od narození? Já se můžu přetrhnout, abych mu/nám pomohla, ale nikam to nevede, je to malé monstrum a já už opravdu nevím, dnes se mi opravdu chtělo umřít, než zase opět řešit jeho nesmyslné napadání sourozenců, rozbitých věcí, atd. Promiňte za sloh, muselo to ven. Máte někdo zkušenost, radu, něco…
@Anonymní píše:
„@Leni_2019“
Nic… Dokola ho testují, nás oba, celou rodinu. Pozorují jak spolu jednáme, jak se k sobě chováme, pak řeknou, že je vše, jak by mělo být a máme v tom pokračovat… K synovu chování řeknou, že ho máme brát takového, jaký je… Už se mi chce kolikrát zvracet z těch po*ělaných sluníčkových keců. Oni s ním žít nemusejí…
Takže chodíte k psychologovi - je klinický? Na arteterapie a navštěvuje vás sociální pracovnice.
Co psychiatr a neurolog?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:36
@fíkofka píše:
Tak ale to by měl mít v 8 letech už snad diagnostikované ne? Navic jako věštit tady ADHD podle nějakého zevrubnéhp nicneříkajícího popisu abstraktna???
No nevíme. Je to jedna z možností. Uvidíme, co ještě napíše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.1.22 20:44
@Anonymní píše:
Ahoj. Kde začít? Mám 3 děti. Nejstarší a nejmladší jsou raraši, ale vždy dojdeme k nějakému pokroku, co se výchovy týče. Prostřední syn (8 let) je moje noční můra a vnitřně už cítím, že jsem v koncích, jsem na dně. Je nezvladatelný, problémy s ním byly od malička, cca od 5 let navštěvujeme psychologa, chodí na arteterapii, neustále jezdíme na víkendové pobyty kvůli budování pouta, diagnóze, snad všemu. Navštěvuje nás i na mou žádost sociální pracovnice, neboť jsou problémy i ve škole, z jakéhokoli kroužku, tábora ho vždy do týdne vyhodí. Žádný pokrok, nikdo mi doteď neřekl, kde se v něm ten problém vzal, jen zhoršení. Sama sebe označuji jako autoritativního rodiče - máme mantinely, pravidla, režim, hodně si povídáme, máme rodinné aktivity… Dnes byla opět šílená scéna a já začala listovat rady na netu, jak umístit dítě do diagnosťáku, nebo alespoň internátní základní školy. Všude akorát čtu, že za všechno můžou rodiče, ale co když ne? Co když je opravdu „špatný“ od narození? Já se můžu přetrhnout, abych mu/nám pomohla, ale nikam to nevede, je to malé monstrum a já už opravdu nevím, dnes se mi opravdu chtělo umřít, než zase opět řešit jeho nesmyslné napadání sourozenců, rozbitých věcí, atd. Promiňte za sloh, muselo to ven. Máte někdo zkušenost, radu, něco…
Já ti rozumím. Nemáme to doma sice jako vy, ale řešíme spoustu podobných věcí. Teď je to ještě umocněný pubertou. Je to náročný a loňská a předloňská distanční výuka tomu nepřidala. Loni na jaře už jsem dospěla do stádia, že jsem se bála přijet domů z práce, co zase proboha bude a péči o něj jsem nechala plně na manželovi.
Držte se. Přečti si něco o syndromu prostředního dítěte. Přála bych ti, aby jste našli diagnozu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:45
Neni to urcite vzdycky chyba rodicu, urcite ne 100%, lidi maji nejaky typ povahy od narozeni…,ale pokud by mel nejaky problem, myslim na diagnozu, tak uz by na to snad nekdo prisel…zkus dat svuj dotaz do skupiny dovychovat na fb a muzesbse tam primo obratit na doktora Studnicku, ten resi hodne vychovu kluku a sourozenecke vztahy…je mozne, ze syn k tobe/k vam… ztratil duveru a neni uplne snadne ji znovu ziskat…nepises nic o otci, jak se k tomu stavi, jestli se shodnete, jestli pomuze, pripadne o dedovi, nebo proste nejakem muzskem vzoru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:48
@fíkofka píše:
Tak ale to by měl mít v 8 letech už snad diagnostikované ne? Navic jako věštit tady ADHD podle nějakého zevrubnéhp nicneříkajícího popisu abstraktna???
Dle popisu sedí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.22 20:48
@Anonymní píše:
@Leni_2019
Nic… Dokola ho testují, nás oba, celou rodinu. Pozorují jak spolu jednáme, jak se k sobě chováme, pak řeknou, že je vše, jak by mělo být a máme v tom pokračovat… K synovu chování řeknou, že ho máme brát takového, jaký je… Už se mi chce kolikrát zvracet z těch po*ělaných sluníčkových keců. Oni s ním žít nemusejí…
Pokud už jsi v takové fázi, že je jsi z dítěte tak zoufalá, že se Ti ani nechce žít, oddělit od Vás syna na nějaký diagnostický pobyt by nebylo od věci. Mohlo by to být prospěšné. Jsou různě dlouhé, na žádost rodičů 4 až 6 týdnů většinou, může být ale i 3 měsíce.
Kontaktuj středisko výchovné péče, zřizuje se při diagnostickém ústavu. Zabývají se výchovnými problémy a etopedi tam mají větší kompetence a lepší specializace v tomto směru než psycholog a psychiatr dohromady.
Diagnostickým pobytem se přeruší zažité vzorce u vás všech a terapie má potom větší šanci na úspěch.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Podle mě určitě se rodí děti už s nějakou poruchou, která ještě v jeho věku nemůže být diagnostikována. Nechceš to trochu rozepsat?