Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Dominika1501 také mám ten dojem. Jenže když kolem sebe vidím, že ostatní mají tolik známých, té „kamarádce“ neustále cinká telefon a někdo jí píše, tak si říkám, že mám já asi tři uši nebo nějakou jinou anomálii, která mi neumožňuje být na tom stejně. Nevím, proč to tak mám. Přitom opravdu nejsem jiná nebo tak něco, ikdyž si to už opravdu začínám chvílemi myslet.
@Genesiss Přesně tak
Jsem ráda, že ho mám, rozhodně se s ním nenudím, ale občas mi chybí takový to holčičí tlachání
Chápu jak ti je. Taky mi přijde, nebo spíš přišlo, že já tu pro “kamosky” vždy byla s když jsem potřebovala něco já, tak najednou nikdo neměl čas..co se dá dělat. Nějak jsem se s tím už smířila, ale občas nad tím přemýšlím ![]()
@alisekR já měla kamarádku od první třídy… odstěhovala se do USA. Druhou bezva kamarádka ze střední se odstěhovala do Řecka.. ty byly fajn. Měla jsem se moc ráda. Zažily jsme toho hodně, ale bohužel jsou pryč, mají své kamarádky v zahraničí.
Jak to tady tak pročítám, jsem ráda, že nejsem sama, kdo to tak má a děkuji vám za to, že jste si našly čas a reagovaly. Možná ještě přidám, že kdybyste třeba některá chtěla a byla jste z Teplic nebo okolí, můžete mi třeba napsat, třeba bychom si rozuměly ![]()
@Genesiss Z jaký části Teplic jsi? Třeba bychom mohli někdy zajít na kafčo někam ![]()
@Genesiss píše:
@alisekR já měla kamarádku od první třídy… odstěhovala se do USA. Druhou bezva kamarádka ze střední se odstěhovala do Řecka.. ty byly fajn. Měla jsem se moc ráda. Zažily jsme toho hodně, ale bohužel jsou pryč, mají své kamarádky v zahraničí.
Aha, to je potom problém. ![]()
@Genesiss píše:
@Dominika1501 já to mám také tak. Jediný komu se můžu svěřit je můj manžel, ale co si budeme povídat, je to chlap a ti to mají prostě jinak. Ten ale také říká, že snad takové typy přitahuji. Říká „Ty jsi tu pro každého, ale pro tebe nikdo“. ľověk si přijde .. no nevím.. takový odložený nebo nevím jak to popsat.
Chápu, jak se cítíte, protože jsem se tak dříve občas cítila taky. Potom jsem to začala vidět z opačné strany - že já jsem velice nezávislá - a je mi moc dobře. Chápete, jak to myslím? Oni pořád někoho potřebují, aby si postěžovali a vykecali se, a já ne, já to zvládám i bez toho
Postupem času jsem si totiž uvědomila, že stejně nejsem typ člověka, který si potřebuje u někoho pofňukat, ty problémy to stejně nevyřeší a mě se nijak extra neuleví, prostě jsem taková, spíše introvertní, když už se svěřím, tak také manželovi, občas třeba sestře nebo rodičům. A stejně si nakonec své problémy musíme každý vyřešit sám. Začala jsem to takhle brát, že jsem prostě taková, že ráda spíše poslouchám a často funguji jako vrba, přestala jsem se v tom hrabat a přestalo mi to být líto. Zároveň jsem si ale začala víc stát sama za sebou, když mě někdo hodně opruzoval nějakýma mě nepříjemnýma kecama nebo stížnostma, které mě nezajímaly a neměla jsem náladu je poslouchat, prostě jsem s ním příště na kafe už nešla - nemám čas, není mi dobře, nechce se mi. Dřív bych asi šla jen proto, že bych měla strach, že se na mě ten člověk urazí a už se mnou nebude „kamarádit“
Tím se vyeliminovali lidi, co mě jen zneužívali nebo jim bylo jedno, komu zrovna dělají svýma kecama díru do hlavy. A ty zase ve svém životě nijak nepostrádám. A od té doby, co se k tomu stavím taklhe, řekla bych, že „je o mě i větší zájem“ - nevím, jak jinak to napsat, prostě lidé asi vycítí, že se neklepeš o jejich přízeň a přestanou se chovat jako přezíravě…
Ač jinak Jardu Duška a jeho filosofování moc nemusím, někdy má pravdu a měl ji i tehdy, když říkal - když vás někdo nebaví, tak se s ním nebavte
…Ale to už asi trochu odbíhám
Muj nazor na vec je ten, ze dneska hodne velka cast lidi jede stylem ja ja ja a ostatni je nezajimaji. Takze radi vykladaji a naslouchat ochotni nejsou. Ja to povazuju za sobectvi a nevychovanost
@guineapig hezky jste to napsala a je fajn, že v tom máte takhle jasno. Super pro Vás a dobrá rada, ale já se zatím do takové fáze nedostala i přesto že se o to i trochu snažím. Nejsem zrovna introvert, mám ráda zábavu a nebo si někam vyrazit. Podepsala se na mě momentálně moje poslední kamarádka, se kterou se znám už 7 let, dost se za poslední 2 roky změnila, kamarádí se s holkama, které pak u mě pomlouvá, ale jakože vážně pomlouvá. Nicméně to všechno poslouchám a pak si připadám jak blbec. Nechápu, že jí to není blbý. No dokonce jsem s ní byla letos na dovolené. Trochu mi vadilo, že pomlouvá všechny ve svém okolí i přesto, že pak s nimi vykecávala třeba hodinu na telefonu. Nicméně jsme se vrátily a ona jela se svojí jinou kamarádkou na další dovolenou. Když se vrátila, týden se neozvala, kdybych nezavolala já, tak ani nenapíše a prostě už jede pouze s tou „novou“ kámoškou. Nic proti tomu, jak jsem řekla, nemůžu nikoho nutit, ale přijdu si zrazená a využitá, protože jsem jí ještě před odjezdem hlídala její děti i přesto, že sama jsem měla rezervaci ten den na oslavu a sotva jsme to stihli. Teď dělá, jako bych ani neexistovala, stále dáván fotky na FB s tou druhou kamarádkou, kterou ovšem den před jejich odjezdem také pomluvila. Je to těžké, ten pocit.. ale snad se s tím brzy vyrovnám. Jen je s podivem, že i přesto, že nejsem žádná středoškolačka, stejně to zabolí.
@Genesiss píše:
nejhorší je, že jsem teď přišla na to, že takzvaná kamarádka, se kterou jsem byla na dovolené, pomlouvá všechny ostatní kolem sebe, pořád dokola si stěžuje na ty stejné lidi a přesto s nimi kamarádí. Tohle nedovedu pochopit. Mám z toho pocit, že si ke mně chodí vylívat svoje srdce, uleví si a jede s těmi lidmi dál na pohodu. A já se nervuju z toho, jak to poslouchám stále dokola. Je mi z toho špatně.
Ano, přesně to znám taky. Před někým chtějí vypadat jak jsou ty baječné kamarádky, ty pohodové po kterych je největší sháňka a pak si to musí vykompenzovat u někoho jiného.
@guineapig píše:
Chápu, jak se cítíte, protože jsem se tak dříve občas cítila taky. Potom jsem to začala vidět z opačné strany - že já jsem velice nezávislá - a je mi moc dobře. Chápete, jak to myslím? Oni pořád někoho potřebují, aby si postěžovali a vykecali se, a já ne, já to zvládám i bez tohoPostupem času jsem si totiž uvědomila, že stejně nejsem typ člověka, který si potřebuje u někoho pofňukat, ty problémy to stejně nevyřeší a mě se nijak extra neuleví, prostě jsem taková, spíše introvertní, když už se svěřím, tak také manželovi, občas třeba sestře nebo rodičům. A stejně si nakonec své problémy musíme každý vyřešit sám. Začala jsem to takhle brát, že jsem prostě taková, že ráda spíše poslouchám a často funguji jako vrba, přestala jsem se v tom hrabat a přestalo mi to být líto. Zároveň jsem si ale začala víc stát sama za sebou, když mě někdo hodně opruzoval nějakýma mě nepříjemnýma kecama nebo stížnostma, které mě nezajímaly a neměla jsem náladu je poslouchat, prostě jsem s ním příště na kafe už nešla - nemám čas, není mi dobře, nechce se mi. Dřív bych asi šla jen proto, že bych měla strach, že se na mě ten člověk urazí a už se mnou nebude „kamarádit“
Tím se vyeliminovali lidi, co mě jen zneužívali nebo jim bylo jedno, komu zrovna dělají svýma kecama díru do hlavy. A ty zase ve svém životě nijak nepostrádám. A od té doby, co se k tomu stavím taklhe, řekla bych, že „je o mě i větší zájem“ - nevím, jak jinak to napsat, prostě lidé asi vycítí, že se neklepeš o jejich přízeň a přestanou se chovat jako přezíravě…
Ač jinak Jardu Duška a jeho filosofování moc nemusím, někdy má pravdu a měl ji i tehdy, když říkal - když vás někdo nebaví, tak se s ním nebavte…Ale to už asi trochu odbíhám
Mela jsem to podobně.I ten větší zájem. Ale vysvětlovala jsem si to tak, ze jim po nějakém čase ta jejich vrba( já) chyběla. Tedy ne primo já, ze by se opravdově zajímaly jak se mám, ale me služby vrby. To je vlastně taková bezplatná psycholožka, u které se mohou vykecat a srovnat si myšlenky.
V Teplicích tam je to samá muslimka v burce. A ony jenom mezi sebou, protože se Češky v džinách a tričky bojí. Když tak si kup burku a uvidíš.
@Genesiss píše:
@Dominika1501 také mám ten dojem. Jenže když kolem sebe vidím, že ostatní mají tolik známých, té „kamarádce“ neustále cinká telefon a někdo jí píše, tak si říkám, že mám já asi tři uši nebo nějakou jinou anomálii, která mi neumožňuje být na tom stejně. Nevím, proč to tak mám. Přitom opravdu nejsem jiná nebo tak něco, ikdyž si to už opravdu začínám chvílemi myslet.
A není to ta samá, o které pises níž, ze k tobě se chodí vykecat a ostatní ma na pohodu? To by tomu odpovídalo. Pokud se druhým jeví jako pohodova, je vlastně i díky tobě(protože ty svoje případně negace nechá u tebe a druhé s tím neobtezuje) velice žádána. Každý stoji o pohodovou kamarádku, s ni je lidem dobře.