Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nenávidím nevlastního syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.4.12 14:11
- Citovat
- Upravit
16.4.12 14:21
Nj, nechceš malému rozbít rodinu, ale jaký vzor chování od doma od staršího bráchy odkouká? Jak mu budeš vysvětlovat, že brácha tohle nemusí/ může, ale pro něj platí jiná pravidla?
Také si myslím, že odchod od rodiny by mělo být až to nejkrajnější řešení, ale tvoje postavení v rodině mi nepřijde úplně zdravé:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 14:33
No bude škoda, když tvůj muž dopustí rozpad další rodiny. A to jen kvůli nezdárnýmu synovi. Místo aby na něj dupnul, bude se mu ve všem podřizovat? To je fakt škoda, ale jestli to jinak neumí, asi přes to nejede vlak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.12 14:47
Taky je mi to dost líto .No postavení mám blbý vlastně se ode mě očekává že vše zkousnu ,protože to přeci není tak hrozný ,že.Ale už mě to leze na nervy.Kdybychom aspon bydleli ve větším ,ale tahle se ten pocit nesnášenlivosti akorát stupnuje.Mohl by bydlet u tchyně ,bydlí s dědou rodiném domku 5+1.jenže ta ho tam taky nechce protože by neměla soukromí a hlavně by asi rukou společnou umořili dědu ,který tam pod její krutovládou slouží jako uklizeč,udržbář a kuchařka.
- Citovat
- Upravit
bela12
16.4.12 18:34
@Aghata píše:
Vybrala sis chlapa s dítětem a teď na toho malýho nasazuješ?
Co jsi to za ženskou? On je velmi pravděpodobně naočkovaný svou mámou a jejím partnerem, má to sakra těžký, rozpadla se mu rodina …Jedna věc je, že ti vadí praktické záležitosti, jako žádná výbavička pro budoucí dítě versus zařizování pokoje pro dítě, které je u vás 4 dny v měsíci, ale za to nemůže ten kluk, to je mezi tebou a jeho tátou, s tím to musíš řešit.
Bože, je mi z té nenávisti co stříká z celého tvého psaní úplně slabo.
Druhá věc je, v sobě necháváš rozjet pocity, které vám všem přinesou víc škody než užitku, píšeš, že chceš žít jako kompletní rodina - tak si uvědom, že i syn z manželova předcházejícího vztahu do té vaší komplet rodiny patří a vždycky patřit bude a že zanedlouho bude nemocné třeba to vaše mladší a on bude muset kvůli němu zůstat doma …
Představ si ještě jednu věc: pokud nezvládnete nastolit normální vztahy, tak se tvé manželství může v nějakém časovém horizontu rozpadnout. A potom to tvé dítě bude třeba muset trávit víkendy s nějakou takovou jako jsi ty, která ho bude nenávidět. Přála bys mu to??
Ano přesně tak mě je 12 a mí rodiče jsou taky rozvedení skus se vžít do mé situace kdyby táta se svojí ženou a jejich miminem měli svojí novou rodinku a mamka se svím přítelem a miminem taky novou rodinkujakou rodinu by jsem pak měla já a můj bratr ?? chapu že otčím a macecha nas nemajírádi jakosve vlastní ,ale taky mě to mrzí
- Citovat
- Upravit
KrkavciMama
7.9.12 14:20
Je těžké to řešit...
Ono je to těžké řešit. Sama jsem ve stejné situaci.
Přítel má dva syny, 20 a 8 (každý má jinou matku).
Přítelovi je 43, mě 23. Ano, velký věkový rozdíl, ale nám nevadí (nevadilo?)…
Když jsme se spolu seznámili, oba synové bydleli u matek. Mladšího (tehdy 5) si bral přítel jednou za 14 dní na víkend. Starší (tehdy 17) jezdil jak se mu chtělo, větinou 1 - 2× týdně. Na oba kluky posílal alimenty.
Neměla jsem s tím nejmenší problém a když jsem oba syny poznala, zdáli se být vpohodě a rychle jsme si vytvořili výborný vztah.
Asi po roce starší syn začal jezdit čím dál častěji a začal u nás i přes týden přespávat. Samozřejmě že mi to nevadilo. Postupem času se k nám ale začal nenápadně stěhovat až nakonec jezdil domu maximálně jednou za 14 dní a to jestě jen na den a na noc se vracel k nám. Silně mi začalo vadit, že se jeho matce posílají na kluka peníze, ale kluk bydlí u nás, stravuje se u nás a samozřejmě mu hradíme autobus do školy + další výdaje.
Tenkrát jsem razantně oznámila přítelovi, že takhle to nejde dál. Buď bude kluk bydlet u nás a nebude na něj platit alimenty nebo že se musí vrátit k matce. Přesvědčit přítele mi sice trvalo několik měsíců, ale k mému štěstí mezitím syn dosáhl dospělosti a tak jsem řekla, že se mu peníze budou dávat na ruku proti podpisu. S tím jsem uspěla.
Jenže, máme velký rodinný barák a k němu samozřejmě patří mnoho povinností a práce. Kluk ráno vstal, odjel do školy. A když se vrátil, hodil tašku do kouta, na koberec v pokojíčku špinavé prádlo a odešel pryč. Vracel se domu někdy i dlouho po 22 hodině. Sice byl plnoletý, nikoliv ale samostatný na to, aby si mohl dělat co chce. Několikrát jsem se do syna obula a vygradovalo to až tak daleko, že když byl přítel v nemocnici a já s klukem sama doma, začal na mě syn řvát že nejsem jeho matka a že jsem jen o 4 roky starší než on, tak že ho nebudu poučovat o životě! Tenkrát jsem na něj zařvala jen vypadni a on odešel ke,,tchýni,,. Do té doby než se jeho táta vrátil z nemocnice měl k nám vstup zakázaný.
Když se přítel vrátil, řekla jsem mu co se stalo a on s klukem promluvil. Na chvíli se situace uklidnila. Ale kluk stejně kolem baráku nepomáhal.
Dnes už má odmaturováno, stále bydlí u nás. Teda tvrdí že u nás nebydlí, protože hodně přespává u přítelkyně, ale tam jede v 11 večer a v 7 ráno už je u nás na snídani. Do práce se mu nechce a tahá z nás akorát peníze.
Podnikám a tak jsem se s jeho otcem domluvila, že bude pracovat u mě a že ho i slušně zaplatím. Jenže první den musel se svojí matkou ke kadeřníkovi a ani mi nezavolal, že nepřijde. Druhý den zaspal a přijel do práce v 12.00 místo v 7 ráno. Třetí den přijel sice v 9.00 (což jsem byla ochotna tolerovat), ale v 11 se sbalil, že musí za přítelkyní. Další den řekl, že se mu nechce, pak že jemu špatně atd. Bohužel, když jsem pro něj sjednala práci, tak se musela udělat. Takže jsem kvůli němu zůstávala v práci přesčas, abych to co on neudělal, dodělala a nepřicházela tak o peníze.
Včera jsem mu řekla, že u mě skončil a peníze na cigarety a diskotéku si bude muset shánět jinde. On se jen otočil od PC a s takovým tím arogantním úsměvem udělal,, pchaa,, a začal se smát. Na otázku jestli mu přijde něco vtipného mi odpovědel:,,TY!,, To už jsem nevydržela a třískla s dvěřma a utekla ke,,tchýni,,, která bydlí hned vedle nás. (Naštěstí s přítelovo maminkou vycházíme perfektně)
Můj nevlastní syn okupuje náš dům a já s tím nemůžu nic udělat. Jeho matka si našla přítele a odstěhovala se k němu. Ve městě proto zůstal jejich prázdný byt, který mu matka dovolila užívat. Má tedy střechu nad hlavou. Ale on i přes to je stále u nás, ale v noci doma nespí. Ráno přijede, vyháže mi v koupelně špinavé prádlo, vyžere ledničku a jde k PC. Pak přijde oběd, který vaří tchýně, ten sní a jde zase k PC. Večer se sebere a odjede pryč, aniž by cokoliv někomu řekl.
Do práce se mu nechce a takovýto styl života mu vyhovuje. Ale já už jsem z toho na prášky, přítel mu ob den promlouvá do duše ale je to marné. Samozřejmě mi řekl, že svého syna nikdy nevyhodí, což chápu, ale něco se s tím přece udělat musí.
Odmítla jsem mu prát, vařit nebo po něm uklízet. Řekla jsem, že to co si neuklidí, zkončí na dvoře v popelnici. Když jsem se k přítelovi stěhovala, sliboval mi, že tam budeme bydlet sami, maximálně s naším společným dítkem. A teď se mám ve svém věku starat a ŽIVIT o 4 roky mladšího kluka?? Když si představím, že já už v jeho věku chodila s jeho otcem a starala jsem se o něj…
Přítel hodně drží při mě a v konfliktech s jeho synem se mě vždy zastane, ale já už ten největší konflikt mám prostě v sobě. Nemůžu ho vystát. Snažila jsem se mu pomoci i najít práci, brigádu, vše ale bez výsledků, protože jemu se prostě NECHCE… Kdyby alespoň udělal trochu práce kolem baráku, ale on prostě NIC.
A to mě nejvíc štve. Já vstávám ráno v 6 a vracím se domu někdy až kolem sedmé… Ráno odcházím z čistého bytu a večer je to jak když tam spadla bomba. Všude špinavé nádobí, vajgly od cigaret a jeho spodky.
Už jsem z toho na nervy a nevím co dál. Prostě při představě, že celý den zevluje v našem domě a s ničím nepomůže a my se dřeme jak mezci od rána do noci, se ani netěším domu. Prostě když vím, že je tam on, radši zůstanu v práci přesčas, abych se na něj nemusela dívat…
Kde se stala chyba? Jsem já ta krkavčí máma? Nebo je problémem věk? Žiju přece s jeho otcem ne s ním… Zkuste mi poradit nebo sdělit váš názor. Ráda přijmu i kritiku.
Díky
- Citovat
- Upravit
7.9.12 14:28
Chlapec by ode mně neviděl ani korunu, kdyby jeho otec držkoval odešla bych já..jsi mladá, život máš před sebou a než se nechat deptat od cizího smrada, zabalila bych saky paky a tradá pryč..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodaka
7.9.12 14:31
No to je silná káva, buď by začal makat, nebo by šel, pokud by tatínek nechtěl synáčka vyhodit, šla bych sama. A nedávala bych mu žádné peníze!!!Rozhodně bych se nenechala okupovat ve vlastním domě takovým zmetkem!
- Citovat
- Upravit
7.9.12 14:33
Upřímně řečeno se ti nedivim že to takhle vnímáš a cítíš, asi bych to měla stejně. Dnešním klukům totiž chybí něco podstatnýho - vojna, která by z nich udělala chlapy. Já bych asi udělala to, že bych se odstěhovala do toho prázdnýho bytu a chlapečka nechala v baráku. Po první zimě na kterou by si nepřipravil dřevo a neměl čím topit a nebyl by tam nikdo kdo by mu odházel cestičku ven by to možná viděl jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.12 14:35
Já bych to řešila stylem „buď já, nebo on“. Prostě tohle se vydržet nedá. Odejdi a jeho otec si situaci jistě uvědomí a s klukem něco udělá, nechce tě přece ztratit. I když je to jeho syn, všechno musí mít své hranice 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.12 14:39
Ahoj, tohle je ještě asi vyčůrané chování s pozdní pubertou dohromady, být tebou, tak jsem rázná, zavolala bych přítelkyni, at se nečekaně zajde podívat, co na ni v budoucnosti čeká, sbalila bych jí všechno jeho použité oblečení i se spodkama a nabalila bych jí to a ještě bych jí přidala ešus s jídlem a počítač v krabici a pomohla bych jí to dostat domů, at si s chlapcem poradí sama. Myslím, že by to nerozchodila jen tak. Být tebou, tak si zaplatím týden bydlení někde v hotelu blízko domova nechala bych tam chlapy pěkně spolu, at si to užijí, taťka se synátorem, protože poslední slovo bude mít tvůj partner a když tě doma nenajde a jen bordel po synovi, tak mu třeba něco dojde, já bych v tom žít nemohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.12 14:42
Peníze nedávat, špinavé prádlo házet do igelitového pytle a vyměnit zámky - jestli bude chtít k vám, ať si pěkně zazvoní. Jestli bude chtít svůj klíč, ať si najde práci, přispívá penězi a prací na domácnost.
V tomhle to bude chtít i podporu a spolupráci tchýně, aby se nepověsil na krk jí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.12 14:51
Ahoj,
vůbec se ti nedivým, tohle by mě vytáčelo a moc dlouho bych to nesnesla. Pokud není partner schopný si sjednat pořádek s vlastním synem, tak to budeš muset přitvrdit ty. A tím pořádkem nemyslím domluvy a přemlouvání, měl by prostě rázně říct, do měsíce si najdeš práci, budeš makat doma, budeš přispívat penězma na společnou domácnost, jinak si táhni.
Já bych se nejspíš sbalila a šla na nějakou dobu bydlet jinam. A dokud by se chod vaší domácnosti radikálně nezměnil, tak by mě tam nikdo neviděl. Ať si v té špíně zhnijí a jedí si co chtějí. Ten vykutálený spratek tě má těžce naháku a využívá tebe i svého tátu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
7.9.12 14:52
Asi bych si promluvila s jeho otcem at s ním neco uděla - popřípadě vyhodí, nebo pokud z něho chce mít doživotního flákače a vyžírku šla bych já..peníze určitě nedávat ( v pracáku mu prachy brzo dojdou - pokud dostává ), neuklízet po něm, nevařit a do lednice nic nekupovat - mužes nakoupit pro sebe a manžela až pujdeš s práce a jen dvě porce..
- Citovat
- Upravit
7.9.12 15:24
Promin, napadlo, mne jen, má to ta holka v jejím věku zapotřebí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
hmm ,to jo přijde mi nefér ho před tu volbu postavit .Ale dost mě ta situace frustruje .Od rána do večera v práci ,malej pořád nemocnej ,mám pocit že nemám žádnej život .Zábava kultura nic.Všechny prachy mizí v domácnosti .Situace kolem nevlastního syna .Tchyně ze mě taky pořád tahá prachy ,aby mohla jezdit k moři.
Mám pocit ,že už se z toho zblázním a uteču -vím ,že to bude těžký,ale nebude cesta zpět ,protože čím dál tím víc ve mě narůstá pocit ,že horší to už pro mě být nemůže.Ale zárověn nechci rozbít rodinu pro svého syna .jenže když se obětuju a nějak to vydržím ,prostě rezignuju na svůj života bude to jen čekání na smrt.