Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hlavně mu nedávej peníze. Nebudeš přece podporovat příživníka. Má maturu? Na vejšku nejde? Jestli má školu hotovou, alou do práce. Pokud nepracuje, hlady bych ho nenechala, ale dala bych mu jídlo na příděl a žádný svíčkový atd. Hezky chleba, máslo, rajče. Víc ani ťuk. Neuklízí si po sobě. Fajn, hážu to z okna (nebo do popelnice), klíče bych mu zabavila, vyměnila zámek, ať si hezky zazvoní, když bude chtít za tátou. A řekla bych mu, že až začne vydělávat a přispívat na domácnost, pak klíče může dostat. Ale pozor, aby si pak zase nemyslel, že když vám dá nějakou korunu, že doma už nic jinýho dělat nemusí. Měl by zakročit přítel, dala bych mu nůž na krk, že to zařídí, nebo odcházím.
Já vím…
snadno se to píše, ale hůř dělá, ale je potřeba začít jednat, nebo budeš fakt nešťastná.
Jo a ještě by to chtělo nějak vymyslet do budoucna, aby jste taky nežili ve třech ještě deset let, o to asi nestojíš, co?
Nevařit mu, snídani nedávat i kdyby jsi měla tu lednici zamykat! Neprat ať si skčí třeba do potoka a dost důrazně to oznámit jeho otci, že nejsi služka jeho syna a pokud mu nedomluví důrazně ať si uvědomí, že by váš vztah dík tomu mohl jít víš kam.. ![]()
Mam velmi podobnou zkusenost jako KrkavciMama, ale za me se pritel postavil a zatim i respektuje, ze u nas jeho kluka nechci ani na navstevu
Tak já bych dupla, tohle bych netolerovala, jakýpak nevyhodí syna, je to dospělý člověk, má byt, ať jde, budéš muset důrazně říct, že takhle tedy ne.
Fakt by som netrvala na tom, nech syn ide. Dat chlapovi na vyber syn alebo ja nie je stastny napad, a je to priama cesta k rozchodu. Syn je jeho vlastna krv, zenska je „cudzia“… kolke tu tvrdite ze chlap pride a odide a dieta ostane. Chlap to moze mat uplne rovnako.
Ako hovorim, sla by som ja (pokial by bolo kde). S tym, ze jedina podmienka mojho navratu je „normalne“ fungovanie syna, ze od vlastneho by si chcela to iste. A pretoze milujes svojho chlapa, nemozes sa divat na to, ako nechava syna pustnut.
Ahoj, vřele Vám děkuji za Vaše názory. Jak tedy pokračujeme?
Dnes jsem vytřídila synkovo prádlo a nechala ho v koši, ať si ho vypere sám. Kupodivu mi to přítel schválil.
Oběd jsem tedy uvařila, ale ke stolu ho nepozvala, ať si nandá a postará se sám. Zase nemám srdce ho úplně odstřihnout. Vím, že není lehké se po škole uplatnit. Jinak syn má maturitu obor mechanik - elektronik. Takže uplatnění by měl i v našem regionu jsem mu našla několik míst…
Včera jsem udělala scénu, protože opět v pokojíku vybuchla bomba a přítelovi jsem řekla, že s jeho synem tu prostě žít nebudu. Takže synáček dostal ultimátum. Buď si do konce září najde práci a začne se chovat jako dospělý, nebo se o něj bude muset starat jeho vlastní maminka.
Nechtěla bych příteli dávat vybrat JÁ nebo ON. Je to jeho syn a takovéhle rozhodnutí by bylo asi hrobem pro náš vztah. Nicméně, když jsme se poznali, tak jsme byli DVA a plánovali společný život ve DVOU. Ne s jeho synem. A za tím si stojím a přítel si je toho moc dobře vědom, takže snad uspěji a náš život bude zase pokračovat spokojeně. On sám z něj má taky šílený nervy, protože mu furt něco ztrácí z dílny atd… Takže vina není na otcovo straně, ale pouze na synovo.
No uvidíme jak to bude pokračovat. Každopádně děkuji za Vaše názory a také, že jsem se mohla někde vypsat z těch mých starostí. Takovéhle problémy se těžko říkají i té nejlepší přítelkyni.
Ahoj jsem v dost podobné situaci, mladej flákal i školu s tím že ho pak vyhodil jeho nevlastní otec z bytu chvilku se toulal přespával u prarodíčů a kamarádů (cca 1týdencelkem)pak se nakvartýroval k nám, zrovna když jsem nebyla doma a nemohla tomu zabránit(už jednou u nás bydlel, ale nedělalo to dobrotu, nechodil do školy, což jsem špatně nesla)prý na 3 měsíce, pak než dodělá maturitu, ted než sežene práci. A to je ten problém mladej nic neshání, nic se mu dělat nechce ani na ten úřad práce nebyl schopný zajít ˇ=už dluží státu za zdravotní, když není ani registrovaný .Jeho matka nic, otecto nechce řešit, ví že mě to trápí, několikrát jsme se kvůli tomu pohádali, nechce ho vyhodit, aby byl bezdomovec, ale nemá páku ho přinutit, aby šel dělat. Poznamenám, že bydlíme v Praze a tady práce je. Už mě to štve nevidím jinou možnost než odchod, ted tady leží chrápe zase nic nedělá jako obvykle, vyspává opici ze včera ani nevnímá, až se vzbudí sežere všechno na co přijde a zas pujde chrápat popř. se vydá na další tah. Vadí mi to, nechci, aby se na to musel dívat můj malý syn, aby si nedejbože neodnesl do života, že je to normální. Už mi jiná možnost nezbývá než se odstěhovat -nevidím jiné východisko.
Ahoj jsem v dost podobné situaci, mladej flákal i školu s tím že ho pak vyhodil jeho nevlastní otec z bytu chvilku se toulal přespával u prarodíčů a kamarádů (cca 1týdencelkem)pak se nakvartýroval k nám, zrovna když jsem nebyla doma a nemohla tomu zabránit(už jednou u nás bydlel, ale nedělalo to dobrotu, nechodil do školy, což jsem špatně nesla)prý na 3 měsíce, pak než dodělá maturitu, ted než sežene práci. A to je ten problém mladej nic neshání, nic se mu dělat nechce ani na ten úřad práce nebyl schopný zajít ˇ=už dluží státu za zdravotní, když není ani registrovaný .Jeho matka nic, otecto nechce řešit, ví že mě to trápí, několikrát jsme se kvůli tomu pohádali, nechce ho vyhodit, aby byl bezdomovec, ale nemá páku ho přinutit, aby šel dělat. Poznamenám, že bydlíme v Praze a tady práce je. Už mě to štve nevidím jinou možnost než odchod, ted tady leží chrápe zase nic nedělá jako obvykle, vyspává opici ze včera ani nevnímá, až se vzbudí sežere všechno na co přijde a zas pujde chrápat popř. se vydá na další tah. Vadí mi to, nechci, aby se na to musel dívat můj malý syn, aby si nedejbože neodnesl do života, že je to normální. Už mi jiná možnost nezbývá než se odstěhovat -nevidím jiné východisko
Sice už to není aktuální, ale zakladatelka jakoby mi mluvila z duše… Mám nevlastního syna (8let),který k nám jezdí na víkendy. Dokud jsme s muźem byli sami, tak mi to nevadilo, ale teď mÁme miminko a vśe se změnilo.. Muž si nechce před klukem malou ani pochovat, protoźe by chudáček žarlil (byl zvyklí, že se vśe točí kolem něho),koupí mu na co si ukáźe, u tabletu nebo počítáče traví celé odpoledne a manźel mu neŕekne ani slovo. Z těch her je už tak zblblej, že když prohraje tak brečí (musí být ve všem nejlepší-to platí i v tenisu který hraje). Já musím jen mlčet a vśe tolerovat. Jsem tu za uklízečku, kuchařku a abych se postarala o miminko. Když uvařím např svíčkovou a máme ji na dva dny ( s mimćem už kolikrát nestihnu vyvářet každý den) tak ten smrad prská, že to už bylo včéra a že to nechce
Manźe v týdnu chodí do práce, takže jsme tu s malou každý den aź do većera samy. A o víkendu, místo aby se věnoval nám, tak se vśe řídi podle toho kluka
Když chci jít na procházku s kočárkem, tak musim jít sama protože mladému se ven nechce a chce hrát hry a manžel ho samotného doma nenechá..
Vím, źe mě tu spoustu lidí odsoudí, ale kdo to nezaźil tak nepochopí..
Néé, spousta lidí tě neodsoudí. Jen tak 95%… ![]()
Jo a nemáš si prej brát chlapa ze sekáče
@Seidy123 sorry, ale našla sis chlapa, co má dítě.. a je na něm, aby on vychovával. Jestliže se Ti to nelíbí, tak si s nim promluv ![]()
Ja by som razne praskla dvermi. Pripomenula priatelovi co sluboval, a odstahovala sa s tym, ze sice syna nemusi vyhadzovat, ale ze sa vratis az mlady bude chodit poctivo do prace a vydrzi viac nez skusobnu dobu. Nech tam chlapci bojuju sami. Ono ja tvrdim ze aj do „obycajneho paroveho“ zivota treba vyberat chlapa, co aspon rok zil sam, inak si bude mysliet ze chladnicka je samonaplnacia a spinave pradlo sa zazrakom presuva spod postele do kominka v skrini.