Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevím, jestli mít druhé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.9.21 20:11
@nototo píše:
Víš ono jedno vede k druhému. To že ho miluje by jí mělo právě zabránit něco takového vůbec vypustit z úst..
Naopak je dobře, že tohle dokáže říct a že se tohle téma pomalu přestává brát jako tabu. Kvůli tobě a dalším podobným se mnoho žen bojí říct nahlas, jak se skutečně cítí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 20:18
@terien píše:
Mám takového polovičního jedináčka, sourozenec je o 14 let starší. Starší syn byl jako jedináček spokojený, sourozence jako dítě nechtěl. Pak se narodila dcera, to už mu bylo tak nějak jedno a když jí bylo asi šest tak se osamostatnil a už s námi nebydlí. Vztah mají krásný, on ji bere jako princeznu, ona ho miluje. Nám s manželem to takhle maximálně vyhovuje, další dítě ani omylem nechceme. Mě nikdy představa jedináčka nevadila, navíc mám dceru, která je úžasná parťačka, syn je samostatný, šikovný, víc už si nemůžu přát.
Takto to má kamarádka a kdybych byla mladší, brala bych také takový věkový rozdíl. Obě vypiplala, závodně sportují, nepřizpůsobovali se dětem a jejich potřebám, ale naopak. Nějak je to neomezovalo. Pro mě také nejlepší řešení. Jelikož já bych nedala malý rozdíl. Stala by se ze mě nervózní matka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 20:32
@pe-terka píše:
Zakladatelko, já jsem mnohonásobná máma a rozhodně nelituji, i když je to často pořádná fuška. Ale určitě bych si nedovolila tuto cestu předkládat jako univerzální recept na rodinné štěstí.
Ty se řid svými potřebami plus to konzultuj s manželem, ptž vy si ponesete břímě těhotenství, porodu, piplání a výchovy dítěte. Neřeš, co je/není lepší prp tvé první dítě, ptž jak vidíš, ani tohle nepocitují jedináčci stejně a dopředu neodhalíš, bude - li sourozenec přínosem či naopak.
Pokud tě netlačí věk, tak rozhodnutí prostě odlož, ono to nějak vyplyne. Ani jedna volba není špatná, důležité je, aby vám jako rodině ve výsledku bylo dobře.
Tohle je myslím nejlepší rada 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 20:35
@vejilka píše:
Jelikož já bych nedala malý rozdíl. Stala by se ze mě nervózní matka
Já jsem třeba šťastná, že jsme si prořila mimino, batole atd. Ale mám to odžito, podruhé už to nechci 
Jdu dál. K řešení školaky, pak puberta atd.
Zároveň mě těší, že už je dcera parťačka, teď už mi i pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 20:46
@Bubla Bůčková píše:
No ale dřív to bylo jiný. Kroužku nula nula prd, nikam se nejezdilo moc, hlavně k babičce. A z toho co obě píšete, tak rodiče ledový čumáci nebo jinak nechápu ten příměr „jsem jedináček= musela jsem se dřív osamostatnit“. Jednomu dítěti toho postupně z dědictví taky spadne víc než třem a odpadnou třeba náklady na hypotéku a je třeba možnost dotovat babičku. Těch cest je tolik…
Souhlasím. Dnes je tolik možností, co se dá podnikat, že spousta jedináčků nemá pocit, že by strádalo. Dost jich tu argumrntuje tím, že je lepší mít víc dětí na stáří, aby se měl o ně kdo starat. Mě to přijde takové sobecké. A sama doufám, že budu mít se synem hezký vztah. Ona hodně dělá i ta výchova. Pokud je moc přísná a chladná. Tak taky můžou mít rodiče dětí pět a v dospělosti se na ně děti vyprdnou. Navíc teď hodně v okolí vidím, že ani prarodiče nejeví zájem o vnoučata, nepomůžou, i kdyby kolikrát mohli a pak čekají, že je bude každý den někdo ve stáří navštěvovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 20:49
@Bábrdl píše:
Já jsem třeba šťastná, že jsme si prořila mimino, batole atd. Ale mám to odžito, podruhé už to nechci
Mám to stejně, já mám ještě na další čas a nejspíš do toho půjdu, ale s věkovým rozdílem minimálně 10 let. Navíc mám manžela pracovně vytíženého, takže pokud bude další, tak jedině, až pracovně poleví. Na rodičák vzpomínám bohužel v mlze. Nejlepší období bylo od tří let, kdy jsem nastupovala do práce. Bylo to šílené
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:01
@vejilka mám známou, samoživitelku a žije dětma, má tři. Je jedináček. Můj kluk je chudák, já jsem chudák podle ní, ona byla chudák jako jedináček. Samozrejme ji přijde to, že hlídá její tři děti a bere na dovolené její máma a bydlí v nájmu, protože rodiče na ni napsali malý byt, kam jednou může jít. A nedokážu ji vysvětlit, že kdyby ty její rodiče měli další dvě děti a dalších pět vnoučat, tak by ta její těžká pohoda vzala za svý hrající si děti musí být hřejivý pocit, ale aby se kopali a mlátili a brečeli, to by mě bolelo srdce. Přijde mi, že kdo do toho dává víc rozum, tak klidně toho jedináčka má a kdo zas víc srdce, tak ten spíš jde do víc dětí. Čím víc o tom člověk přemýšlí, tím vidí víc těch negativ. Já bych asi i dvě chtěla, ale nepovažuju to za prioritu a hlavně bych byla adeptka na ty diskuze „jsem psychicky na dne ze dvou dětí“ Asi znám svoje limity 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:02
@vejilka píše:
Souhlasím. Dnes je tolik možností, co se dá podnikat, že spousta jedináčků nemá pocit, že by strádalo. Dost jich tu argumrntuje tím, že je lepší mít víc dětí na stáří, aby se měl o ně kdo starat. Mě to přijde takové sobecké. A sama doufám, že budu mít se synem hezký vztah. Ona hodně dělá i ta výchova. Pokud je moc přísná a chladná. Tak taky můžou mít rodiče dětí pět a v dospělosti se na ně děti vyprdnou. Navíc teď hodně v okolí vidím, že ani prarodiče nejeví zájem o vnoučata, nepomůžou, i kdyby kolikrát mohli a pak čekají, že je bude každý den někdo ve stáří navštěvovat.
Já mám ve svém okolí i takové ty matky posedlé miminy. Jakmile je dítěti 4 a víc, naprosto ji přestává bavit a těší se zase na mimino. A starší děti pak jen tak existují vedle ní, jejich problémy řešit nechce, jen ňu ňu mimino.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:05
@vejilka píše:
Mám to stejně, já mám ještě na další čas a nejspíš do toho půjdu, ale s věkovým rozdílem minimálně 10 let. Navíc mám manžela pracovně vytíženého, takže pokud bude další, tak jedině, až pracovně poleví. Na rodičák vzpomínám bohužel v mlze. Nejlepší období bylo od tří let, kdy jsem nastupovala do práce. Bylo to šílené
Věkový rozdíl těch 8 let už je za mě super. Jinak hodně se mluví o tom, že prvnímu se může něco stát. Jenže, co když se stane něco tomu druhému nebo rovnou se narodí nějak postižené, limitované… To pak musí být „kdyby jsme tenkrát pokorně zůstali u jednoho…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:05
A to nemluvím o tom, že kamarádky, co mají tři děti, tráví období od října do dubna FURT s nemocnými dětmi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:08
@curria píše:
Naopak je dobře, že tohle dokáže říct a že se tohle téma pomalu přestává brát jako tabu. Kvůli tobě a dalším podobným se mnoho žen bojí říct nahlas, jak se skutečně cítí.
Hele i jako blízká kamarádka holky co měla těžké poporodní deprese a skončila na psychiatrii s tím promiň prostě pořád nesouhlasím. Protože i tam, kde v jejím případě dítě nebylo plánované a navíc s tím co po porodu následovalo (absolutní odmítání dítěte) došlo k přijmutí že to za to všechno nakonec stálo. Nikdo proboha nepopírá že se to neděje, a ani za to nikoho neodsuzuji, ale je rozdíl v tom způsobu jak to bereš s odstupem času. A ať se na mě nikdo nezlobí, říct v podstatě o již existujícím dítěti, že kdyby to šlo už by si ho znovu nepořídila prostě o vyrovnání se s situací moc neodpovídá. Ano, chápu hyperkorektní doba, kdy i sebevětší divnost má své místo a opodstatnění. Já si prostě nemyslím, že srovnaná ženská tohle napíše.
Mám dost dobrý důvod proč to pořád píšu. Moje sestřenice a nejlepší kamarádka v jednom je druhým dítětem pořízeným „do páru“. Její matka to zcela nezvládla, několikrát se pokusila o sebevraždu a nakonec jí vzala jako „nutné zlo“ které by si byla bývala nepořídila. Věř, že si následky toho nese celý život. Celý život podvědomě už od útlého dětství cítila, že vlastně byla navíc. A to rozhodně nebyla nehorší matka na světě, ale cítit od dětství že jsi na obtíž fakt následky zanechá. Třeba tak, že od 20 chodí po doktorech má panické ataky a snaží se mámě odpustit…
Příspěvek upraven 06.09.21 v 21:12
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:11
@nototo píše:
Hele i jako blízká kamarádka holky co měla těžké poporodní deprese a skončila na psychiatrii s tím promiň prostě pořád nesouhlasím. Protože i tam, kde v jejím případě dítě nebylo plánované a navíc s tím co po porodu následovalo (absolutní odmítání dítěte) došlo k přijmutí že to za to všechno nakonec stálo. Nikdo proboha nepopírá že se to neděje, a ani za to nikoho neodsuzuji, ale je rozdíl v tom způsobu jak to bereš s odstupem času. A ať se na mě nikdo nezlobí, říct v podstatě o již existujícím dítěti, že kdyby to šlo už by si ho znovu nepořídila prostě o vyrovnání se s situací moc neodpovídá. Ano, chápu hyperkorektní doba, kdy i sebevětší divnost má své místo a opodstatnění. Já si prostě nemyslím, že srovnaná ženská tohle napíše.
Mám dost dobrý důvod proč to pořád píšu. Moje sestřenice a nejlepší kamarádka v jednom je druhým dítětem pořízeným „do páru“. Její matka to zcela nezvládla, několikrát se pokusila o sebevraždu a nakonec jí vzala jako „nutné zlo“ které by si byla bývala nepořídila. Věř, že si následky toho nese celý život. Celý život podvědomě už od útlého dětství cítila, že vlastně byla navíc. A to rozhodně nebyla nehorší matka na světě, ale cítit od dětství že jsi na obtíž fakt následky zanechá. Třeba tak, že od 20 chodí po doktorech a snaží se mámě odpustit…
No tak není srovnaná, no.
Napsala anonymně na internet pravdu. Ani to už se nesmí?
Už se nesmí napsat. Kdybych mohla vrátit čas, chtěla bych mít mezi dětmi větší rozdíl, aby na tebe někdo nevyhoval sebevraždy svojí tety?
Možná kdyby teta mohla o svých pocitech mluvit a nedusili ji hláškama jako „tohle říkat nesmíš“, neskončilo by to pokusama o sebevraždu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:14
@Bábrdl píše:
No tak není srovnaná, no.
Napsala anonymně na internet pravdu. Ani to už se nesmí?Už se nesmí napsat. Kdybych mohla vrátit čas, chtěla bych mít mezi dětmi větší rozdíl, aby na tebe někdo nevyhoval sebevraždy svojí tety?
Možná kdyby teta mohla o svých pocitech mluvit a nedusili ji hláškama jako „tohle říkat nesmíš“, neskončilo by to pokusama o sebevraždu.
Ano a já někde něco podobného psala že toto se nesmí psát??? Já jí to zrcadlo nastavit nesmím? Já jí někde odsuzuji a nadávám? NE. Jen jsem napsala, že mi z toho co napsala zamrazilo. Vrať se zpátky v diskuzi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:22
@vejilka
@vejilka píše:
Jinak dělit se umí, je přátelský a hodný. Ale musím říct, že mi přijde, že mi přijde náročnější mít jedno, než dvě. Jednomu se rodič musí věnovat, pokud nechce, aby prodřepěl celý den u tabletu nebo tv. Víc dětí pořád vyžene do pokoje snáz.
Souhlas. Našim řeknu a běžte si teď hrát do pokoje, potřebuji si něco udělat a jdou. Když byl syn sám nebo malá ještě miminko, tak jsem to nedělala, bylo mi ho líto, aby tam byl sam.
Se synovcem 9let si chodí hrát brácha a opravdu ho nebaví si hrát s vojačkama atd. 
, takže s ním pořád výletuje po všech certech a koupí mu vše, na co si ukáže, aby měl pokoj…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.21 21:24
@nototo píše:
Ano a já někde něco podobného psala že toto se nesmí psát??? Já jí to zrcadlo nastavit nesmím? Já jí někde odsuzuji a nadávám? NE. Jen jsem napsala, že mi z toho co napsala zamrazilo. Vrať se zpátky v diskuzi
Napsala jsi: Víš ono jedno vede k druhému. To že ho miluje by jí mělo právě zabránit něco takového vůbec vypustit z úst..
Odsoudila jsi ji za upřímnost, za její pocity, i když zdůraznila, že syna miluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
