Nevím, jestli mít druhé dítě

Anonymní
4.9.21 21:10

Nevím, jestli mít druhé dítě

Zdravím všechny,

S manželem máme dvouletého syna a ted jsme začali mluvit o druhém dítěti, manžel by ho chtěl, ale já si tím nejsem tak úplně jistá. Do ničeho mě netlačí, řekl mi, že jestli se necítím, spokojí se i s jedináček, ale že by druhé měl moc rad a já fakt nevím. Se synem to ted začíná být super, už to je takový parťák, v noci konečně spí a pro mě už to není tak náročné, jako na začátku. Zároveň mi došlo, že mi za rok končí rodičák a já bych mohla nastoupit konečně zase do práce. Doma mě to proste moc nebaví. Vzdycky jsem ale chtěla dvě děti, aby to byli parťáci, mám mladší segru a je skvělá, máme krásný vztah a chtěla bych takového sourozence i pro syna, ale zároveň se mi do toho proště už nechce. Zase znova vstavat 5× za noc, první půl rok syn jen probrečel a kdyz si vzpomenu, jaké to bylo, je mi z toho úplně úzko. Navíc by museli mít společný pokojíček, máme malý byt a větší si zkratka dovolit nemůžeme. Ted mi to takhle přijde ideální. Tak se chci zeptat, mate jedináčka a litujete? Nebo jste některá třeba jedináček a jak jste to jako děti vnímali? Případně co vás přimělo mít ještě druhé dite? Vím že mi nikdo z vás nepodradí, ale rada bych si přečetla, jak to vnímají jiní lidé :) díky :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
34594
4.9.21 21:15

Mám jedináčka a nelituju. On sám není nešťastný, že nemá sourozence. Vídáme se i s jinými dětmi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
193
4.9.21 21:16

Já bych šla do druhého. První dítě (syn) byl první rok ubreceny, neustále se dozadujici naší pozornosti, ze 24 hodin spal maximálně 8, a to ještě max hodinu v kuse… Později se zlepšil, ale stále je oproti vrstevníkům náročnější a uknourany… Dcera, ktera se nám loni narodila, je pravý opak… Klidná, pěkně jako miminko spala, sama si pohraje (jen v noci je také cca co hodinu vzhůru, ale to už jsem tak nějak zvykla… 😀) a jsem moc ráda, že je mám oba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4726
4.9.21 21:18

Mám jedináčka a nelituju. Do malého bytu bych si víc dětí nikdy nepořídila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1781
4.9.21 21:20

Já jsem rozhodně pro sourozence. Samozřejmě nikdo dopředu neví, jaký budou mít sourozenci mezi sebou vztah. Ale pro rozhodování, jestli mít jedno nebo dvě děti, bych doporučovala kouknout se na celou věc i z hlediska toho, že jedináček jednou bude na péči o vás jako rodiče úplně sám a nikdo mu v tom nepomůže, nebude se mít s kým o péči podělit, vystřídat se a sdílet to. Z tohoto pohledu mi přijde zůstat u jedináčka jen kvůli vlastnímu pohodlí vůči tomu dítěti poměrně sobecké :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31
4.9.21 21:24
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,S manželem máme dvouletého syna a ted jsme začali mluvit o druhém dítěti, manžel by ho chtěl, ale já si tím nejsem tak úplně jistá. Do ničeho mě netlačí, řekl mi, že jestli se necítím, spokojí se i s jedináček, ale že by druhé měl moc rad a já fakt nevím. Se synem to ted začíná být super, už to je takový parťák, v noci konečně spí a pro mě už to není tak náročné, jako na začátku. Zároveň mi došlo, že mi za rok končí rodičák a já bych mohla nastoupit konečně zase do práce. Doma mě to proste moc nebaví. Vzdycky jsem ale chtěla dvě děti, aby to byli parťáci, mám mladší segru a je skvělá, máme krásný vztah a chtěla bych takového sourozence i pro syna, ale zároveň se mi do toho proště už nechce. Zase znova vstavat 5× za noc, první půl rok syn jen probrečel a kdyz si vzpomenu, jaké to bylo, je mi z toho úplně úzko. Navíc by museli mít společný pokojíček, máme malý byt a větší si zkratka dovolit nemůžeme. Ted mi to takhle přijde ideální. Tak se chci zeptat, mate jedináčka a litujete? Nebo jste některá třeba jedináček a jak jste to jako děti vnímali? Případně co vás přimělo mít ještě druhé dite? Vím že mi nikdo z vás nepodradí, ale rada bych si přečetla, jak to vnímají jiní lidé :) díky :)

Nebud tak sobecka proboha, co je to jeden (prvni rok ditete) oproti mnoha dalsim letum zivota!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4328
4.9.21 21:25

Já jsem jedináček a lituju, i jako dítě mě to vždycky mrzelo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1349
4.9.21 21:32

Sama jsem jedináček a nijak jsem to v dětství nepociťovala hako nevýhodu. Brala jsem to prostě jako fakt. Ale teď v dospělosti mě to mrzí… nebo prostě je to takový, že mi občas chybí někdo, komu bych se mohla svěřit s věcma, který nechci řesit s manželem nebo kamarádkou. Na druhou stranu manžel ma se svým sourozencem vztah úplně příšernej a je mu to jedno :nevim:. Já bych druhé chtěla, manžel by asi radši jen dceru. Ale u něj je to každy den jinak, tak uvidíme.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3519
4.9.21 21:33

Mám jedno dítě a stačí mi. Mám bratra a vůbec si nerozumíme, je to jako bych byla jedinacek. Kvůli dítěti aby měl sourozence bych do toho nesla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3880
4.9.21 21:34

Vzhledem k tomu jak se svet v pr.del obrací..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3519
4.9.21 21:34
@fíkofka píše:
Sama jsem jedináček a nijak jsem to v dětství nepociťovala hako nevýhodu. Brala jsem to prostě jako fakt. Ale teď v dospělosti mě to mrzí… nebo prostě je to takový, že mi občas chybí někdo, komu bych se mohla svěřit s věcma, který nechci řesit s manželem nebo kamarádkou. Na druhou stranu manžel ma se svým sourozencem vztah úplně příšernej a je mu to jedno :nevim:. Já bych druhé chtěla, manžel by asi radši jen dceru. Ale u něj je to každy den jinak, tak uvidíme.

Kdoví jak by to bylo. Ja bratrovi nemůžu říct nic. A znám lidi co to mají podobne, sourozence nemůžou vystat nebo se s nimi nebaví.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1175
4.9.21 21:37

Jestli tě netlačí věk, tak to nech zatím otevřené, vrať se do práce, užívej si syna a buď časem dospěješ k tomu, že doma ještě někdo chybí a nebo ne. Ani jedno nebude špatně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22437
4.9.21 21:39

Já sice mám dva sourozence, ale jsou o hodně starší, takže jsem jako jedináček vyrůstala. Celý život mi sourozenec a parťák hrozně chyběl. Po prvním dítěti jsme se rozhodli, že se o další dítě pokoušet nebudeme - roli hrál můj věk, můj zdravotní stav a hlavně nutnost ivf, takže jsem se smířila s jedináčkem. Nakonec se stal zázrak a já otěhotněla normálně. První rok a půl byl náročnej, dítě bylo nedonošený, dráždivý a v noci nespalo… fakt síla. Ale když jsem viděla, jak ho starší dcera miluje, jaký se z nich stali parťáci a jak se mají rádi, tak mi bylo veškerý utrpení šumák. Fakt to stojí za to. Já bych si celej život vyčítala, kdybych jen kvůli mé pohodlnosti připravila dítě o sourozence.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34594
4.9.21 21:41
@Martis83 píše:
Já jsem rozhodně pro sourozence. Samozřejmě nikdo dopředu neví, jaký budou mít sourozenci mezi sebou vztah. Ale pro rozhodování, jestli mít jedno nebo dvě děti, bych doporučovala kouknout se na celou věc i z hlediska toho, že jedináček jednou bude na péči o vás jako rodiče úplně sám a nikdo mu v tom nepomůže, nebude se mít s kým o péči podělit, vystřídat se a sdílet to. Z tohoto pohledu mi přijde zůstat u jedináčka jen kvůli vlastnímu pohodlí vůči tomu dítěti poměrně sobecké :nevim:

V mém okolí jsou hned tři „děti“ se sourozencem, které se jako jediné starají/li o své stárnoucí rodiče. V rodině se buď najde snaživec, co se o rodiče stará a druhým to tak vyhovuje. Nebo se rodina rozhádá a stará se prostě jen jeden z nich. Nebo třeba zemře dřív než rodiče. Není záruka ve 2 sourozencích, že si péči o rodiče rozdělí. Kolikrát se jedna máma postará o 5 dětí a pět dětí se nepostará o jednu mámu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
189
4.9.21 21:56
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,S manželem máme dvouletého syna a ted jsme začali mluvit o druhém dítěti, manžel by ho chtěl, ale já si tím nejsem tak úplně jistá. Do ničeho mě netlačí, řekl mi, že jestli se necítím, spokojí se i s jedináček, ale že by druhé měl moc rad a já fakt nevím. Se synem to ted začíná být super, už to je takový parťák, v noci konečně spí a pro mě už to není tak náročné, jako na začátku. Zároveň mi došlo, že mi za rok končí rodičák a já bych mohla nastoupit konečně zase do práce. Doma mě to proste moc nebaví. Vzdycky jsem ale chtěla dvě děti, aby to byli parťáci, mám mladší segru a je skvělá, máme krásný vztah a chtěla bych takového sourozence i pro syna, ale zároveň se mi do toho proště už nechce. Zase znova vstavat 5× za noc, první půl rok syn jen probrečel a kdyz si vzpomenu, jaké to bylo, je mi z toho úplně úzko. Navíc by museli mít společný pokojíček, máme malý byt a větší si zkratka dovolit nemůžeme. Ted mi to takhle přijde ideální. Tak se chci zeptat, mate jedináčka a litujete? Nebo jste některá třeba jedináček a jak jste to jako děti vnímali? Případně co vás přimělo mít ještě druhé dite? Vím že mi nikdo z vás nepodradí, ale rada bych si přečetla, jak to vnímají jiní lidé :) díky :)

Mám dva kluky dva roky od sebe a jsou dost často chvíle kdy lituju, že jsem nezůstala u jedináčka a pak chvíle, kdy je fajn je pozorovat, jak si hrajou..vždycky jsem chtěla dvě děti aby si spolu mohli hrát, ale teď kdybych mohla vrátit čas, rozmyslela bych si to. Jinak já sama mám bráchu o rok a půl mladšího, v dětství jsme si hráli ale i se dost mlátili do krve, docela jsme se nesnášeli a začli jsme si „rozumět“ až když se odstěhoval. A vlastně ani teď se moc nekontaktujeme, jsme úplně rozdílní…takže prostě nikdy nevíte, musíte sama vědět, zda chcete znovu piplat miminko a dát synovi sourozence nebo mít jedináčka, kterému se můžete plně věnovat a kamarády bude mít venku 🙂

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat