Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Russet píše:
Tak ti nevím. Žádné jedináčky nelituju. Protože pár žen s jedináčky znám a ty se dětem věnují. Na druhou stranu po sídlišti vídám děti ze tří sourozenců a máti někde jinde. Spoléhá na to, že tříleťáka pohlídá sedmiletý.
Tak o tom napište svůj příspěvek, jak je super zábava si hrát každý den s maminkou. Já mam z vlastní zkušenosti jedinacka a matky dvou děti pocit jiný, odpovídám zakladatelce a říkám svůj názor. Stejně tak můžete vy, ale mne to moc nezajímá, tak odpovězte přímo zakladatelce, která se na toto tema pta.
Nečetla jsem vše… Mam dva kluky, 2roky od sebe. Je to úžasné!!! Chodí spolu do školky, taky se obcas dohadují, ale mít dva je pro mě mnohem, mnohem jednodušší, maji stejně zájmy, pomáhají si, drží při sobě a to mají jen 3 a 5 let. Vše se může změnit, ale díky tomu, že starší nastoupil do školky ve 3.5 letech, si utvoril krásný vztah s bráchou.
A druhý je povahove a celkove opak prvního. Klidný, nenáročný, starší byl dost náročné dítě tak do roku a půl.
Ja bych litovala nemít dva… A to mladší plánovaný tak brzy nebyl.
Z pozice jedináčka…když jsem byla malá, byla jsem dost sama, sama na všechno. Na uklízení pokoje, pomoc rodičům, později na prusery. Někdy v období puberty jsem si vybrečela aspoň psa
Ale brala jsem to tak, jak to je. Teď z pozice dospělého jsem nešťastná z toho, že jsem sama. Nejenom, že si nemám s kým zavzpomínat na dětství, nemám se ani s kým podělit o starosti i o práci kolem rodičů a bude do budoucna samozřejmě hůř. To, že se ze sourozenců nemusí stát životní parťáci se může samozřejmě stát, my jsme ale našim dětem tu šanci dali, snad ji využijí
.
@Anna766
A co řešíš?
Já odpovídala na zakladatelka diskuze a tu miminkovský věk nebaví. Je to o pohodlí o prioritách někdy trochu sebezapření. Psala jsem k věci, napsala svůj názor a nechápu proč sem někdo plete, že nemůže mít děti apod. Zakladatelka je mít může pouze v sobě řeší pro a proti ![]()
@Mallorka píše:
@Russet skvělé a to je právě krásné dětství. Že dítě má sourozence, co ho pohlidaji a venku. Jsou parťáci. Ty jsi úplně vysazena na to, že má někdo víc děti. Ty máš jedno, který budeš do puberty zabavovat, ty říkáš věnovat se mu. Já myslím, že sourozenci jsou šťastnější než jedinacci. Můj syn hodně plakal, když jsme z porodnice přivezli dceru, v tu chvíli by ji vystřelil do vesmíru. Asi před rokem přišel. Maminko, jsem moc ráda, že máme Aničku. Hodně si spolu vyhrají, večer před spaním si povídají a směji se tam, někdy si zalezpu k sobě do pelechu. A to je vše tvé dítě připravene, můžeš si říkat, co chceš. Dvě a více dětí je pro život lepší. pro všechny.
Promiň ale pro mě jakožto staršího sourozence to fakt krásné dětství nebylo. Nic jsem nesměla, neznala jsem jít na oslavu nebo ven s kamarády, protože jsem neustále musela hlídat. A jako bonus se v dospělosti nestýkáme a když je teď babička vážně nemocná, podporují jí opět jen já. Lepší pro mě sourozenec nebyl absolutně v ničem.
Přijdeš mi zas vysazená na to, že někteří prostě to soužití se sourozencem vůbec tak idylicky nevidí, jak ty kategoricky tvrdíš.
Toto si fakt musí rozhodnout každý sám a pro každou rodinu je lepší něco jiného.
@Hedvikaaa píše:
@Anna766
A co řešíš?
Já odpovídala na zakladatelka diskuze a tu miminkovský věk nebaví. Je to o pohodlí o prioritách někdy trochu sebezapření. Psala jsem k věci, napsala svůj názor a nechápu proč sem někdo plete, že nemůže mít děti apod. Zakladatelka je mít může pouze v sobě řeší pro a proti
Koukám že máte holky dneska všechny nějakou štěkavou…
Mám sourozence a ačkoli se v dospělosti moc nevídáme, tak jsem ráda, že ho mám. Vím, že kdykoli bych potřebovala, tak je tu pro mě. Stejně jako já bych mu nikdy pomoc neodmítla. Můj muž je jedináček a jako dítěti mu to strašně vadilo. Máme dvě děti a jsem za to ráda, našli si k sobě cestu tak, jak jsem ani nedoufala. Každý z nich je jiný, ale mají se strašně rádi. Pokud Tě netlačí čas, tak to nech chvíli uzrát, běž do práce a uvidíš za pár let, zda nezměníš názor. Pokud se na to teď necítíš, tak bych to nelámala přes koleno.
@Urubamba píše:
Tak o tom napište svůj příspěvek, jak je super zábava si hrát každý den s maminkou. Já mam z vlastní zkušenosti jedinacka a matky dvou děti pocit jiný, odpovídám zakladatelce a říkám svůj názor. Stejně tak můžete vy, ale mne to moc nezajímá, tak odpovězte přímo zakladatelce, která se na toto tema pta.
On si ale nikdy každý den nehraje jen s maminkou.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,S manželem máme dvouletého syna a ted jsme začali mluvit o druhém dítěti, manžel by ho chtěl, ale já si tím nejsem tak úplně jistá. Do ničeho mě netlačí, řekl mi, že jestli se necítím, spokojí se i s jedináček, ale že by druhé měl moc rad a já fakt nevím. Se synem to ted začíná být super, už to je takový parťák, v noci konečně spí a pro mě už to není tak náročné, jako na začátku. Zároveň mi došlo, že mi za rok končí rodičák a já bych mohla nastoupit konečně zase do práce. Doma mě to proste moc nebaví. Vzdycky jsem ale chtěla dvě děti, aby to byli parťáci, mám mladší segru a je skvělá, máme krásný vztah a chtěla bych takového sourozence i pro syna, ale zároveň se mi do toho proště už nechce. Zase znova vstavat 5× za noc, první půl rok syn jen probrečel a kdyz si vzpomenu, jaké to bylo, je mi z toho úplně úzko. Navíc by museli mít společný pokojíček, máme malý byt a větší si zkratka dovolit nemůžeme. Ted mi to takhle přijde ideální. Tak se chci zeptat, mate jedináčka a litujete? Nebo jste některá třeba jedináček a jak jste to jako děti vnímali? Případně co vás přimělo mít ještě druhé dite? Vím že mi nikdo z vás nepodradí, ale rada bych si přečetla, jak to vnímají jiní lidédíky
Sama mám mladšího brachu a nedovedu si představit sourozence nemít, od mala až doteď spolu máme super vztah. To jsem chtěla dopřát i svým dětem, dokonce mám taky straší holku a s mladším synem od sebe mají stejný věkový rozdíl jako ja s bráchou, 2 a třičtvrtě roku ![]()
Otěhotněla jsem když dcerce byly přesně 2 roky a za mě idelani věkový rozdíl. Ja ale věděla, ze určitě chci dvě děti. Navíc tou dobou když jsme plánovali další mimino, byla už holka dost samostatná, sikovna a mě to přišlo ze mám doma docela pohodu a ze by to chtělo nějakou další výzvu ![]()
A ano, dvě děti jsou masakr, je to x krát náročnější než jedno - hlavně ze začátku. Ale ten vztah mezi nimi, ze si spolu vyhrajou, mají jeden druhyho, to je pro mě mnohem důležitější.
V pátek jsme se vypravovali do skolky, malej podal dceři batuzek a ta ho objala se slovy Dekuju broučku, jsi ten nejlepší braska jakýho jsem si mohla přát
A za to to proste stojí
I ty nervy a vyčerpání ![]()
Nech si ti projít hlavou, nemusíte mít další dítě hned ![]()
@Mallorka píše:
@Russet skvělé a to je právě krásné dětství. Že dítě má sourozence, co ho pohlidaji a venku. Jsou parťáci. Ty jsi úplně vysazena na to, že má někdo víc děti. Ty máš jedno, který budeš do puberty zabavovat, ty říkáš věnovat se mu. Já myslím, že sourozenci jsou šťastnější než jedinacci. Můj syn hodně plakal, když jsme z porodnice přivezli dceru, v tu chvíli by ji vystřelil do vesmíru. Asi před rokem přišel. Maminko, jsem moc ráda, že máme Aničku. Hodně si spolu vyhrají, večer před spaním si povídají a směji se tam, někdy si zalezpu k sobě do pelechu. A to je vše tvé dítě připravene, můžeš si říkat, co chceš. Dvě a více dětí je pro život lepší. pro všechny.
Nemyslím si, že šestileté dítě má přebírat zodpovědnost za hlídání tříletého. Od toho jsou rodiče. Venku má být dospělý a hlídat OBA. Vysazená na nikoho nejsem. Jen si nemyslím, že sourozenec je vždy plus. Znám hodně lidí, co se se sourozencem nemusí. Nebo ho má tak daleko, že se spolu skoro nevídají. Nic ti nezaručí, že když máš víc dětí, budou parťáci.
@terien píše:
Vždyť mi nemusíš odpovídat, stejně jedeš jak flašinet pořád dokolamoje image tady tě trápit fakt nemusí
znáš to staré přísloví, že moudřejší ustoupí? Tak se měj drahá
Hele už se se mnou loučíš podruhý
![]()
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,S manželem máme dvouletého syna a ted jsme začali mluvit o druhém dítěti, manžel by ho chtěl, ale já si tím nejsem tak úplně jistá. Do ničeho mě netlačí, řekl mi, že jestli se necítím, spokojí se i s jedináček, ale že by druhé měl moc rad a já fakt nevím. Se synem to ted začíná být super, už to je takový parťák, v noci konečně spí a pro mě už to není tak náročné, jako na začátku. Zároveň mi došlo, že mi za rok končí rodičák a já bych mohla nastoupit konečně zase do práce. Doma mě to proste moc nebaví. Vzdycky jsem ale chtěla dvě děti, aby to byli parťáci, mám mladší segru a je skvělá, máme krásný vztah a chtěla bych takového sourozence i pro syna, ale zároveň se mi do toho proště už nechce. Zase znova vstavat 5× za noc, první půl rok syn jen probrečel a kdyz si vzpomenu, jaké to bylo, je mi z toho úplně úzko. Navíc by museli mít společný pokojíček, máme malý byt a větší si zkratka dovolit nemůžeme. Ted mi to takhle přijde ideální. Tak se chci zeptat, mate jedináčka a litujete? Nebo jste některá třeba jedináček a jak jste to jako děti vnímali? Případně co vás přimělo mít ještě druhé dite? Vím že mi nikdo z vás nepodradí, ale rada bych si přečetla, jak to vnímají jiní lidédíky
Já mám jedno dítě a nelituju toho. Tak už jsem na další stará ![]()
Osobně se přikláním k tomu, že sourozenec je v dospělosti spíše výhoda. Jako dítě jsem velmi chtěla být jedináček ![]()
Nicméně lidi prostě nemůžou mít vše a pro mé dítě je výhodnější mít příčetnou matku, než vystresovaný úzlíček nervů. A to bych s druhým dítětem prostě byla ![]()
Upřímně mě to opečování nijak zvlášť nebaví, Doktory, dětské nemoci, logopedii, rovnátka, třídní schůzky… to vše jsem ochotná pro svou dceru řešit, ale mít to dvakrát mě prostě neláká. ![]()
@terien píše:
Určitě máš pravdu, mě jen připadá, že představa jedináčků o sourozenci bývá hrozně naivní, neber to ve zlém. Sourozenecký vztah se podle mě nedá srovnávat s partnerským ani jiným, je hodně specifický a právě proto bývají tak komplikované.
Normálně děsně trollíš, ale v tomhle máš pravdu ![]()
Jedináčci - obvykle holky - často fantazírujou, že mít sourozence je jako bydlet s nejlepší kamarádkou na škole v přírodě. Ale v reálu to může být jakože tě zavřou do jednoho pokoje s tím dítětem ze třídy, které nejvíc nesnášíš. A neuděláš nic, je to tvůj sourozenec, tvoji rodiče ho milují úplně stejně a konec.
@Dani65 píše:
Jsem jedináček a strašně i to vadilo, taky jsem se musela brzo osamostatnit a na vše jsem byla sama. Dokonce jsem si kreslila komiks, kde jsem si vytvořila sestru, já světlá, ona tmavá, můj protiklad, v tom komiksu jsme spolu seděly u stolu, hrály si, prostě všecko jsem dělaly ve dvou.
Teď v dospělosti mi sourozenec chybí ještě víc.
Vidíš. Já jsme zase jako dítě fantazírovala, že jsem jedináček, mám svůj vlastní pokoj, klid… ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.