Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já jsem jedináček, jako dítěti mi to nevadilo, ale jako matka bych to nechtěla, mám děti tři.
Navíc teď v dospělosti mě trochu mrzí, že nemám sourozence, moje původní rodina je naprosto miniaturní, jenom já a a máma, kamarádi to prostě nenahradí.
Já jako jedináček trpěla a doteď se cítím jakoby sama, potřebuju být v kontaktu alespoň s kamarádkama, ale ty mají svoje známe tak to neni ono. Když měl někdo sourozence vždy si mohli hrát spolu, já byla sama a v ulici děti v mém věku nebyli. Asi je to i moji povahou, ale prostě mi to vadilo. U mých dvou dětí vidím, jak si spolu vystaci a jak jsou spokojene.
@Martis83 píše:
Já jsem rozhodně pro sourozence. Samozřejmě nikdo dopředu neví, jaký budou mít sourozenci mezi sebou vztah. Ale pro rozhodování, jestli mít jedno nebo dvě děti, bych doporučovala kouknout se na celou věc i z hlediska toho, že jedináček jednou bude na péči o vás jako rodiče úplně sám a nikdo mu v tom nepomůže, nebude se mít s kým o péči podělit, vystřídat se a sdílet to. Z tohoto pohledu mi přijde zůstat u jedináčka jen kvůli vlastnímu pohodlí vůči tomu dítěti poměrně sobecké
Jojo, a že všichni sourozenci se v rodinách o péči spravedlivě dělí, to je známá věc. ![]()
Já mám sourozence, nestýkáme se, moje dětství bylo příšerné a paradoxně šíleně osamělé, protože jsem kvůli hlídání vůbec neměla normální život a vztahy s vrstevníky.
Muž je jedináček, měl úžasné dětství, je mnohem společenštější. Plánujeme jedináčka.
A ano, je to i kvůli našemu pohodlí - je to snad náš život a můžeme ho prožít tak, jak chceme my. Dítě se zapojuje do našeho života, ne naopak. Pro nás je toto ideální forma rodiny a to je hlavní, ne co by se „mělo“ nebo předsudky o jedináčcích.
Také jsem jedinacek a nyni mi sourozenec chybí. A teď, kdy mam svoje dvě děti, je mi i líto jedináčku z okolí, myslím, ze zájem a péče rodičů proste sourozence nenahradí. Ale na druhou stranu, žádná tragédie to taky neni a dítě by mělo byt především chtěné a maminka spokojena. Možná bych jeste s rozhodnutím pockala.
Ve třídě dcery byla poslední holčička, která neměla sourozence (už má), u syna si nejsem jistá, zda 1-2-3 děti nejsou jedináčci, ostatní sourozence mají.
„…vždycky jsem chtěla dvě děti aby si spolu mohli hrát, ale teď kdybych mohla vrátit čas, rozmyslela bych si to…“
Teda promiň, z toho mrazí
Tohle napíšeš, když už tady to dítě je?
Za mě jednoznačně sourozence, to je nejvíc, co můžeš synovi dát. Chápu, že se ti třeba do toho nechce, protože 2-4 roky je skvělý věk a vy si vystačíte. Jenže s chozením do školky mu potom doma budou chybět děti a vy místo klidu (u nás funguje, že si naši dva spolu vyhrají celé dny) budete neustále zabavovat jedinacka. Mám srovnání i od babicky. Mnohem radši hlídá moje dvě děti spolu, protože se zábavi než jednoho syna od bráchy, který je jí pořád za zadkem. Je to hodnej kluk, má 9 let, ale neumí se vůbec sám zabavit.
Mám takového polovičního jedináčka, sourozenec je o 14 let starší. Starší syn byl jako jedináček spokojený, sourozence jako dítě nechtěl. Pak se narodila dcera, to už mu bylo tak nějak jedno a když jí bylo asi šest tak se osamostatnil a už s námi nebydlí. Vztah mají krásný, on ji bere jako princeznu, ona ho miluje. Nám s manželem to takhle maximálně vyhovuje, další dítě ani omylem nechceme. Mě nikdy představa jedináčka nevadila, navíc mám dceru, která je úžasná parťačka, syn je samostatný, šikovný, víc už si nemůžu přát.
@nototo píše:
@Meggiska„…vždycky jsem chtěla dvě děti aby si spolu mohli hrát, ale teď kdybych mohla vrátit čas, rozmyslela bych si to…“
Teda promiň, z toho mrazíTohle napíšeš, když už tady to dítě je?
Já mám kluky ráda, ale píšu pravdu, já to prostě psychicky nezvládla, období vzdoru staršího a separační úzkost mladšího zároveň mě dostali až k psychologovi..a jak všichni tvrdí, že mateřská je super a že na to budu s láskou vzpomínat, to ani náhodou..nejhorší období v mém životě a jsem ráda, že už mají kluci 2 a 4 roky a teď už chodí oba do školky..
Ja mela hodne miminko co spalo vicemene od zacatku celou noc, ale stejne me to vycerpavalo a taky kdyz si vzpomenu na ty zacatky, tak me jima hruza. Doma na materske se tedy extra take nevyzivam…ALE…myslim, ze mit sourozence je mnohonasobne lepsi nez ho nemit. Sama mam sourozence o dost mladsiho, takze jsem dlouho byla jedinacek, ale dikybohu za to, ze ho nakonec mam. I kdyz se treba pak deti hadaj, trosku souperej, proste ten fakt, ze je…mam kamosku jedinacka a ta rikala, ze ji to desne mrzi, ze je sama…ze nevi co je sourozenecka laska. A ano, bude to narocnejsi…ale i kdyby ty blbe 2 roky byly peklo…za ty dalsi leta to bude stat. A prace neutece, do duchodu se jeste clovek napracuje. A kdyby prace hodne chybela jsou i jiny moznosti, nikde neni psano byt povinne tri roky doma. Jeste k te starobe…presne tak jsem si sobecky rikala i ja…ze cim vic deti, tim vetsi sance, ze se o me nekdo v budoucnu postara, pomuze mi, bude me navstevovat, da mi vnoucata, nebude prazdny byt/dum…dneska jsou lidi rozfofrovany po celem svete a jedno muze byt v zahranici atd. Muzou byt i oba, ale sance je nizsi. Jak rikam, je to ale ten sobeckej pohled z druhe strany veku. Na druhe dite clovek musi mit srdce a lasku a samozrejme i ty finance (byty se dneska daji krasne vyresit, co se tyce uspory mista). Nejde tak ani o vztah sourozenec, jako o vztah rodice a dalsi dite. Ze bude mit prvni mene pozornosti atd? To je dle me naopak dobre, dite nemuze pocitat, ze bude mit 100% vseho…treba naucit take jinym vlastnostem jako deleni se, pomahani si, respektovani se atd. Samozrejme finalni rozhodnuti je na kazdem z nas.
Hele já myslím, že dvě děti je prostě tak nějak vnímáno jako standard. A ještě nejlíp holka a kluk, jinak člověk asi vybočuje. Já sama mám dva kluky a těch keců co slyším dodnes, jestli zkusíme ještě holku
ale to je jiný téma.
Udělej si to jak ty chceš. Chceš do práce, jdi. Třeba budeš mít chuť až za pár let. Nepíšeš věk, tak nevím, jestli tě to nějak limituje, ale pokud ne, udělala bych si to po svém. Sama jsem šla do práce celkem brzo po druhém porodu a nelituji, doma mi slušně hrabalo.
@Netopýr1 píše:
Hele já myslím, že dvě děti je prostě tak nějak vnímáno jako standard. A ještě nejlíp holka a kluk, jinak člověk asi vybočuje. Já sama mám dva kluky a těch keců co slyším dodnes, jestli zkusíme ještě holkuale to je jiný téma.
Udělej si to jak ty chceš. Chceš do práce, jdi. Třeba budeš mít chuť až za pár let. Nepíšeš věk, tak nevím, jestli tě to nějak limituje, ale pokud ne, udělala bych si to po svém. Sama jsem šla do práce celkem brzo po druhém porodu a nelituji, doma mi slušně hrabalo.
Jj, taky už sem milionkrát slyšela „a do třetice konečně holka ne?“ No ty bláho, ani náhodou 😂 já se těším do práce 😂
A co jit do prace po RD, pracovat a druhe dite mit pozdeji. Ja mam taky jedno dite skoro 5-lete, pracuji a pristi rok bych az chtela druhe.
Ja jsem tip, ze bych nevydrzela doma 6 let a jeste k tomu byt ustvana mama dvou deti. No kazdy to ma jinak, ale pokud te netlaci vek, tak pockej.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.