Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bych tedy zpětně s druhým dítětem počkala. Se synem to bylo ve dvou letech taky báječné, než se narodilo miminko. Ty děti podle mě nejsou ve třech letech na sourozence moc připravené. I já bych si to s miminkem víc užila, mít staršího víc odrostlého.
Říkala jsem si, jak by s přece vyhráli, ale podle mě je tohle iluze. Syn si mnohem raději hraje se staršíma dětma než s mladším miminem, které nic neumí. Snad později. Na hraní ale bude mít vrstevníky, navíc stejného pohlaví. Nevím, jestli je vlastně v pořádku pořizovat sourozence dítěti jako takovou hračku ![]()
Takže za mě sourozenec ano, ale větší věkový rozdíl. Tak ty 4-5 let.
Jinak já mám dvě sestry a jsem za to ráda. S tou jednou jsme jak nejlepší kamarádky
Můj muž je jedináček a byl taky rád, že se nemusí dělit o pokojíček
A vůbec o všechno. Ale on i jeho rodina jsou úplně jiný typ, takový uzavření, introverti, nikam moc nechodili. Chtěli vždycky hlavně ten klid. Nás bylo naopak všude hodně, bylo vždy živo
A já to měla ráda. Až doteď, teď už si říkám, že bych nějaký ten klid snesla teda
![]()
@Hedvikaaa píše:
@Šarlota4
Tady to nebyla otázka pohodlí
No a co? Tak tady se soudi rodice jedinacku. Jedinacci jsou ochuzene a nestastne deti. Proc neodsoudit zenu, ktera mit dalsi nemohla, nechtela, nemela penize? Dopln co chces. Mohla jsi mit treba adoptovaneho sourozence, nebo pestounskeho. Ale na to byla tvoje matka asi pohodlna.
Jsem jedináček a strašně i to vadilo, taky jsem se musela brzo osamostatnit a na vše jsem byla sama. Dokonce jsem si kreslila komiks, kde jsem si vytvořila sestru, já světlá, ona tmavá, můj protiklad, v tom komiksu jsme spolu seděly u stolu, hrály si, prostě všecko jsem dělaly ve dvou.
Teď v dospělosti mi sourozenec chybí ještě víc.
@Hedvikaaa píše:
@Šarlota4
Tady to nebyla otázka pohodlí
A u ostatních jo? To přece nevíš. Moje dcera má jedináčka a chce to tak navždy a nemůžeš vědět proč
Co je komu do toho. Má kamaradky, co mají taky jedináčky. Řekla bych že je kolem jedináčků víc než dřív. Aspoň mám ten pocit.
Mám sourozence a jako bych ho neměla. Ani nevím kde je, starost o rodiče zůstala na mě, on se na to vykašlal úplně, jak časově, tak finančně, tak vůbec.
Sama jsem chtěla děti víc, mám dvě. Ale kvůli sobě, ne aby si měly s kým hrát.
Tohle je na tobě, zda ano, či ne. Já mám doma pětiletého syna a nyní jsem těhotná.
V roce 2018 jsem prvně potratila v 9tt a pak v roce 2019, musela z důvodu VV porodit dceru ve 20tt.
Dítě jsem už nechtěla po tom všem, ale stala se nám s manželem nehoda a já otěhotněla, teď jsem 10tt. Jsem teď ze všeho psychicky na dně, nicméně věřím, že se to časem zlepší a jsou to jen pomatené hormony.
Jedináčka jsem jinak nikdy ale nechtěla.
@nototo píše:
@Meggiska„…vždycky jsem chtěla dvě děti aby si spolu mohli hrát, ale teď kdybych mohla vrátit čas, rozmyslela bych si to…“
Teda promiň, z toho mrazíTohle napíšeš, když už tady to dítě je?
Mně na tom teda nepřijde nic zvláštního. Proč by nemohla říct, že zpětně by se rozhodla jinak? To tu musí psát jen lidi, kteří jsou z více dětí nadšení? To neznamená, že to dítě nemiluje ![]()
@Dani65 píše:
Jsem jedináček a strašně i to vadilo, taky jsem se musela brzo osamostatnit a na vše jsem byla sama. Dokonce jsem si kreslila komiks, kde jsem si vytvořila sestru, já světlá, ona tmavá, můj protiklad, v tom komiksu jsme spolu seděly u stolu, hrály si, prostě všecko jsem dělaly ve dvou.
Teď v dospělosti mi sourozenec chybí ještě víc.
No ale dřív to bylo jiný. Kroužku nula nula prd, nikam se nejezdilo moc, hlavně k babičce. A z toho co obě píšete, tak rodiče ledový čumáci nebo jinak nechápu ten příměr „jsem jedináček= musela jsem se dřív osamostatnit“. Jednomu dítěti toho postupně z dědictví taky spadne víc než třem a odpadnou třeba náklady na hypotéku a je třeba možnost dotovat babičku. Těch cest je tolik…
@Dani65 píše:
Jsem jedináček a strašně i to vadilo, taky jsem se musela brzo osamostatnit a na vše jsem byla sama. Dokonce jsem si kreslila komiks, kde jsem si vytvořila sestru, já světlá, ona tmavá, můj protiklad, v tom komiksu jsme spolu seděly u stolu, hrály si, prostě všecko jsem dělaly ve dvou.
Teď v dospělosti mi sourozenec chybí ještě víc.
Protože to vidíš skrz svoji představu, jaké by to bylo. Máš něco vysněného, jak byste fungovali, ale realita je mnohdy úplně jiná. A když máš sourozence a ten vztah nefunguje, tak to bolí mnohem víc, než když žádného nemáš.
Jsem také jedináček a nemám pocit, že bych strádala nebo byla ochuzená. S tím sourozencem v dospělosti je to v okolí tak 50 na 50. Někteří jsou v kontaktu neustále, někteří jen tak aby se neřeklo a někteří si jen napíši na vánoce a narozeniny a potkají se u rodičů. Co jsem vypozorovala mezi svými kamarády, víc si rozumí sestry než bratr/sestra nebo dva bratři. No a u mě víc jak jedno dítě taky nehrozí, jednak věk a dvě děti po sobě, to bych nedala.
@Dobrej_tym píše:
Mně na tom teda nepřijde nic zvláštního. Proč by nemohla říct, že zpětně by se rozhodla jinak? To tu musí psát jen lidi, kteří jsou z více dětí nadšení? To neznamená, že to dítě nemiluje
Víš ono jedno vede k druhému. To že ho miluje by jí mělo právě zabránit něco takového vůbec vypustit z úst..
@Dobrej_tym píše:
Mně na tom teda nepřijde nic zvláštního. Proč by nemohla říct, že zpětně by se rozhodla jinak? To tu musí psát jen lidi, kteří jsou z více dětí nadšení? To neznamená, že to dítě nemiluje
Děkuji za pochopení, samozřejmě že své kluky miluju 🙂
@nototo píše:
Víš ono jedno vede k druhému. To že ho miluje by jí mělo právě zabránit něco takového vůbec vypustit z úst..
Nevíte čím sem si prošla, jaké to pro mě bylo, všichni nemají sluníčkovou mateřskou..tak nesuďte..kluky mám ráda a nedokážu si představit že by se jim něco stalo..dýchala bych za ně..to nic nemění na tom, že kdybych se ocitla zpátky v čase, nevím jestli bych šla do druhého dítěte..
@Meggiska píše:
Nevíte čím sem si prošla, jaké to pro mě bylo, všichni nemají sluníčkovou mateřskou..tak nesuďte..kluky mám ráda a nedokážu si představit že by se jim něco stalo..dýchala bych za ně..to nic nemění na tom, že kdybych se ocitla zpátky v čase, nevím jestli bych šla do druhého dítěte..
Ale já tě vůbec nesoudím
Jen nechápu… Určitá konkrétní osobnost už tady je a prostě ne, nepovažuju to za standardní tohle o svém dítěti prohlásit. Je mi líto, ale je to tak. A pokud s tím jsi srovnaná, tak tím spíš by tě to nemělo ani napadnout…A ano, chápu že ne vždy je mateřství jednoduché..
Ale říct „kdybych věděla co mě čeká, už bych do toho nešla“ je sakra něco jiného než „bylo to šílený, vytrpěla jsem si s klukama svý, ale stálo to utrpení za to“
Fakt není vidět rozdíl???
Zakladatelko, doporučuji naslouchat sama sobě. Pokud se na druhé dítě necítíš, tak to nech zatím být, ono se to může ještě změnit. Já mám sestru a máme dobrý vztah a tak jsem taky automaticky taky chtěla dvě děti. Manžel má bratra a vztahy tam byly velmi špatné (zlepšilo se to až po třicítce) a tak chtěl jedináčka. Narodila se nám dcera a víc jsme neplánovali, já si na to rychle zvykla
A pak když dcera začala chodit do školy, manžel začal mluvit o druhém dítěti. Pak musel trochu přesvědčovat mě, ale teď už dcera sourozence má.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.