Nevím, jestli mít druhé dítě

Napsat příspěvek
Velikost písma:
22155
6.9.21 18:59
@Dobrej_tym píše:
@terien Já si myslím, že atmosféra s jedináčkem je prostě jiná. Neříkám, že lepší nebo horší, ale prostě jiná. Vidím to teď po narození dcery. To je naprosto jiné, když má člověk jedno dítě a to je středobod vesmíru a nikdy to nebude jinak. On je ten nej a on je ten nejlepší a vše se točí okolo něj (ne ve špatném slova smyslu, prostě tvoje dítě je tvůj poklad a můžeš mu dát maximum). Když mám víc dětí, prostě to tak už nikdy není. Jsou situace, kdy je prostě jeden ze sourozenců ten druhý. Který musí počkat. Takže to úplně automaticky učí empatii, vyjednávání, nějakým sociálním dovednostem. A jo, dítě se setká s žárlivostí, s nutností dělit se. Myslím, že vše se mu pak do života hodí.

Přiznám se, že pro mě je třeba představa dovolené u moře jen s rodiči a nebo prázdnin u babičky osamotě fakt děsivá. Co my se vyhrály se sestrama, s hračkama, na obchod, bránily jsme se, když šlo do tuhýho. U moře si hrály celé hodiny ve vodě, na písku. Máme ty společné nádherné zážitky z prázdnin u babičky, a je to babička NÁS všech.

Máme zážitky, které můžeme sdílet, které prostě nikdy takhle sdílet s kamarády nemůžu. Sestry jsou jako moje krev.

Moje sestra je taky moje krev, miluju jí, věřím že i ona mě, ale… K babičce jsme jezdily odděleně a já byla šťastná, že tam můžu být sama. Sourozenectví mě žádné empatii ani dělení nenaučilo, spíš naopak. Všechno si člověk musel urvat, hlídat, dodnes jsem lakomá a sobecká až to není hezký. Jak říkám, záleží na konkrétní rodině, že máš sourozence automaticky neznamená vůbec nic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22155
6.9.21 19:05
@Bábrdl píše:
Jako puboš jsem tvrdila, že nebudu mít žádné dítě, nebo dvě, kdyby se tomu jednomu něco stalo..

Ale když se dcera narodila, pochopila jsem, že bez ní by můj život neměl smysl. A žádné druhé dítě by to nezměnilo. Ani bych nechtěla mít „povinnost“ tady na tom světě trčet bez ní. Byl by to prostě konec. Tečka.

A ani jsme nechtěl tu lásku nějak ředit. Nakonec jí nejsem žádná supermatka. Zvládám tak tak jedno :lol:

To je přesný. Mnohokrát jsem slyšela, že jedináček je špatně, protože co když se mu něco stane. Jenže když se k tomu nedej bože dojde, tak tu bolest nemůže nic změnit. Není to přece tak, že to zaplácne další dítě, že tím ta bolest zmizí, že je sourozenec a jede se dál. Ten život je prostě jiný, ať máš další dítě nebo ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34546
6.9.21 19:05
@terien píše:
Moje sestra je taky moje krev, miluju jí, věřím že i ona mě, ale… K babičce jsme jezdily odděleně a já byla šťastná, že tam můžu být sama. Sourozenectví mě žádné empatii ani dělení nenaučilo, spíš naopak. Všechno si člověk musel urvat, hlídat, dodnes jsem lakomá a sobecká až to není hezký. Jak říkám, záleží na konkrétní rodině, že máš sourozence automaticky neznamená vůbec nic.

Přesně. Urvat, hlídat si, abych dostala „půlku“.
Zatímco můj muž, jedináček, který měl všeho dost, je dělící typ…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35624
6.9.21 19:07
@terien píše:
Ono spíš záleží na té konkrétní rodině a hlavně atmosféře v ní. Vánoce ve třech můžou být děsivý a naopak úplně v pohodě, stejně jako s dvěma, třema dětma. To není o počtu sourozenců, opravdu ne.

Ano. Opravdu záleží na rodině a celkové situace v ní. Jako dítě jsem prožívala kouzelné Vánoce. Ale pak se něco zvrtlo a ač jsem měla sestru, Vánoce byly spíš drásání nervů. Teď nikdy nejsme sami. Jedináček má kolem sebe hodně příbuzenstva.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35624
6.9.21 19:08
@Bábrdl píše:
Přesně. Urvat, hlídat si, abych dostala „půlku“.
Zatímco můj muž, jedináček, který měl všeho dost, je dělící typ…

Ségra měřila rohlíky i banány, abych náhodou nedostala větší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22155
6.9.21 19:08
@Bábrdl píše:
Přesně. Urvat, hlídat si, abych dostala „půlku“.
Zatímco můj muž, jedináček, který měl všeho dost, je dělící typ…

Mě třeba vadilo, že se o všechno musím rozdělit, že nic není jenom moje. Tohle je rozšířený mýtus, že dělením se děti naučí štědrosti. Obecně co jsem poznala, tak jedináčci jsou mnohem srdečnější.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35624
6.9.21 19:09
@terien píše:
To je přesný. Mnohokrát jsem slyšela, že jedináček je špatně, protože co když se mu něco stane. Jenže když se k tomu nedej bože dojde, tak tu bolest nemůže nic změnit. Není to přece tak, že to zaplácne další dítě, že tím ta bolest zmizí, že je sourozenec a jede se dál. Ten život je prostě jiný, ať máš další dítě nebo ne.

Známým umřela dcera. Mají ještě syna. Bolest bude celý život. To druhé nic nenahradí. Ani deset dalších trpaslíků.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35624
6.9.21 19:10
@terien píše:
Mě třeba vadilo, že se o všechno musím rozdělit, že nic není jenom moje. Tohle je rozšířený mýtus, že dělením se děti naučí štědrosti. Obecně co jsem poznala, tak jedináčci jsou mnohem srdečnější.

My musely mít vše dvojmo. Jinal bitka. Syn se dělí rád. A to nemá toho druhého.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34546
6.9.21 19:15

@Russet @terien Souhlasím.Pokyn „rozděl se“ nikoho sám o sobě dělit se nenaučí.
Spousta holek tu vzpomíná, jak když se ještě drželi dmmntní Velikonoce, brácha přišel s pytlem sladkostí, ona doma zmlácená od spolužáků a ožralů a rodiče řekli bratrovi „rozděl se“. A on jí dal nějaké hnusné lízátko, nebo ty sladkosti preventivně probral už před barákem a nejlepší si schoval.

Já si pamatuju, jak jednou přijela teta ze západní ciziny zrovna do doby, kdy měla ségra narozky. (jezdila jednou ročně). A přivezla jí takovou krávovinu, pro ní. Nálepky. A já furt čekala, kdy dá něco mně, protože jsem měla narozeniny krátce před tím. A nic. Dodne si to pamatuju, i když ona to zapomněla nejspíš ještě ten den. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34546
6.9.21 19:15
@Russet píše:
My musely mít vše dvojmo. Jinal bitka. Syn se dělí rád. A to nemá toho druhého.

To my taky. A stejné. Protože jinak vždycky bitka o jednu věc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34546
6.9.21 19:18

Taky si vybavuju, že spolužačka byla z rodzvedené rodiny (nebo možná její táta zemřel, to už si nejsem jistá). A prarodiče ze strany táty jí nosili dobroty. A ona se musela rozdělit s mladšími nevlastními bratry.

A ona byla vždycky naštvaná, protože to byly dárky pro ni.

A když jí prarodiče přinesli něco holčičího jako sponky, tak si je maminka vzala stranou a vysvětlila jim, že mají nosit něco, o co se může dcera rozdělit s bratry.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
6.9.21 19:35

Ja mám jedno dítě, šest let. Momentálně nastoupil do školy a jsem ráda, že je zatím jen on. Nepřijde mi, že by strádal. Jsme flexibilní, žijeme jen jím. Momentálně bude mít i nějaké kroužky, plus hodně chodíme do kolektivu dětí. Na nějakého sourozence si nevzpomene. Možná v dospělosti, ale dětství záleží, jak rodič zařídí. Kdyby bylo mladší dítě, muselo by se zas vše přizpůsobovat jemu. Včetně času. Já sama mám víc sourozenců a sice jsme si vyhrály, ale peněz moc nebylo. Máma na nás neměla věčně čas. Já se ničemu nevěnovala, poflakovaly jsme se po venku a starší museli dělat hlídačky. Se sourozenci se vídám zřídka. Tím nechci říct, že další dítě v budoucnu nebude. Ale chci, až mě syn nebude tolik vyžadovat, abych zas mohla věnovat volný čas mladšímu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35624
6.9.21 19:36
@Da12 píše:
Jedináčka bych nechtěla. Vždy je lepší mít víc dětí, alespoň dvě. Představ si, že se mu třeba něco stane, pak nebudeš mít nikoho. Navíc jsou jedináčci často sobci a sebestřední lidé. I péči na stará kolena si o tebe podělí lépe dva nebo tři, než jen jeden. Také se ti může odstěhovat někam daleko do ciziny. Nejsi ty také jedináček, připadáš mi také trochu sobecká a soustředěná jen na svoje pohodlí.

Dost často potkávám sobečky ta třetí dítka benjamínky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
6.9.21 19:38

Jinak dělit se umí, je přátelský a hodný. Ale musím říct, že mi přijde, že mi přijde náročnější mít jedno, než dvě. Jednomu se rodič musí věnovat, pokud nechce, aby prodřepěl celý den u tabletu nebo tv. Víc dětí pořád vyžene do pokoje snáz.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25136
6.9.21 19:49

Zakladatelko, já jsem mnohonásobná máma a rozhodně nelituji, i když je to často pořádná fuška. Ale určitě bych si nedovolila tuto cestu předkládat jako univerzální recept na rodinné štěstí.
Ty se řid svými potřebami plus to konzultuj s manželem, ptž vy si ponesete břímě těhotenství, porodu, piplání a výchovy dítěte. Neřeš, co je/není lepší prp tvé první dítě, ptž jak vidíš, ani tohle nepocitují jedináčci stejně a dopředu neodhalíš, bude - li sourozenec přínosem či naopak.
Pokud tě netlačí věk, tak rozhodnutí prostě odlož, ono to nějak vyplyne. Ani jedna volba není špatná, důležité je, aby vám jako rodině ve výsledku bylo dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat