Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevíme si rady a dcerou, nějaké nápady z venčí?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.6.22 20:49
@Arboretka píše:
To nevadi milacku, ze byvadis, ze nas vydiras, ze na mamu vrestis kravo a na tatu de.bile. my te mikujeme tutu nunu a vydrz chvilku, maminka se vsim prasti a leti ti poslouzit.
Je moc dobře, že nejsi psycholožka. Vůbec jsi nepochopila, co říkám a děláš z toho komedii. Chtěla bych vidět, jak dlouho by byla v profesi psycholožka s takovýmto tvým přístupem. Myslím, že by jí rychle vylifrovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.22 20:49
@Kipa22 píše:
Ano, potřebují, ale mnohé to tu staví na první místo, když je problém místo naslouchání, pochopení, co se děje a projevů lásky k dítěti. Jak se to dítě asi může cítit, když na něj nastoupím s tím, že mu dám přes pusu?
To ale není nastavení hranic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.22 20:51
@hanka.br. píše:
Já zase miluju, když rodič pokazí svou opičí láskou úplně všechno a pak chce zázračnou radu a pomník. Člověk nemusí být jaderný fyzik, aby pochopil, že poskytnout dítěti hranice i lásku lze současně. Říká se tomu výchova.
Ano, to je pravda, tak ale proč to tu nikdy nečtu. Nikdy tu nikdo nepíše, když je problém nic o poskytnutí lásky, vždy jen přísné dodržování hranic, řada tu píše o fyzických trestech, ale o lásce opravdu nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.22 21:02
Ještě jednou jsem si přivezla úvodní příspěvek.
Můj muž by na úvodní sdělení, že bude držet hladovku a nebude pít odpověděl. „Ano, potvrzují, že informací jsem prijal.“
To taky celkem funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.22 21:32
@Anonymní píše:
Máme puberťandu, občas to stojí za to, jako všude. Potíž asi je, že my jsme s manželem takový, že si s ní občas už nevíme rady. Je neuvěřitelně paličatá a nic na ni neplatí. Jsou to dny, kdy je to takhle, jindy je to s ní zase prima a je moc fajn.
Potřebujeme asi nějaké řešení z jiného hnízda, co bychom mohli vyzkoušet, jelikož to asi děláme celé nějak špatně.
Například dnes tedy ráno chtěla dcera ke snídani sladké pečivo. Žádné jsme neměli. Ona nám sdělila, že drží hladovku a nebude jíst ani pít dokud nebude mít to sladké pečivo a šťávu (sirup taky jak naschvál došel).
Nabízeli jsme jí několik jiných variant snídaně, kakao, čaj. Nechtěla.
Manžel teda řekl, že když chce být princezna hlady, ať je hlady. Ona opravdu od toho rána nejedla, ani nepila. Asi kolem 12 hodiny slyším, že se hrabe v lékárničce. Ptám se jí co dělá a ona, že si jde vzít něco na bolest hlavy, že ji už hrozně bolí hlava. Tak ji vysvětluji, že hlava ji bolí, protože od večera nepila, že může omdlít, že mám o ní strach, ať se napije. Prášek do prázdného žaludku bez vody ji může ublížit a není to žádné řešení. Lékárničku jsem odnesla do auta. Ona začala neskutečně vyvádět, že je jí špatně, bolí ji hlava a je moje povinnost ji dát léky a že ji zanedbávám a nestarám se o ní. Tyto scény nám dělá tak dvakrát týdně když ji neustoupíme, sousedi už nám hrozili socialkou.
Už jsem měla strach, že se jí něco stane, když nepije, tak jsem ji donesla vodu a přemlouvala ji, aby se napila. Nechtela. Přišel i manžel. Hrozila jsem ji, že ji nedáme kapesné, nekoupíme zmrzlinu, nepojede s námi na koupaliště, zákazem kamarádek, zákazem počítače, telefonu. Počítač i telefon mi strčila do ruky s tím, že je jí to jedno a že bude jen ráda, že s námi nikam nemusí jet.
Manžel ji na to řekl že tím pádem volá sanitu ať ji odvezou do nemocnice na kapacky, když teda ve 36°C nepije už 16 hodin nic. Já jsem ji domlouvala, hrozila jsem že dostane facku, absolutně bez reakce, ví že by ji zřejmě nedostala. Už dostala, ale to bylo velmi raritně. Pak manželovi na tu sanitku řekla ze je dbil, že to by stejně neudělal (jasně, zaplatili bychom akorát výjezd). Manzel ji pleskl prstama přes ruku přes místo jak je biceps a triceps, ale asi jí to celkem bolelo a zařval na ni, že není u ní žádný dbil. Ona na to že ne, že je to ketensky tyran když ji mlátí.
Odešli jsme se uklidnit protože my si s ní vážně nevíme rady v těchto momentech.
Nachystala jsem vodu s ledem s brčkem a dala jí to k obědu vedle talíře. A nic. Nenapila se. Nejedla. Šla jsem tedy do obchodu a koupila ten hloupý sirup a udělala do džbánu limonádu.
Dceru jsem zavolala s tím že tady má limonádu, že manžel je vytočený, mě bolí žaludek i hlava a že doufám, že je na sebe hrdá, jak trapně nás vydírá. Že by se měla stydět. Nalila jsem ji limonádu do sklenice a dala jí to.
Ona si srkla malinkou trošku a vyplyvla to na zem se slovy, že co to je za sirup, takový hnus pít nebude. Manžel když to viděl tak odesel radši ven, asi by ji vážně jednu vrazil. Ja se neudržela a chrstla na ni tu limonádu ze skleničky. Tu že zbanu jsem vylila do dřezu a šla jsem do obýváku. Dcera tam vriskala co si to dovoluji že jsem kava, že jsem ji polila tričko
Já chápu že to bylo ode mě úplně hloupé, ale bit ji nechceme, domluvy nefungují a ona se stále nenapila. Prostě chce to pečivo a sirup na který je zvyklá a já nevím, zda se mám opravdu ráno obléknout a vše koupit podle jejího diktátu aby byl doma klid, nebo se snažit s ní dál bojovat. Už nám tohle předvedla jednou a nepila celý den, ale bylo to v zimě. Teď mám vážně obavy aby se jí neudělalo zle.
Podobné scénky nám tropí tak dvakrát za týden vždy si něco umane a když není po jejím je ostuda na celé kolo.
A jak přesně komunikujete? Zvládnete úplně běžný vstřícný nebo neutrální styl? Z toho, co píšeš, už od druhé věty (držení hladovky) čiší boj kdo z koho, který se pak už „jen“ stupňuje. Tu hladovku na vás možná taky nevyštěkla během přátelské/informativní konverzace, nýbrž už předtím proběhla nějaká konfliktnejsi výměna názorů, nebo…?
To bych řekla, že je obvykle kámen úrazu a zároveň klíč k úspěchu. Zachovat slušnost, respekt a klid, a snaha vyhovět / nabídnout rozumné řešení, pokud je to rozumný požadavek. Minimálně vy rodiče byste tohle měli převážně dodržovat.
Jakmile zazní první truc a druhá strana se ho chytne namísto toho, aby asertivně uklidnila situaci, jste přesně tam, kam jste se s tou snídaní dostali.
Kdybys řekla, jak ten rozhovor probíhal od začátku, určitě bys dostala tipy, jak by bylo možné reagovat vhodněji, aby nebylo poražených.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.22 21:44
@Kipa22 píše:
Ano, to je pravda, tak ale proč to tu nikdy nečtu. Nikdy tu nikdo nepíše, když je problém nic o poskytnutí lásky, vždy jen přísné dodržování hranic, řada tu píše o fyzických trestech, ale o lásce opravdu nic.
O potřebě poskytnutí dostatku lásky a pozornosti v podobných diskuzích na toto téma je psáno vždy. Asi špatně čteš. V tomto konkrétním případě, je toho tolik, co je přitažené za vlasy, že nemá cenu snažit se ho rozklíčovat. A ani nemá cenu zamýšlet se nad tím, co by pomohlo. Pokud někdo své jedenáctileté zdravé a chytré dítě dovede k takovému chování k rodičům, jako rodič selhal na celé čáře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.22 21:53
@Kipa22 píše:
Ano, to je pravda, tak ale proč to tu nikdy nečtu. Nikdy tu nikdo nepíše, když je problém nic o poskytnutí lásky, vždy jen přísné dodržování hranic, řada tu píše o fyzických trestech, ale o lásce opravdu nic.
O poslytnuti lasky nikdo nepise, protoze je jasne, ze tyrani rodice nejsou a normalni rodic diteti lasku dava… ja jsem psala, ze je potreba dat ji prostor a na vyber tam kde to jde a hranice, lde rodic chce, aby to fungovalo a z osobni zkusenosti mohu rict, ze me 2 psycholozky radily take rezim a hranice a podtext byl, ze ji moc slouzim a rozmazluju a to mala byla o 4 mladsi a situace byla o dost slabsi odvar teto…
Spis si myslim, ze za dceru moc veci resi a ne, ze by ji nedavali lasku… maji asi jen ji a nic moc jine starosti, tak se ji snazi poslytnout vse co mohou, ale oni je to nekdy kontraproduktivni… deti potrebuji trochu stresu, trochu neprijemneho jako treba hlad a zizen 
nekdy, to, ze musi co se jim nechce atd…
Ale jen muj soukromy nazor. Nemyslim, ze z ni umyslne vychovaji sobecka, ale proste strach o ni a snaha pecovat co nejlepe je az moc velka asi… trochu to znam… kdyz jsme meli slozite obdobi v rodine, ltere se holek hodne dotykalo a ja jsem mela pocit, ze je to moje chyba, ze vse tohle si musi projit, tak jsem jinto chtela vynahradit… ale vysledek pak neni uplne nej, oni to pak berou jako neco automatickeho… samozrejme podle veku a povahy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 06:01
@Anonymní píše:
To ano. My jsme právě hodně domlouvací, povídací. Ona se omluví VZDY. Často z ní vyleze že se předtím pohádala s kamarádkou, že měla blbou náladu, že měla vztek na něco a schytali jsme to my, je dost přemýšlivá. A já se taky nezřídka omluvim, viz. dnes ta vylita limonáda na ni, to bylo fakt dětinské. Tohle je mi blízké. Když to fakt strašně přeháněla a dostala, tak jsme ji narovinu říkáme, že to není dobre řešení ani za nás, povídáme si o tom, co udělala a jak jsme reagovali my, jak ona, proč. Co může být příště líp. Jako já vím že delame chyby, ale překvapuje mě kolik rodičů ne, nebo si myslí že ne, protože jim to děti odpouští
Ahoj, možno ešte pohľad na vec, ktorý tu zatiaľ nepadol. Vlastnú skúsenosť z pozície rodiča nemám, ale pamätám si to z pozície dieťaťa a dáva mi to takto zmysel.
Píšeš, že tieto výstupy sú väčšinou spustené niečím zvonka, čo ju rozrušilo. Skúste do každého podobného konfliktu ísť už s myšlienkou na toto. Ona neni nezvladateny spratek, je to dieťa, ktorého mozog v tej chvíli nezvláda svoje hormóny a emócie a hľadá vo vás oporu. Laskavu, neuhybajucu. Hľadá skalu vďaka ktorej tú emocnu bouri precka a keď miesto toho nájde sarkazmus, bezradnost, náhodné pokusy o zákazy ktoré ani nemyslíte vážne alebo podliezanie, tak ju to len viac rozhadze.
Takže čo tak sa v takej chvíli v prvom rade ukľudniť, povedať si, že za tým je skryté niečo čo dcéru trápi. Miesto vojny kto z koho, sa ju snažiť vnímať, dať jej priestor vychladnúť a dať jej vedieť, že tu ste pre ňu aj keď ona sa v tej chvíli citi celá pokazená. Scénu so snidani by som napríklad skúsila riešiť tak, že jej iba oznámim, že sladké pečivo ani sirup nie je a keď sa bude cítiť na to riešiť situáciu nejak konštruktívne, budete tu pre ňu. Dovtedy jej neviete bohužiaľ pomôcť. Hlavne v kľude, čím viac je ona v emociach, tým viac potrebuje aby ste sa vy necítili ohrozene ale boli tým pevným bodom.
Inak ale ostatní majú pravdu v tom, že väčšina detí si týmto prejde už v predškolskom veku - oni v nás tú oporu, toho dospelaka ktorý sa ich nebojí potrebujú. A tak ju budú hľadať až kým ju nenájdu. A čím silnejšia osobnosť dieťaťa, tým náročnejšie pre rodiča.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 06:24
Nectu to cele, ale to sebou nechate tam mavat? Manzel ma k tomu lepsi pristup nez ty. Tak at nepije, zizni by dobrovolne neumrela a ne za par hodin. Vyhrozujete, ale plane a ona to vi. Do obchodu pro sirup si snad mohla dojit prinejhorsim sama, ma nozicky, v zivote bych pro nej neletela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 07:15
Mně to přijde, že v tom popisu je strašně moc boje o moc a málo empatie a snahy najít řešení. Vy jste se prostě hned na začátku zasekli, že musí být po vašem (stejně nebylo) a všechno další už byla jen akce a reakce. Jste nikdy neměli chuť na nic, co zrovna doma nebylo? Kdybych chtěla k nedělní snídani kafe a ono zrovna došlo, tak mi taky nepomůže, že je v lednici džus. 
Jestli měl obchod v dochozí vzdálenosti otevřeno po obědě, kdy jsi dostala strach, že bude dehydrovaná, tak měl určitě otevřeno už ráno. Mohla dostat tašku, peníze a důvěru, že dokáže přinést šťávu, koláčky a třeba i něco dalšího, na co měli chuť ostatní členové rodiny. Je obchod daleko a máš chuť na sladkou snídani? Tak co bys řekla tomu, kdybys udělala/kdybychom spolu udělaly palačinky? Nevycházejí s ní ostatní líp proto, že ji víc respektujou a míň se snažej zlomit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 07:36
@Anonymní píše:
11
k psychologovi jsem chodila loni rok, protože to začala dělat už loni, sice bylo dobré si tam popovídat, ale řekl nám (byl tam se mnou několikrát i manžel a 2× i dcera), že ji za nás nikdo nevychova, že jen zkouší, co si může dovolit.
Mě ale už nenapadá nic, jak ji potrestat, cokoliv ji zakážeme je jí jedno, fyzické tresty nechceme, domluvy po dobrém fungují někdy, ale někdy vůbec.
Takhle vás odbyl, jo? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 07:47
@Anonymní píše:
Vždyť jsem napsala, že rady jsme nějaké dostali. Copak to v tom textu nevidíš?
A co tedy budeš dělat, kdyz ani my ani psycholog vám vlastně nepomůžeme?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 07:50
@Anonymní píše:
Jasně že jo, ale rohlíky nejí. Ani chleba právě. To má teď takový období že je hrozně náročná na jidlo, nic ji není dost dobré.
Třeba ji to už zůstane. Geny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 07:53
@Anonymní píše:
Já už to asi nebudu víc rozpitvávat. Jak vidím jsme neschopní rodiče a budeme se s tím muset poprat sami. Čekala jsem nějaké rady k věci kterých pár přišlo jecto a maminky s podobnými problémy (určitě jich je hromada), ale sem asi nepisou, protože by to schytaly.
Ano, je to nejspíš ten troll, který sem píše podobné vyhrocené případy a nikdy nenajde řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.22 08:02
@Anonymní píše:
Děkuji. Kdo to zažil tak chápe. O dceři se už více rozepisovat nechci, ale děkuji za tvoje slova. Jak už jsem psala, snažíme se být důslední, ona taky pak sama přijde, sama koberec vyčistila, sama se omluví. Jak jsem řekla, je hodná. Paličatá a zkouší, ale není zlá a ví jak je to správně. My to bereme tak že chyby děláme všichni. Nejsme teda rodiče dozorci, to je fakt. Moji rodiče ale taky nebyli dozorci, já mohla skoro vše, pubertu jsem měla taky celkem divokou, ale třeba drogy, kterými se tu strašilo, jsem v životě nezkusila, ani cigaretu. Některé rady a typy byly dobré k zamyšlení, ale vojnu nastolovat nebudeme, není to v nás, není nám to přirozené, musíme si najít svou funkční cestu, ale dostat inspiraci od jiných a slyšet jiné názory je dobré. I ty hnusné reakce jsou dobře, protože si člověk aspoň srovná co opravdu nechce.
vojnu ne, ale nechat to dojít do stavu, kdy ti rupnou nervy a liješ na ní pití a 11letej smrad na tebe řve de.bile a krávo a fluš po zemi, to jo. Tak good luck s hledáním cesty. A good luck, až jí bude 15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
