Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@inkakřivák píše:
@Mkmkz Zřejmě tu svoji dceru znají, jak se zdá, a vyhodnotili to jen jako součást divadýlka na téma,,já chci to svoje". Nemyslíš, že když u toho byli, tak to asi uměli odhadnout? Ty tvoje migrény asi někdo jako migrény diagnostikoval, když ses s nimi léčila.
Ved prave - z precitaneho nemam pocit, ze rodicia vedia spravne desifrovat spravanie svojho dietata a teda odhadnut ho.
@Mkmkz píše:
Ale to ti rodicia nezvladaju - svoje dieta niecomu ucit, vychovavat ho
Ano, ale navyknout někoho užívat prášky na bolest jako cestu první volby, to je další výchovné selhání. A sama vím, co je bolest hlavy za peklo.
@robínek píše:
Ano, ale navyknout někoho užívat prášky na bolest jako cestu první volby, to je další výchovné selhání. A sama vím, co je bolest hlavy za peklo.
Kde hovorim o nejakom navyku na prasky?!
Hovorim o konkretnej situacii - plna napatia, decko boli hlava, snazi sa dostat k liekom a matka jej ich odnesie z dosahu.
Neriesim dalsi zivotny styl, ktory budu doma pestovat a ktorym sa bude dat predchadzat bolesti hlavy.
@Anonymní píše:
Máme puberťandu, občas to stojí za to, jako všude. Potíž asi je, že my jsme s manželem takový, že si s ní občas už nevíme rady. Je neuvěřitelně paličatá a nic na ni neplatí. Jsou to dny, kdy je to takhle, jindy je to s ní zase prima a je moc fajn.
Potřebujeme asi nějaké řešení z jiného hnízda, co bychom mohli vyzkoušet, jelikož to asi děláme celé nějak špatně.
Například dnes tedy ráno chtěla dcera ke snídani sladké pečivo. Žádné jsme neměli. Ona nám sdělila, že drží hladovku a nebude jíst ani pít dokud nebude mít to sladké pečivo a šťávu (sirup taky jak naschvál došel).
Nabízeli jsme jí několik jiných variant snídaně, kakao, čaj. Nechtěla.
Manžel teda řekl, že když chce být princezna hlady, ať je hlady. Ona opravdu od toho rána nejedla, ani nepila. Asi kolem 12 hodiny slyším, že se hrabe v lékárničce. Ptám se jí co dělá a ona, že si jde vzít něco na bolest hlavy, že ji už hrozně bolí hlava. Tak ji vysvětluji, že hlava ji bolí, protože od večera nepila, že může omdlít, že mám o ní strach, ať se napije. Prášek do prázdného žaludku bez vody ji může ublížit a není to žádné řešení. Lékárničku jsem odnesla do auta. Ona začala neskutečně vyvádět, že je jí špatně, bolí ji hlava a je moje povinnost ji dát léky a že ji zanedbávám a nestarám se o ní. Tyto scény nám dělá tak dvakrát týdně když ji neustoupíme, sousedi už nám hrozili socialkou.
Už jsem měla strach, že se jí něco stane, když nepije, tak jsem ji donesla vodu a přemlouvala ji, aby se napila. Nechtela. Přišel i manžel. Hrozila jsem ji, že ji nedáme kapesné, nekoupíme zmrzlinu, nepojede s námi na koupaliště, zákazem kamarádek, zákazem počítače, telefonu. Počítač i telefon mi strčila do ruky s tím, že je jí to jedno a že bude jen ráda, že s námi nikam nemusí jet.
Manžel ji na to řekl že tím pádem volá sanitu ať ji odvezou do nemocnice na kapacky, když teda ve 36°C nepije už 16 hodin nic. Já jsem ji domlouvala, hrozila jsem že dostane facku, absolutně bez reakce, ví že by ji zřejmě nedostala. Už dostala, ale to bylo velmi raritně. Pak manželovi na tu sanitku řekla ze je dbil, že to by stejně neudělal (jasně, zaplatili bychom akorát výjezd). Manzel ji pleskl prstama přes ruku přes místo jak je biceps a triceps, ale asi jí to celkem bolelo a zařval na ni, že není u ní žádný dbil. Ona na to že ne, že je to ketensky tyran když ji mlátí.
Odešli jsme se uklidnit protože my si s ní vážně nevíme rady v těchto momentech.
Nachystala jsem vodu s ledem s brčkem a dala jí to k obědu vedle talíře. A nic. Nenapila se. Nejedla. Šla jsem tedy do obchodu a koupila ten hloupý sirup a udělala do džbánu limonádu.
Dceru jsem zavolala s tím že tady má limonádu, že manžel je vytočený, mě bolí žaludek i hlava a že doufám, že je na sebe hrdá, jak trapně nás vydírá. Že by se měla stydět. Nalila jsem ji limonádu do sklenice a dala jí to.
Ona si srkla malinkou trošku a vyplyvla to na zem se slovy, že co to je za sirup, takový hnus pít nebude. Manžel když to viděl tak odesel radši ven, asi by ji vážně jednu vrazil. Ja se neudržela a chrstla na ni tu limonádu ze skleničky. Tu že zbanu jsem vylila do dřezu a šla jsem do obýváku. Dcera tam vriskala co si to dovoluji že jsem kava, že jsem ji polila tričko
Já chápu že to bylo ode mě úplně hloupé, ale bit ji nechceme, domluvy nefungují a ona se stále nenapila. Prostě chce to pečivo a sirup na který je zvyklá a já nevím, zda se mám opravdu ráno obléknout a vše koupit podle jejího diktátu aby byl doma klid, nebo se snažit s ní dál bojovat. Už nám tohle předvedla jednou a nepila celý den, ale bylo to v zimě. Teď mám vážně obavy aby se jí neudělalo zle.
Podobné scénky nám tropí tak dvakrát za týden vždy si něco umane a když není po jejím je ostuda na celé kolo.
Zakladatelko, nečetla jsem celou diskusi, chápu tě. Je to náročné ustát ty emoční výlevy puberťaček. Dcera je taky nadprůměrně inteligentní a pro rodiče je to peklo. Tyto děti mají úplně jiné myšlení, má asi pocit, že jí nikdo nechápe. Musí si ulevit svým emocím, a kde jinde než doma, kde se cítí v bezpečí. U dcery je to nejhorší v době menstruace nebo před ní, ty hormonální výkyvy jsou šílené. Znám to, takže se jí nedivím, v jakém je rozpoložení. Také málo pije a musím jí nutit, teď tedy pije více. Můžeš zkusit nějaké vitamíny třeba B. Dcera už tedy jednou ve škole zvracela, když poprvé dostala menstruaci a taky trpí na nízký tlak a bolest hlavy, takže na to už si dává pozor. Dávám jí teď pít magnézii a šla pro jistotu na krev. Tak uvidíme, jaké budou výsledky.
Možná by se měla naučit pracovat se svými emocemi a úzkostí: https://www.monikastehlikova.cz/
Ta paní se věnuje nadaným dětem a když si poslechneš její přednášky nebo přečteš její články, tak já v tom svojí dceru úplně vidím. Ne vždy, když se dcera chová hnusně, tak je nevychovaná, ale může to být volání o pomoc.
@Mkmkz píše:
Kde hovorim o nejakom navyku na prasky?!
Hovorim o konkretnej situacii - plna napatia, decko boli hlava, snazi sa dostat k liekom a matka jej ich odnesie z dosahu.
Neriesim dalsi zivotny styl, ktory budu doma pestovat a ktorym sa bude dat predchadzat bolesti hlavy.
Ale i na tuhle bolest hlavy by nejspíš stačilo se najíst a napít.
@Anonymní píše:
Děkuji. My za sebou nějaké odběry krve už máme, tedy dcera. Byla i na IQ testech nabídla nám to tehdy jedna znama psycholožka, dcera má velmi vysoké IQ, hodně nadprůměrné a dost lidí si myslí že to pak zneužívá, ale tak to není. Věřím tomu že si s tím neví rady. Nechce nám nadávat. Má nás ráda. Nechci to už rozpatlávat veřejně. Na odkaz se podívám. Obecně mám dojem že velmi vysoké IQ s sebou nese některá specifika.
Toto tam píše: nadaní lidé jsou lidé citliví, empatičtí, vnímaví, bystří a tvořiví. Nemají ale jen vysokou inteligenci a potenciál, jsou také zranitelní, idealističtí, perfekcionističtí, bývají nepochopení ve své odlišnosti a nezřídka i zašlapáváni a vylučováni. Myslí a cítí jinak, a proto vznikají mnohá nedorozumění mezi nimi a okolím. Neumí zapadnout do většinové společnosti, i když by si to někteří přáli. A nejvíc touží po tom poznat a pochopit sami sebe, najít smysluplnost a naplnění a přispět svým potenciálem. Nadaným ukazuji, jak své schopnosti správně používat, jak komunikovat se svým okolím, jak přijmout sami sebe. A jak se svým darem žít šťastný a plnohodnotný život.
@Anonymní píše:
Máme tu diskuzi, kde naprostá většina příspěvků zní: jsi neschopná špatná matka, nezvladas své dítě, tvé dítě je spratek, tvůj manžel je taky neschopný, část příspěvků pak říká tvému dítěti by bylo lépe v dětském domově, chudák dítě s tak příšernými rodiči, z tvého dítěte bude narkoman a bude tě bít, objevily se i názory že dítě odstrkujeme, patří na psychiatrii, my také patříme na psychiatrii, jsme nevyrovnaní, děti máme nevyrovnané, jsme neempaticti, vše špatně.
Toto vše jste poznaly z několika příspěvků a jedné vyhrocené snídaně.
Jediné co mohu napsat je něco jako děkuju že jste to rozklíčovaly, máte pravdu, jsme to zrůdy, hned zítra odvezeme dceru do klokánku za tetama![]()
![]()
Jít do ofenzivní role bude samozřejmě vyhodnocené jako důkaz toho, jak jsme strašní rodiče, protože vy už máte jasno.
Naštěstí mám zdravý rozum a internetové diskuze beru s rezervou. Nepotkala jsem tu nikoho kdo by měl výchovu nastavenou podobně ani stejné zkušenosti, pár rad bylo poměrně užitečných, většina samozřejmě dávno znama a vyzkoušená. Ale jasnovidce nemám v oblibě. Už více psát nebudu. Zase odtud potud, urážet se nenechám a dceru ani manžela také ne. Těm co to mají doma dokonalé (jedny takové opravdu i znám) fandím, mají právo zírat, ale pro každého je ten stav kdy jsou spokojení jinde.
Nezvládáš ani sama sebe.
@Anonymní píše:
Ještě něco bys chtěla dodat? Protože že nezvládám samu sebe už tu padlo
Ne, jen že jsi to znovu potvrdila. Tak good luck s přesvědčením, že za vše může vysoké IQ.
@Anonymní píše:
Vysoké IQ, emoční nevyzrálost, hormony, změny ve světě, citlivost, určitě ne dcera. A naše výchova má samozřejmě velký vliv, ale s jinou výchovou, například těmi doporučenými fackami, by to bylo o mnoho horší
Facky jsem nedoporučovala. Bereš si jen něco. Řítíte se do průšvihu. Kamarádi scény svojí dcery taky omlouvaly podobně, byla i hospitalizovaná na psychiatrii. Najednou už scény nedělá, protože rezignovali, žije s otcem, který po ní nic nechce. Holka si dělá, co chce. Dosáhla svého. Jak to s ní bude dál, to je otázka.
@Anonymní píše:
Ale víš co, nema smysl cokoliv psát, ty máš svou pravdu a nezajímá tě nic jiného, než abys ukázala, jak jsi chytrá a já ta hloupá a taky to potvrzuješ opakovaně a nějak nemám chuť živit tvoje zvýšovani ega, jdu si radši s naším spratkem dát zmrzlinu
Tak až se uklidníš, můžeš si vytáhnout moje příspěvky. Nepsala jsem nic, co by se dalo nazvat zvyšováním mého ega ani o spratkovi. Rozčiluješ se na špatném místě.
@Mkmkz píše:
Ide o to, ze v situacii, ktoru vyeskalovali aj rodicia a mlieko bolo rozliate - hlava bolela, zacneme mentorovat? Keby tvoje dieta nieco bolelo, zacnes na neho este tlacit - to mas z toho ze to a to.. alebo sa zamerias na to, aby si vyriesila bolest/nepohodu decka a az potom, ked bude vo vacsej pohode riesila ostatne otazky, konflikty, problemy, ktore vyvstali?
Trocha sucitu, empatie prosim. O tom hovorim.
Podle me slo o drama, ne o prasek.
Vsak jsem psala, ze u obou stran je drama, musis cist.
@Anonymní píše:
Máme tu diskuzi, kde naprostá většina příspěvků zní: jsi neschopná špatná matka, nezvladas své dítě, tvé dítě je spratek, tvůj manžel je taky neschopný, část příspěvků pak říká tvému dítěti by bylo lépe v dětském domově, chudák dítě s tak příšernými rodiči, z tvého dítěte bude narkoman a bude tě bít, objevily se i názory že dítě odstrkujeme, patří na psychiatrii, my také patříme na psychiatrii, jsme nevyrovnaní, děti máme nevyrovnané, jsme neempaticti, vše špatně.
Toto vše jste poznaly z několika příspěvků a jedné vyhrocené snídaně.
Jediné co mohu napsat je něco jako děkuju že jste to rozklíčovaly, máte pravdu, jsme to zrůdy, hned zítra odvezeme dceru do klokánku za tetama![]()
![]()
Jít do ofenzivní role bude samozřejmě vyhodnocené jako důkaz toho, jak jsme strašní rodiče, protože vy už máte jasno.
Naštěstí mám zdravý rozum a internetové diskuze beru s rezervou. Nepotkala jsem tu nikoho kdo by měl výchovu nastavenou podobně ani stejné zkušenosti, pár rad bylo poměrně užitečných, většina samozřejmě dávno znama a vyzkoušená. Ale jasnovidce nemám v oblibě. Už více psát nebudu. Zase odtud potud, urážet se nenechám a dceru ani manžela také ne. Těm co to mají doma dokonalé (jedny takové opravdu i znám) fandím, mají právo zírat, ale pro každého je ten stav kdy jsou spokojení jinde.
Ty jsi fakt manipulátorka… Takže nejspíš geny…
@Anonymní píše:
Vysoké IQ, emoční nevyzrálost, hormony, změny ve světě, citlivost, určitě ne dcera. A naše výchova má samozřejmě velký vliv, ale s jinou výchovou, například těmi doporučenými fackami, by to bylo o mnoho horší
Prosimte ty ty facky vypust z hlavy
@robínek píše:
Ne, jen že jsi to znovu potvrdila. Tak good luck s přesvědčením, že za vše může vysoké IQ.
@Anonymní píše:když neprikyvuji, ze je dcera spratek a já neschopná matka, tak jsem manipulátor? Mně spíš přijde že si tu spousta nevidí do pusy.
No jestli takhle komunikujes i s dcerou, ldyz se ti neco nelibi.
Tak uz rovnou můžete hrát v divadle, obe