Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@inkakřivák píše:
@boball psycholog jim řekl, že je nadprůměrně inteligentní. Krucis ještě jsem neslyšela, e by někdo řekl - psycholog řekl, že je manuálně šikovný, ale jinak není nejostřejší nůž v šuplíku. A že jsme ho hodně rozmazlili.
Tak jistě, vyjádření psychologa sem nikdo nedá, ale třeba i inteligentní být může. To, že ji rozmazlili to napsala už ze začátku, že jim psycholog řekl, jen jinými slovy.Ale ,ted to poslední co napsala je ze všeho nejlepší, protože díky nám jí došlo, že její holčina nic špatného vlastně nedělá. ![]()
@Anonymní píše:
Nebo je to úplně jinak. K čemu je tohle hádání dobré, to nevím. Některé tu píšete z přečtení pár vět jako byste si mysleli, že je možné z toho pochopit celé fungování naší rodiny. To je bláznivé. Co mě ale zaráží je, že když se bavím naživo s rodiči spolužáků dcery tak mají s dětmi velké problémy, drzost, krádeže, útěky z domova, v televizi to člověk slyší každou chvíli, OSPODy nestíhají, máme sousedku která dělala na OSPODu spoustu let, už je to dlouho důchodkyně, ale říkala, že co řešili za problémy veliké, že to bylo náročné a pořád něco, co děti vyváděly, ale pak přijde člověk sem sdílet a tady jsou same rodiny beze skvrnky. Jako, je to super, jen zajímavé. Samozřejmě nehodlám si říct, že když to dělají děti kolem, je to jedno. Není. Na druhou stranu sprosté řvaní na rodiče je jen a pouze ventilace vzteku nevhodným způsobem a stačí dítě naučit jak to dělat lépe. Není to žádný konec světa ani porucha. Ale ve skupině rodičů s bezproblémovými dětmi s mírnou povahou to chápu. Dcera má taky temperament po nás, manžel není Čech, já sice nejsem cholerik, ale temperamentní určitě. Nikam to už nevede protože hádáním jak to asi je když je to úplně jinak se neposuneme a já chtěla rady především od maminek co mají děti se kterými puberta cloumá a řešily větší problémy. Na to že díky lepší výchově vás zúčastněných to vaše děti nedělají nevěřím. Výchova je jen část skládačky, problémy má mnoho dětí z rodin kde je vše v pořádku a naopak jsou rodiny kde to úplně v pohodě není a ty děti jsou takové že lecos rodičům odpustí a fungují. My máme taky děti s odlišnými povahami a přes jednotný přístup se chovají samozřejmě odlišně.
Proč to píšu? Protože, jak jsem psala ve svých dvou předchozích příspěvcích, tak já vidím jako nutnost, abyste chování změnili i vy rodiče, pokud chcete, aby to doma začalo fungovat jinak. A k tomu je fajn přijít na to, co stojí za tím, že vy dospělí se chováte tak, jak se chováte. A potom na tom začít pracovat. Samozřejmě, že těch možností, proč se tak chováš, je více. Já napsala jen tu, která se mi v tu chvílí zdála podle toho, co jsi psala, nejpravděpodobnější. Zároveň je to možnost, která mně osobně přijde jako ta, která má nejjednodušší řešení.
Jinak já tu o svých dětech vůbec nic nepsala, ani jsem to tvé nijak nekritizovala. Jen jsem psala, že je potřeba, aby se naučila dcera zacházet se svými emocemi a že jí v tom máte pomoci. A že i ty a manžel, dle toho, co jsi psala a i dle toho, jakým způsobem tu reaguješ v diskusi, máte se zvládáním emocí problém. Nejednáte v klidu. Tudíž to vidím tak, že v první řadě je nutné máknout na sobě.
A ano, spousta dětí se chová hůř než tvá dcera, ale ty jsi, pokud vím, chtěla poradit, co dělat se svou dcerou, aby se přestala chovat tak, jak se chová. Pokud jsi tu chtěla jen uklidnit, že i děti ostatních se chovají takhle nebo hůř. Nebo uklidnit, že z toho vyroste, tak jsi asi měla ten dotaz položit jinak (a taky asi i jinam). Ale jako jo, spousta dětí z toho doopravdy vyroste, srovná se. No ale pak je taky spousta těch, kteří si kvůli tomu, že neumějí ovládnout vztek (nebo třeba úzkost) dost zkomplikují život. A taky těch, kteří se to pak učí zbytečně až v dospělosti. Nebo co jsi jako chtěla slyšet za radu? Myslíš si, že ti tady někdo poradí nějaké jednoduché řešení? Takové neexistuje. Ta cesta je opravdu přes to, že se dcera musí naučit zvládat své emoce. A nejlépe jí to půjde, pokud jí budete vzorem.
A že se tvé další děti chovají i přes stejnou výchovu jinak, takže to není výchovou, tak to neberu. Za prvé, výchova není nikdy stejná. A za druhé, právě proto, že jsou děti různé, tak potřebují různý přístup. Tvá dcera v tomhle potřebuje prostě více pomoci než ti kluci. Ti třeba zase potřebovali pomoci s něčím, co dcera zvládla sama. Jestli si myslíš, že to není o výchově (a učení se), tak potom nechápu, na to jsi se teda ptala, když si teda vlastně myslíš, že s tím nejde nic dělat.
@Anonymní píše:
Děkuji. My za sebou nějaké odběry krve už máme, tedy dcera. Byla i na IQ testech nabídla nám to tehdy jedna znama psycholožka, dcera má velmi vysoké IQ, hodně nadprůměrné a dost lidí si myslí že to pak zneužívá, ale tak to není. Věřím tomu že si s tím neví rady. Nechce nám nadávat. Má nás ráda. Nechci to už rozpatlávat veřejně. Na odkaz se podívám. Obecně mám dojem že velmi vysoké IQ s sebou nese některá specifika.
Moje dítě má IQ 153, několikrát měřeno. A ano, ty děti jsou jiné. A hlavně co se týče po té emoční stránce. Mám někdy poit, že jsou emočně ploché, tak to nazývám já. Dcery je někdy na můj vkus taková jako kdyby s nedostatkem empatie. Ona třeba podáv žádost do školy učiteli o něco a napíše, Dobrý den, žádám, pošlete mi to a to. Já na ní, že to zní hrozně hrubě, že jako slušné by bylo napsat pane učiteli, mohl byste mi, prosím, poslat to a to… ona na mě hledí, vůbc necítí ten rozdíl v tom sdělení a prý jaký je rozdíl mezi tím, co jsi řekla ty a co jsem napsala já…já sakra vím, co je to nadprůměrné dítě, i jaké to nese problémy, které lidi s běžnými dětmi nevidí, ale aby vám sprostě nadávala, to je nepřípustné. Čím dřív si ji přestaneš omlouvat, tím dřív jí v podstatě můžeš naučit, jak se má chovat, když to ona necítí. Omlouvat si ji sama před sebou, že je vlastně chudinka, co nezvládá emoce, to je fakt dost špatná cesta.
@boball píše:
Tak jistě, vyjádření psychologa sem nikdo nedá, ale třeba i inteligentní být může. To, že ji rozmazlili to napsala už ze začátku, že jim psycholog řekl, jen jinými slovy.Ale ,ted to poslední co napsala je ze všeho nejlepší, protože díky nám jí došlo, že její holčina nic špatného vlastně nedělá.
problém taky vyřešen
jen trochu jinak ![]()
@_.Emilyyy píše:
Dobre. Tak vam přeji krasne rána u snidane
A účel teda této diskuze?
@Anonymní píše:
Já se obhajovat nemusím. Nedělám nic špatného a moje dcera také nedělá nic špatného. To že se doma cítí v bezpečí a přijímaná a nebojí se ventilovat emoce je jen dobře. Chce to pouze ji pomoci s tím jakým způsobem to dělat a nepotřebuji se nikomu zalíbit, o to mi nejde. Beru to jako možnost si věci srovnat a to se stalo, dcera je fajn holka a snaží se, my ji milujeme a vychováváme nejlépe jak umíme a ona miluje nás. Díky vám jsem si uvědomila že vlastně i nic nejde, jen projevuje špatně emocea s tím jí pomůžeme, ačkoliv to ani není nezbytně nutné, protože ona si emoce ohlídat venku umí a postupně se to srovná i doma láskou a ne fackami ani vojnou.
deme.nte, deb.ile, krávo, zabiju vás… o nic nejde, jen špatně projevuje emoce jinak je to princezna ![]()
@Anonymní píše:
Nemyslím si, že je chudinka. Jen podporujeme to aby děti dávaly emoce najevo, jak je psané výše, řešit vše v klidu, proč? Nevidím nic špatného na radosti, pláči, vzteku, strachu, smíchu, štěstí, emoce jsou skvělý, nesnažím se z dětí vyrobit roboty ani psychopaty, chci aby měly a projevovaly emoce. Kdyz jsou naštvané, ať klidně křičí. A ať jsou klidně sprosté, nakonec na to ta slova jsou aby ze sebe člověk uvolnil vztek, jen dceru požádám aby to neadresovala nám. V podstatě jsem díky tomu jaké z toho tady většina dělá drama pochopila, že vlastně skoro o nic nejde. Jen lépe nasměrovat vztek a jeho odbourání. Tohle je taky o vnitřním nastavení, povaze, přesvědčení. Emoce nejsou nic špatného a ukazovat je je taky v pořádku, rozhodně řešit vše v klidu není jediné správné řešení. To že se někdo raduje, pláče, nebo křičí, je normální, přirozené a na kultivovanou smetánku bereme ve společnosti ohledy, doma si to děláme po svém. Vyděla jsem problém kde vlastně žádný není, myslím že potřebuje spíš pochopení a radu než výchovu. Stejně je nejlepší výchova příklad, to je pravda a my emočně ploší nejsme, ale umíme to korigovat když potřebujeme a to se dcera učí, je to dítě.
Ty si troll ![]()
Příspěvek upraven 05.07.22 v 17:04
@Anonymní píše:
bohužel ne
Tak ked nie, po tomto prispevku som presvedcena, ze musis mat dostatocne schopnosti na to, zvladnut svoju situaciu doma.
@Mkmkz píše:
Ty si troll
Ne, není to troll, bohužel.
Takovíhle rodiče se skutečně mezi námi pohybují, jakkoli je to naštěstí pro většinu normálních lidí neuvěřitelné. Diskutovat s nimi nebo se jim snažit otevřít oči je zcela zbytečné – vždycky to ve finále překroutí a přeberou si tak, jak oni potřebují, aby nemuseli nic měnit. Zakladatelka to dokonale předvedla – ze všech příspěvků si pro sebe udělala závěr, jaká je její dcera úžasná a jejich výchova skvělá…. a dál pojede ve stejném duchu.
Je to strašně smutné, protože z rukou takovýchto rodičů vycházejí “zmetci” - ploché, sebestředné osobnosti s pokřiveným vnímáním světa a přeházeným žebříčkem hodnot. Při sledování myšlenkových pochodů, které zakladatelka předvádí, mne vždycky mrzí, že rodičovství nelze podmínit psychotesty.
@Anonymní píše:
Nemyslím si, že je chudinka. Jen podporujeme to aby děti dávaly emoce najevo, jak je psané výše, řešit vše v klidu, proč? Nevidím nic špatného na radosti, pláči, vzteku, strachu, smíchu, štěstí, emoce jsou skvělý, nesnažím se z dětí vyrobit roboty ani psychopaty, chci aby měly a projevovaly emoce. Kdyz jsou naštvané, ať klidně křičí. A ať jsou klidně sprosté, nakonec na to ta slova jsou aby ze sebe člověk uvolnil vztek, jen dceru požádám aby to neadresovala nám. V podstatě jsem díky tomu jaké z toho tady většina dělá drama pochopila, že vlastně skoro o nic nejde. Jen lépe nasměrovat vztek a jeho odbourání. Tohle je taky o vnitřním nastavení, povaze, přesvědčení. Emoce nejsou nic špatného a ukazovat je je taky v pořádku, rozhodně řešit vše v klidu není jediné správné řešení. To že se někdo raduje, pláče, nebo křičí, je normální, přirozené a na kultivovanou smetánku bereme ve společnosti ohledy, doma si to děláme po svém. Vyděla jsem problém kde vlastně žádný není, myslím že potřebuje spíš pochopení a radu než výchovu. Stejně je nejlepší výchova příklad, to je pravda a my emočně ploší nejsme, ale umíme to korigovat když potřebujeme a to se dcera učí, je to dítě.
Jenže ty už psychopatku doma máš, nemusíš si jí vyrábět.
Četla jsem úvodní příspěvek a popisované chování znám od dítěte s vysokofunkčním autismem, ale v těžké formě. Normální to rozhodně není. V tomto případě bych doporučila diagnostiku u zkušeného dětského psychiatra nebo klinického psychologa.
Zakladatelko, a když se teda vrátíme k začátku té šílené scény - dcera chtěla sladkou snídani a šťávu, což doma nebylo. Optali jste se jí, jak by si představovala tu situaci řešit? Nebo jste jen navrhovali vaše řešení? Jen se vztekala a už nevnímala nebo vůbec nedostala šanci převzít svůj díl odpovědnosti?
@Anonymní píše:
buchty a kakaíčko je samozřejmost
Dalsi vec jestli je to zdrave z pohledu vvyzivy ![]()
@_.Emilyyy píše:
Dalsi vec jestli je to zdrave z pohledu vvyzivy
V tomhle případě je to asi nejmenší problém. Včera jsem se dívala na výměnu manželek z roku 2005 cirkusáci. Tak vyhrocené to tam nebylo, ale výchova podobná. Zajímalo by mne, jak asi dnes ty děti fungují.