Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Nemyslím si, že je chudinka. Jen podporujeme to aby děti dávaly emoce najevo, jak je psané výše, řešit vše v klidu, proč? Nevidím nic špatného na radosti, pláči, vzteku, strachu, smíchu, štěstí, emoce jsou skvělý, nesnažím se z dětí vyrobit roboty ani psychopaty, chci aby měly a projevovaly emoce. Kdyz jsou naštvané, ať klidně křičí. A ať jsou klidně sprosté, nakonec na to ta slova jsou aby ze sebe člověk uvolnil vztek, jen dceru požádám aby to neadresovala nám. V podstatě jsem díky tomu jaké z toho tady většina dělá drama pochopila, že vlastně skoro o nic nejde. Jen lépe nasměrovat vztek a jeho odbourání. Tohle je taky o vnitřním nastavení, povaze, přesvědčení. Emoce nejsou nic špatného a ukazovat je je taky v pořádku, rozhodně řešit vše v klidu není jediné správné řešení. To že se někdo raduje, pláče, nebo křičí, je normální, přirozené a na kultivovanou smetánku bereme ve společnosti ohledy, doma si to děláme po svém. Vyděla jsem problém kde vlastně žádný není, myslím že potřebuje spíš pochopení a radu než výchovu. Stejně je nejlepší výchova příklad, to je pravda a my emočně ploší nejsme, ale umíme to korigovat když potřebujeme a to se dcera učí, je to dítě.
Ale však řešit něco v klidu neznamená, že člověk nemá emoce a že je neprojevuje. Nikdo tu snad nic neměl proti emocím, jen proti chování. Emoce jsou přirozené a jsou úplně v pořádku. Ale zacházet s nimi lze různě.
@Anonymní píše:
Ty píšeš že o pubertě holek něco víš, máš dvě a pubertu má každý dítě jinou. Nehodlám z dcery dělat pokusného králíka a uplatňovat na ni cokoliv si přečtu a diskusi na webu, ale samozřejmě názory slyším, vidím, čtu, mozek mám takže je zpracovávám a nějak se podle všech informací a vlastních zkušeností a pocitů pak rozhoduji asi jako většina z nás. A je dobře že to neděláme všichni stejně, protože každé dítě stejně potřebuje odlišný přístup i v jedné rodině kolikrát, natož v různých.
V pohodě, dělej jak uznáš za vhodné. Dobrou.
@Anonymní píše:
Neříkám že proti emocím, ale psalo tu několik žen že nedávají dítěti najevo jak je to štve nebo jak to s nimi cloumá to jejich chování a to potlačování a skrývání emocí je. Na to jsem reagovala.
No, jasně, že nedávám najevo, jak moc to se mnou cloumá. Mám snad dětem taky nadávat a vyhrožovat? Nebo jim radši mám jít příkladem, že se emoce dá zpracovat a ustát bez ubližování?
@Anonymní píše:
Já na to odpovídala, že mi to připadalo jako ústupek, když jsme se předtím shodli (i s ní) že se dojí ty pomazánky. Začala vymýšlet najednou a to je právě to že s ní ty hry nechci hrát, protože když jsme to tak dělali, tak vyžadovala něco speciálního stále a to taky ne vždycky jde. Každopádně fakt co o tom přemýšlím u ní to není nějak úmyslně, ona si řeší nějakou nepohodlnost a demonstruje to blbě, věřím že to zmaknem. Není rozhodně spratek apod., potřebuje jen návod. Štvalo mě že to dělá samozřejmě, ale na některé příspěvky viz dejte ji do decaku nebudu reagovat americkým úsměvem, takhle prostě nežijeme, ani my dospělý se netvarime že jsme happy když jsme naštvání nebo smutní. Emoce jsou normální a věřím že by všem bylo lépe kdybychom nežili v trvale přetvářce
Přetvářka není to samé jako umět se ovládat a chovat se k druhým. ohleduplně. Mně by se teda rozhodně nežilo líp, kdyby na mě každý na potkání vyblil svoje emoce.
@Anonymní píše:
Co to znamena „ustát emocí“? Zpracovat ok, ale to není to samé. Pokud máš vztek a držíš ho v sobě a skutečně ho nezpracuješ tak se slušně ničíš.
Navíc za to dát najevo emocí nepovažuji u dospělých sprosté nadávky vůči dětem, ale obecně nadávat ve smyslu vyjádřit zlost a nespokojenost? Jasně, že ano. Když se dcera nějak chová a mě to štve tak vidí že jsem naštvaná. Když mě to mrzí tak vidí že jsem smutná. Nehraju si na hrdinu a ona má zpětnou vazbu co její chování způsobuje.
Uffff. Přišla jsi s tím, že si s dcerou nevíte rady a popisem totálně zkažené neděle, kdy jste doma vedli nesmyslnou zákopovou válku. Teď najednou otáčíš, že ale vlastně vám to takhle vyhovuje, že když vám dítě sprostě nadává, aspoň máte důkaz, že není citově ploché. A že ti divní a špatní jsme my, protože se ničíme zadržovaným vztekem, když nenecháme pubertální scény doma vyeskalovat k hysterickým záchvatům včetně plivání na podlahu. ![]()
Rozumím, že jsi frustrovaná, protože nikdo z diskutujících nenapsal, že jednáte správně a přejde to samo, připadáš si i ublížená, protože některé komentáře byly k Tvým mateřským schopnostem velmi kritické a některé byly zase až moc tvrdé vůči dceři (nemyslím, že je spratek, co patří do diagnosťáku), ale jestli jsi jako reakci zvolila popírání problému, tak prokazuješ medvědí službu vám všem doma. ![]()
Mne se líbí ta představa, že ve 13 letech už bude dítě dospělé.
U dětí bych si dala pozor na to, kdy ty scény jsou opravdu ventilace emocí a kdy divadlo, které se naučily, protože to viděly u někoho jiného. U nás starší párkrát v amoku práskla dveřmi, mladší to okoukala a začala taky práskat dveřmi, ovšem u ní to bylo jen divadlo. Zatrhla jsem to oběma, povoleno je jít se vyvztekat do jiné místnosti bez publika. Kupodivu to funguje, zatím…
@Anonymní píše:
Kde jsem to napsala? Nechápu pointu těchto urypanych reakcí? O co ti jde? Já jsem řekla že už bude v pohodě, rozhodně ne dospělá. Pravda ale je, a moje maminka vychovala dcery čtyři, z toho dvě nevlastní (a dva syny) takže zkušenosti má také, že to nejbouřlivější období trvá nějakou dobu, 3-4 roky, kdy dochází k největším změnám. Nebudu tu popisovat detaily o dceři ani anonymně, ale já jsem osobně menstruovala od 10 let, poprsí jsem měla v konečné velikosti ve 12 letech, měla jsem širokou pánev, veškeré ochlupení, to mi začalo růst ještě před 10 rokem. Nejhorší to bylo od 12 do 14 od těch 14 jsem fungovala opravdu vyspěle, našla jsem si stabilní vztah (až do 17 trval), vedla jsem od čerstvých 15 i sexuální život, připravená, informovaná a bylo to harmonické a ve věrném vztahu, v 17 jsem našla svého životního partnera, ve 21 se vdala a hned po maturitě porodila plánovaně nejstarší dítě, s dětmi jsem dodělala VS a vše mi přišlo přirozené a normální, starala jsem se o domácnost, o děti, fungovala. Každý dospívá jinak rychle a pubertu má v jiném období. Temperamentní jsem a zůstanu, to je povaha, táhne mi na 40 a nic se na to tom nezměnilo, jsem dost spontánní, samozřejmě mám své chyby, které jsem mela i jako puberťačka, ale od těch 14 jsem byla schopna fungovat, nesklebit se, hormony jsem měla srovnané a fyzicky jsem byla hotová dospělá žena. Pokud začne dívka dospívat v 9 letech tak jak vidíš nemusí pak nejnáročnější období tabulkově sedět na těch cca 15 jak si asi myslíš a trvat do 17, 18.
Ano, ty jsi to mela takhle…
Jsi si jistá, že Tvá dcera to má naprosto! stejně?
Nebo proč jsi vlastně zakládala diskuzi, pokud vlastně problém není a vám to tak vyhovuje a dcera at si projevuje emoce po svém, tak kde je problém který chceš řešit a zároven podle tebe žádný není,?Já tomu nějak nerozumím ![]()
@Anonymní píše:
Problém je že ji nemůžeme dělat hromosvod my. Ne že projevuje emoce ale jak a jakým směrem
No, a mluvili jste o tom už s nějakým odborníkem? Co vám poradil?
@Anonymní píše:
Problém je že ji nemůžeme dělat hromosvod my. Ne že projevuje emoce ale jak a jakým směrem
Jo takhle…
Tak hromosvod ať dělá raději učitelka ve škole třeba? ![]()
To to by měla radost, mít tam několikrát denně vystup,…
Nebo kdo by měl dělat ten hromosvod? vaši dceři?
Já tomu stále nerozumím ![]()
Raději by si ji měla vážně pomoci a vyhledat odborníky..
Ona se to bude muset stejně naučit a není jisté, že to půjde samo…
@Stevia A proč předpokládáš, že by jí vůbec někdo ten hromosvod měl dělat? To zakladatelka nijak nepíše. Musí se to naučit zvládat jinak, bez lidského hromosvodu.
@Jeremi píše:
@Stevia A proč předpokládáš, že by jí vůbec někdo ten hromosvod měl dělat? To zakladatelka nijak nepíše. Musí se to naučit zvládat jinak, bez lidského hromosvodu.
Ano, to jsme zajedno, já se jen chytla její odpovědi na mě…
To je jedno, celý mi to přijde ujetý.
@Jeremi píše:
@Stevia A proč předpokládáš, že by jí vůbec někdo ten hromosvod měl dělat? To zakladatelka nijak nepíše. Musí se to naučit zvládat jinak, bez lidského hromosvodu.
A podľa teba nemá dieťa v 11 už nárok občas potrebovať nejaký hromozvod? By som povedala, že ten čas, kedy očakávať nejaké dospelejsie riešenie prichádza o dosť neskôr.
Akurát by rodič mal byť naozaj hromozvod, čiže v kľude to dieťaťu pomôcť spracovať. To, čo zakladateľka popísala v úvodnom príspevku bol skôr suchý strom napusteny benzínom.
@Elfido píše:
A podľa teba nemá dieťa v 11 už nárok občas potrebovať nejaký hromozvod? By som povedala, že ten čas, kedy očakávať nejaké dospelejsie riešenie prichádza o dosť neskôr.
Akurát by rodič mal byť naozaj hromozvod, čiže v kľude to dieťaťu pomôcť spracovať. To, čo zakladateľka popísala v úvodnom príspevku bol skôr suchý strom napusteny benzínom.
Jo, v jedenácti podle mě nemá dítě nárok na hromosvod v podobě, kdy ubližuje svému okolí. Dostat ten vztek ze sebe ano, ale ne způsobem, že bude útočit na lidi kolem.
@Elfido zlato, na tyhle cimpryliviny už jsem vážně asi stará, já si vážně nemyslím, že je úplně v pořádku skákat podle nálady dětí, ale kdo chce kam…
Jak já vždy říkám, nabít si papuli musí každý sám, zkušenost je nepřenositelná, tak to praktikuji i u svých dětí, nelze radit, musí si nabit pusu samy…
No, tak nic, už jsem taky zakončila debatu, dobrou. ![]()