Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@starfish_at_night píše:
@Lama Lama
Ono nejde o to rict si o povoleni. Mne partner taky oznamil, ze pokud chci jeho, musim chtit i jeho dite ve stridavce. Ale mluvili jsme o tom od zacatku, ze dite s nami bude travit cas, jak se k tomu chceme oba postavit a co asi cekat. V realite to pak proslo ruznymi upravami obcas probehly i trenice, ale v zasade bylo od zacatku jasne, ze jeho dite bude soucasti naseho zivota a tak to i je. Ted cekame dite i spolecne a maly se (zatim) tesi na sourozence.
Pokud by treba doslo na to, ze bude u nas jeho syn ve vyhradni peci, taky bychom o tom mluvili predem a rovnali si ocekavani, nebo bych ten rozhovor asi pred podanim zadosti na soud ocekavala (ikdyz u nas by to asi nebyl zadny zasadni rozdil).
Tak to je v pořádku..dost často se, ale děje, že fungování se mění…a to co bylo řečeno na začátku vztahu, dávno není pravda
@Venetia píše:
Tak to je v pořádku..dost často se, ale děje, že fungování se mění…a to co bylo řečeno na začátku vztahu, dávno není pravda
Ano, u nás se taky občas děje, že něco, co bylo řečeno úplně tak nefunguje, jak jsme si řekli. Z různých důvodů - kvůli tomu, že partner na mne hodí víc péče než jsem ochotná poskytovat, kvůli tomu, že já potřebuji přenastavit svůj postoj k některým záležitostem, které řešíme, abych se nezbláznila a nedusila kvůli tomu partnera, kvůli vnějším okolnostem…vždy se to ale snažím pojmenovat a mluvit o tom a hledat ten způsob jak to budeme řešit, abychom se u toho netrápili.
Taky bych měla na paměti, že jde o poměrně malé dítě. Jemu sedm a rodiče jdou rovnou k soudu, místo aby řekli hele, pojď si to měsíc vykoušet. Děti, které „jezdí jednou za čas“, mají poměrně často zkreslenou představu o tom, jak by to fungovalo, kdyby byly u táty furt. Mají pocit, že by to byl pořád víkend, zatímco u mámy je to prudáááá, musí se tam vstávat do školy a dělat úkoly. Sedmiletému dítěti nedojde, že když bude převážně u táty, bude to úplně stejná otrava a ještě navíc se mu nejspíš bude stýskat po mámě a po ségře.
A možná bych se i bála, že podobně naivní představu má i tatínek, když se tak hrne do výhradní péče o prvňáka. ![]()
@Jitulinka.1 píše:
Mě zaráží kolik ženských nesnáší partnerovi detiale kdyby šlo o jejich dečka z předešlého vztahu a chlap by je neměl rád jejda to by byl oheň na střeše
![]()
![]()
Slepice nehledejte si partnery s dětmi když máte v hlavě vymeteno!!!
Ano… Někdo, kdo nedokáže kloudně a bez hrubek sesmolit několik jednoduchých vět, nadává ostatním a tvrdí, že mají v hlavě vymeteno. Pomalu jak v diskuzích na Novinkách. ![]()
@Zeoli píše:
Neřekla bych, že jsou u něho děti na prvním místě.
No, je také možné, že si zakladatelku našel právě proto, aby si mohl vzít jednoho syna do výhradní péče. Udělal by to i kdyby byl sám a musel se sám starat? To bych zvážila. Jinak jasně, pokud si ho vezme, odnese tu péči hlavně zakladatelka. Chlap se příliš starat nebude a hodí to na ni. Já bych spíš zvažovala rozchod, je to chlap druhé jakosti.
@Da12 píše:
No, je také možné, že si zakladatelku našel právě proto, aby si mohl vzít jednoho syna do výhradní péče. Udělal by to i kdyby byl sám a musel se sám starat? To bych zvážila. Jinak jasně, pokud si ho vezme, odnese tu péči hlavně zakladatelka. Chlap se příliš starat nebude a hodí to na ni. Já bych spíš zvažovala rozchod, je to chlap druhé jakosti.
Tady máte všechny věšteckou kouli.
A co když už to syn u matky nemůže vydržet, zatímco dcera má od ní vymytý mozek a připadá jí její chování už normalní? Nebo jednoduše a nejpravděpodobněji syn tíhne víc k tátovi a chybí mu a táta teď má větší naději, že soud nesmete žádost o péči ze stolu kvůli nízkému věku dítěte, protože matkám se prostě pořád nehorázně nadržuje?
@celkemspokojena píše:
Spíš než pohled z druhé strany by mě zajímalo, zda by do toho partner šel, i kdyby byl sám. Už jsem bohužel zažila muže, který s novou partnerkou zažádal o střídavku a po rozchodu už zájem neměl.
Sama mám děti a neměla bych problém, přijmout dítě partnera, ale měla bych problém, pokud by očekával, že starat se budu výhradně já.
Takže bych si s partnerem sedla a probrala s ním, jak se bude dítě dostávat do školy, kdy se s ním bude učit, hrát apod.
Sám by do toho nešel. Většina mužů se nechává od partnerky obskakovat a péči o děti nechávají v drtivé většině na ženě. Takže tenhle by přivedl domů syna s tím, že se o něj bude starat jeho partnerka.
Já v tom vidím několik red flags:
Za mě, takového chlapa bych nechtěla a začala bych se rychle rozhlížet kolem sebe. Nejde o toho malého, možná by ho zakladatelka časem i nějakým způsobem začala mít ráda. Nicméně, protože evidentně je ještě mladá a bude chtít mít s partnerem svého „mimíška“, tak jí ten synek bude prostě překážet. Bude tam jaksi navíc a z toho budou časem extrémní třenice. Nehledě na fakt, že ten kluk to prostě vycítí, pozná, že macecha ho nemusí, bude si tam připadat jako vetřelec, kdežto doma u mámy je prostě doma, bezpečí, jistota, že tam je vítaný a chtěný.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,chci se jen vypovídat a třeba si přečíst vaší zkušenost.
Partner má dvě děti z předchozího vztahu. Doteď k nám jezdily jednou za čas, neměli přesně stanovený dny, vše bylo na dohodě. Já se snažím s nimi vycházet, ale upřímně pro mě to jsou prostě cizí děti, nic k nim necítím a vyhovovalo mi, že jsou u nás jednou za čas.
Teď, ale prisel partner s tím, že by chtěl syna do své výhradní péče. Syn k němu chce jit, nevím jaký postoj má k tomu matka, ale za chvíli kvůli tomu mají soud.
A já si upřímně neumím představit, že by byl s nama pořád. Nechci zatím ani vlastní dítě a najednou bych se starala o „cizí“. Navíc s přítelem spolu nejsme tak dlouho a to bychom nebyli vůbec spolu sami. Musela bych se o malýho starat a soukromý žádný. Na druhou stranu o partnera prijit nechci, miluju ho.
Zajímá mě jenom jestli se některá z vás třeba neocitla v podobné situaci…děkuji
A kdo tvrdí, že se musíš nutné starat?
Láska není holt ve vztazích všechno. Nejde to udělat tak, že on se kvůli tobě vykašle navlastni dítě. Pokud by to udělal, pak by to tuplem nebyl vhodný partner k založení vlastní rodiny.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,chci se jen vypovídat a třeba si přečíst vaší zkušenost.
Partner má dvě děti z předchozího vztahu. Doteď k nám jezdily jednou za čas, neměli přesně stanovený dny, vše bylo na dohodě. Já se snažím s nimi vycházet, ale upřímně pro mě to jsou prostě cizí děti, nic k nim necítím a vyhovovalo mi, že jsou u nás jednou za čas.
Teď, ale prisel partner s tím, že by chtěl syna do své výhradní péče. Syn k němu chce jit, nevím jaký postoj má k tomu matka, ale za chvíli kvůli tomu mají soud.
A já si upřímně neumím představit, že by byl s nama pořád. Nechci zatím ani vlastní dítě a najednou bych se starala o „cizí“. Navíc s přítelem spolu nejsme tak dlouho a to bychom nebyli vůbec spolu sami. Musela bych se o malýho starat a soukromý žádný. Na druhou stranu o partnera prijit nechci, miluju ho.
Zajímá mě jenom jestli se některá z vás třeba neocitla v podobné situaci…děkuji
Já bych doporučovala se s partnerem rozejít, dítě si takovou macechu nezaslouží.
Myslím, že tu většina radí dobře, chtělo by to probrat s partnerem, proč teď najednou chce dítě do péče a jen jedno ze dvou. To je určitě důležité vědět, aby si z toho mohla něco vyvodit.
Nebo už jsi s ním o tom mluvila? Proč si chce vzít jen jedno dítě do péče a proč až teď?
Každopádně, pokud by se tak stalo, tak se samozřejmě hodně věcí změní, jak sama píšeš, v okamžiku bude po soukromí, vše se bude točit převážně kolem dítěte a pokud bys dopadla podobně jako já, tak bys mohla zapomenout i na společné spaní se svým partnerem, kdyby si ho dítě vynucovalo i na noc.
@celkemspokojena píše:
Spíš než pohled z druhé strany by mě zajímalo, zda by do toho partner šel, i kdyby byl sám. Už jsem bohužel zažila muže, který s novou partnerkou zažádal o střídavku a po rozchodu už zájem neměl.
Sama mám děti a neměla bych problém, přijmout dítě partnera, ale měla bych problém, pokud by očekával, že starat se budu výhradně já.
Takže bych si s partnerem sedla a probrala s ním, jak se bude dítě dostávat do školy, kdy se s ním bude učit, hrát apod.
Máš recht! Starat se o děti je fakt záběr. Mám dvě malinkatý.
Ze své zkušenosti doporučuji odejdi. Já neodešla a byla to chyba. A jakmile přijdou vlastní, tak tě ten nevlastní začne štvát ještě mnohem víc. Protože jakmile budeš mít svoje děti, tak to první nevlastní bude mít svůj standart a ty budeš muset omezovat svoje děti. At už to bude pokojik, režim dne- malé děti mají jít spát, ale ten starší teprve přijde z venku, tudíž je rodeo, protože ty mladší nechcou jít spát nebo i finanční stránka.
@Kipa22 To dítě si v první řadě nezaslouží rozchod rodičů. Oni dva jsou ti, kteří tomu dítěti ublížili. A pokud už se tak rozhodli a rozhodli se založit nový vztah s někým jiným, tak toho nového partnera by neměli stavět před hotovou věc a do pozice ty se musíš přizpůsobit a všechno tolerovat nebo se se mnou ty rozejdi, protože seš ten nejhorší, když nemáš rád moje dítě a to dítě si tě nezaslouží. Postavení jak vy píšete macechy je nevděčný. Macecha musí všechno tolerovat a podřizovat se jinak z ní je ta nejhorší na světě.
V první řadě by se měl rozmyslet ten chlap. Buď si chci rozhodovat o všem sám, tedy zůstanu sám. A nebo si najdu novou partnerku a budeme rozhodovat společně a hledat kompromis a ano i ohledně těch dětí.
@Dvojmáma
Toto ale nesouvisi s tim, ze dite je nevlastni, nebo?
Vzdyt rozdilny denni rezim mivaji i deti zijici s obema vlastnimi rodici, ne? Batole preci ulozim v 8, ikdyz jeho pubertalni bracha prijde domu z venku zrovna v tech 8. Co se tyce standardu, tam asi zalezi co tim myslis. Jestli to, ze nevlastni si po sobe uklizet nemusi, ale vlastni ano, tak to je spatne, ale to melo byt jasne uz od zacatku. Jestli to, ze nevlastni dostane lego za 1000 a vlastni lego za 100, tak to je na domluve s partnerem. Ale chapu te a take o tom ted hodne premyslim, ze jestli to druhe ted dostane to stejne, co to prvni, kdyz se partner roznezni nad bodycky prvniho, zatimco bodycka pro druheho ho tolik neberou. Nevim jestli je to proto, ze toho prvniho uz zna tech pet let a ten druhy je zatim „hmatatelny“ jen pro mne, jelikoz mne pravidelne kope, nebo je to proste nejak podvedome, ze ten prvni bude vzdy „prvni“.
Pravdou je, že něco jiného je mít nevlastní dítě v péči, kdy to dítě s vámi žije běžný život. A věc druhá, tak jak je to u nás. Že má otec kluka v rozšířeným styku, kluk lítá všude možně, otec ho vidí za 6 dní dohromady asi 3 hodiny čistýho času. Dovolí mu přijit v 8 a sám jde spát v půl osmý. Zatímco mladší je v posteli. Ale jak ho slyší mlátit na dveře, tak je z postele. Ten se jde vrtat do kuchyně a večeřet, takže mladší najednou má hlad. A já to řeším. A popravdě. Mě to přijde zbytečný. Protože ten kluk kdyby zůstal doma u mámy, tak si může lítat tam, chodit si dom kdy chce a nenarušuje nikomu rodinnej život.
A chlap by mohl kluka radši vzít na 3h do aquaparku a kfc a strávil by s nim kvalitnější čas.
To je můj osobní příklad. A neni to tak každý den, ale častěji než bych chtěla.
A podobných situací a kolizí nastává více a nabaluje se to.
A dokud to nenastane, tak by tě to ani nenapadlo, že jednou budeš něco takového řešit.