Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevlastní dítě - rozchod?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.2.24 18:24
@Dvojmáma píše:
@Liberalissima Vůbec neřeším jestli se na někoho zlobím nebo ne. Zlobím se i na vlastní dětiAle píšu příklady situací, které mohou přijít a u vlastních dětí si je snadno vyřešíš, ale u nevlastních musíš vlastně jen respektovat.A jestli je součastí rodiny nebo narušitel neurčuje nikdo jiný než členové té rodiny. Protože ta rodinná pouta se musí tvořit a pracovat na rodinných vztazích. Pokud se tak neděje, tak je členem „papírově“, ale ne pocitově. A to je velký rozdíl.
Ale on je vlastním synem tvého muže ne? Pokud ano, tak je víc rodina, než ty, aspoň dokud není dospělý a tvůj názor na to je poměrně irelevantní 
Tvůj manžel ví, že podle tebe jeho syn není rodina a dokonce tu rodinu narušuje? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.24 18:31
@Dvojmáma píše:
@Liberalissima Vůbec neřeším jestli se na někoho zlobím nebo ne. Zlobím se i na vlastní děti
Ono zasadni je, ze je soucasti jeho rodiny. Ve vztahu ty a to dítě, jsi ty ten dospely, ty ta zodpovedna. Chapu, ze to neni snadne. Ale je to o tobe (a tvem muzi). Tve rozhodnuti a tva moznost odejít. To dítě jedine z vás vsech se rpzhodnout nemohlo a odejit nemuze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dvojmáma
13.2.24 19:12
@Liberalissima Ja jsem vdaná za svého muže a mám s ním svoji rodinu. My jsme doma doma. Syn se rozhodne, že 3 týdny nepřijede a zůstane ve svém domově, tedy u mámy, tatovi se ani neozve. Já a moje děti jsme s ním pořád a nikam na 3 tydny neodjíždíme. Kdyby nás neměl, tak tu sedí sám.
Nemusíte mě o ničem poučovat. Já si myslím, že manžel přesně ví proč nás má.
A dneska jsme společně dělali véču a bylo to super. U nás není jen černo, nebojte.
- Citovat
- Upravit
13.2.24 19:26
@Dvojmáma píše:
@Liberalissima Ja jsem vdaná za svého muže a mám s ním svoji rodinu. My jsme doma doma. Syn se rozhodne, že 3 týdny nepřijede a zůstane ve svém domově, tedy u mámy, tatovi se ani neozve. Já a moje děti jsme s ním pořád a nikam na 3 tydny neodjíždíme. Kdyby nás neměl, tak tu sedí sám.
Nemusíte mě o ničem poučovat. Já si myslím, že manžel přesně ví proč nás má.
A dneska jsme společně dělali véču a bylo to super. U nás není jen černo, nebojte.
Opakuji, muž ví, že to takhle vidíš? Že rodina jste jen vy a ne jeho první syn?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dvojmáma
13.2.24 20:04
@Liberalissima Ano. Vzhledem k okolnostem, které se za 9 let staly to plně respektuje. Kluk je k tomu vedený od své mámy co k nám jezdí. Pro něho je rodina rodina mámy. Když je u mámy tátu nezná. Když se někde potkáme a on je u mámy, tak dělá, že nás nevidí. Pak přijede a my děláme jakoby se to nestalo. Chlap je rád, že ho tady má, ja to respektuji i když se mi ta situace často nelíbi. Ale my od sebe neodcházíme. Já reagovala svými postřehy na příspěvek zakladatelky, která zvažuje odchod kvůli dítěti. Já jsem o odchodu neuvažovala ani chvíli ale přesto říkám, že kdybych měla znovu na výběr už bych do toho nešla. Je to náročný děsně.
- Citovat
- Upravit
13.2.24 20:14
@Černá Madonna píše:
Na to je alespoň z mého pohledu jednoznačná odpověď.
Pokud opravdu miluješ svého přítele, měla by jsi milovat i jeho děti.
Ale, je důležité zachovat si i určitý respekt k matce jeho dětí.
To je úplná! Hloupost. Milovat někoho je velmi osobní citlivá věc a nelze říct že „pokud ho miluješ měla bys milovat i je ho děti“. Cit lásky nevzniká tak, že by člověk neco mel. V začátku vztahu je přirozené že chce být člověk s druhým i o samotě. A nervozita z nevlastních děti je normální. Pokud se otec rozhodně mít syna ve své péči je to samozřejmě jeho rozhodnutí které asi bude muset respektovat. Ale ani tak jeho deti nemusí milovat. Obavy považuji za přirozené a pochopitelne a jedína a možnost je hladat řešení s partnerem. A hledát co by pomohlo aby všem bylo dobré.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.24 20:17
@Dvojmáma píše:
@Liberalissima Ano. Vzhledem k okolnostem, které se za 9 let staly to plně respektuje. Kluk je k tomu vedený od své mámy co k nám jezdí. Pro něho je rodina rodina mámy. Když je u mámy tátu nezná. Když se někde potkáme a on je u mámy, tak dělá, že nás nevidí. Pak přijede a my děláme jakoby se to nestalo. Chlap je rád, že ho tady má, ja to respektuji i když se mi ta situace často nelíbi. Ale my od sebe neodcházíme. Já reagovala svými postřehy na příspěvek zakladatelky, která zvažuje odchod kvůli dítěti. Já jsem o odchodu neuvažovala ani chvíli ale přesto říkám, že kdybych měla znovu na výběr už bych do toho nešla. Je to náročný děsně.
Tak to je u vás fakt smutné 
Já teda také vždy radím ze sekáče nebrat. Bezdětnému člověku se podle mě vždy první rodina zakládá líp s též bezdětným. Pak to dopadá jak u vás, macecha vrčí, že vlastní dítě „narušuje rodinu“ a chlap jen krčí rameny
Příspěvek upraven 14.02.24 v 13:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dvojmáma
13.2.24 20:18
@Liberalissima Zrovna nedávno jsme řešili jednu vyhrocenou situaci a chlap mi říká: Už to konečně pochop, že on sem nejezdí za tebou ani za mnou ani za našima děckama.
- Citovat
- Upravit
13.2.24 20:18
@Snehulkabledulka píše:
To je úplná! Hloupost. Milovat někoho je velmi osobní citlivá věc a nelze říct že „pokud ho miluješ měla bys milovat i je ho děti“. Cit lásky nevzniká tak, že by člověk neco mel. V začátku vztahu je přirozené že chce být člověk s druhým i o samotě. A nervozita z nevlastních děti je normální. Pokud se otec rozhodně mít syna ve své péči je to samozřejmě jeho rozhodnutí které asi bude muset respektovat. Ale ani tak jeho deti nemusí milovat. Obavy považuji za přirozené a pochopitelne a jedína a možnost je hladat řešení s partnerem. A hledát co by pomohlo aby všem bylo dobré.
Bez lásky to v žádné rodině nedopadne dobře. Pokud někdo nedokáže mít vřelý vztah s dětmi svého partnera, měl by jít o dům dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dvojmáma
13.2.24 20:33
@Liberalissima Klukovi nikdo nic takového neříká, chovám se k němu naprosto normálně. Chlapovi to občas řeknu, když už to je neúnosný, ale pak se to zase uklidní. Není to o tom, že bych neměla syna ráda.
Je to o tom, že se dějí věci do kterých nemohu zasáhnout a musím je jen respektovat a které se v běžné rodině nedějí. 🤷♀️
Kdybych já chlapa nepodporovala 7 let v tom, aby se o syna pral, tak by ho býval nechal matce. Protože ta mu ho nechtěla vůbec dávat. Chtěla ho jen pro sebe a musel si vyhádat a vyřvat každý blbý den než šli k soudu.
- Citovat
- Upravit
Dvojmáma
13.2.24 20:43
@Maria37 A vy máte zkušenost? Máte nevlastní děti, které milujete jako svoje vlastní?
Nevěřím.
A kdybych před mámou svého nevlastního syna řekla, že ho mám ráda jako vlastního, tak mi vyrve vlasy. Láska k vlastním dětem je jen jedna.
Nikdo nikdy nebude milovat moje děti tak jako já.
Když se jí tenkrát syn svěřil, že jsem mu řekla, že ho mám ráda a on mě má taky rád, tak chlap dostal takovou sadu, že co já mu mám co vykládat, že ho mám ráda, že on má jen jednu mámu a že si nemám hrát na jeho maminku.
- Citovat
- Upravit
13.2.24 21:15
@Snehulkabledulka píše:
To je úplná! Hloupost. Milovat někoho je velmi osobní citlivá věc a nelze říct že „pokud ho miluješ měla bys milovat i je ho děti“. Cit lásky nevzniká tak, že by člověk neco mel. V začátku vztahu je přirozené že chce být člověk s druhým i o samotě. A nervozita z nevlastních děti je normální. Pokud se otec rozhodně mít syna ve své péči je to samozřejmě jeho rozhodnutí které asi bude muset respektovat. Ale ani tak jeho deti nemusí milovat. Obavy považuji za přirozené a pochopitelne a jedína a možnost je hladat řešení s partnerem. A hledát co by pomohlo aby všem bylo dobré.
Možná, jsi mě špatně pochopila nebo jsem to napsala s trochou nadsázky.
Ale, podstata věci je úplně stejná.
Pokud žena, která ví o tom, že její partner není bezdětný a přitom neumí akceptovat a mít ráda jeho děti a považuje je, spíše za nežádoucí přítěž, tak jí budou vždy jednoznačně v takovém vztahu překážet.
Takže, je jen na tobě, jít do vztahu s mužem, o kterém víš, že má dítě a dělat, že neexistuje.
Nebo ho tolerovat, jen tak na oko, aby se neřeklo.
Děti, nejsou hloupé a jsou daleko citlivější, než se ti může vůbec zdát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.24 21:37
@Maria37 píše:
Bez lásky to v žádné rodině nedopadne dobře. Pokud někdo nedokáže mít vřelý vztah s dětmi svého partnera, měl by jít o dům dál.
Mít vřely vztah ano. Ale vřely vztah je počátek lásky… Ale těžko vybudujete s někým vřely vztah, kdyz se nutite do lásky ve chvíli, kdy ji ještě něcitite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.24 23:57
@Dvojmáma píše:
@Maria37 A vy máte zkušenost? Máte nevlastní děti, které milujete jako svoje vlastní?
Nevěřím.
A kdybych před mámou svého nevlastního syna řekla, že ho mám ráda jako vlastního, tak mi vyrve vlasy. Láska k vlastním dětem je jen jedna.
Nikdo nikdy nebude milovat moje děti tak jako já.
Když se jí tenkrát syn svěřil, že jsem mu řekla, že ho mám ráda a on mě má taky rád, tak chlap dostal takovou sadu, že co já mu mám co vykládat, že ho mám ráda, že on má jen jednu mámu a že si nemám hrát na jeho maminku.
Zkusenost mam. Jeho děti rozhodne niluji jako vlastni. Ale mam je rasa. Pokud by muj partner pal a smyslel o mych dětech tal, jako ty, tak by nebyl muj partner.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 06:35
@Černá Madonna píše:
Možná, jsi mě špatně pochopila nebo jsem to napsala s trochou nadsázky.
Ale, podstata věci je úplně stejná.
Pokud žena, která ví o tom, že její partner není bezdětný a přitom neumí akceptovat a mít ráda jeho děti a považuje je, spíše za nežádoucí přítěž, tak jí budou vždy jednoznačně v takovém vztahu překážet.
Takže, je jen na tobě, jít do vztahu s mužem, o kterém víš, že má dítě a dělat, že neexistuje.
Nebo ho tolerovat, jen tak na oko, aby se neřeklo.
Děti, nejsou hloupé a jsou daleko citlivější, než se ti může vůbec zdát.
Já to chápu. Děti je potřeba přijmout. Ale já jsem chtěla říct, že zakladatelku chápu zvlášť když vztah je v začátku. Já jsem trochu alergická když n kdo po někom chce aby „miloval“ jeho deti. Jednou tu byl i případ že chlap měl milenku, s tou si udělal dítě a dál žil s manželkou a to dítě k nim chodilo na víkendy a ten muž své ženě která tolik věcí odpustila a o nevlastního z nevěry upecenyho syna pečovala… Tak on ji vyčítal že toho kluka „nemiluje“. Vím že je to jinej pripad… Ale prostě milovat nevlastní děti není povinnost. Zvlášť když svou vlastní matku, co j miluje, mají, tak ta láska mateřská by i měla být výhradně od té matky. Ale souhlasím že prakticky by ty děti člověk měl přijmout, mít je aspoň rád a že by si každý měl rozmyslet jestli půjde do takového vztahu kvůli těm dětem které vycítí když je vedle nich někdo pro koho jsou přítěží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
