Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jdu si pro radu, protože už nevím, jak v této situaci reagovat. V lednu se ob dům vedle přistěhovali noví sousedé. Mají klučíka 6 let a k němu ani ne roční miminko. Já mám také 6-ti letou dceru, takže jak teď začalo být hezky a děti jsou více venku, začali se spolu kamarádit. To by mi samo o sobě nevadilo, jsem ráda, že si tu dcera má s kým hrát, ale problém je v tom, že ten klučík je poměrně dost nevychovaný. Že neumí pozdravit, poprosit a poděkovat, to bych ještě přežila. Ale předěláváme teď vrata, takže je v nich otvor, který jde prolézt. On si klidně vleze sám k nám na zahradu, hledá tu dceru. Když řeknu, že jdeme domů na večeři, tak hned, že jde taky a už si zouvá boty a jde dovnitř. Minule jsem mu dávala i večeři, protože mi bylo hloupé, aby tu byl bez ničeho a koukal jak jíme. Sám si pak šel do lednice, nalil si mléko, celé ho vypil. Viděl tam dort a hned, jestli ho může sníst. Když řeknu, že něco nemají nebo mají dělat, tak absolutně neposlechne. Neposlechne ani svoji maminku. Minule jsme byli venku a ona mu říkala, ať jde domů a on se mě pořád ptal, jestli může jít k nám na večeři. Tak jsem mu říkala, že ho volá maminka a on, že je to jedno, že chce k nám na večeři. Jsem z toho už zoufalá. Nechci na něj být nějak ošklivá, dcera ho má ráda a jinak si hrají celkem hezky, ale snažím se jí vychovávat trošku jinak, tohle je prostě síla. Kluci od vedlejších sousedů už si s ním nesmějí hrát, protože jim přelézal plot (mají ho asi půl metru vysoký, jen dekorační) a přes francouzské dveře jim koukal do obýváku. Ze školky chodí ve 2 hodiny, moje dcera až v půl čtvrté, protože dám v půl druhé spát mladší a pak 2 hodiny dělám práci z domova a on mi tu každou chvilku zvoní, jestli už je dcera doma.
Dítě za to nemůže, asi bych si vážně promluvila s matkou a stanovila jasná pravidla..
Já nevim, holt se konečně naučíš říkat NE. Já bych mu prostě řekla, že jdeme večeřet a on jde domu, pokud by mi vlezl až do kuchyně, řešila bych to s rodiči.
Je to dítě, on ještě nepozná kdy je vhodné odejít. Na chalupě to máme podobně, děti ze sousedství chodí k nám a naše děti zase k nim. Když ale jdeme jíst, chystáme se na procházku nebo máme prostě nějaký rodinný program, dítě posílám domů, nikdy s tím není problém, sebere se a jde.
Váš domov, Vaše pravidla. Buď je bude respektovat a může tam být, nebo ne a bude poslán domů. To je život. Vy jste moc hodná a slušná a bojíte se na něj být trochu ošklivá, ale musíte být především důsledná. Neposlechne Vás? Má smůlu a půjde domů. Nepovolit a dodržovat, nebo Vás bude mít za chvíli na háku jako svoje rodiče. Já bych „se ho ujala“ ale měl by jasně stanovené hranice a musel by mě respektovat.
Tvůj dům tvá pravidla.. klukovi bych normálně řekla, že do cizí lednice se rozhodně nechodí jako do samoobsluhy, že pokud něco ode mě chce ať poprosí, že zdravení je základ slušného chování… Určitě bych ho k nám nenechala chodit jak se jemu zlíbí, vše je o domluvě, ovšem v první řadě by to mělo vyhovovat tobě (tzn. nehodí se ti návštěva, tak mu řekni ať jde domů).
Příspěvek upraven 15.05.17 v 14:28
Možná jsem drsoň, ale ja bych ho domu nepoustela pokud není pozvaný. Az dodelate vrata, tak bude klid ne? Tedy az na to zvonění. To by mohl byt i problém
@geileenka Dítě nedítě, v okamžiku, kdy by mi chtěl vlézt do domu, bych ho čapla za ruku a přivedla rodičům s upozorněním, ať si ho lépe hlídají. Ty mu ještě vaříš večeři? No kdo chce kam, pomozme mu tam - příště se nediv, až si ten dort dá bez ptaní, pustí si telku a nohy v zablácených botách hodí na gauč.
Bohužel dnes běžná věc. Děti nezdraví a neděkují, „voráchlé“ jsou taky pěkně. Kolikrát jsem přemýšlela co s tím, v konkrétních situacích mě to štve. Napomínat? Trochu vychovávat? To by se nelíbilo jejich rodičům. Když k nám přijdou dceřiny desetileté kamarádky na návštěvu, já jim otevřu dveře a ony kolem mě mlčky projdou, bez pozdravu, taky si připadám divně. Že mě nezdraví na ulici, když se potkáme, to je jasné..Kdybych já v dětství nepozdravila rodiče kamarádů, to bych to pěkně schytala. Od mých i jejich rodičů.
@Tichošlápek píše:
Možná jsem drsoň, ale ja bych ho domu nepoustela pokud není pozvaný. Az dodelate vrata, tak bude klid ne? Tedy az na to zvonění. To by mohl byt i problém
Tak ještě zvonek dát výš ![]()
Taky jsme to zažila. Pokud neřekneš razantně ne, tak se nic nezměníš.. Některé děti jsou tak vychovavané, jako osobnosti, že prostě diskutují s každým o všem, a většinou je po jejich..
U nás jsem taky kolikrát říkala ne, jdeme jíst- odpověd, a můžu s váma- nemůžeš, určitě tě máma čeká s večeří- nečeká, já jdu kvám, ne rozlučte se a zítra k nám můžeš přijít- tetojá zítra nemůžu, já jdu k vám dnes..atd..
Už musíš říct, rázně ne…
Vyměnila bych si z maminkou kluka telefon a domluvila se, že až si budou chtít děcka hrát, zavoláte si, zda se vám to hodí. Normálně bych řekla, že ti zvonek budí mladší dítě a pracuješ z domu, že někdy prostě potřebuješ v klidu dělat. Předem domluvit na jak dlouho - v 6 vám ho pošleme domů, budeme večeřet. Jaké pravidla nastavíš doma, je na tobě. Snad se nestydíš malému klukovi říct, ať ti neleze do lednice.
Hodně zdaru ![]()
Udělala bych jasný rozdíl mezi hraním venku a zvaním, nebo spíš nezváním, domů. U nás si nikdo nedovolil zazvonit jinak než v určenou denní dobu, jinak na něho můj táta vylítl jak bubák
My jdeme domů a ty s námi nejdeš, máš svoji večeři doma. Zvonit nebudeš dřív než ve čtyři. A na jeho oraženost bych mírně upozornila rodiče, nemusí si třeba uvědomovat, že kluk už obtěžuje.
Buď tvrdá. Žádné takové. Udělejte vrata, hotové. Na zahradu bez pozvání nesmí, a pokud bude pořád zvonit, nejdříve řešit s rodiči. Tvůj dům, tvá pravidla.