Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lleennttiillkkaa píše:
Já si prostě myslím, že jsi měla být důsledná a učit syna, aby neříkal tvému nynějšímu muži tati.
Když u nás bydlela moje sestra, malýmu bylo kolem 2 let, taky jí taky neříkal mami, ale teto…já vím, je to trošku něco jinýho, ale princip zůstává stejný.
Mě prostě nepřijde dobrý ten dvojí metr. Dva tatínky mít může, ale dvě maminky ne? Postupem let se návštvy předpokládám rozšíří, takže i s ní bude trávit více času.
Mě by to taky vadilo, kdyby říkal mami i nějaký další, ale trvala bych na tom, aby tati říkal jenom tomu pravýmu…
přesně tak to vnímám já, souhlasím do puntíku, výstižně popsáno.
@Jana206 Diskuzi jsem si precetla a nazor jsem si udelala takovy, jaky mam. Tvuj pristup a argumentace je pro me na hony vzdalena. Ale to neni dulezite. Zakladatelka si sama zvoli svuj dalsi postup ![]()
Taky by mě strašně štvalo, aby syn říkal maminko jiné, ale jak píší ostatní, pokud smí říkat tati tvému novému partnerovi, tak bych mohla maximálně držet ústa, nehledě na četnost styku se všemi zúčastněnými. Taky si myslím, že ještě nemá z oslovení mami, tati pojem, takže bych to nechala volně plynout s tím, že až začne chápat, vysvětlila bych mu, jak to je a ať se sám rozhodne, koho jak bude oslovovat (teda u sebe bych na „mami“ trvala
)
Vím, že je to něco jiného, ale jako bezdětná jsem tvrdila, že nechci, aby mé děti jednou cizím lidem říkali teto, strejdo, jen těm pravým tetám a strejdům. Teď je mi to fuk a sama mu říkám např. o nějaké známé „bude tam teta ta a ta“. On teda tak nikoho neoslovuje, obvykle oslovuje jménem.
@Samamama J8 jsem taky chtěla, aby mi cizí děti říkali jménem, ale ve finále jsem ráda, když mi říkaj teto, pač když na mě volali jménem, tak mi to přišlo takový divný…
Vidím to jako Jasněnka.
Podle mě má mít dítě jednoho tátu, jednu mámu, je jedno jestli je biologická/bilogický,ale vždy má být jen jeden kus
@lleennttiillkkaa jo, asi to divný je, já jako malá jsem nikomu dospělému (nepříbuznému) jménem neříkala, ani bych si někomu netroufla tykat, dnešní děti to mají často jinak, tyká mi tolik už docela velkých dětí, že už se nedivím ničemu.
Příjde mi to jako žabomyší válka, kterou odnese stresem zas jen dítě - užije si víc napětí a dusna a bude to „vlastně kvůli němu“ - že někoho špatně oslovuje.
Pokud nextka chce, aby jí říkal maminko, tak k němu má asi hezký vztah, tak proč to ničit uraženou ješitností. Ono dítě moc dobře ví, kdo je kdo.
Maximálně bych vysvětlila rozdíl mez vlastním a nevlastním rodičem.
(Ještě bys teda mohla trvat natom, že nextku bude dítě oslovovat „macecho“
- taky řešení.)
@Lenka002 píše:
Já bych zuřila a dělala dusno, jak jen by to šlo.
Jaký si myslíš, že by to mělo dopad? Akorát můžeš podělat vztahy dítěte s otcem a potažmo s nextkou.
To fakt nemáte vážnější starosti a problémy, že plýtváte energií na takové věci? Děcku je to jedno, jak komu říká, zase jde jen o uraženou ješitnost.
já myslela, že to je diskuse o mikině značky Next ![]()
můj syn oslovuje mami i moji sestru, stejně tak její děti oslovují mami mě (to samé s tatínky
) Přestože rozdíl dobře chápali, slovně to začali rozlišovat tak před třetím rokem (např. mamka Klára, mamka Katka), teď po tom třetím roce to sami začali říkat správně, ikdyž občas jim to ujede. Neřešíme to.
A teď si představte tu složitou situaci u nás v rodině, kdy jedeme k mojí tetě, tudíž Vítkově pratetě a jsou u ní děti mého bratrance, jejího syna, tudíž její vnoučata. Já jí oslovuju TETO, bratrancovo děti BABIČKO a náš Vítek v tom má takový hokej, že jí jednou řekne babičko podruhé teto ![]()
@lleennttiillkkaa
tohle bych si musela nakreslit
i se šipkama, kdo ke komu patří
Zakladatelko,
. Děti se teprve učí chápat obsahy těch rolí a třeba malá oslovuje babičko všechny svoje babičky vlastní i nevlastní bez ohledu na to, že vlastní babička Jana jí hlídá a ostatní na ní pečou. Já jsem pro koncept jedna maminka, jeden tatínek, ale to byste museli být oboustranně důslední.
já si hlavně myslím, že to dítě má zatím slovem maminka úplně jiný obsah než Ty (dospělák). Tvoji jedinečnost to nijak neovlivňuje, takže nesoutěž, není s čím. Mě zase synovec zhruba kolem 3let věku nechtěl věřit, že jeho maminka je i moje sestra a hádal se a hádal