Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Oběma dětem stejně?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.12.20 23:59
@Matt 02 píše: Špatně se nemáme, ale tak nebylo tomu tak vždy, taky se stalo, že na něco nebylo. Vždy to ale bylo spravedlivý. Když to bylo něco plánovaného dopředu, tak v pohodě, to jsme jeli oba, ale občas se na základce dělalo to, že na různé výlety se brali žáci i z jiných tříd, aby se naplnila kapacita. A třeba to bylo dost narychlo a někdy ne často se stalo, když byly třeba větší výdaje, že pro oba nebylo, když mamka byla na mateřský. Tak buď jsme nejeli ani jeden to bylo asi jednou, do akvaparku. To jsme chápali, tak nemůžeme mít všechno na co si ukážeme. Ale jindy jsme se buď střídali nebo jel ten kdo chtěl vic a ten druhý měl zase jinou výhodu a taky třeba nemusel ten den do školy. Ale neříkejte my, že by Vám nebylo jako dítěti líto, že sourozenec pojede vždycky a vy nikdy. Říkám my tohle nezažili, vždycky se to nějak snažili naši vymyslet, třeba šla mamka uklízet vchody a my na brigádu ještě nemohli podle zákona, tak si vzala víc vchodů a my jí s tím pomáhali a pak ty peníze byly naše na ten výlet nebo cokoli jiného. Nebo třeba cukroví peče, tak si vzala vic zakázek a my jí pomáhali, pak nám to nechala a měli jsme na bazén nebo na kino atd. Prostě se snažili, aby jsme měli i za cenu, že jsme proto taky něco udělali, neřekli, ty nepojedeš a ty jo. A aby jsme měli všichni nejdříve dva, pak čtyři stejně. Přát si to můžeme vzájemně jak chceme, ale já nevěřím tomu, že by vám někdy v šesté třídě nebylo líto, že sourozenec pojede a Vy ne, jakože nikdy. Nemyslím tim jen školní výlety, ale cokoli. Já chápu, že je to těžký a že to někdy nejde uplně vymyslet, ale bavíme se ne o tom, že se prostřídáte nebo jeden pojede na soustředění a druhý na tábor, ale o tom, kdy jeden všude a druhy nikam nebo o hodně méně. Tak to prostě by mi lito bylo a myslím, že všem. A to by děti zažívat alespoň ty menší prostě neměly a neměly by pociťovat rozdíl, že mají každý jiného otce a proto nemají stejné podmínky. Jak to zařídit nevím, my v takový situaci nebyli, ale být v té situaci, líto mi to je, to přiznám a už vidim desetiletý dítě jak vidí, že sourozenec po sté někam jede, jak mu to není líto, to je blbost.
Ty to licis moc dramaticky, třeba s těma tábora a. Ono to nebude tak, že matka vezme dvě děti k autobusu se rozloučit a jedno na autobus posadí a druhému řekne, že ula. Ono většinou, pokud to platí tatínek, tak ten tatínek se zajímá a ten taninek třeba to dítě na ten bus vezme. Není tam ta prima konfrontace s tím, že jeden odjíždí a druhý drepi doma. Ty děti kolikrát ani neví, co delaj ti druzí v době, kdy jsou s tátou. Zijou tím, co je u táty, ne tím, zda ti druzí nedělají něco lepšího jinde. Fakt si to nedovedes predstavit, protože vy jste tu oddělenou část neměli. Ale ty děti to vnimaj úplně jinak, nesrovnavaj. Chtěj plus inu spravedlnost v rámci té naší jednotky. Ale ne jinde, jestli mají u druhých rodičů jedni víc a druzí méně. Ví, že prostě ti rodiče jsou jiní a nelze ovlivnit, aby dvoje rodiče, kteří se nikdy nepotkali dávali stejně. Nic se nedorovnava, ne kompenzuje. Prostě my resime nás. Ne ty druhé rodiče. Ti ať si dělají, co uznaji za vhodné a nikdo do toho nezasahuje. Každé jede na prázdniny ke svým prarodičům. A ne porovnávání si, kdo se měl líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 10:28
Tyjo, po této debatě musím rodičům od manželovi ex dát vědět, že mají okamžitě poslat peníze na dárky mým dětem, aby to bylo spravedlivé! Nevlastním dávají moji rodiče x let stejným dílem jako našim společným. Pak dávají všem manželovi rodiče a pak nevlastním dávají rodiče od ex a ti mojim dětem nic nedávají!!! Nikam je neberou!!! A že dcera taky chtěla loni v létě s nima do Řecka k moři
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 10:31
Jo a ještě teda musím zjistit jestli jim někdo něco spoří, to by se mělo dorovnat 🤔 😄 A teď me došlo že jeste musím zjistit, jestli tcháni něco dávají synovcům, páč to by jako taky nešlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 10:46
Ale jo, tak to je jasný, jinak to asi ani fungovat nemůže, já neříkám, že tenhle model je špatný co mi Vy popisujete. Vy si to moc vztahujete na sebe. To vůbec není myšleno na takové situace, tam to asi jinak ani nejde. Ale tam kde ta oddělená část není, tak to je něco jiného. A to je případ i téhle nebo té vedlejší diskuze. Tam žádný jiný rodič a jeho partnerka, partner, několik babiček atd nefiguruje. To je ten zásadní rozdíl. To jsou dvě odlišné věci a ten příspěvek, kterej odstartoval naši debatu nebyl na Vás, si to hned všechno nemůžete vztahovat na sebe a ještě, když jste v uplně jiné situaci. Ten byl na to, že kvůli něčemu co bude po smrti si jsou lidé schopni zničit vztahy se svýma dětma, kteté se rozhodli adoptovat dítě nebo děti. Jako každého věc, ale pak se nemůžou divit, že to dopadne tak, že se vztahy poničí, protoze ti tátové ty děti budou bránit, protože je mají rádi a prostě je berou jako vlastní děti. A to my přijde škoda, místo aby tomu nechali ti rodiče toho táty volný průběh, třeba jednou budou mít k těm nebiologickým vnoučatům blíže než k vlastním nebo stejně. Co když ti nebiovnoučata se budou vic starat. Oni je budou pokud budou fungovat jako babička s dědou tak brát, oni nebudou řešit krev, když od mala je budou vnímat jako babičku a dědu. A to mi přijde právě škoda, řešit nějaký dědiciví takhle dopředu a tím si odvrátit celou rodinu. Za života, kdy nikdo neumírá a nic se neděje. Tak takoví lidé jsou podle mě na peníze a mají je na prvním místě. Nerikam, že vy. Sama jste psala v té druhé diskuzi, že by to chtělo, aby se zakladatelka uklidnila. Já s vámi souhlasím, protože je to prostě škoda a mohlo by jí to být jednou líto. Kdyby to dopadlo jak třeba u nás a je velká šance, že pokud to nezačne respektovat, tak si odvrátí od sebe všechny. A kdo se na to nedokáže podívat takhle, jakože mu je přednější pohodový vztah s rodinou teď a řeší dědictví, v 50 letech, tak je to za mě smutný a peníze nad vše, jak jsem napsal. Všechno zničit jen aby cizí parchanti nic neměli a pokud takhle někdo uvažuje, tak na peníze je, protože je dává na první misto, jeho věc a může jen doufat, že nebude litovat, ale samozřejmě jeho volba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.20 18:17
Z pohledu dětí:
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo osm let, bráchovi o dva míň. Táta si našel novou ženu, která měla čtyřletého synka z prvního manželství. Pro tátu jsme tímto přestali být rodina a jeho rodinou se stal ne-brácha. My jsme od něj přestali dostávat jakékoli dárky, stejně jako od prarodičů z tátovy strany, které jsme pak už nikdy neviděli (byť táta si nás co dva týdny bral na víkend). Táta už měl jinou rodinu, my do ní přestali patřit a připadalo nám to naprosto v pořádku a logické.
Moje maminka si našla nového muže, jež už neměl rodiče, takže nové prarodiče jsme nezískali. Tento muž měl dvě již dospělé děti z předchozího vztahu, oni byli jeho rodina, nikoli my, tudíž ani od něj jsme dárky nedostávali. A připadalo nám to naprosto v pořádku a logické.
Ne-bráchovi prarodiče (ve vztahu k nám ve stejné pozici, jako zakladatelka ve vztahu ke staršímu dítku snacha) měli o rodinném uspořádání naprosto jasno. My jsme NEBYLI jejich rodina. Když jsme se u nich asi dvakrát náhodou ocitli, nedostali jsme ani oběd. Oni sedli ke stolu a jedli, a my s bráchou čekali, až nás táta odveze domů mámě.
Naši prarodiče z maminčiny strany nám šetřili. Když nám bylo osmnáct, chtěli nám ty peníze dát, ale maminka prohlásila, že za tu dobu, co nás živí, za nás utratila mnohem víc, a peníze nám zabavila. Udělala se za ně nová okna v domě. I to nám přišlo logické a pochopitelné. V rodině nikdy moc peněz nebylo a my jsme rodiče (teda hlavně mámu) opravdu stáli majlant. A ta okna se už rozpadala. Samozřejmě by mi ty peníze strašně pomohly v osamostatnění. Poté, co jsem úspory za x let brigád dala za kauci na nájem, už mi první měsíc práce nezbývalo na jídlo a brala jsem si dost nevýhodnou půjčku. Ale maminčin postoj jsem chápala. Nebyla to chamtivost, ale nutná potřeba.
Samozřejmě nám jako dětem přišlo občas líto, když tátova žena vyzvěděla, co bychom chtěli od Ježíška (a my blbounci jí to poslušně vyžvanili), aby tím zahrnula svého syna před našima očima. Ale faktem je, že trauma z toho nemáme, žít se s tím dá úplně v pohodě. V tomto směru odvedla nejlepší práci naše maminka. A oba jsme mnohem úspěšnější než ne-brácha, na kterém se soustavné rozmazlování, a také to, že vždy dostával dary ne podle toho co chtěl, ale podle ceny a podle toho, aby to ublížilo nám, podepsalo opravdu nehezky.
V současnosti čekám své první dítě - první vnouče prarodičů z obou stran. Přijde mi opravdu moc hezký, když tady občas čtu, jak budoucí babička s dědečkem někomu přispějí třeba na kočárek, ty naše zatím ani nenapadlo přispět byť i jen symbolicky na ponožtičky. I to chápu, jsou všichni v důchodu, sami čekají, že je budeme podporovat. My se nemáme špatně a jejich příspěvek by byl jen roztomilým gestem „těšíme se na vnoučátko,” spíš než bychom jej potřebovali.
Zakladatelko, rozhodni se dle tvého uvážení. Štěstí těch dětí na tom nestojí, věř mi.
- Citovat
- Upravit
12.12.20 18:36
@Anonymní píše:
Z pohledu dětí:
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo osm let, bráchovi o dva míň. Táta si našel novou ženu, která měla čtyřletého synka z prvního manželství. Pro tátu jsme tímto přestali být rodina a jeho rodinou se stal ne-brácha. My jsme od něj přestali dostávat jakékoli dárky, stejně jako od prarodičů z tátovy strany, které jsme pak už nikdy neviděli (byť táta si nás co dva týdny bral na víkend). Táta už měl jinou rodinu, my do ní přestali patřit a připadalo nám to naprosto v pořádku a logické.Moje maminka si našla nového muže, jež už neměl rodiče, takže nové prarodiče jsme nezískali. Tento muž měl dvě již dospělé děti z předchozího vztahu, oni byli jeho rodina, nikoli my, tudíž ani od něj jsme dárky nedostávali. A připadalo nám to naprosto v pořádku a logické.
Ne-bráchovi prarodiče (ve vztahu k nám ve stejné pozici, jako zakladatelka ve vztahu ke staršímu dítku snacha) měli o rodinném uspořádání naprosto jasno. My jsme NEBYLI jejich rodina. Když jsme se u nich asi dvakrát náhodou ocitli, nedostali jsme ani oběd. Oni sedli ke stolu a jedli, a my s bráchou čekali, až nás táta odveze domů mámě.
Naši prarodiče z maminčiny strany nám šetřili. Když nám bylo osmnáct, chtěli nám ty peníze dát, ale maminka prohlásila, že za tu dobu, co nás živí, za nás utratila mnohem víc, a peníze nám zabavila. Udělala se za ně nová okna v domě. I to nám přišlo logické a pochopitelné. V rodině nikdy moc peněz nebylo a my jsme rodiče (teda hlavně mámu) opravdu stáli majlant. A ta okna se už rozpadala. Samozřejmě by mi ty peníze strašně pomohly v osamostatnění. Poté, co jsem úspory za x let brigád dala za kauci na nájem, už mi první měsíc práce nezbývalo na jídlo a brala jsem si dost nevýhodnou půjčku. Ale maminčin postoj jsem chápala. Nebyla to chamtivost, ale nutná potřeba.
Samozřejmě nám jako dětem přišlo občas líto, když tátova žena vyzvěděla, co bychom chtěli od Ježíška (a my blbounci jí to poslušně vyžvanili), aby tím zahrnula svého syna před našima očima. Ale faktem je, že trauma z toho nemáme, žít se s tím dá úplně v pohodě. V tomto směru odvedla nejlepší práci naše maminka. A oba jsme mnohem úspěšnější než ne-brácha, na kterém se soustavné rozmazlování, a také to, že vždy dostával dary ne podle toho co chtěl, ale podle ceny a podle toho, aby to ublížilo nám, podepsalo opravdu nehezky.
V současnosti čekám své první dítě - první vnouče prarodičů z obou stran. Přijde mi opravdu moc hezký, když tady občas čtu, jak budoucí babička s dědečkem někomu přispějí třeba na kočárek, ty naše zatím ani nenapadlo přispět byť i jen symbolicky na ponožtičky. I to chápu, jsou všichni v důchodu, sami čekají, že je budeme podporovat. My se nemáme špatně a jejich příspěvek by byl jen roztomilým gestem „těšíme se na vnoučátko,” spíš než bychom jej potřebovali.
Zakladatelko, rozhodni se dle tvého uvážení. Štěstí těch dětí na tom nestojí, věř mi.
Ale to chování biotáty zas není logické a pochopitelné pro mě. A ty prarodiče, co Vám nedali oběd, to mi dostalo. Tak to se snad neudělá žádné návštěvě, je uplně fuk příbuzenský poměr, je to prostě nevymáchanost.Ale jo, souhlas, štěstí na tom nestojí. Je to spíš smutné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.20 19:22
@Lama Lama píše:
Ale jo, souhlas, štěstí na tom nestojí. Je to spíš smutné.
Já myslím, že pro něj to bylo takhle prostě jednodušší, než se hádat. Jeho nová žena a její rodina byla strašně „teritoriální,” chtěli aby byl jen jejich, pojistit si „dobyté území” a všechny zdroje tak, aby nebyly alokovány jinam. A my ujídali z talíře a to hodně vadilo. Já třeba obdivuju, že ustál aspoň placení alimentů a ty víkendy, protože kolem toho bylo hodně zle, ale on prostě mámu v tomto ohledu nikdy nevypekl.
- Citovat
- Upravit
12.12.20 19:24
@Anonymní píše:
Já myslím, že pro něj to bylo takhle prostě jednodušší, než se hádat. Jeho nová žena a její rodina byla strašně „teritoriální,” chtěli aby byl jen jejich, pojistit si „dobyté území” a všechny zdroje tak, aby nebyly alokovány jinam. A my ujídali z talíře a to hodně vadilo. Já třeba obdivuju, že ustál aspoň placení alimentů a ty víkendy, protože kolem toho bylo hodně zle, ale on prostě mámu v tomto ohledu nikdy nevypekl.
obdivuji? Dyt mu jí snad nepřidělil národní výbor, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 19:40
@Anonymní píše:
Já myslím, že pro něj to bylo takhle prostě jednodušší, než se hádat. Jeho nová žena a její rodina byla strašně „teritoriální,” chtěli aby byl jen jejich, pojistit si „dobyté území” a všechny zdroje tak, aby nebyly alokovány jinam. A my ujídali z talíře a to hodně vadilo. Já třeba obdivuju, že ustál aspoň placení alimentů a ty víkendy, protože kolem toho bylo hodně zle, ale on prostě mámu v tomto ohledu nikdy nevypekl.
Hele, ale to dřív to tak bylo normální. Já od rozvodu rodičů (to mi byly 4 roky) jsem už nejen že neviděla dárek od prarodičů z otcovy strany nebo od otce, ale ani otce jako takového . Mám i nevlastní sestru, ale ani tu jsem ještě nikdy neviděla, prostě se otec komplet odstřihl. Když jsem byla na návštěvě u kamarádky a ona měla otce doma, cítila jsem se tam divně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 20:26
@Anonymní píše:
Já myslím, že pro něj to bylo takhle prostě jednodušší, než se hádat. Jeho nová žena a její rodina byla strašně „teritoriální,” chtěli aby byl jen jejich, pojistit si „dobyté území” a všechny zdroje tak, aby nebyly alokovány jinam. A my ujídali z talíře a to hodně vadilo. Já třeba obdivuju, že ustál aspoň placení alimentů a ty víkendy, protože kolem toho bylo hodně zle, ale on prostě mámu v tomto ohledu nikdy nevypekl.
Jako je fakt, že je ti jednodušší. Do mě šila tatova, jestli mi není blbý brát si alimenty, když oni mají hypotéku a malé dítě. No cimela jsem jako puk, řekla to máme a ta obratem tátu servala 
… Do dneška mě to vytáčí, dotáhla chlapa od rodiny, protože její stal údajně za houno, od něj si alimenty brala vsema deseti, ale dávat už se nechtelo 
… Nejvíc tu pipku vytocilo, když máma donutila tátu přepsat jeho část domu na mě a bráchu 
…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 21:13
@Matt 02 píše: ...... třeba šla mamka uklízet vchody a my na brigádu ještě nemohli podle zákona, tak si vzala víc vchodů a my jí s tím pomáhali a..... .....Nebo třeba cukroví peče, tak si vzala vic zakázek a my jí pomáhali, pak nám to nechala .....
Vsiml jsem si uz v jine diskuzi, jak tu porad pises o zle „babe“ a vyzadujes, ano vyzadujes pro vsechny stejne. Mam na to nazor, ktery by se ti nelibil, stojim spise na strane te baby ( verim tomu, ze se na zacatku snazila chovat slusne, nez toho mela dost).
Manzela tve matky ( tveho adoptivniho otce) oznacujes za odtsrceneho chudaka, kteremu rodice odmitaji dat to, na co se za cely zivot nadreli a chteji ( baba jedna zla), aby to po nich zustalo jejim vnoucatum, na coz maji pravo.
Ale dovol mne jednu otazku.
Ze vsech tvych komentaru (i v tom jinem vlakne) lze vyrozumet, ze u vas dre a vydelava jen tvoje mama.
Nenapadlo te, ze bez ohledu na to jestli jses dite vlastni, adoptovane nebo osvojene je na tvym tatovi, postarat se o to, abyste se meli dobre?
Co dela krome toho, ze narika na tu zlou babu, kdyz u vas kazdou korunu musi vydelat tvoje mama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 21:32
@carsin píše:
Vsiml jsem si uz v jine diskuzi, jak tu porad pises o zle „babe“ a vyzadujes, ano vyzadujes pro vsechny stejne. Mam na to nazor, ktery by se ti nelibil, stojim spise na strane te baby ( verim tomu, ze se na zacatku snazila chovat slusne, nez toho mela dost).Manzela tve matky ( tveho adoptivniho otce) oznacujes za odtsrceneho chudaka, kteremu rodice odmitaji dat to, na co se za cely zivot nadreli a chteji ( baba jedna zla), aby to po nich zustalo jejim vnoucatum, na coz maji pravo.
Ale dovol mne jednu otazku.
Ze vsech tvych komentaru (i v tom jinem vlakne) lze vyrozumet, ze u vas dre a vydelava jen tvoje mama.
Nenapadlo te, ze bez ohledu na to jestli jses dite vlastni, adoptovane nebo osvojene je na tvym tatovi, postarat se o to, abyste se meli dobre?
Co dela krome toho, ze narika na tu zlou babu, kdyz u vas kazdou korunu musi vydelat tvoje mama?
Tak za prvé, ta baba se nikdy nesnažila, tátovi nejde o to, aby jsme se kvůli ní měli dobře, ale o to aby nám dala všem stejně. Jinak by se asi nezrekl dědictví. A ano táta se o nás stará a dobře, představte si, že chodí do práce a je v ní více než dost. Akorát mamka při mateřský vzala ty vchody a cukroví a sem tam nějaký dort upeče, aby jsme se měli ještě lépe a hlavně protože chtěla, je zvykla furt něco dělat. Teď už ale chodí normálně zas do práce, takže pohoda. Fakt nikdo nečeká, že nás bude živit někdo jinej, jen by byl táta rád, aby jsme od jeho mámy nedostali nic nebo všichni stejně. O nic jiného nejde, tak se naučte cist, porozumět textu a uplně nejlépe si nedomyslet něco, co z toho vyčíst nEnde, protože jsem to nenapsal, snad každého normálního člověka napadne, že chlap od rodiny, kde jsou čtyři děti musí chodit do práce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 21:41
@Matt 02 píše:
Jinak by se asi nezrekl dědictví.
No tak pokud se tata zrekl dedictvi ( po „babe“ se teprve dedit bude), tak jeho dil pripadne jeho detem. Deti, pokud budou v dobe dedictvi nezletile, dostanou soudem stanoveneho opatrovnika a pokud bude ten dedicky dil pozitivni, tak ten opatrovnik nepripusti, aby se ho za deti jeho zakonni zastupci zrekli.
Takze pokud toto „baba“ nevi, prejde majetek na deti jejiho syna.
Spis bych si tipnul, ze „baba“ uz majetek opatrila tak, aby po ni nebylo co dedit a tvoje pitome kredo „hlavne vsem stejne“ uz nebude naplneno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 21:42
@Matt 02 píše: :… tátovi nejde o to, aby jsme se kvůli ní měli dobře, ale o to aby nám dala všem stejně. .
Jakym pravem, proboha 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 21:48
@carsin píše:
No tak pokud se tata zrekl dedictvi ( po „babe“ se teprve dedit bude), tak jeho dil pripadne jeho detem. Deti, pokud budou v dobe dedictvi nezletile, dostanou soudem stanoveneho opatrovnika a pokud bude ten dedicky dil pozitivni, tak ten opatrovnik nepripusti, aby se ho za deti jeho zakonni zastupci zrekli.
Takze pokud toto „baba“ nevi, prejde majetek na deti jejiho syna.Spis bych si tipnul, ze „baba“ uz majetek opatrila tak, aby po ni nebylo co dedit a tvoje pitome kredo „hlavne vsem stejne“ uz nebude naplneno.
Umíte číst? Už jsem to tady psal, táta chtěl, aby se to udělalo tak, že se to za života napsalo na jeho sourozence a on ani nikdo z nás nic mít nebudeme, on to tak chtěl. Takže ano budeme mít všichni stejně, rovná se nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
