Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Meha partner nechce, jsou to pro nej zbytecne penize, ktere muze dat stranou na ten dum (kterej je uplne rozpadlej, strecha spis neni nez je, voda, elektrika ani topeni tam neni, takze tam jit opravdu nemuzeme, ale zdedili jsme ve vetsim meste, tak to chceme predelat) a ne je davat nekomu jinemu a ja mam rodicak na 4 roky automaticky danej, takze s tim minimem nikam sama jit nemuzu a u nasich v kuchyni taky bydlet nejde, i kdyz si myslim, ze to tak driv nebo pozdeji dopadne..
Hele aspon se mas na co tesit. Vis ze vecne tam nebudete. Ja na tvym miste bych si asi zaridila rodicak na 3 roky, pokud mas moznost pres partnera. A zkusila bych hodit rec s tchyni, kdyz to predtim s ni slo.
Opravdu vřele bych poděkovala tchánovcům, že vás u nich nechají bydlet, ale že musejí být hranice. Řekni v klidu tchyni, že si jí moc vážíš, že nechceš dělat zle, ani se s ní hádat, ale že opravdu potřebuješ být občas s dítětem sama a že si to chceš prostě dělat po svém, tak ať ti k tomu dá prostor. Že když budeš potřebovat radu nebo pomoc, řekneš si o ni sama. Ty jsi matka a přes to nejde vlak. Hodně štěstí ![]()
Holky, já sem vlezu, i když ne úplně k tématu. Když píšete, že to jde, tak to jde, ale je to vždycky jen o lidech. Já věřím tomu, že s někým se fakt vyjít nedá a tak 80% věcí, co zakladatelka popisuje, by mi taky bytostně vadila..
Mamka mýho manžela (nepoužívám tchýně), je super, vycházíme bezvadně, domluvíme se na všem. S jeho tatem je to horší, ale pořád dobrý. Děti miluje, pohlídá. Dodržuje moje zásady. Zkouší to porušovat, ale nedám se. ALE… vím, že kdyby jsme spolu bydlely, tak to bude děsný. On by tady byl každý den, s ní bych se hádala, že nechci, aby nám vařila,… a další věci. Zrovna nedávno jsme něco řešily s chlapem, bavily jsme se o tom i s nima a byly jsme sakra rádi, že jsme sami.
Je to taky samozřejmě o snachách. Taky mám známou, co dělal po dobu bydlení s manželovýma rodičema, z komára velblouda. Měla z ní srandu celá vesnice, protože co byla schopná řešit a vyčítat ![]()
Zakladatelko, jak už bylo řečeno, nesmíš se dát. Když nechceš, aby šla dál, prostě to řekni. Že něco děláš, že se ti to nehodí… když ti ji bere, prostě si ji vem zpátky, snad se s tebou nebude prát ![]()
Mě sem jednou chlapa taťka vlezl jako domů. Klíče má, ale pro případ nouze, věděl, že jsem doma, nezazvonil a šel dál. Tak jsem mu to prostě řekla. Slušně, ale rázně, od té doby zvoní, nebo aspoň klepe na okno a jezdí zásadně ohlášený.
Máte jen 2 možnosti:
1. Podnájem - i když to jsou peníze navíc, tak za ten klid by mi to stálo.
2. Hypotéka - dům spravit ihned a nečekat, až budou peníze. Píšeš, že budete opravovat minimálně 2 roky, tak to může být i víc.
Jinak se zblázníš.
Znám tyhle typy, chovají se neomaleně, ale když něco řekneš, buď to „neslyší“ nebo se ještě urazí.
Diskuze je starší, ale doufám, že si to přečteš. Na tchyni bych nebrala ohledy a patřičně ji odkázala do mezí babičky. Je vidět, že jsi zřejmě málo rázná a bojíš se jí odporovat, ale musíš se to naučit. Mám podobnou zkušenost s tchyní, takže vím co to je, ale po té co jsem ji párkrát usadila a sprdla, tak už si to nedovolí. Takže se neboj a klidně ji sprdni. Ona to dejmetomu třeba nedělá ve zlé víře, je nadšená, tak si to ani nemusí uvědomovat, proto potřebuje rázné naznačení, chození okolo horké kaše asi nezabírá. Moje tchyně to s malou vůbec neumí, ale hlídat by ji chtěla, takže to ani náhodou neexistuje ![]()
Ahoj,
prosím o zachování anonymu, potřebuji se vypsat a nechci, aby se k rodině nějak donesla má zášť vůči tchyni.
S tchyní jsem dřív něměla vztah špatný, ale ani vyloženě dobrý. Co se nám narodil syn, střídá se období, kdy ji „snesu“ a kdy jsem na ni alergická. Kdybych měla vypsat vše, čím mě za poslední rok urazila nebo vytočila, příspěvek by byl přes celou diskuzní stránku. V těhotenství se vůbec nezajímala, jak prospívá mé těhotenství. Po porodu v porodnici mluvila jen a jen o sobě a o tom, jak vypadaly její děti jako miminka, ani jedna otázka na syna, natož na mě (jak se cítím?). Při každé následující návštěvě malého budila ze spaní, šťourala do něj: „Otevři oči, podívej se na mě, no honem otevři oči…“. Časem měla mnoho poznámek a rad, za které bych ji nejradši zakroutila krkem. Jsem typ, co se neumí ozvat, já to v sobě dusím a jednou za čas bouchnu a zvýším hlas.
Hrozně mě štve, že nedokáže respektovat naše přání. Že jsme nechtěli, aby syna posazovali, dokud neseděl a teď, aby ho nevodili za ruce. Od půl roku se ho snažila posazovat, když si myslela, že ji nevidím. Když jej měla na klíně, rukou ho požďouchla vpřed, on se zkoupl nahoru a ona vítězně prohlásila: „Vždyť už se posazuje!“
V devíti měsících se mě zeptala: „Co říká doktorka na to, že ještě nesedí? Není to normální, že?“. A pokaždé po příchodu vyštěkla: „Už sedíš?“. Teď jsme o krok dál, teď pokaždé vyštěkne: „Už chodíš?“. Syna vodí za ruce, když si myslí, že je nevidíme.
Syn před pár dny oslavil rok, je narozený o měsíc dřív a myslím, že vše dohnal. Nábytek obchází, tahá jej před sebou, vydrží stát bez držení, jen do prostoru se ještě sám nevydal. Přítel byl v týdnu u rodičů na otočku. Opět se tchyně ptala, jestli syn už konečně chodí. Na odpověď ne prý řekla: „No jo, on je celkově opožděný.“
![]()
Nedávno popisovala, jak miminko - vnouče její kamarádky často drží ručičky spojené, že to není normální, že je asi postižené.
Umím si představit, jak asi haní před ostatníma našeho syna.
Zítra k nim máme zajet a vůbec se mi nechce. Jak se s ní mám bavit, když mě uráží, jak o našem synovi mluví? Když má neustále svoji pravdu a dělá naschvály, aby nám ukázala (že „sedí“, že „chodí“ aj.). Máte někdo podobnou zkušenost? Jak takovouhle babičku přežít?
@Anonymní píše:
Ahoj,
prosím o zachování anonymu, potřebuji se vypsat a nechci, aby se k rodině nějak donesla má zášť vůči tchyni.
S tchyní jsem dřív něměla vztah špatný, ale ani vyloženě dobrý. Co se nám narodil syn, střídá se období, kdy ji „snesu“ a kdy jsem na ni alergická. Kdybych měla vypsat vše, čím mě za poslední rok urazila nebo vytočila, příspěvek by byl přes celou diskuzní stránku. V těhotenství se vůbec nezajímala, jak prospívá mé těhotenství. Po porodu v porodnici mluvila jen a jen o sobě a o tom, jak vypadaly její děti jako miminka, ani jedna otázka na syna, natož na mě (jak se cítím?). Při každé následující návštěvě malého budila ze spaní, šťourala do něj: „Otevři oči, podívej se na mě, no honem otevři oči…“. Časem měla mnoho poznámek a rad, za které bych ji nejradši zakroutila krkem. Jsem typ, co se neumí ozvat, já to v sobě dusím a jednou za čas bouchnu a zvýším hlas.
Hrozně mě štve, že nedokáže respektovat naše přání. Že jsme nechtěli, aby syna posazovali, dokud neseděl a teď, aby ho nevodili za ruce. Od půl roku se ho snažila posazovat, když si myslela, že ji nevidím. Když jej měla na klíně, rukou ho požďouchla vpřed, on se zkoupl nahoru a ona vítězně prohlásila: „Vždyť už se posazuje!“V devíti měsících se mě zeptala: „Co říká doktorka na to, že ještě nesedí? Není to normální, že?“. A pokaždé po příchodu vyštěkla: „Už sedíš?“. Teď jsme o krok dál, teď pokaždé vyštěkne: „Už chodíš?“. Syna vodí za ruce, když si myslí, že je nevidíme.
Syn před pár dny oslavil rok, je narozený o měsíc dřív a myslím, že vše dohnal. Nábytek obchází, tahá jej před sebou, vydrží stát bez držení, jen do prostoru se ještě sám nevydal. Přítel byl v týdnu u rodičů na otočku. Opět se tchyně ptala, jestli syn už konečně chodí. Na odpověď ne prý řekla: „No jo, on je celkově opožděný.“![]()
![]()
Nedávno popisovala, jak miminko - vnouče její kamarádky často drží ručičky spojené, že to není normální, že je asi postižené.Umím si představit, jak asi haní před ostatníma našeho syna.
Zítra k nim máme zajet a vůbec se mi nechce. Jak se s ní mám bavit, když mě uráží, jak o našem synovi mluví? Když má neustále svoji pravdu a dělá naschvály, aby nám ukázala (že „sedí“, že „chodí“ aj.). Máte někdo podobnou zkušenost? Jak takovouhle babičku přežít?
Nejezdit k ni, ale to nejspis nedas.
@Jogrr To by se mi zamlouvalo nejvíc, ale nechci dělat dusno mezi mnou a partnerem. ![]()
Nejela bych tam. Vymluvila bych se a nejela. Jinak kašli na ní, pust to jednim uchem tam a druhým ven, myslet si můžeš co chceš. Je hloupá a omezená, přece se nebudeš kvůli ní trápit. Klidně ji řekni svý, slušně, ale řekni. Až zase začne tak se jí zeptej "vy jste řekla, že je syn opožděný? " a uvidíš jak bude koktat ![]()
To musi byt za trest takova tchyne
Dcera taky oslavila pred par rok a teprve si stoupa. Dnes jsme volali tchyni pres Skype a Jen slysim…jeee, ta uz krasne stoji…vi ta tvoje vubec jaky veci vypousti z pusy? ![]()
Ono kdyz jsi typ co se neozve a manzel s tim nic nedela, tak ona v podstate sama nevi, ze vam neco nevyhovuje
A pokud by prohlasila, ze je syn opozdeny, tak bych reagovala. "ale maminko, sperma bylo od vaseho syna, opravdu si myslite, ze by splodil blbecka? "By koukala baba ![]()
@svycarka píše:
Ono kdyz jsi typ co se neozve a manzel s tim nic nedela, tak ona v podstate sama nevi, ze vam neco nevyhovujeA pokud by prohlasila, ze je syn opozdeny, tak bych reagovala. "ale maminko, sperma bylo od vaseho syna, opravdu si myslite, ze by splodil blbecka? "By koukala baba
zakladatelko pripominas mi moji kamaradku - to byla nepreferovana snacha, nabrnkla si synecka, kdyz uz mela dve deti s jinym, splodili dceru. Tchynina vlaastni dcera tez dceru. Moje kamaradka mela furt na taliri, jak je jeji dcera opozdena a svagrove uplne skvela a ted… svagrove dcera postupone zacala byt divna a je nakonec autistka. Kamaradcina normal prumer ve skole, ale mimoradne zrucna, asi lujde na nejakou umprum. Sice to clovek nikomu nepreje, ale nekdy se ta skodoliba cast vevnitr malicko pousmeje.
Pokud to zvladnes se svym vnitrnim ladenim, zkusila bych nad tim mavnout rukou, „no jo, baba si zase neco placa“… Nejprijemnejsi pro obe strany ke spokojenemu ziti je proste respektovat podivinske rysy ve svem okoli a nebrat si nic osobne. Ji nezmenis, vidat ji asi take nadale budes… tak zkus byt ta rozumnejsi z vas dvou.
Podle me bys ji to mela rict. Kazda normalni babicka sve vnouce vychvaluje a ta tvoje je nejaka opozdena
. Rekla bych ji, ze kdyz dite spi, tak za nim nepoleze…to mimichodem delaly i nase babicky
, ale ani nepiply, natoz aby do dcery vrtaly. Muj tata taky posazoval a vodil i pres zakaz…stacilo jednou poznamenat- tak aby to zaslechl…ze se chova jak male uminene decko…
Pokud ji nic nereknes, ona nema duvod se zmenit. Vsak na ni nemusis rvat a nadavat. Normalne slusne ji rekni, ze chapes, ze za nich se to delalo jinak, ale ze ve stredoveku se taky koupani povazovalo za zivot ohrozujici cinnost ![]()