Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Od porodu mé dcery je tchyně na facku!!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
7.1.18 07:10
- Citovat
- Upravit
7.1.18 07:21
Blé řeči se zkus naučit ignorovat, hodně tchýň a nejen jich ale i dost mamin od maminek od miminka to dělají. Takže fakt bych řeči prostě vypouštěla a ignorovala než se z toho zblázníš. Ale jestli dělá něco co si vysloveně nepřeješ to už by jsem nevydržela a dala jasně najevo co a jak. Zkus sebrat sílu a říct jí to přímo klidně i kdyby měla být hádka, je to tvé dítě a ty rozhoduješ, pokud jej chce vídat případně hlídat ok, ale musí dodržovat vaše pravidla. Prostě bych jí řekla buď budeš dělat co jsme řekli nebo jej taky nemusíš vídat vůbec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.18 07:30
Měl by s ní promluvit tvůj manžel. Přeci jenom, je to jeho matka, tak ať si to s ní vyřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.18 08:22
Tchýně teda nikdy ne že by „urážela“ ale furt srovnává, že vnuk od kolegyně má už 8 zubů (náš jen 6) váží x kg náš jen tolik atd. Vždy ji na to řeknu, že zuby mu asi z dásně nevytáhnu a že dr říká, že prospívá krásně takže je spokojenej a tečka. Ale že chodil jako první z dětí z rodiny a to je nejmladší to už nikdo nevyzdvihne, prostě neřešit a řekla bych manželovi at mamince domluví a nebo bych prostě od syna v přítomnosti syna neodcházela a pokud by dělala, co nechci hlasitě bych řekla NE! Tchýně taky chtěla malého krmit svíčkovou atd, řekla jsem, že to fakt ne ať mu radši koupí jogurt, banán, víno atd - od tý doby se ptá nebo když něco přinese, tak že neví jestli to bude Jáša moct, ať to kdyžtak sní manžel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.18 08:48
Jako bys mluvila o mé tchyni. Je profesí speciální pedagog a logoped a je tím značně poznamenaná. Už od porodnice prakticky jen hledá a vypichuje patologie. U prvorozenné v porodnici například prohlásila, že se jí zdá, že má rysy Downova syndromu 
nic nechce prvorodička den po porodu slyšet víc… Sama se plácám v obdobích, kdy její řeči dokážu vypustit a v těch, kdy cítím bolesti žaludku, jen když má přijet. Je splachovací, na vážné promluvy mého manžela (svého syna) kálí zvysoka, ví přece nejlíp, jak se to má dělat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.18 09:00
Rekla bych, ze mas moc sikovne ditko na to kolik mu je 
, nejlepe je tam nejezdit a nebo ji na rovinu rict, ze ti to vadi. Kazde dite je jine. a rim, ze ho budes postrkovat mu nepomuzes.. nasi male bude za dva tydny rok korigo a proste se nepusti a nepusti , vo partner co na to rika?? Nemohl by s ni eventuelne promluvit on?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
7.1.18 09:17
Já bych na ni šla chytře..vytiskla bych si odborné články o vývoji dětí..do kdy má čas si sednout, do kdy má čas než se rozchodí, do kdy má čas dělat to a to..( za pár měsíců bude prudit s nočníkem, takže už bych byla připravená s nějakým věděckým článkem..)
Snažila bych se ji přechytračit ( v podstatě si z ní dělat srandu stylem - ty nevíš že podle věděckých studií mají děti čas se rozchodit až do 15m věku..? jsem si myslela že to sleduješ když o tom tak odborně mluvíš - nechám ti tady pár článků, aby sis to mohla nastudovat atd.. )
Jinak já vždy když něco nechci slyšet, tak si to vyslechnu, na všechno přikývnu a pak si stejně dělám vše po svém. Druhá strana cítí jak mě mohla poučit a je spokojená a já si pak dělám vše tak jak chci.
Musíš to prostě házet za hlavu..když ti bude něco říkat, tak přikývni a dál se o tom nebav, třeba když uvidí že z tebe žádnou reakci nedostane, přejde na jiné téma.
- Citovat
- Upravit
7.1.18 09:25
Když pominu jasnou věc, ze kazde dítě je individuální, jenze to ona nepochopí, tak bych na to šla jinak. Ja bych to asi uz nevydrzela rypla bych si: „No doktorka nám říkala, že tyhle pohybový dovednosti jsou dědičné. Já už v jeho věku chodila bez držení, tak to vypadá, že je to genově z vaší strany? Ale chodíte všichni, tak věřím, že to brzy dožene.“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.18 09:45
@Anonymní píše:
Ahoj,
prosím o zachování anonymu, potřebuji se vypsat a nechci, aby se k rodině nějak donesla má zášť vůči tchyni.
S tchyní jsem dřív něměla vztah špatný, ale ani vyloženě dobrý. Co se nám narodil syn, střídá se období, kdy ji „snesu“ a kdy jsem na ni alergická. Kdybych měla vypsat vše, čím mě za poslední rok urazila nebo vytočila, příspěvek by byl přes celou diskuzní stránku. V těhotenství se vůbec nezajímala, jak prospívá mé těhotenství. Po porodu v porodnici mluvila jen a jen o sobě a o tom, jak vypadaly její děti jako miminka, ani jedna otázka na syna, natož na mě (jak se cítím?). Při každé následující návštěvě malého budila ze spaní, šťourala do něj: „Otevři oči, podívej se na mě, no honem otevři oči…“. Časem měla mnoho poznámek a rad, za které bych ji nejradši zakroutila krkem. Jsem typ, co se neumí ozvat, já to v sobě dusím a jednou za čas bouchnu a zvýším hlas.
Hrozně mě štve, že nedokáže respektovat naše přání. Že jsme nechtěli, aby syna posazovali, dokud neseděl a teď, aby ho nevodili za ruce. Od půl roku se ho snažila posazovat, když si myslela, že ji nevidím. Když jej měla na klíně, rukou ho požďouchla vpřed, on se zkoupl nahoru a ona vítězně prohlásila: „Vždyť už se posazuje!“V devíti měsících se mě zeptala: „Co říká doktorka na to, že ještě nesedí? Není to normální, že?“. A pokaždé po příchodu vyštěkla: „Už sedíš?“. Teď jsme o krok dál, teď pokaždé vyštěkne: „Už chodíš?“. Syna vodí za ruce, když si myslí, že je nevidíme.
Syn před pár dny oslavil rok, je narozený o měsíc dřív a myslím, že vše dohnal. Nábytek obchází, tahá jej před sebou, vydrží stát bez držení, jen do prostoru se ještě sám nevydal. Přítel byl v týdnu u rodičů na otočku. Opět se tchyně ptala, jestli syn už konečně chodí. Na odpověď ne prý řekla: „No jo, on je celkově opožděný.“
Nedávno popisovala, jak miminko - vnouče její kamarádky často drží ručičky spojené, že to není normální, že je asi postižené.
Zítra k nim máme zajet a vůbec se mi nechce. Jak se s ní mám bavit, když mě uráží, jak o našem synovi mluví? Když má neustále svoji pravdu a dělá naschvály, aby nám ukázala (že „sedí“, že „chodí“ aj.). Máte někdo podobnou zkušenost? Jak takovouhle babičku přežít?
Ze ty tchyne jsou vetsinou fakt na ranu.Ja kdyz byla ehotna, tak mela tisic reci co v tehotenstvi nesmim (myt podlahy, okna, veset padlo, apod.)ale nikdy mi nenabidla pomoc.Taky nam kafra do vychovy-nechat vyrvat v kocarku, pres vodeni za ruce, taky obskladavala malyho polsarema! Rada jedina, protoze ty muzes omezit styky, ale skrknout uplne ji nemuzes…pevny nervy! Ale promluv si s partnerem, vy dva musite drzet spolu, jinac se zacnete hadat a za to ti nestoji zadna tchyne! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
7.1.18 10:08
@svycarka píše:
Ono kdyz jsi typ co se neozve a manzel s tim nic nedela, tak ona v podstate sama nevi, ze vam neco nevyhovujeA pokud by prohlasila, ze je syn opozdeny, tak bych reagovala. "ale maminko, sperma bylo od vaseho syna, opravdu si myslite, ze by splodil blbecka? "By koukala baba
Když ony si to neuvědomují, že tím remcají i do syna, ne jenom do snachy 
Na druhou stranu, musím říct, že některý ženský si opravdu myslí, že děti musí naučit sedět a chodit. Manželova babička se mě fakt ptala, jak se jako ten kluk má naučit sedět a chodit, když ho to neučím. No to jí bylo nějakých 82, už tenkrát se jí stáří na rozumu, bohužel, projevovalo. No vysvětluj jí to
Ale ona babička je jinak v pohodě Jinak tchyně kluky posazovala a tahala za ruce taky. A vzhledem k tomu, že to bylo max. jednu do týdne, tak jsem to prostě nechala být. Záda bolely hlavně ji, ale tak cítila se výjimečně, tak prosím. Doma si pak oba kluci jeli svým tempem. První chodil od 13 měsíců, druhý od 10, nijak zvlášť se na nich to její občasný casnování nepodepsalo
Řeči na kluky posloucháme, vypouštíme. Starší kluk už je poslouchá taky, vnímá je. Naposledy, když se do něj obula a přímo před ním ho pomlouvala, nešel se s ní ani rozloučit. To je ale její boj.
- Citovat
- Upravit
7.1.18 10:17
No, když to tak čtu, tak si říkám, že mnohdy jsou úplně stejně na facku i ty snachy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.18 11:15
@Saarka_O píše:
Když pominu jasnou věc, ze kazde dítě je individuální, jenze to ona nepochopí, tak bych na to šla jinak. Ja bych to asi uz nevydrzela rypla bych si: „No doktorka nám říkala, že tyhle pohybový dovednosti jsou dědičné. Já už v jeho věku chodila bez držení, tak to vypadá, že je to genově z vaší strany? Ale chodíte všichni, tak věřím, že to brzy dožene.“
No, taky bych si podobně rýpla.
Jinak by mě tyhle bláboly tchyně asi nijak nevytočili, zakladatelka je malinko cíťa..
Přeci jen to není na denním pořádku a občasnou návštěvou bych to pouštěla druhým uchem ven..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
7.1.18 11:26
@pannda píše:
No, taky bych si podobně rýpla.
Jinak by mě tyhle bláboly tchyně asi nijak nevytočili, zakladatelka je malinko cíťa..
Přeci jen to není na denním pořádku a občasnou návštěvou bych to pouštěla druhým uchem ven..
taky si myslím..takové ženy si prostě neumí otevřít pusu, obhájit si své místo ( třeba i bez různých hádek - respekt musí být na obou stranách..a pokud jsem pro jinou osobu jen h.ovno na okně, tak bud to změním, nebo se prostě musím naučit kecy pouštět uchem ven a nebrat si to na srdce ani duši.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.1.18 12:08
@Anonymní píše:
Ahoj,
prosím o zachování anonymu, potřebuji se vypsat a nechci, aby se k rodině nějak donesla má zášť vůči tchyni.
S tchyní jsem dřív něměla vztah špatný, ale ani vyloženě dobrý. Co se nám narodil syn, střídá se období, kdy ji „snesu“ a kdy jsem na ni alergická. Kdybych měla vypsat vše, čím mě za poslední rok urazila nebo vytočila, příspěvek by byl přes celou diskuzní stránku. V těhotenství se vůbec nezajímala, jak prospívá mé těhotenství. Po porodu v porodnici mluvila jen a jen o sobě a o tom, jak vypadaly její děti jako miminka, ani jedna otázka na syna, natož na mě (jak se cítím?). Při každé následující návštěvě malého budila ze spaní, šťourala do něj: „Otevři oči, podívej se na mě, no honem otevři oči…“. Časem měla mnoho poznámek a rad, za které bych ji nejradši zakroutila krkem. Jsem typ, co se neumí ozvat, já to v sobě dusím a jednou za čas bouchnu a zvýším hlas.
Hrozně mě štve, že nedokáže respektovat naše přání. Že jsme nechtěli, aby syna posazovali, dokud neseděl a teď, aby ho nevodili za ruce. Od půl roku se ho snažila posazovat, když si myslela, že ji nevidím. Když jej měla na klíně, rukou ho požďouchla vpřed, on se zkoupl nahoru a ona vítězně prohlásila: „Vždyť už se posazuje!“
Syn před pár dny oslavil rok, je narozený o měsíc dřív a myslím, že vše dohnal. Nábytek obchází, tahá jej před sebou, vydrží stát bez držení, jen do prostoru se ještě sám nevydal. Přítel byl v týdnu u rodičů na otočku. Opět se tchyně ptala, jestli syn už konečně chodí. Na odpověď ne prý řekla: „No jo, on je celkově opožděný.“
Nedávno popisovala, jak miminko - vnouče její kamarádky často drží ručičky spojené, že to není normální, že je asi postižené.
Zítra k nim máme zajet a vůbec se mi nechce. Jak se s ní mám bavit, když mě uráží, jak o našem synovi mluví? Když má neustále svoji pravdu a dělá naschvály, aby nám ukázala (že „sedí“, že „chodí“ aj.). Máte někdo podobnou zkušenost? Jak takovouhle babičku přežít?
Ano, mam podobnou zkusenost, ale tchyni mam rada, i kdyz mi obcas trochu leze na nervy. Maleho krmi sladkym od mala atd.
Moje rada? Pokud se s ni nevidate ob den, aby to posazovani mohlo opravdu neco pokazit, tak to neres, vyklidni se, kazdy jsme jiny. Pokud ma dite rada, je to to hlavni, je to jeho babicka, podporuj jejich vztah a hod se do klidu. Vim, ze se to lepe rika, nez dela, ale pri trose prace na sobe to jde.
Zas tak priserna tva tchyne neni (alespon podle tveho popisu), nicmene tvou alergii chapu
- Citovat
- Upravit
7.1.18 12:16
Stejné rady a srovnávačky vypouští z pusy i moje máma - pouštím to jedním uchem tam, druhým ven. Jestli a jako že určitě, to rozšiřuje po okolí, je mi fuk. Naštěstí fyzicky nemůže škodit posazováním, nebo taháním za ruce, tam bych teda zasáhla, ale řeči neřeším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
To mi hodně připomíná tu mou, v porodnici se dokonce nebyla podívat ani na jedno z dětí
. Stále jen slyším jak vnučky o švagrové jsou super vše jim jde byly bez problémové moje nemocné často divoké nevychované atd atd. Párkrát jsem pěkně bouchla to jí trochu (zmírnilo), ale jen na chvíli a při každé pidi příležitosti jede zase, nojo co nadělám každej je nějakej, já se to po 10 letech naučila ignorovat jedním uhcem tam druhým ven. Nejhorší že moje nejstarší je nemocná a ona to nemůže překousnout, takže furt jen slyším komu co udělala že syna má debilního (dawnův syndrom) 
a ještě i vnučku