Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odpor k sexu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.6.16 21:00
@zúfalec řekla proč nechce?, tohle musí být docela psycho 
, otázka jak dlouho to vydržíš, pokud neni hloupá tak jí musí být jasné že takhle žít se nedá pořád 
@E5 po porodu je 4 roky 
to už s porodem asi moc nesouvisí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.16 21:05
@zúfalec píše:
KiwiT:Stres v práci? Do práce nechodí. Nemusí. Jediné čo musí je odviezť syna ráno do školky a popoludní ho vyzdvihnúť. Pomoc v domácnosti? Neviem čo by som mal ešte viac robiť. Povysávam navarím i keď nie každý deň ale tak trikrát do týždňa. Porozprávať sa o tom? To už som skúšal a vždy to končí tým že za to možem ja.
Dobře, tak manželská poradna. A pokud nepůjde tam a nebude to chtít řešit, tak se rozhodni sám, jestli ti stojí za to být s člověkem, který nechce na vašem vzathu pracovat. Problém teď není to, že nechce sex, ale to, že se o tom odmítá bavit a řešit to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.16 21:08
@Markéta80 Jestliže je to soustavné, tak ano. Na internetu lze najít spousta příběhů, ale i studií, kdy změna hladiny hormonů přesně k takovémuto chování vedla - ať už nechuť k sexu, tak změna preferencí partnera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.16 21:20
@Markéta80 To ano, a stejně tak, že je to soustavné. Tedy buď si na ten stereotyp po porodu příliš zvykla a tudíž již nemá tu potřebu (k dostání se z tohoto by mohla pomoct právě ta práce), změna hormonů, na což jsem již narážel, popřípadě mě napadají ještě takové ty maličkosti.
Nejlepší je každopádně se o tom rozmluvit. Pokud to nepůjde normálně, tak v manželské poradně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.16 23:01
@E5 kdo ví jak jí to bavilo před tim, je x ženských co se nějak přemůžou a pak už tu potřebu ani nemají. tohle je postě dlouhá doba a nejspíš si zvykla a vyhovuje jí to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.17 20:51
Holky, ve vašich komentářích vidím úplně sebe 
Nejste v tom samy, dokonce hodně mých kolegyň v práci si tímhle prošlo, takže si myslím, že je to normální. Hlavní je vědět jak z toho ven Bylo by to na delší povídání, nicméně mě strašně pomohl tenhle ebook:
http://stastny-zivot.eu/…ixiru-mladi/
Najdete tam odpovědi na to, co zde uvádíte. Zkuste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.19 23:03
Nejspíš i celkově odpor k mužům a sexualitě
Dobrý den,
chci se jen trochu vypovídat, nevím komu bych to mohla říct.. Pokusím se být stručná.
Když mi bylo asi 6-7 let zneužíval mě bratranec. A celkově u nás doma byla kolem tohoto tématu poněkud divná atmosféra.
Např. máma se nikdy netajila tím, že chtěla mít jen samé dcery, protože holčičky jsou prý prostě lepší. Ale stalo se, že jednou jí podle UTZ řekli, že to vypadá na další holčičku. Bohužel se narodil kluk, máma z toho měla šok a od té doby ho až do 7 let oblékala do růžového oblečení a cizím lidem tvrdila, že je to holka. Pamatuju si taky, že někdy když ho jako malého po koupání oblékala, tak z „legrace“ brala do ruky nůžky a říkala, že kdyby mu ustřihla ten „ocásek“ stala by se z něj ta vysněná holčička. Jinak o sexu se nemluvilo, případně bylo naznačené, že je to hrozná věc, o které se nemluví. Asi proto jsem tenkrát neřekla, co mi bratranec dělá. 
Asi z těchto důvodu se u mě rozvinul odpor k sexualitě. Já se ani nedokážu „dotknout sama sebe“. Zkoušela jsem při menstruaci používat tampony, ale nešlo to, celá jsem se klepala a motala se mi hlava, protože nejsem zvyklá na sebe takto šahat, natož si tam zasunout tampon. Nemám ráda ani ve filmech či knížkách nahé nebo „obscénní“ scény, ve škole při hodině sex. výchovy jsem trpěla, na péčko jsem se podívala jednou v 16 a bylo mi z toho hrozně. Jedna kamarádka mi i naznačila, že jsem prostě divná frigida.
Pak taky, nikdy jsem nebyla hezká holka, na základce na mě spolužáci pořvávali, jak jsem hnusná, že prý kdo se mě dotkne tak dostane lepru atd. Když mi bylo 12, začala jsem úplně spolužáky a hlavně kluky nenávidět, za to jak jsou na mě hnusní, ale někdy jsem si říkala, že si asi nic jiného nezasloužím 
.
Minulý rok (18 let), jsem se ale trochu víc sblížila s mladším klukem (16), se kterým jsem se kamarádila odmalinka a zamilovala se. Byl hrozně hodný, celé hodiny jsme dokázali jen tak si povídat (historie, filozofie, literatura, filmy…) a vždy se ke mně choval hezky. Nikdy jsem nezaznamenala nějaký jiný úmysl než čistě kamarádský a z obavy, abych o něj nepřišla jako o kamaráda, jsem mu neřekla, co cítím. Pak jsem ho potkala, když šel z nějaké párty, trošičku prý pil, asi tak hodinu byl se mnou a choval se naprosto normálně, ale pak zničeho nic na mě začal šahat a jestli se s ním nechci vyspat. Když jsem se začala bránit, tak začal, že prý mě má rád a tak podobně. Já jsem se mu pak přiznala, co se stalo v dětství a on že to chápe, tak že prý nebude na mě tlačit. Něco málo zkusil, ale já mu prostě nechtěla nic moc dovolit. Další den mi řekl, že si na nic nepamatuje a prý to byla hrozná chyba. Po nějaké době se naše kamarádství rozpadlo. Dodatečně jsem se taky dozvěděla, že mi lhal, pamatoval si všechno, dokonce se kamarádovi chlubil, jak si sáhl.
Nejhorší asi je, že ho přesto pořád miluju a uvědomuju si, že nikdo lepší se už pro mě nenajde. Jasně, teď si pomyslíte, vždyť je přece na světě hromada chlapů . Ano, ale já si s žádným nerozumím, vlastně mám pocit, že je nenávidím, jsou mi odporní. Možná by bylo lepší, kdybych byla lesba, ale na to se necítím, s tím se nejspíš člověk musí narodit.
- Citovat
- Upravit
2.1.19 00:00
Samozřejmě, že se najde člověk, který tě bude respektovat a milovat. Jen to holt bude trošku složitější a je potřeba naučit se milovat nejdřív sama sebe.
Vstup do psychoterapie - najdi si terapeutku ženu a pročisti staré rány. Jde to - nezasloužíš si, aby ses celý život trápila s tím, že ti jako dítěti ubližovali. Teď už máš dost síly na to, aby si to dokázala.
Pro začátek si pořiď tuhle knížku
https://www.kosmas.cz/…uzeni-tygra/
a tahle je taky moc fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.19 01:22
@Anonymní píše:
Dobrý den,
chci se jen trochu vypovídat, nevím komu bych to mohla říct.. Pokusím se být stručná.
Když mi bylo asi 6-7 let zneužíval mě bratranec. A celkově u nás doma byla kolem tohoto tématu poněkud divná atmosféra.
Např. máma se nikdy netajila tím, že chtěla mít jen samé dcery, protože holčičky jsou prý prostě lepší. Ale stalo se, že jednou jí podle UTZ řekli, že to vypadá na další holčičku. Bohužel se narodil kluk, máma z toho měla šok a od té doby ho až do 7 let oblékala do růžového oblečení a cizím lidem tvrdila, že je to holka. Pamatuju si taky, že někdy když ho jako malého po koupání oblékala, tak z „legrace“ brala do ruky nůžky a říkala, že kdyby mu ustřihla ten „ocásek“ stala by se z něj ta vysněná holčička. Jinak o sexu se nemluvilo, případně bylo naznačené, že je to hrozná věc, o které se nemluví. Asi proto jsem tenkrát neřekla, co mi bratranec dělá.
Asi z těchto důvodu se u mě rozvinul odpor k sexualitě. Já se ani nedokážu „dotknout sama sebe“. Zkoušela jsem při menstruaci používat tampony, ale nešlo to, celá jsem se klepala a motala se mi hlava, protože nejsem zvyklá na sebe takto šahat, natož si tam zasunout tampon. Nemám ráda ani ve filmech či knížkách nahé nebo „obscénní“ scény, ve škole při hodině sex. výchovy jsem trpěla, na péčko jsem se podívala jednou v 16 a bylo mi z toho hrozně. Jedna kamarádka mi i naznačila, že jsem prostě divná frigida.
Pak taky, nikdy jsem nebyla hezká holka, na základce na mě spolužáci pořvávali, jak jsem hnusná, že prý kdo se mě dotkne tak dostane lepru atd. Když mi bylo 12, začala jsem úplně spolužáky a hlavně kluky nenávidět, za to jak jsou na mě hnusní, ale někdy jsem si říkala, že si asi nic jiného nezasloužím
Minulý rok (18 let), jsem se ale trochu víc sblížila s mladším klukem (16), se kterým jsem se kamarádila odmalinka a zamilovala se. Byl hrozně hodný, celé hodiny jsme dokázali jen tak si povídat (historie, filozofie, literatura, filmy…) a vždy se ke mně choval hezky. Nikdy jsem nezaznamenala nějaký jiný úmysl než čistě kamarádský a z obavy, abych o něj nepřišla jako o kamaráda, jsem mu neřekla, co cítím. Pak jsem ho potkala, když šel z nějaké párty, trošičku prý pil, asi tak hodinu byl se mnou a choval se naprosto normálně, ale pak zničeho nic na mě začal šahat a jestli se s ním nechci vyspat. Když jsem se začala bránit, tak začal, že prý mě má rád a tak podobně. Já jsem se mu pak přiznala, co se stalo v dětství a on že to chápe, tak že prý nebude na mě tlačit. Něco málo zkusil, ale já mu prostě nechtěla nic moc dovolit. Další den mi řekl, že si na nic nepamatuje a prý to byla hrozná chyba. Po nějaké době se naše kamarádství rozpadlo. Dodatečně jsem se taky dozvěděla, že mi lhal, pamatoval si všechno, dokonce se kamarádovi chlubil, jak si sáhl.
Nejhorší asi je, že ho přesto pořád miluju a uvědomuju si, že nikdo lepší se už pro mě nenajde. Jasně, teď si pomyslíte, vždyť je přece na světě hromada chlapů . Ano, ale já si s žádným nerozumím, vlastně mám pocit, že je nenávidím, jsou mi odporní. Možná by bylo lepší, kdybych byla lesba, ale na to se necítím, s tím se nejspíš člověk musí narodit.
Je mi lito cim sis prosla.
Myslim si ze by ti mohla pomoci terapie. U nejake příjemné psycholozky. Nikdo nemusi vedet ze tam chodis. Neboj se nekomu se otevřít… mohli byste odstranit blok co mas.
Jinak kdyz si byla schopna zamilovat se vyjimecne do jednoho, urcite se za cas zamilujes i do dalsiho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
KájaHvězdička
2.1.19 05:35
@Anonymní píše:
Dobrý den,
chci se jen trochu vypovídat, nevím komu bych to mohla říct.. Pokusím se být stručná.
Když mi bylo asi 6-7 let zneužíval mě bratranec. A celkově u nás doma byla kolem tohoto tématu poněkud divná atmosféra.
Např. máma se nikdy netajila tím, že chtěla mít jen samé dcery, protože holčičky jsou prý prostě lepší. Ale stalo se, že jednou jí podle UTZ řekli, že to vypadá na další holčičku. Bohužel se narodil kluk, máma z toho měla šok a od té doby ho až do 7 let oblékala do růžového oblečení a cizím lidem tvrdila, že je to holka. Pamatuju si taky, že někdy když ho jako malého po koupání oblékala, tak z „legrace“ brala do ruky nůžky a říkala, že kdyby mu ustřihla ten „ocásek“ stala by se z něj ta vysněná holčička. Jinak o sexu se nemluvilo, případně bylo naznačené, že je to hrozná věc, o které se nemluví. Asi proto jsem tenkrát neřekla, co mi bratranec dělá.
Asi z těchto důvodu se u mě rozvinul odpor k sexualitě. Já se ani nedokážu „dotknout sama sebe“. Zkoušela jsem při menstruaci používat tampony, ale nešlo to, celá jsem se klepala a motala se mi hlava, protože nejsem zvyklá na sebe takto šahat, natož si tam zasunout tampon. Nemám ráda ani ve filmech či knížkách nahé nebo „obscénní“ scény, ve škole při hodině sex. výchovy jsem trpěla, na péčko jsem se podívala jednou v 16 a bylo mi z toho hrozně. Jedna kamarádka mi i naznačila, že jsem prostě divná frigida.
Pak taky, nikdy jsem nebyla hezká holka, na základce na mě spolužáci pořvávali, jak jsem hnusná, že prý kdo se mě dotkne tak dostane lepru atd. Když mi bylo 12, začala jsem úplně spolužáky a hlavně kluky nenávidět, za to jak jsou na mě hnusní, ale někdy jsem si říkala, že si asi nic jiného nezasloužím
Minulý rok (18 let), jsem se ale trochu víc sblížila s mladším klukem (16), se kterým jsem se kamarádila odmalinka a zamilovala se. Byl hrozně hodný, celé hodiny jsme dokázali jen tak si povídat (historie, filozofie, literatura, filmy…) a vždy se ke mně choval hezky. Nikdy jsem nezaznamenala nějaký jiný úmysl než čistě kamarádský a z obavy, abych o něj nepřišla jako o kamaráda, jsem mu neřekla, co cítím. Pak jsem ho potkala, když šel z nějaké párty, trošičku prý pil, asi tak hodinu byl se mnou a choval se naprosto normálně, ale pak zničeho nic na mě začal šahat a jestli se s ním nechci vyspat. Když jsem se začala bránit, tak začal, že prý mě má rád a tak podobně. Já jsem se mu pak přiznala, co se stalo v dětství a on že to chápe, tak že prý nebude na mě tlačit. Něco málo zkusil, ale já mu prostě nechtěla nic moc dovolit. Další den mi řekl, že si na nic nepamatuje a prý to byla hrozná chyba. Po nějaké době se naše kamarádství rozpadlo. Dodatečně jsem se taky dozvěděla, že mi lhal, pamatoval si všechno, dokonce se kamarádovi chlubil, jak si sáhl.
Nejhorší asi je, že ho přesto pořád miluju a uvědomuju si, že nikdo lepší se už pro mě nenajde. Jasně, teď si pomyslíte, vždyť je přece na světě hromada chlapů . Ano, ale já si s žádným nerozumím, vlastně mám pocit, že je nenávidím, jsou mi odporní. Možná by bylo lepší, kdybych byla lesba, ale na to se necítím, s tím se nejspíš člověk musí narodit.
Někdy mi zůstává rozum stát, jaké věci se lidem dějí. Je mi to moc líto. Po takových zkušenostech se Ti ani nedivím, že máš k sexu a věcem okolo něj odpor. Jak psaly holky výše, najdi si dobrého psychologa, někoho, ke komu budeš mít naprostou důvěru a letitý problém určitě s jeho pomocí vyřešíte, o tom nepochybuji. Už jen napsat to sem vyžadovalo velkou odvahu. 
- Citovat
- Upravit
2.1.19 08:28
@Anonymní píše:
Dobrý den,
chci se jen trochu vypovídat, nevím komu bych to mohla říct.. Pokusím se být stručná.
Když mi bylo asi 6-7 let zneužíval mě bratranec. A celkově u nás doma byla kolem tohoto tématu poněkud divná atmosféra.
Např. máma se nikdy netajila tím, že chtěla mít jen samé dcery, protože holčičky jsou prý prostě lepší. Ale stalo se, že jednou jí podle UTZ řekli, že to vypadá na další holčičku. Bohužel se narodil kluk, máma z toho měla šok a od té doby ho až do 7 let oblékala do růžového oblečení a cizím lidem tvrdila, že je to holka. Pamatuju si taky, že někdy když ho jako malého po koupání oblékala, tak z „legrace“ brala do ruky nůžky a říkala, že kdyby mu ustřihla ten „ocásek“ stala by se z něj ta vysněná holčička. Jinak o sexu se nemluvilo, případně bylo naznačené, že je to hrozná věc, o které se nemluví. Asi proto jsem tenkrát neřekla, co mi bratranec dělá.
Asi z těchto důvodu se u mě rozvinul odpor k sexualitě. Já se ani nedokážu „dotknout sama sebe“. Zkoušela jsem při menstruaci používat tampony, ale nešlo to, celá jsem se klepala a motala se mi hlava, protože nejsem zvyklá na sebe takto šahat, natož si tam zasunout tampon. Nemám ráda ani ve filmech či knížkách nahé nebo „obscénní“ scény, ve škole při hodině sex. výchovy jsem trpěla, na péčko jsem se podívala jednou v 16 a bylo mi z toho hrozně. Jedna kamarádka mi i naznačila, že jsem prostě divná frigida.
Pak taky, nikdy jsem nebyla hezká holka, na základce na mě spolužáci pořvávali, jak jsem hnusná, že prý kdo se mě dotkne tak dostane lepru atd. Když mi bylo 12, začala jsem úplně spolužáky a hlavně kluky nenávidět, za to jak jsou na mě hnusní, ale někdy jsem si říkala, že si asi nic jiného nezasloužím
Minulý rok (18 let), jsem se ale trochu víc sblížila s mladším klukem (16), se kterým jsem se kamarádila odmalinka a zamilovala se. Byl hrozně hodný, celé hodiny jsme dokázali jen tak si povídat (historie, filozofie, literatura, filmy…) a vždy se ke mně choval hezky. Nikdy jsem nezaznamenala nějaký jiný úmysl než čistě kamarádský a z obavy, abych o něj nepřišla jako o kamaráda, jsem mu neřekla, co cítím. Pak jsem ho potkala, když šel z nějaké párty, trošičku prý pil, asi tak hodinu byl se mnou a choval se naprosto normálně, ale pak zničeho nic na mě začal šahat a jestli se s ním nechci vyspat. Když jsem se začala bránit, tak začal, že prý mě má rád a tak podobně. Já jsem se mu pak přiznala, co se stalo v dětství a on že to chápe, tak že prý nebude na mě tlačit. Něco málo zkusil, ale já mu prostě nechtěla nic moc dovolit. Další den mi řekl, že si na nic nepamatuje a prý to byla hrozná chyba. Po nějaké době se naše kamarádství rozpadlo. Dodatečně jsem se taky dozvěděla, že mi lhal, pamatoval si všechno, dokonce se kamarádovi chlubil, jak si sáhl.
Nejhorší asi je, že ho přesto pořád miluju a uvědomuju si, že nikdo lepší se už pro mě nenajde. Jasně, teď si pomyslíte, vždyť je přece na světě hromada chlapů . Ano, ale já si s žádným nerozumím, vlastně mám pocit, že je nenávidím, jsou mi odporní. Možná by bylo lepší, kdybych byla lesba, ale na to se necítím, s tím se nejspíš člověk musí narodit.
Tvoje matka je blázen. Kdoví, jak se vyrovnává tvůj bratr s její pomatenou výchovou. Takoví lidé jako je tvá matka, by neměli mít děti. Tobě doporučuji nějakou šikovnou psycholožku a vzájemně se podpořit s bratrem. Myslím, že i on nebude v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.19 08:56
@Enmamma Bratrovi je dneska 14 a těžko říct, jestli to že jako malý vypadal jako holčička na něm zanechalo následky. Odmalinka nepochyboval o tom, že je kluk. Jasně, že to není normální bylo jasné celé rodině, ale co jsme měli dělat ? Já sama jsem jako dítě musela skoro pořád chodit v růžové, jinak mi máma potrestala, když jsem nechtěla nosit oblečení, které mi vybrala. Myslím, že máma má taky nějakou špatnou zkušenost.
- Citovat
- Upravit
2.1.19 09:02
Ahoj, určitě vyzkoušej terapii, na to není nikdy pozdě Jinak ale i jako asexuálka si jistě můžeš najít vztah, mám jednu známou, která má kromě psychického problému i fyzický (je hodně úzká a dělá jí problém taky např. i si zavést tampon) a teď má asi půl roku přítele. Na problému se snaží pracovat společně, zatím teda neúspěšně, ale jinak jim to klape dobře. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.19 10:10
@Anonymní píše:
@Enmamma Bratrovi je dneska 14 a těžko říct, jestli to že jako malý vypadal jako holčička na něm zanechalo následky. Odmalinka nepochyboval o tom, že je kluk. Jasně, že to není normální bylo jasné celé rodině, ale co jsme měli dělat ? Já sama jsem jako dítě musela skoro pořád chodit v růžové, jinak mi máma potrestala, když jsem nechtěla nosit oblečení, které mi vybrala. Myslím, že máma má taky nějakou špatnou zkušenost.
To, že má máma špatnou zkušenost, jí neopravňuje k tomu, aby vás psychicky týrala. Je mi moc líto, cos musela prožít. Vůbec si neumím představit, že bych v tvém věku něco takového musela řešit, i když já jsem také z bláznivé rodiny. A snažím se chyby svých rodičů neopakovat právě proto, že vím, jaké neblahé stopy to může na dítěti zanechat. Máš někoho, kdo by tě podpořil a pomohl ti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
