Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je těžký, záleží na tom jaká jsi povaha…jestli chceš chlapa udržet pro rodinu „za každou cenu“ nebo ti to nestojí za to…já bych jednorázovou záležitost odpustila, dvojí život a soustavné lhaní ne…
No však klidně
Jen - jaksi není kam. A navíc, i ten útěk se musí naplánovat, a mně to teď nějak nemyslí
Není mi už 20 a nemám zodpovědnost jen za sebe…
zakl.
Povaha už asi otrlá, když jsem to lhaní jednou přežila. Poprvé se děsně kál, tedy přesněji, tak, jak to chlapi dělají, přiznal se, omluvil, choval se úžasně a čekal, co já s tím. Nějakou dobu. Tím se cítil omilostněn a od té doby jaksi zapomněl, že už má trestný bodík. A tak proč si to nedat znovu, že? Když to mělo takový úspěch. Trochu černý humor (než se složím). Asi mi jde o to, připravit se, mám přece taky nějakou hrdost, to mu jen tak nedaruju… prostě zatím nebrečím, ale vymýšlím…útěk? pomstu? odvetu? záchranu? Ach jo. ![]()
Souhlasím s @tonj, dvojí život žít nelze,.. právě, že člověk nemá zodpovědnost jen sám za sebe. Odejít není jednoduché, ale řešení se vždycky najde. Jen holt v některých bitvách není vítězů, ale jen poražených… ![]()
@Anonymní píše:
Povaha už asi otrlá, když jsem to lhaní jednou přežila. Poprvé se děsně kál, tedy přesněji, tak, jak to chlapi dělají, přiznal se, omluvil, choval se úžasně a čekal, co já s tím. Nějakou dobu. Tím se cítil omilostněn a od té doby jaksi zapomněl, že už má trestný bodík. A tak proč si to nedat znovu, že? Když to mělo takový úspěch. Trochu černý humor (než se složím). Asi mi jde o to, připravit se, mám přece taky nějakou hrdost, to mu jen tak nedaruju… prostě zatím nebrečím, ale vymýšlím…útěk? pomstu? odvetu? záchranu? Ach jo.
Nejhorší je, že podle mě, ti v tomhle nikdo neporadí, každý vztah je originál a lze těžko hledat osvědčený recept, jak vyřešit nevěru. Když už jsi to jednou přestála, tak bych se snažila nejednat v afektu, aby jsi z toho vyšla s co nejmenšími šrámy. Takže ať už bude tvoje reakce jakákoliv, jednala bych s rozmyslem, už kvůli prckovi.
Taky souhlasím s nepátráním, ale když už je to podruhé, dlouhodobě a ani si neumí dát pozor, navíc píšeš „plánuje rodinku“, to už bych nevydýchala a plánovala spíš ten útěk, držím palce
Jak se jinak chová doma? Trávíte spolu nějaký volný čas? Pomáhá ti? Je dobrej táta?
Je mi jasné, že tohle je rána pod pás a já bych utíkala 100% (už jen kvůli společnému miminku a taky proto, že nenávidím, když ze mně chlap dělá vola)
![]()
@Anonymní píše:
Povaha už asi otrlá, když jsem to lhaní jednou přežila. Poprvé se děsně kál, tedy přesněji, tak, jak to chlapi dělají, přiznal se, omluvil, choval se úžasně a čekal, co já s tím. Nějakou dobu. Tím se cítil omilostněn a od té doby jaksi zapomněl, že už má trestný bodík. A tak proč si to nedat znovu, že? Když to mělo takový úspěch. Trochu černý humor (než se složím). Asi mi jde o to, připravit se, mám přece taky nějakou hrdost, to mu jen tak nedaruju… prostě zatím nebrečím, ale vymýšlím…útěk? pomstu? odvetu? záchranu? Ach jo.
Ja bych vymyslela, jak si ho vychutnat, mas ted navrh, ale jak to nevim
jinak taky planuj utek.
Nejlepsim utokem je odchod se vztycenou hlavou a usmevem. Je to tezky, ale jde to. A ver mi, ze to ho bude zrat do konce zivota ![]()
Mam kdysi zkusenost podobnou, panacek mel doma rodinu a valel to na vsechmy strany. Kdyz to prasklo a ja zjistila, jak se veci maji, par dni jsem se na to vyspala a pak jsem ho s usmevem utrela na jeho chalupe. Stacily dve strucny vety. Ten cumel, byl si jisty, ze ma na vsech stranach pipky, co mu zobou z ruky
Dneska uz je to strasne moc let a stejne na tuhle lekci nezapomnel ![]()
@madelleine píše:
Souhlasím s @tonj, dvojí život žít nelze,.. právě, že člověk nemá zodpovědnost jen sám za sebe. Odejít není jednoduché, ale řešení se vždycky najde. Jen holt v některých bitvách není vítězů, ale jen poražených…
Souhlasím! Nemám co dodat!
Držím palce! ![]()
Těžko říct, jak se zachovat, nevím, jaká povaha je tvůj manžel.
Můj dnes již exmanžel byl despota, který chtěl aby bylo vše podle něj, ovšem jaksi se taky zapomněl v jiné domácnosti. Vztah už nějakou dobu nefungoval, takže jsme to utli a já zůstala s 9 letým synem sama. Žili jsme skromně, ale zvládli jsme to ![]()
Druhý dlouhodobý vztah ztroskotal opět na nevěře (a to nejsem typ, který bolí denně hlava). Jednou jsem odpustila, ale podruhé jsem udělala kravál a on si sbalil tašky a šel
(ikdyž jsem to brečela, nemělo to dál smysl, udělal by to zase a ta důvěra mezi námi defakto nebyla už žádná) To už synovi bylo 14, přestěhovali jsme se do podnájmu a jsme v něm dodnes. Nemáme na nějaké vyskakování si, ale dá se to zvládnout ![]()
Nevím jak malé či velké dítko máš, ale za to ponižování to nestojí. Zkus se rozhodovat s „chladnou hlavou“ (vím, to se mi to píše, že?), popřípadě se s ním v klidu o všem pobavit, že „víš“ o jeho plánech a co s tím hodlá dělat. Že ty už to tolerovat nehodláš (nebo ano?).
Držím pěstičky, aby jste našli řešení a tebe s malým/malou to bolelo co nejméně ![]()
Anonymka Katka
Vem nihy na ramena, malou do naruce a utikej rychle pryc. Hajzl jeden!!! Udelal ti jednou, udela to zase. Hnus. Na takovyho narazit tak OKAMZITE jdu! Ja bych s nim nemohla zustat dal.. usetrila by sis prave tohle. Ja byt tebou tak uz dalsi sance nedavam a jdu!
Proč bys měla utíkat ty? Sbal mu věci a postav je za dveře, ať si jde za svou novou rodinou
Bude to ze začátku hodně těžké, ale bude ti líp, než se pořád trápit, jestli je hodný nebo zase někde něco vyvádí. ![]()
Nic neřeš, po ničem nepátrej a budeš mít klid. Kdybych já se jen té rady držela… Asi se jdu vykecat a optat se, jak to řešit s chladnou hlavou, kterou já nemám (ve 2 ráno, logické, že
. Stručně k věci - čistě náhodou jsem zjistila, že si můj drahý, s kterým jsem už 10 let a máme dítě, tak nějak poklidně žije dva životy a plánuje si rodinku ještě jinde. Zase. Už mi zahnul v těhotenství a bylo z toho cizí dítě…nějak jsme to ustáli (i když do stavu před zemětřesením se nikdy nevrátíme, dost citů se mě rychle opadalo tím nárazem na hubu), a najednou je to tu zas.
Jak to, že mu projdou dva životy - ha, to víte, služební cesty, vlastní firma, práce o víkendu. Neřešila jsem, nepátrala a jen občas udělala kontrolní google test. A včera byl pozitivní. Klepu se jak ratlík a říkám si, kudy z toho ven a nějak bezbolestně. Dítě spí, já sama doma, ještě mám čas postavit obranný val a plánovat útok nebo útěk? Babo, raď…