Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.4.11 18:46
Já musím říct, že toho pravého už jsem našla, i když člověk nikdy neví co přinese budoucnost, každý to má jinak, je pravda, že za spoustu věcí si člověk může sám vlastní nezodpovědností, ale každá jsme jiná, máme jiné životní priority, takže dokážu pochopit ženu, které se pomalu blíží třeba 40 a za každou cenu chce dítě, a udělá si ho, pokud je schopna přijmout zodpovědnost, a to že na všechno bude sama, je to její věc, neodsuzuju to, a proč taky, vždyt vdaná žena s partnerem taky neví, co jí osud přichystá a jestli jednou třeba taky nebude vychovávat dítě sama. je samozřejmě lepší, jestli se partneři znají déle, ale i to není záruka všeho, někdy i krátkodobý vztah vyjde, a dlouhodobý se pokazí, tak či onak každý vztah je vždy sázkou do loterie bude vyjde a nebo ne. Pokud ty to tak necítíš a chceš si pořídit mimi pouze s perspektivním partnerem je to zcela v pořádku, pokud si smířená s tím, že pokud ho nenajdeš a já věřím, že ano, taky by si se dítěte nemusela dočkat, a abys toho jednou nelitovala, jak já říkám chlap může mít dítě kdykoliv třeba i v šedesáti, žena nikoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek_nadeje
19.4.11 19:24
Romype: Děkuji a grauluji k životnímu partnerovi 
Zaujalo mne to co píšeš:
„…dokážu pochopit ženu, které se pomalu blíží třeba 40 a za každou cenu chce dítě, a udělá si ho, pokud je schopna přijmout zodpovědnost, a to že na všechno bude sama, je to její věc,… “
Chápu Tě - jen pár postřehů - myslíš, že žena, která za každou cenu chce dítě ve 40ti bude dobrou maminkou? Opravdu myslíš, že cíleně přivést na svět polosirotka je v pořádku a je to jen její věc a zrání dítěte se to vůbec netýká?
Víš, zní to hodně divně - žena ještě ani nevybudovala pevný vztah – alespoň natolik pevný, aby dal jí pocit opory – natož dětem, a bude sama vychovávat polosirotka, protože si MYSLÍ že to zvládne… vždyť sama píšeš, že až PO narození potomka ví člověk stoprocentně jaké to je a kolikrát to nezvládne i ta žena = co bude potom s dítětem, které „nemá otce“ protože to jeho máma tak chtěla? – zamyslela jsi se někdy nad tím i takhle? to nemá co dělat s odsuzováním - to je potřeba si uvědomit.
Pokud žena nedokáže mít jiný, než zištní vztah = já chci dítě neb už je mi hodně let – jedno s kým – jaká myslíš, že bude máma?
Co za informaci = vzkaz tímto předá dál svému dítěti?
Jakou asi takhle vychováa dceru a co se takovým přístupem naučí syn?
Děti potřebují oba rodiče – to není žádná fráze, mají v sobě půlku mámy a půlku táty – s oběma se potřebují identifikovat, najít se, aby si mohli vážit sebe sama a mít jednou zdravé vztahy. To nejsou domácí mazlíčci, které si pořídím když mi je smutno, stárnu, nebo namísto partnera.
Doporučuji každému, kdo o dětech uvažuje, přečíst si knížku: Revoluce v porozvodové péči o děti od Warshaka. Proč v porozvodové?
Protože je tam krásně vidět co to udělá s dětskou psychikou, když MUSÍ vyrůstat bez jednoho s rodičů.
Já také ženy, kterým tikají biologické hodiny CHÁPU, ale mám pro ně jiné poselství:
Zkus změnit zajetý způsob myšlení – né „je mi 30 -34 - 40 -… , už nemám čas, chci dítě“, ale „právě proto, že je mi 30 - 34 - 40, už vím co chci a budu si podle toho vybírat partnera, pracovat na sobě a svých nedostatcích, učit se vzájemně si odpouštět a důvěřovat, zrát s každým nedorozuměním. Budu se snažit nejprve vytvořit harmonický, pevný vztah, do kterého děťátko rádo přijde a bude milované oběma rodiči.“
Děti jsou totiž živé bytosti a učí se NAPODOBOVÁNÍM – aby jim pak nezbyli jen ty spermobanky, když se od nás naučí, že žádného partnera nepotřebují. 
- Citovat
- Upravit
19.4.11 19:28
Koukám, že máš až moc načteno…všeho moc škodí, to nemyslím nijak zle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
žirafííí
19.4.11 19:34
zakladatelko mrzí mě co se stalo , ale příroda to tak chtěla ona ví proč.Určitě už jsi ponaučená a nebudeš dělat blbosti.Držim palce at se co nejdříve zadaří s přítelem 
- Citovat
- Upravit
Plaminek_nadeje
19.4.11 19:48
Rybana: V pořádku 
Víš co je zajímavé?
Pokud si pořizujeme nový spotřebič, načteme si o něm vše dostupné, abychom pochopili jak funguje.
Pokud si pořizujeme zvířátko, také se snažíme zjistit, co za péči potřebuje a zda jsme schopni mu jí poskytnout.
Ale když si pořizuje člověk děti - zajímá se jen o materiálno. Přečíst si něco o dětské duši, jejích potřebách, zrání, svých rolích - je nic proti letitým trápením, psychickým blokům, a následných sezení u psychologů jak dětí, tak jejich rodičů… …aby ve finálu na svých bolestných chybách dopěli k tomu, co je již dávno popsáno, známo, prokázáno. Proč to neudělat jinak, než zajetým způsobem, který produkuje tisíce polosirotků každý rok? 
- Citovat
- Upravit
19.4.11 19:49
já tě nevím, podle mě takhle to možná funguje někde v ideálním světe, realita je ale jiná, někdy i rozvod paradoxně dítěti pomůže, pokud je otec třeba násilník, drogově závislý, nebo alkoholik, pak je lepší, pokud dítě vyrůstá bez otce, knihy jsou sice dobrá pomůcka, ale leckdy mají do praxe daleko, i přestože tuhle knihu jsem nečetla, je možné, že se mýlím, ale ne vždy rodina funguje tak, jak by měla, a dítě si odnese do života též negativní poznatky, a to žilo v úplné rodině, takže úplně odsuzovat vztah, kde žije pouze matka s dítětem, podle mě také nelze,a mužský vzor se dá třeba aspon částečně nahradit třeba dědečkem, nemyslím si ,že by žena byla špatná matka jenom proto, že si dítě pořídí cíleně, horší jsou ty matky, které si dítě pořídí necíleně, a pak to bohužel odnášejí právě ty děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.11 19:53
k těm psychologům, moje kamarádka psycholožka, říká, že její zkušenost je taková, že rodiče přijdou s dítětem, které má nějaký problém, rodiče se domnívají, že psycholog vyřeší vše, ale v případě, že jim doporučí jak mají s dítětem pracovat, ve většině případů se se zlou potáže, protože oni nic špatného nedělají. Taky jsem před narozením dcery přečetla Matějíčka a jeho rady, a mohu říci, že něco se aplikovat dá, ale praxe je skutečně někdy odlišná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.11 19:53
No já myslím, že naplánovat a rozmyslet si to můžeš jak chceš a ve finále to tak stejně nemusí dopadnout…
Já můžu mít několik let výbornej vztah a po narození dítěte vím prd, jak se oba budeme chovat - jak nás to změní - a že to člověka teda kur.. změní… 
A vůbec mi přijde strašně škaredý slovo polosirotek, pro mě je polosirotek ten, kterýmu umře jeden z rodičů (který s nimi žil v jedné domácnosti)…
dítě může (a samozřejmě i nemusí) být velmi spokojené i se svobodnou nebo rozvedenou maminkou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.11 20:21
Ježkovi, holky, jako co načítat dopředu - tohle je život, jednou tak a jednou onak. NIKDY nevím, jestli nezahnu já/ partner. NIKDY nevím, jestli spolu budeme celej život, nebo rok dva a už VŮBEC NIKDY nevím, co přijde s narozením a výchovou dětí.
Pocházím z rodiny, která byla přesně knížková - děti měly jednoho otce, vzdělání, rodinné výlety - a bum, otecko najednou zdrhl. Život sebou přináší tolik nečekaných událostí, zklamání, nadšení… A když jsem si někde nejvíc jistá, tak to tam taky nejvíc pohnojím!
Tak jak odpustím já, tak bude odpuštěno mně.
Je umění přijímat život se všemi jeho nepohodlnými či špatnými stránkami. Ať se nám to daří!
PS: Někdy se divím, jak tu hned nad každým soudcujme… 
A víte co je k zamyšlení? Nejmíň soudí ženy s největšími zkušnostmi.:)
- Citovat
- Upravit
19.4.11 20:34
V něčem s tebou souhlasim a v něčem né.Naši spolu byli 14 let když sem přišla na svět já a náš otec se zničehonic změnil.Začlo to klečením kdy jsme museli klečet a koukat do zdi ,nadávkana na maminku,vyhrožováním,nakonec nás zamknul doma a pustil plyn atd.. atd.. nechce se mi ani vše rozepisovat,ted máme vcelku normální vztah,ale rozvod byl odechnutím pro nás pro všechny.Já už se ve stálém vztahu 10 let a dítě jsme si pořídili až po hodně dlouhé době,proto že sem to brala tak že určitou jistotu mám když se známe tak dlouho,ale jistota není nikdy.
Vim že třeba muj příběh je extrém,myslím žev málokteré rodině se stane tohle..
Také máme v rodině sestřenici která otěhotněla až po 8 letech vztahu a 5 let na to se rozešli v dobrém a dítě má stále oba rodiče a je spokojené.
Nemyslim si že normální rozvod dítě poznamená pokud jsou rodiče rozumný lidi a nezakazujou dítěti otce,matku a dokážou se spolu domluvit a vycházet tak pro dítě je to kolikrát i výhoda.
Pro hodně dětí je to výhodné(děti to tak vidí) když mají 2× dárky,nové sourozence,třeba i fajn náhradního otce atd..Spíš naopak si myslím že pak ty rodiče chtějí dětem vše vynahradit a kolikrát mají více pozornosti než v rodině klasické(matka a otec v jedné domácnosti)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek_nadeje
19.4.11 21:12
Kamča - to je mi líto 
Kamrádce se zase upřítele rozjela schizoafektivní porucha po 8mi letém vztahu, ale tu měli v rdinné anamnéze a šla do toho s tím, že to může něco spustit i u něho - ale jak píšeš, je to spíš vzácnost než standart.
Ostatních bych se chtěla zeptat:
Kdo podle vás TVOŘÍ ten život? Nejsme to my lidi? Nejsou to naše životy, naše osudy, naše rány, pády i vítězství? Žije snad někdo život za nás? 
Generace našich rodičů žila v době, která moc neumožňovala spolu „chodit“. Brali se brzo a takřka do roka měli děti - myslíte že se stihli na svou roli připravit? Můžeme se z toho všeho poučit a né opakovat stejné chyby.
Tvrdím, že pokud matka cíleně otěhotní třeba umělou cestou přivede na svět polosirotka. Ať se to někomu líbí, nebo né, to dítě opravdu NEMÁ svého tatínka, stejně, jakoby mu po početí zemřel. Mužské vzory ve formě dědečka jsou fajn, ale pořád to není ten otec. Pořád je to jen náhražka, která je pouhou záplatou na skutečné potřeby dítěte.
To není o tom, že odsuzuji - můj postoj je, že by se o tom mělo mluvit pravým jménem - né, že nevadí, když si pořídim dítě sama, bez otce.
Ostatní variace - rozvod = otec agresivní, tyran - ale no tak! Ženský!
V české republice je 98 % dětí po rozvodu přiřčeno matkám - to si snad chceme namlouvat, že 98 % tatínků jsou tyrani, alkoholici, narkomani…? 
Tak to aby se vláda začala zajímat o regulaci početí čekých párů, protože pokud je téměř třičtvrtě národa neschopného, tak by zde děti s čechem nemohl mít téměř nikdo
Ano stane se, že je tatínek alkoholik, narkoman…nebo si dosaďte dle libovůle - prostě svůj životní úkol nezvládne - sice nechápu, jak k tomu dospěje ze dne na den, ale - ok, dítě zůstane raději s matkou- ale dělat z toho standart a pořizovat si děti - polosirotky kůli tak mizivému procentu mi přijde zvláštní. Zrovna alkoholismus se nevyvine ze dne na den - určitě to jde poznat předem, chce to jen se zajímat, všímat si partnerovu rodinu, jeho vztahy…a jsem zase u jádra pudle, že?
Jedno je jisté.
Tatínek s maminkou jsou pro děti tím nejpevnějším pilířem, patří k sobě – to vědomí je v nás od splození – dítě má být vyvoláno k bytí láskou. To, že vzniknem ze dvou bytostí má svůj smysl pro náš další růst – nejen fyzický.
Děti jsou dar a měli bychom si je vážit a né je „mrzačit“ byť v „dobrém úmyslu“.
Právě proto, že život přináší nečekané události je fajn odbourat ty zbytečné chyby. Jaké hodnoty asi bude uznávat generace dětí vychovávaných bez jednoho rodiče?
- Citovat
- Upravit
beruska7908
19.4.11 21:39
Plaminek_nadeje píše:
Kamča - to je mi lítoOstatních bych se chtěla zeptat:
Kdo podle vás TVOŘÍ ten život? Nejsme to my lidi? Nejsou to naše životy, naše osudy, naše rány, pády i vítězství? Žije snad někdo život za nás?Generace našich rodičů žila v době, která moc neumožňovala spolu „chodit“. Brali se brzo a takřka do roka měli děti - myslíte že se stihli na svou roli připravit?
Tvrdím, že pokud matka cíleně otěhotní třeba umělou cestou přivede na svět polosirotka. Ať se to někomu líbí, nebo né, to dítě opravdu NEMÁ svého tatínka, stejně, jakoby mu po početí zemřel. Mužské vzory ve formě dědečka jsou fajn, ale pořád to není ten otec. Pořád je to jen náhražka, která je pouhou záplatou na skutečné potřeby dítěte.
To není o tom, že odsuzuji - můj postoj je, že by se o tom mělo mluvit pravým jménem - né, že nevadí, když si pořídim dítě sama, bez otce.Ostatní variace - rozvod = otec agresivní, tyran - ale no tak! Ženský!
V české republice je 98 % dětí po rozvodu přiřčeno matkám - to si snad chceme namlouvat, že 98 % tatínků jsou tyrani, alkoholici, narkomani…?Ano stane se, že je tatínek alkoholik, narkoman…nebo si dosaďte dle libovůle - prostě svůj životní úkol nezvládne - sice nechápu, jak k tomu dospěje ze dne na den, ale - ok, dítě zůstane raději s matkou- ale dělat z toho standart a pořizovat si děti - polosirotky kůli tak mizivému procentu mi přijde zvláštní. Zrovna alkoholismus se nevyvine ze dne na den - určitě to jde poznat předem, chce to jen se zajímat, všímat si partnerovu rodinu, jeho vztahy…a jsem zase u jádra pudle, že?
Jedno je jisté.
Právě proto, že život přináší nečekané události je fajn odbourat ty zbytečné chyby. Jaké hodnoty asi bude uznávat generace dětí vychovávaných bez jednoho rodiče?
Tatínek s maminkou jsou pro děti tím nejpevnějším pilířem, patří k sobě – to vědomí je v nás od splození – dítě má být vyvoláno k bytí láskou. To, že vzniknem ze dvou bytostí má svůj smysl pro náš další růst – nejen fyzický.
Děti jsou dar a měli bychom si je vážit a né je „mrzačit“ byť v „dobrém úmyslu“.
ok, uz jsem myslela, ze se sem nevratim, potomjak jsem na Rybanu vystekla 
ale pripadami, ze opravdu citujes jen fraze z nejake naucne prirucky, mu pocit, nezlob se.nechci tadynic rozpitvavat,alenjamam doma takoveho „polosirotka“mimochodem strasne slovo 
porizovala jsem si dite s partnerem v dobe, kdyjsme se milovali a verili, ze je to na porad.ale presne jak tu psaly holky a souhlasim vyjimecne s Rybanou zenikdy dopredu nevis, co se stane, jak tidite zmeni vztah nebo trebaijine okolnosti. v nasem pripade byl rozchod jedinym moznym resenim.dcera zije se mnou,byla u nas socialka, na me prani, mam i znamou detskou psycholozku a zkonstatovaly jsme obe, ze mala nijak zvlast netrpi, naopak, je to stastne dite.ano, tata chybi, aleto muze i v priade, ze mas rodinu, kde tatinek pracuje na smeny nebo je tyden v tahu a dite ho vidi par hodin tydne, kdy tata na nej kasle, pac je rad, ze ma klid. kdezto otec me dcery ji vidi sice malo, zije daleko odnas,ale kdyz je sni, cas se snazi vyplnit poctive, ma ji rad.a propos, mi rodice na me zadelali hned po par tydnech znamosti, jsou spolu skoro 35 let a stale se maji radi.snazila jsem se rodinu udrzet,alekdyz to nejde,tak to nejde a prosim neptej se jake byly duvody, chodi sem dost lidi, nechci to tu rozpitvavat,ale nevera v tom nebyla.anaprosto souhlasim s Kamcou a bylajsem svedkem nekolika pripadu, kdy se nevlastni otec choval k detem lepe nez vlastni.smutne,ale nekdy pravdive.
- Citovat
- Upravit
19.4.11 21:40
Pochopila jsem správně, že Plaminek naděje děti ještě nemá? Docela ráda bych se podívala do budoucnosti, jestli bys mluvila stejně i po tom, co děti mít budeš a nedej bože, s nimi zůstaneš sama, ať už z jekéhokoliv důvodu.
Toto mi už snad hraničí s fanatismem. Navíc mluvíš fanaticky zasvěceně o něčem, co nemáš odžito.
(Pokud jsem se spletla a děti máš, tak se omlouvám..) Asi je pro tebe lehčí zvládat různé životní situace, když věříš v to, co nám tu píšeš, a to ti možná i trochu závidím, ale zdá se mi to v některých bodech naprosto nereálné.
Jsem jedna z matek, která má dítě ve svojí péči, otec není alkoholik, násilník, ani nic podobného. O své dítě se stará jak nejlíp umí. Rozhodně to není polosirotek, ze kterého vyroste labilní člověk, který bude mít jasně danou budoucnost „k ničemu“, protože jeho rodiče spolu nedokázali žít, přestože ho zplodili z lásky a ve víře, že spolu zůstanou až do smrti.. Nikdy nemůžeme vědět, jak moc se změníme s příchodem dítěte. Nikdy nemůžeme vědět, jak se zachováme v určité situaci, dokud se do ní nedostaneme. Jak můžeš říct s jistotou něco, co se stane v budoucnu???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
beruska7908
19.4.11 21:41
jinak pókud jsem opet OT,tak sorac, dnesek neni muj dobry den.a omluva za preklepy
- Citovat
- Upravit
19.4.11 21:43
plamínku já věřim a jsem o tom přesvědčena že i pouze jeden rodič dokáže dát dítěti vše co potřebuje.
Neznamená to přece že když sem jako dítě neměla tátu tak si nenajdu partnera a nevytvořim vztah a klasickou rodinu.
Kdyby mi mělo být cca 40 let a žádného partnera sem neměla tak bych vubec neměla strach splodit dítě s tím že bude žít jen se mnou.Někdy je lepší nemít žádnej chlapskej vzor než idiota
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
