Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Buď si dělá srandu a kecá, pokud ne, tak bych se obávala nějaké sexuální deviace.
@Anonymní píše:
Jo, beze srandy, neznám odmítnutí, nikdy mě ještě nikdo neodmítl a to si nemyslím že jsem při balení měla laťku nějak nízko, spíš opačně.
Nejsem typ co za mnou chlapi pádí a otáčí se, tedy pokud nechci, když chci tak nahodím kukuč.
Jednou, kdysi už dávno jsme se kamarády vsadili kdo sbalí větší zvíře, taková hra, z dnešního pohledu už vím že dost blbá, ale sranda to byla to se musí nechat.
Sbalila jsem primátora jednoho krajského města. Byl celkem hezkej, ale jedno rande stačilo, byl to takovej typickej papaláš co si nevidí na špičku nosu. Můj nejlepší kamarád pak sbalil jeho ženu, ale to bylo horší protože to spolu táhli asi 3 měsíce, potom jsme se nemohli dohodnout kdo je vlivnější, jestli primátor nebo jeho žena
Byla jsem na rande i s pár velmi známými podnikateli, ale vždycky to byla jen zábava, žádný vážný záměr. S některými jsme dokonce zůstali kamarádi. Není špatný se umět seznamovat s lidma, v životě se to vždycky hodí.Eva.
a kolik jsi ráno dostala? Nebo tě vyšoupli už po aktu? ![]()
@samá práce píše:
a kolik jsi ráno dostala? Nebo tě vyšoupli už po aktu?
nerejpej strejdo ![]()
@Anonymní píše:
Nezáviď strejdo.Eva.
No ocucávání primátora zrovna nezávidím… fuj ![]()
@samá práce píše:
a kolik jsi ráno dostala? Nebo tě vyšoupli už po aktu?
Docela mě fascinuje, jak dokážete stočit téma od paniců k prostitutci a ani jste si nevšimly, že jste úplně mimo téma. ![]()
@Mango_Lassi píše:
Určitě neplatí. Spíš je řeč o většinovém mužském a ženském chování.
Taky nemám problém s tím, že ne každý, na koho jsem si ukázala, mně chtěl. Ne, nechtěl a každého jsem určitě nepřitahovala. Bylo jich dost, co moje snahy o sbalení zcela ignorovalo. Ale to je prostě život
Tak to mne se nestalo, kupodivu mne taky že začátku nikdo neodmítl…rozdíl je, že ja se balit nechávám, někoho si vybrat a sbalit ho bych neuměla
@brumdinka píše:
@Mango_Lassi no jestlis to myslela na me..tak ja s tim problem nemam to priznat…taky sem psala kdo se necha…ono jaksi vzdy musi chtit oba a to jak na zacatku i v prubehu vztahu..kdyz jeden nechce je to o nicem.
Tím, ale popírás co jsi napsala předtím, když tak kazdeho…sbalit někoho, kdo má zájem asi nic těžkého není
@Venetia píše:
Tak to mne se nestalo, kupodivu mne taky že začátku nikdo neodmítl…rozdíl je, že ja se balit nechávám, někoho si vybrat a sbalit ho bych neuměla
Já naopak, raději si vybírám kořist sama a jdu si za tím
ne vždy se to povede, ale o to víc mě to baví. Teda už teď nějaký pátek ne, no. ![]()
@Mango_Lassi píše:
Já naopak, raději si vybírám kořist sama a jdu si za tímne vždy se to povede, ale o to víc mě to baví. Teda už teď nějaký pátek ne, no.
To jsem nikdy neuměla
@jankajj píše:
1. Není možné, že moc mluvíš/mluvíš v nepravý čas?
2. Oblékáš se a hlavně chováš se žensky, dle tvého náhledu?
1. To nevím, spíš moc nemluvím na začátku (jsem introvert), ale pak se rozkecám, když se cítím v pohodě. Horší je, že ta konverzace nikam nevede, ale nevidím to jako chybu mluvení na mé straně. Zeptám se třeba na koníčky, na školu, na rodinu (podle situace prostě), ale většinou se mi dostane odpověď v podobě jednoduché věty, pak ticho, tak se zeptám zase na něco, zase jednoduchá odpověď, ticho (žádné „A ty?“). Když zkusím navázat („Jé, to znám, taky mám mladšího sourozence!“), tak se dívá třeba na hodinky nebo jinam, a klidně uprostřed rozhovoru řekne „Hele, já musím, sorry.“ Pak si připadám, jak kdybych ho vyslýchala
. Ale když nic neřeknu, tak on taky nic neřekne. Takže se střídá trapný ticho s mýma normálníma otázkama
.
Když jsme ve skupince aspoň tří lidí, tak se baví se mnou všichni úúúúplně v pohodě, je sranda, pokecáme, třeba zavzpomínáme, když se známe dýl atd., jakmile ale ten třetí člověk odejde a zůstanu já s nějakým klukem (jakýmkoliv), tak najednou jakoby úplně změní výraz, chvilku jen tak posedává/postává, i když třeba pokračuju v předchozí konverzaci („No, tak Pepa musel na ty zkoušky, ale on to dá, však ho znáš, je vždycky takhle nervní“), ale z jeho strany to nepokračuje („Jo no, já taky půjdu, ahoj.“) nebo hůř sedí a zírá si třeba na ruce nebo si hraje s mobilem, a pak odejde. Může to být kluk, kterého znám pět minut, může to být kluk, kterého znám pět let.
2. V tomhle chyba není, starám se o sebe, nosím prakticky jenom šaty atd. Nechovám se jako buranka, ale taky je pravda, že nejsem nějaká éterická víla, ale to podle mě není skoro žádná holka a stejně si kluka najde. ![]()
Kdy se mnou kluci jsou ochotni mluvit osamotě: a) když je opilej, b) když je gay, c) když je zadanej, d) když je mu 50+ roků a je nadrženej na mladý maso a je mu jedno jaký ![]()
Nechápu prostě.
@Anonymní píše:
1. To nevím, spíš moc nemluvím na začátku (jsem introvert), ale pak se rozkecám, když se cítím v pohodě. Horší je, že ta konverzace nikam nevede, ale nevidím to jako chybu mluvení na mé straně. Zeptám se třeba na koníčky, na školu, na rodinu (podle situace prostě), ale většinou se mi dostane odpověď v podobě jednoduché věty, pak ticho, tak se zeptám zase na něco, zase jednoduchá odpověď, ticho (žádné „A ty?“). Když zkusím navázat („Jé, to znám, taky mám mladšího sourozence!“), tak se dívá třeba na hodinky nebo jinam, a klidně uprostřed rozhovoru řekne „Hele, já musím, sorry.“ Pak si připadám, jak kdybych ho vyslýchala. Ale když nic neřeknu, tak on taky nic neřekne. Takže se střídá trapný ticho s mýma normálníma otázkama
.
Když jsme ve skupince aspoň tří lidí, tak se baví se mnou všichni úúúúplně v pohodě, je sranda, pokecáme, třeba zavzpomínáme, když se známe dýl atd., jakmile ale ten třetí člověk odejde a zůstanu já s nějakým klukem (jakýmkoliv), tak najednou jakoby úplně změní výraz, chvilku jen tak posedává/postává, i když třeba pokračuju v předchozí konverzaci („No, tak Pepa musel na ty zkoušky, ale on to dá, však ho znáš, je vždycky takhle nervní“), ale z jeho strany to nepokračuje („Jo no, já taky půjdu, ahoj.“) nebo hůř sedí a zírá si třeba na ruce nebo si hraje s mobilem, a pak odejde. Může to být kluk, kterého znám pět minut, může to být kluk, kterého znám pět let.
2. V tomhle chyba není, starám se o sebe, nosím prakticky jenom šaty atd. Nechovám se jako buranka, ale taky je pravda, že nejsem nějaká éterická víla, ale to podle mě není skoro žádná holka a stejně si kluka najde.
Kdy se mnou kluci jsou ochotni mluvit osamotě: a) když je opilej, b) když je gay, c) když je zadanej, d) když je mu 50+ roků a je nadrženej na mladý maso a je mu jedno jaký
Nechápu prostě.
to je fakt divný, já jsem docela introvert, ale většina rande probíhala uplne v pohodě..dokonce mi pár chlapů řeklo, že si tak dobře dlouho nepokecali…bez ohledu na výsledek
@Mango_Lassi píše:
Já naopak, raději si vybírám kořist sama a jdu si za tímne vždy se to povede, ale o to víc mě to baví. Teda už teď nějaký pátek ne, no.
Chichi, raději nic nepíšu
![]()
@Gnaar píše:
No ocucávání primátora zrovna nezávidím… fuj
Náhodou tenhle byl docela hezkej, se starým páprdou bych teda na rande nešla a žádný ocucávání nebylo, nevím jak ty, ale já se zákonitě líbat na prvním nebo druhým rande nemusím, ale tak každý máme zažitého něco jiného ![]()
Eva.
„Já obdobné rande před lety absolvovala. Kluk vypadal v souladu s fotkou ze seznamky…“
Tak takhle to skutečně neprobíhalo ![]()
Myslím, že jsem dost sebekritický, abych to mohl posoudit ![]()
A to, že pěkná holka sbalí každého chlapa je snad logické, divil bych se, kdyby to tak nebylo ![]()
Umění je, když to dokáže taková, ke které příroda příliš štědrá nebyla.