Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Panic po 40ce
- Fotoalbum (7)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.3.19 13:25
Důležité je neustrnout, neůstale se posunovat, hledat nové příležitosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.19 15:38
150 odmítnutí… U 10tý bych se na to vybod 
Jako taky mi táhne na 31 a pořád nic, ale já na to kašlu. A člověk si fakt zvykne na vše, takže už to opravdu neřeším. Jako ten privát je možnost, ale je to takový nevim no. "No jsi looser, tak si to musíš zaplatit. Pogratuluj si blbečku " Takhle to vidim u sebe. Já jsem vždycky chtěl se prostě do holky zakoukat a aby ona se zakoukala do mě. Aby tam propuklo něco vzájemnýho. Já neřikám, že to hned musel být moje manželka. Jenže to se prostě nikdy nestalo a čas plynul a plynul. A plyne dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nenapravitelný
12.3.19 16:07
@PetrBk Tak každý chlap na to není, zajít na privát. To jen kdyby si chtěl upustit páru a něco se přiučit 
- Citovat
- Upravit
Hroznej puberťák
12.3.19 16:17
@PetrBk píše:
150 odmítnutí… U 10tý bych se na to vybod
Já to nepočítám, ale kdybych to počítal, možná by jich byl podobný počet. A co? Z toho se přeci nestřílí. Vy z toho děláte kdovíjakou vědu, připravujete se na to jak na promoci, pak učuníte něco jako děsné vyznání, dostanete košem a půl roku se z toho otřepáváte, nebo co??? Takhle se to přeci nedělá a hlavně nebere 
Přeci když se mi nějaká holka líbí, zkusím to, podle toho, kolik na tom mám času hodím náznak nebo to risknu vybalit, když nezabere, hodím za hlavu a jdu zkoušet jinam. Když mi kdysi vadilo odmítnutí (kterých je vždycky víc než úspěchů, i u playboyů), tak jsem to holt dělal tak, že jsem dával ty náznaky a koukal, zda holka zareaguje vstřícně, ale nevybaloval to tak, aby mohla/musela odmítnout. A bylo vyřešeno.
Tvl. prostě to tak nežerte a jenom zkoušejte, to vás otrká. Nemusíte za každou oslovenou vidět hned svatební zvony a 10 dětí
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.19 16:49
Můj kamarád to jednu dobu bral vyloženě jako jako zářezy na počet s heslem na každé ženě je něco pěkného. Sám není žádný velký fešák, spíš to umí okecat. Občas to řekl vyloženě na prasaka - pujdem s*ukat a kupodivu se jich i na tu přímou otazku chytlo dost, samozřejmě většina ho poslala kam slunce nesvítí, tak on se otočil, řekl to stejné jiné ženě co seděla z druhé strany a ta šla . Úplně si vybavuji ten výraz manžela, když mi to vyprávěl, jak nechápal, že mu to vychází, když on to léta tak trénoval, aby někoho sbalil a ono by třeba stačilo se jen drze zeptat na přímo 
- Citovat
- Upravit
Hroznej puberťák
12.3.19 17:02
Já jsem se na tohle téma bavil kdysi s jedním klukem, co se jednoho dne rozhod, že to prostě zlomí, a vedl si k tomu jednoduchý deníček. Začal oslovovat holky v MHD, obchodě, na ulici, kde se dalo. Statistika to byla dost drsná 
Samozřejmě hlavně ze začátku ho posílaly do háje všechny, měl trému, klepal se mu hlas, projev na ho.no. Časem se otrkal, začal působit mnohem jistěji, měl tam dejme tomu u třicáté, že mu teprv vůbec dala číslo, dál samozřejmě nic, zkoušel dál, třeba padesátá se nechala vytáhnout na schůzku, dál zase nic… K zásunu se prý dostal až někde u stočtyřicáté, ale pozor - se zhruba stodesátou oslovenou prostě dokud se nezadařilo, oslovoval a zkoušel dál 
- Citovat
- Upravit
12.3.19 17:18
Já zase měla kamaráda, takový IT technický typ, nesmělý. Kamarádský, ale žádný krasavec. A jednou lyžařským výcviku na VŠ se na večírku opil a oslovil nejhezčí holku z ročníku. A jsou spolu do teď . Zpětně vůbec nedokázal pochopit, co ho to napadlo, prý za střízliva by si netroufl ani omylem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.19 17:29
@Hroznej puberťák píše:
Já to nepočítám, ale kdybych to počítal, možná by jich byl podobný počet. A co? Z toho se přeci nestřílí. Vy z toho děláte kdovíjakou vědu, připravujete se na to jak na promoci, pak učuníte něco jako děsné vyznání, dostanete košem a půl roku se z toho otřepáváte, nebo co??? Takhle se to přeci nedělá a hlavně nebere
Těžko říct. Ono šlo spíš o to, že s každým neúspěchem, se mi do toho dalšího oslovování chtělo míň a míň. A to odmítnutí pro mě nikdy nebylo něco, co bych jen tak hodil za hlavu a šel mlsně po jiný. Někdo je asi cíťa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.19 17:56
@PetrBk ty jo nevzdavej to. Manžel začal pozdě, byl trochu zabržděný , nešlo mu to, byl nervózní, není komunikativní, ty baby to z něj vždy vycítily a totálně ho vyfakovaly…ale prostě to zkoušel dál, natvrdo se to naučil i přes svoji introvertní povahu a i když neměl rád diskotéky, vždy jel a každý večer oslovil několik holek. Nakonec potkal mě, o šest let mladší a nezkušenou, takže to měl lehčí to na mě uhrát já si tenkrát myslela, jaký je to playboy a pravdu jsem se dozvěděla až za hooodně dlouho i to že jsem jeho teprve druhá sexuální zkušenost. Teď jsme spolu už 20 let. Takže výdrž a zkoušej 
- Citovat
- Upravit
12.3.19 18:11
@KalamityJohn píše:
@notachemicalromanceTVL 150 ženskejch tě odmítlo? A to ti nedošlo, po takový pátý až desátý, že něco děláš blbě?
Samozřejmě, že mi to došlo, nejsem blbej. Neřeknu ti po který, už je přece jen nějaký ten pátek. Když jsem zjistil, že být sámsebou nezabírá, začal jsem zkoušet hodně různých strategií - být „na lovu“ sám, nebo naopak v ženském kolektivu, nebo mužském; být někým jiným, lhát, hrát si na tvrďáka/slušňáka/romantika/metalistu atd. Prostě bylo toho hodně. Samozřejmostí byla i změna image, šatníku, prostřednictvím nakupování s kamarádkou.
Zjistil jsem třeba zajímavá fakta:
- bylo úplně jedno jaký jsem měl/mám sociální status (student/nezaměstnaný/pracující)
- bylo jedno v jaké společnosti jsem trávil večer (mužské, ženské, sám)
- bylo jedno jestli jsem byl na discu, v hospodě nebo na cyklovýletu
K tomu bych dodal: postupem času jsem zjistil, že na vzhledu až tak nezáleží. Kdybych vám zde poslal fotky některých kámošů, tak byste rozhodně nevěřili že můžou mít babu/děti. Jeden je třeba malý, zrzavý a štíhlý, druhý silně koktá a má postavu zajatce z koncetračního tábora. To by člověk musel vidět na vlastní oči 
Jinak aby nedošlo k mýlce, příběh jsem zde napsal asi z důvodu potřeby se vypovídat. Nejsem vůči ženám zahořklý, ani nepřátelský, jelikož dobře vím že problém je ve mě. V podstatě když nad tím přemýšlím, fakt, že jsem panic mi začal vadit přibližně před 3 měsíci. Ani nevím proč. Po mnoha nezdarech jsem už byl celkem otupený, takže mě to nějak nežralo. A možná je to tím, že to kompenzuji prací a sportem
S kamarády to neřeším, nevím co si myslí. O těchto věcech se nebavíme. Asi by mi bylo trapně o tom mluvit, drby se šíří rychle. S holkama to taky neřeším, nechci se ptát jestli vyzařuju blbou auru, což rozhodně dělám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.19 18:20
@PetrBk píše:
150 odmítnutí… U 10tý bych se na to vybod
V podstatě máš pravdu. S každým dalším odmítnutím člověk klesá na mysli, ikdyž vehementně tvrdí, že si to nepouští k tělu. Podvědomě na to člověk myslí. Že už to jednou „musí“ vyjít, že přece jedna z dvaceti řekne ano. A když ne, tak jedna z padesáti určitě. Ale jedna ze sta už 100% ano. No a pak se člověk blíží k číslu 200, zkouší všechno možné, mění šatník, mění lokály, patologicky lže, hraje si na tvrďáka/slušnáka/romantika, chodí i na místa kde by v životě nešel a přesto nic nezabírá.
Prostě každý na světě nemůže být ve všem skvělý. Někdo z penalty nedokáže trefit bránu, i když to kope 50×, někdo neumí zatlouct hřebík nebo upéct bábovku a někdo sbalit babu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.19 18:58
@PetrBk píše:
Těžko říct. Ono šlo spíš o to, že s každým neúspěchem, se mi do toho dalšího oslovování chtělo míň a míň. A to odmítnutí pro mě nikdy nebylo něco, co bych jen tak hodil za hlavu a šel mlsně po jiný. Někdo je asi cíťa
Samozřejmě je o to předchozích neúspěších. Někde jsem i četl, že v současné době je žena sama, pokud ji není nikdo dost dobrý a naproti tomu je chlap sám, když není žádné dost dobrý.
Samozřejmě když se přidají i nějaké faktory, které jsou u žen tak nějak tolerovány, ale u chlapa by byly okamžitě diskvalifikační, je vymalováno. K těm faktorům patří namátkou například nezaměstnanost, stydlivost, zdravotní handicap, mírná obezita atd. Pokud třeba chlap potká hezkou holku, ale pak zjistí, že je třeba nezaměstnaná, nebo bydlí u rodičů (či obojí), většinou ho to nezastaví („vždyť si určitě v blízké době najde práci, nebo si ji nastěhuju domů“). U chlapa by to naopak bylo zcela likvidační.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nenapravitelný
12.3.19 19:05
Nejsem na kompu, ale někdo jim tu napište ať si tak nenotují 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
