Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ty Jo to jeste funguji takove vztahy? Doma nepomůže, díte nenakrmi a peníze dat nechce? Ja jsem sice vdaná, ale i před svatbou jsme měli peníze společně. Ted co jsem doma je jasné ze nás živí manžel, ale děla to rad a nechá si na úctu litr a zbytek mi pošle. Doma uklizi a o malého se zvládne postarat úplne sám a stejně si na něho občas stěžují a ted vidím ze vlastně nemám důvod.
@Anonymní píše:
v tomhle problém není. Nemá závratně velkou výplatu (něco málo pod průměrný plat v čr), ale.. plus má mateřská.. a ještě mu určitě něco zbyde.. já si myslím, že takových 5 tis. určo. On.. je dost spořivý typ. Prachy prostě nerozhazuje a syslí.
To te teda obdivuju, aby mi chlap, se kterym ziju a mam dite, sporoval prachy na svuj ucet a ja nemela. Ja netvrdim rozejit se, ale tvrde zakrocit. Sama ocividne citis, ze neco je blbe. Jinak bys to neresila.
@Anonymní píše:
@Levandule121 to mě také napadlo.. otázka je, do jaké míry je to rozumné, aby se to ve finále neotočilo proti mě.
Já nevím. Pokud jste si promluvili, zkus si vypsat tady z té diskuse argumenty a promluvte si znova. Pokud to nepomůže, nebála bych se to udělat takto, protože to už bude opravdu poslední možnost. Takhle vám prostě soužití fungovat nebude. Pro mě by nejel vlak přes to mít finance společné. S mým manželem máme společné konto od té doby, co jsme spolu bydleli a to jsme ještě dalších 5 let nebyli manželé. A žádné problémy nejsou. Zato o těch, co mají finance rozdělené tady jsou miliony diskusí… Jak píšou holky, výdaje jsou vaše na půl - jak na dítě, byt, tak na vás… Co k tomu dodat… ![]()
@Petkaelik píše:
Ty Jo to jeste funguji takove vztahy? Doma nepomůže, díte nenakrmi a peníze dat nechce? Ja jsem sice vdaná, ale i před svatbou jsme měli peníze společně. Ted co jsem doma je jasné ze nás živí manžel, ale děla to rad a nechá si na úctu litr a zbytek mi pošle. Doma uklizi a o malého se zvládne postarat úplne sám a stejně si na něho občas stěžují a ted vidím ze vlastně nemám důvod.
máma jeho a bráchu vychovala jako mamánky, co nemusejí pomalu nic dělat.. :/ však taky u ní „donedávna“ bydlel a měl full servis. A já jsem prostě pitomá, že v tom pokračuji. Jenže.. já se chci také najíst, tak uvařím, já nechci žít v bordelu, tak uklidím..
Nejvíc úžasná je věta, přišel jsem z práce, mám toho dost… (dělá v kanceláři).
@Anonymní píše:
Dobrý den všem,zajímal by mne názor dalších osob…
Nějak nevím, co mám dělat. Už nemám sílu se s ním o tom bavit a vysvětlovat mu dokola, jak bych si to představovala, nemá to význam a ve finále jsem vždy špatná já.
S partnerem (nejsme oddáni, pratner nevidí důvod) bydlíme v mém bytě od ledna r. 2012, v březnu se nám narodil syn.
Již od počátku máme problém s penězi - ne že bychom nevycházeli, ale partner mi nedává dostatek financí - platí polovinu nájmu, resp. poplatků, což mi posílá na můj účet, z něhož se to platí, ale žádné peníze navíc mi nedává. Takže já z mateřské doplatím poplatky a za zbyteček zaplatím nějaké to jídlo a věci pro prcka a končím. Následně nakupuje on, ale.. neobejde se to bez průpovídek jak je všechno drahý, to už chci zase nakupovat (a to si fakt z kopýtka nevyhazujeme, kupujeme hlavně jídlo a rozhodně ne přehršle). Když jsem se ho ptala, jestli si mám zkusit najít brigádu, tak mi řekl, že ne..
A předevčírem z něj vypadlo, že nebude do mého bytu přeci nic kupovat (jednalo se o novou skříň do chodby). Že ví, že je třeba tu něco poopravit, ale že nebude dávat peníze do mého bytu.Jako kdyby tu také nežil a nebydlel…
No, to je pěkně blbá situace. A docela zírám, kolik lidí to má doma podobně, diskusí na tohle téma je tu spousta!
Já bych rozhodně neřekla, že se partner chová takhle, protože jste měli dítě brzo nebo neměli vyzkoušené bydlení, jak tu někdo psal. Já otěhotněla po roce a půl vztahu a nebydleli jsme spolu (jen o víkendech, manžel pracoval mimo město). Dokonce ještě celý první rok po porodu jsem byla s malým sama krom těch víkendů, než manžel sehnal práci v místě, a lakomej a sobeckej není…
Držgrešlí se člověk nestane, tou se rodí. Prostě je to lakomec a nejspíš máš, zakladatelko, smůlu, protože to se asi léčit nedá. Leda bys ho vyškolila, jak už tu bylo psáno, že budete bydlet každý zvlášť a on si bude platit sám celý nájem + výživné na dítě + výživné na tebe
. A samozřejmě to, co projí, propije. Možná by se i ta lakota najednou stala léčitelnou, kdo ví
My třeba měli před dítětem dohodu takovou, že manžel platil hypotéku, náklady kolem auta a svoje poplatky (pojištění, zájmy ap.), já energie a tyhle věci a většinu nákladů na provoz (on občas zajel nakoupit pití a mlíko, abych se s tím netahala, pokud jsme nejeli nakoupit spolu) no a svoje výdaje - pojištění, oblečení ap. Po prckovi to tak do konce mateřské víceméně zůstalo s tím, že já platila i potřeby i oblečení pro malou, ale zas on častěji zajel na ten nákup, abych já nemusela. Teď jsem na RD, co jsem pobírala RP, tak rozdělení zůstalo jako při MD, ale začal mi měsíčně přispívat částku, na které jsme se dohodli. Teď jsem stále na RD, ale RP už mám vyčerpaný, takže sám od sebe mi tu měsíční částku navýšil (i když by to asi nebylo třeba, počítala jsem s tím, že budu chvíli bez příjmu a šetřila si). A když jsou nějaké nadstandardní výdaje, platí je většinou manžel, jelikož jeho příjem je vyšší než můj. Ale o těch rozhodujeme samozřejmě společně (dovolená, nábytek ap.)
Chápu, že v tomhle mám doma ideálního chlapa, ale myslím, že tenhle způsob fungování by měl být normální všude. Pokud je tedy standardní situace, že mají oba partneři nějaký příjem.
Jo a ještě - bydlíme v RD, který má 3 byty (my, naši, moje babi), já vlastním 1/4 baráku a manžel nic. Ale to je proto, abychom neplatili daň z převodu. Hypotéka je kvůli rekonstrukci, kdy jsme to naše patro de facto přistavovali (resp. v nějaké podobě tu bylo, ale hodně se to zvětšovalo). takže manžel vlastní platí hypotéku na něco, co vůbec není jeho ![]()
Hele, tak když se chová jako spolubydlící a platí ti jenom „nájem“, tak ať si zbytek věcí obstará sám. Nakupovala bych a vařila jenom dítěti, to stejné s prádlem a tak. Když se nehodlá chovat jako partner, chovala bych se k němu jako k podnájemníkovi. Tomu bych taky nevyvařovala a neprala.
Dítě bych si nechala svěřit do péče a nechala si stanovit alimenty. Alimenty + nájemné + rodičák = to už by šlo z toho vyžít, ne? ![]()
P. S. diskuzi jsem nedočítala. Já bych řešila zřejmě rozmluvou, ale můj chlap se jak ocas nechová…
@Petkaelik píše:
Ty Jo to jeste funguji takove vztahy? Doma nepomůže, díte nenakrmi a peníze dat nechce? Ja jsem sice vdaná, ale i před svatbou jsme měli peníze společně. Ted co jsem doma je jasné ze nás živí manžel, ale děla to rad a nechá si na úctu litr a zbytek mi pošle. Doma uklizi a o malého se zvládne postarat úplne sám a stejně si na něho občas stěžují a ted vidím ze vlastně nemám důvod.
Hmmm… asi tak
čím víc tu čtu, tak tím víc vím, že mám doma poklad (samozřejmě má své mouchy, ale kdo ne). Třeba se teprve před chvílí nesměle ozval, jeslti budem obědvat
Malá je dnes u tchýně, tak si dávám oraz, povídám s prckem v bříšku a plkám tady ![]()
@Petkaelik @aaya taky tak. Kdybych sem tam nekoukla sem, tak si myslím, že takové vztahy už přece nemůžou existovat. Chlap jak macho a ženská služka v domácnosti bez peněz.
My jsme se na všem domluvili už na začátku. Když je potřeba, tak se domlouváme na dalších věcech, podle situace. Sestavily jsme si domácí rozpočet, řekli, kdo které výdaje platí. Chlapa jsem nejprve zapojila do domácnosti, po narozená syna i do výchovy a starání se o miminko, teď o batole. Přijde mi to normální, ale zřejmě jsme z jiné planety. A nebo žebychom byli normální seběvodomí lidé, kteří spolu umí komunikovat a logicky se domluví?
![]()
Příspěvek upraven 13.08.13 v 13:19
Ormites, jj, taky si říkám, čím to. Možná jsou ti naši chlapi prostě dobře vychovaní. Manžel taky doma pomáhá (nekdy musím požádat, ale pomůže rád), dcerku hlídá hodně a s nadšením.
Jdu mu udělat ten oběd ![]()
To je opravdu hrozné, ty dáváš tvoje peníze do 0 Kč a on si šetří? Přeci půlku nákladů můžeš platit když vyděláváš, ale když jsi na RD a staráš se o jeho dítě tak není fér aby jsi dávala ani tu půlku. Sečetla bych opravdu každou účtenku za měsíc a udělala nějaký rozpočet a sedla si s ním nad tím, né žádné dohady, ale fakta a to, že on by šetřil a já měla nulu, tak to teda brr..
tohle bych mu teda rozhodně netrpěla, na brigádu bych nikam nešla, to dosáhneš jen toho, že Ti bude dávat peněz ještě míň!!
@Elen8 píše:
na brigádu bych nikam nešla, to dosáhneš jen toho, že Ti bude dávat peněz ještě míň!!
No a pak zjistí, že je vlastně samostatná a může ho poslat k šípku
Třeba proto nechce, aby ona měla tu brigádu.
Celkem rozumím tomu, že nechce investovat do toho, co je tvoje. u nás se schylovalo k podobné situaci s tím, že byt byl byl manželův. Nakonec jsme se vzali ještě před koupí, rekonstrukce pak šla na moje nálady a revitalizace napůl. Zase chápu, že manželství není pro každého, ale pak máte mít prostě náklady na půl, a to ve všem, tak jak tu už psalo spousta holek. Jenže ono to napůl je taky problém, když se má platit jedna půlka z normálního platu a ta druhá z RP. Prostě jako ženský budeme v tomhle směru vždycky znevýhodněné - na RP většina ženských moc soběstačná není
Já při RP pracuju a upřímně bych půlku nákladů naší domácnosti určitě nezvládla zaplatit ![]()
v tomhle problém není. Nemá závratně velkou výplatu (něco málo pod průměrný plat v čr), ale.. plus má mateřská.. a ještě mu určitě něco zbyde.. já si myslím, že takových 5 tis. určo. On.. je dost spořivý typ. Prachy prostě nerozhazuje a syslí.