Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pěkné odpoledne, potřebovala bych asi povzbudit, raději anonymně.. Jsem hrozně osamělá, je mi 40, ten jediný přítel mě opustil už před lety, žádný jiný muž na obzoru není, děti nemám a jsem hrozně osamělá. Hodně to bude mojí osobností, byla jsem osamělá a bez přátel vždy, neumím si je asi udržet nebo co. Co byste mi radili? Nikam nechodím, vlastně ani nemám komu říct a samotné se mi nechce. Kdo z vás s tím máte osobní zkušenost, co by pomohlo? Psycholog? Je tu někdo v podobné situaci? Je možné, že to způsobuje osobnost člověka, že se mu lidí vyhýbají?
@Anonymní píše:
Pěkné odpoledne, potřebovala bych asi povzbudit, raději anonymně.. Jsem hrozně osamělá, je mi 40, ten jediný přítel mě opustil už před lety, žádný jiný muž na obzoru není, děti nemám a jsem hrozně osamělá. Hodně to bude mojí osobností, byla jsem osamělá a bez přátel vždy, neumím si je asi udržet nebo co. Co byste mi radili? Nikam nechodím, vlastně ani nemám komu říct a samotné se mi nechce. Kdo z vás s tím máte osobní zkušenost, co by pomohlo? Psycholog? Je tu někdo v podobné situaci? Je možné, že to způsobuje osobnost člověka, že se mu lidí vyhýbají?
Pokud nežiješ na samotě u lesa, stojí za osamělostí vždy osobnost člověka. Psycholog by mohl pomoci.
Začít vyrážet někam ven… Vymlouvat se na vlastní osobnost je lehké. Jste mladá, spoustu let před sebou… Taky jsem samotář, ale vždy vezmu psy a vyrážíme na procházky do hor, mezi lidi, do města… Snažit se mít nějaké koníčky a ono to hned půjde, věřte tomu, držím pěsti🙂
@besynka píše:
Začít vyrážet někam ven… Vymlouvat se na vlastní osobnost je lehké. Jste mladá, spoustu let před sebou… Taky jsem samotář, ale vždy vezmu psy a vyrážíme na procházky do hor, mezi lidi, do města… Snažit se mít nějaké koníčky a ono to hned půjde, věřte tomu, držím pěsti🙂
A daří se vám tak seznámit? A především, ty nové známosti si udržet? Já třeba i někoho potkám, chvíli to je fajn, ale pak se mi přestane ozývat, já párkrát napíšu a přestanu se vnucovat a zase nikdo nikde..
Ahoj. Buď komunikativní, choď do společnosti. I ve svém věku si můžeš někoho najít. I já ve 46 letech jsem si našel přítelkyni. ![]()
@Anonymní píše:
A daří se vám tak seznámit? A především, ty nové známosti si udržet? Já třeba i někoho potkám, chvíli to je fajn, ale pak se mi přestane ozývat, já párkrát napíšu a přestanu se vnucovat a zase nikdo nikde..
Našla jsem si tak manžela… Na horách a sportovních aktivitách je spousta příležitostí se seznamit🙂 Pravda ale je, že nejvíc přátel mám z dětství či studií, ale i tak to člověk nesmí vzdávat🙂
@Anonymní píše:
A daří se vám tak seznámit? A především, ty nové známosti si udržet? Já třeba i někoho potkám, chvíli to je fajn, ale pak se mi přestane ozývat, já párkrát napíšu a přestanu se vnucovat a zase nikdo nikde..
Urcite vite, ze znamych nebo nahodilych setkani ma/muze mit clovek mraky, opravdovi pratele se hledaji stejne tezko jako partneri.
Fantazie, v cem by mohl byt zakopany pes, neberte to osobne, vyjdu pouze ze svych zkusenosti:
A) muzete byt silena pesimistka bez smyslu pro humor. Takze at se zacnete bavit o cemkoli, vsechno bude znit jako knourani nebo stezovani. Sice cizi nestesti mnoho lidi potesi, ale souvisle narky silene vysavaji…lide jsou po setkani s vami vycerpani
B) nejste nicim zajimava. Myslim tim nevyjdete ze sve konfortni zony, vase odpovedi jsou neosobni, nikdy na sebe nic neprozradite, nikoho si k sobe nepustite, aby vas nebolelo, kdyby vas opustil, nedate najevo hlubsi emoce, nenesete kuzi na trh.
C) muzete byt v depresi a to se socialni vztahy navazuji těžko
Jinak fakt neverim, ze jste nejaka prisera. A uz to, ze jste napsala, znamena, ze chcete. Urcite to pujde ![]()
@Anonymní píše:
Pěkné odpoledne, potřebovala bych asi povzbudit, raději anonymně.. Jsem hrozně osamělá, je mi 40, ten jediný přítel mě opustil už před lety, žádný jiný muž na obzoru není, děti nemám a jsem hrozně osamělá. Hodně to bude mojí osobností, byla jsem osamělá a bez přátel vždy, neumím si je asi udržet nebo co. Co byste mi radili? Nikam nechodím, vlastně ani nemám komu říct a samotné se mi nechce. Kdo z vás s tím máte osobní zkušenost, co by pomohlo? Psycholog? Je tu někdo v podobné situaci? Je možné, že to způsobuje osobnost člověka, že se mu lidí vyhýbají?
Jsem na tom dost podobně, akorát já žádný vztah ani nikdy neměla. Bez přátel jsem taky, když už se někdo objeví, velmi brzo se mi přestanou ozývat.
@Kačus82 píše:
Urcite vite, ze znamych nebo nahodilych setkani ma/muze mit clovek mraky, opravdovi pratele se hledaji stejne tezko jako partneri.Fantazie, v cem by mohl byt zakopany pes, neberte to osobne, vyjdu pouze ze svych zkusenosti:
Jinak fakt neverim, ze jste nejaka prisera. A uz to, ze jste napsala, znamena, ze chcete. Urcite to pujde
A) muzete byt silena pesimistka bez smyslu pro humor. Takze at se zacnete bavit o cemkoli, vsechno bude znit jako knourani nebo stezovani. Sice cizi nestesti mnoho lidi potesi, ale souvisle narky silene vysavaji…lide jsou po setkani s vami vycerpani
B) nejste nicim zajimava. Myslim tim nevyjdete ze sve konfortni zony, vase odpovedi jsou neosobni, nikdy na sebe nic neprozradite, nikoho si k sobe nepustite, aby vas nebolelo, kdyby vas opustil, nedate najevo hlubsi emoce, nenesete kuzi na trh.
C) muzete byt v depresi a to se socialni vztahy navazuji těžko
Od každého je tam něco, jenže měnit své vzorce chování jde bez nějaké terapie blbě, resp. nevím, jak na to. Vidím na kolegyni, jak je to pro ní lehké, komunikovat, navazovat vztahy a mezi nimi si vybírat, s kým se bude přátelit a o koho nestojí, sice mi to přijde celé neupřímné, ale ona má kolem sebe mraky lidí, až jí to závidím.. Já mám problém jen s blbým rozhovorem..
@qwertasdf píše:
Jsem na tom dost podobně, akorát já žádný vztah ani nikdy neměla. Bez přátel jsem taky, když už se někdo objeví, velmi brzo se mi přestanou ozývat.
Já už všechno svádím na svou osobnost, mám to od dětství, kamarádky žádné, kluci neměli zájem a muži teď vůbec nemají, není to jen teď, jsem osamělá celý život. Takže to JE v člověku, nemyslím, že jsem nějaká příšera, vypadám úplně normálně a stejně se mi lidi vyhýbají.
@Anonymní píše:
Od každého je tam něco, jenže měnit své vzorce chování jde bez nějaké terapie blbě, resp. nevím, jak na to. Vidím na kolegyni, jak je to pro ní lehké, komunikovat, navazovat vztahy a mezi nimi si vybírat, s kým se bude přátelit a o koho nestojí, sice mi to přijde celé neupřímné, ale ona má kolem sebe mraky lidí, až jí to závidím.. Já mám problém jen s blbým rozhovorem..
Tak jestli se na terapii citite, tak to ma urcite smysl. Verim tomu. Jeste me napadlo, ze jak je pro vas tezky kazdy rozhovor, tak jestli kazdemu „povedenemu“ neprikladate vetsi vyznam, nez treba ma. A kdyz z toho neni ten vztah, tak vas to neprimerene nemrzi. Trochu lehkosti by to chtělo, jit nejdriv po kvantite, proste slavit kazdy uspech, kdy se vam podari „small talk“, potom kdy se s nekym zakecate a pak uz muzete rozvíjet. Nekdo to ma od Boha, ale ja tvrdim, ze kazde zbozi si najde sveho kupce a vy introverti mate ty vztahy jaksi obecne hlubší, ryzejsi. Ne kazdy otrapa ale ma kazdy den kapacitu navazovat pratelstvi „na zivot a na smrt“ bez ohledu na osobnostni kvality partnera. Jestli mi rozumite…
S kym jste se v posledni dobe zapovidala nebo proste prohodila vic nez pozdrav?
@Kačus82 píše:
Tak jestli se na terapii citite, tak to ma urcite smysl. Verim tomu. Jeste me napadlo, ze jak je pro vas tezky kazdy rozhovor, tak jestli kazdemu „povedenemu“ neprikladate vetsi vyznam, nez treba ma. A kdyz z toho neni ten vztah, tak vas to neprimerene nemrzi. Trochu lehkosti by to chtělo, jit nejdriv po kvantite, proste slavit kazdy uspech, kdy se vam podari „small talk“, potom kdy se s nekym zakecate a pak uz muzete rozvíjet. Nekdo to ma od Boha, ale ja tvrdim, ze kazde zbozi si najde sveho kupce a vy introverti mate ty vztahy jaksi obecne hlubší, ryzejsi. Ne kazdy otrapa ale ma kazdy den kapacitu navazovat pratelstvi „na zivot a na smrt“ bez ohledu na osobnostni kvality partnera. Jestli mi rozumite…S kym jste se v posledni dobe zapovidala nebo proste prohodila vic nez pozdrav?
S kolegy v práci, především pracovní záležitosti, a pokud v osobní rovině, tak hovor probíhá jedině o nich, já prostě nemám o čem mluvit jako oni např. o manželovi nebo o dětech, o tom především se tu lidi baví a k tomu já nemám co říct. To je pak těžký se bavit, stejně se na ničem nedomluvíme mimo práci. Přijdu si taková vyloučená, něco ve stylu „je ti už 40 a to nemáš ani manžela/přítele a ani děti??“
@Anonymní píše:
S kolegy v práci, především pracovní záležitosti, a pokud v osobní rovině, tak hovor probíhá jedině o nich, já prostě nemám o čem mluvit jako oni např. o manželovi nebo o dětech, o tom především se tu lidi baví a k tomu já nemám co říct. To je pak těžký se bavit, stejně se na ničem nedomluvíme mimo práci. Přijdu si taková vyloučená, něco ve stylu „je ti už 40 a to nemáš ani manžela/přítele a ani děti??“
To znamena, ze ale lidem nejsi protivna, kdyz se s tebou bavi i v osobni rovine.
Jinak vetsina lidi teda radeji posloucha sebe. A o cem by ses chtela idealne bavit?
Edit: pro me deti a rodina jsou temata mezi dalsimi a nemam rada, kdyz nekdo mele jen o tom ![]()
Hele ja mam uplne stejny pocity a to je mi 33… kolem me se odehravaji samy svatby, porody, otehotneni, mimina, kamaradky zmizely na materske, kazdy pochopitelne zacne pred kamarady uprednostnovat rodinu.. i v praci je nejvdecnejsi tema “deti”, ke kteremu se stoci uplne jakekoliv tema. Ja jsem 5 let po rozchodu, single, bez deti a jsem k tomu samotar… ale vztah chci. Ano, mam jednoho dobreho kamarada, ale potrebuji vztah s muzem, byt par. Chybi mi takovy to, ze me ma nekdo rad. Blizkost a mit se o koho oprit, s kym podnikat veci a sdilet. Aktivne nehledam, ale jen na to myslim - protoze vetsina chlapu kolem 35 je obsazena! A mladsi me neberou.. Nevim, jak tomu pomoct, protoze i me zajmy jsou hodne samotarske a navic jsem placha. Chlapi se po mne otoci, to jo, ale ja proste neumim byt extrovert a trva mi, nez se otevru.
Takze tak.. sama v tom zakladatelko rozhodne nejsi ![]()
Anonym prosim!