Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podivný kamarád
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.8.12 20:18
Ahojda, průběžně dočítám, ale až teď jsem si dodala odvahu napsat. Prosím Tě, nech si vše raději posvětit soudem. Nechci malovat čerta na zeď, ale jeho nároky ohledně malého se můžou začít i stupňovat a pak bude jen dobře mít v ruce nějaký papír a být trochu klidnější. Držím pěsti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.12 20:28
@Anonymní píše:
My už spolu dva měsíce nejsme
Aha, tak to jsi udělala dobře ale. Letmo jsem si přečetla pár stránek. Na soud přeju pevné nervy a hodně sebevědomí. Jestli tam bude lhát tak jak je zvyklý z běžného života, tak to budeš potřebovat.
Původně jsem to myslela jen jako vtip, ale teď po přečtení příspěvků to pokládám jako přímou otázku. Jak dlouho jste spolu byli?
- Citovat
- Upravit
14.8.12 20:39
@Anonymní píše:
Sam, já chápu, že to myslíš dobře, ale já se prostě nehodlám tahat hodinu MHD s dítětem tam a hodinu zpátky. Má auto, je tady za 5 min. Čas je určený podle jeho práce…
No, tak to je naprostý nesmysl, abys jezdila ty někam hodinu…to by snad měl pochopit, že ty tu hodinu můžeš lépe vyplnit, třeba nachystat malému jídlo a tak…jestli to nechápe, tak je to tupec 
Chjo, proč musí být domluva někdy tak těžká 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.12 22:02
Milý bývalý příteli…
Události předchozích dnů mě přiměly napsat Ti otevřený a přesto anonymní dopis.
Chci Ti říct, že Tě chápu. Chápu Tvé činy, Tvá slova i zoufalství. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, řekl by klasik. Ač to nepřiznáš, za tu dobu, co jsme spolu byli, jsem Tě snad stihla malinko poznat. Zůstalo toho mezi námi spoustu nedojasněného, nevyřešeného… A otvírat staré rány by nám asi nepřineslo nic dobrého. Žili jsme spolu dva a půl roku, někdy šťastně, někdy nešťastně, jako na houpačce, přesto na to snad s odstupem času budeme rádi vzpomínat. Máme úžasného syna, na kterého můžeme být oba dva právem hrdí.
Zmínil si, že chápeš moji nenávist a zlobu vůči Tobě, že sis to způsobil sám. Není to až tak úplně pravda, na rozchod bývají vždycky dva. A není to nenávist, co vůči Tobě cítím, překvapivě ani zloba. Milovala jsem Tě opravdu až do úplného konce, náš rozchod jsem oplakala úplně stejně jako Ty. Doufala jsem, že se opravdu změníš a budeš mi rovným partnerem. Bohužel to nedopadlo podle představ ani jednoho z nás dvou, období přátelství (ale zároveň i hádek), které zavládlo po našem rozchodu, bylo snad ještě zvláštnější než než poslední týdny a konec našeho vztahu. Bohužel, ani tato možnost se neukázala jako dobrá… Na jednu stranu Tě zřejmě obdivuji za to, že ses neustále mučil pohledem na mě a mojí přítomností.
Jsi otcem našeho dítěte, vážím si toho, že se nás přes to všechno snažíš finančně podporovat a věnuješ se malému jak nejčastěji můžeš. To, že spolu bojujeme kvůli tomu, kdo s naším synem bude ten a ten den trávit čas, je jen snaha, dát mu co nejvíce svojí lásky, přesto je tenhle boj od nás vůči němu sobecký a nespravedlivý. Cítí naší vnitřní nepohodu… Budu ráda, když se až na tyhle tři zpropadené dny dokážeme dohodnout, tak jako předtím. Budeme si od sebe držet odstup, malichernosti přecházet, neotvírat staré křivdy, už Ti nebudu dál vyčítat co bylo, Ty se mi pokus věřit v tom, že Tě o syna nechci připravit.
O tohle Tě prosím.
Vám se holky omlouvám, že jsem si tu dnes na diskuzi udělala soukromý vzkazník 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
