Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pojďme se bát :-)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.9.13 16:08
Taky já se taky podělím 
máme jeden z nejstarších domů u nás ve městě. Když jsem byla malá tak se nám doma začli dít ďivné věci a jako by jsme si to i nosili sebou. Mámě třeba když si v práci zalévala kafe, tak jí několik hrníčků prasklo na polovinu. Pak když jsme byli doma a topili jsme v krbu, a oheň už pomalu dohasínal a najednou z ničeho nic začal zase hořet plamenem strašně moc, že plameny šlehali až ven. Báli jsme se co to je a po minutě najednou zhasnul. úplně. To už jsme se začali bát dost. Z půdy se ozývali divné zvuky a podobně a nakonec když jsem byla doma sama, tak jsem vyhlížela rodiče z okna kdy přijedou. V kuchyni stála stará komoda po prababičce a mě něco říkalo ať se otočím. A když jsem se otočila, dvířka té komody se rozletěla do kořán, a potom se zase zaklapla. 
no srdce my bušilo jak o závod! Když se vrátili rodiče, tak jsem jim to řekla a oni pak zavolali faráře a ten celý dům vysvětil. Musím říct že od té doby byl docela klid. Ale teď se odstěhovali, bydlím tu já s manželem a dcerou, a najednou jsou z pokoje od cery slyšet mě povědomé zvuky kroků a bouchání. Předtím tam měl pokoj můj děda, byl po amputaci nohou, a ty zvuky protéz jsem slyšela 7 let, takže je poznám. No, asi budu opět muset zavolat faráře aby dům očistil. A nebo vyzkouším svíčky a sůl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.13 19:43
@LLin není to V moci dabla o te verici holce, co do ni vletělo 6 dablu???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.13 19:50
@denisa 76 Me kartářka, opravdu dobra kartářka rikala, ze osud se da ale obejit…ze třeba ti predpovi, ze te někdo vykrade, no a ty třeba budes davat na to bach a nemusi te vykrást…tak by me zajímalo, kdybys třeba jednala, tak, aby se tva budoucnost zmenila, jestli by se něco stalo…a jestli by to slo???Nebo by te to potkalo později, nebo nejak, aby ti to sedelo v te predpovedi…chapes, jen chci vedet co by se stalo, kdybys chtěla zmenit osud… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.13 20:05
@eneerka píše:
Sara1000: to je krasné, že vidáš andílky.
No, nevim zda to jsoy oni.Ale mam z nuch takovy picit a jelikoz je oslivuji andilci a rekla.bych,ze jim ti vyhovuje.Tak to asi budou oni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.13 20:34
Také se podělím. Na internátu v Třebechovicích (kdo zná - je to taková ta vila s věžičkami). Jedna „síň“ a kolem pokoje. V prvním pokoji pod okny bylo podium. Naproti internátu je tuším oděvní škola - tehdy někdy v 18.století tam byla továrna. Majitel továrny bydlel v tom dnešním intru a tam kde bylo podium. stálo piáno, na které jeho manželka hrála. Kvůli nějakému neštěstí se u toho piana prý jeho manželka oběsila a říkalo se, že čas od času je v tom pokoji slyšet hra na klavír. Spalo tam 6 holek včetně mě. Celý rok klid až jednou v noci jsem se probrala a šla na záchod. Když jsem si lehla a skoro usínala, tak jsem zaslechla jakoby melodii na klavír. Posadila jsem se a poslouchala, jestli ti blbci vedle z pokoje (kluci) nedělají zase nějaký bordel. V tu chvíli se posadily další dvě holčiny a že to slyší taky. Vstaly jsme a šly se podívat na chodbu. Všude hrobové ticho, jen u nás ten klavír. No spaly jsme všechny na jedné posteli a pos. rané až za ušima 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 11:52
@Cayse no tak to muselo být příjemný tak já připojím taky další. jednou jsme se s mamkou vracely autem z nákupu. byla zima, všude sníh a ktomu nádherná modrá obloha-takže byla krásná viditelnost.jeli jsme zrovna po silnici, kde bylo z jedné strany pole zakončené lesem a na druhé straně to samé. jedeme a povídáme si když najednou z pravé strany lesa vyběhne srna. poorujeme jí, jak běží přes pole a mamka začne přibrzdovat, protože je jasné, že poběží přes cestu, když najednou z lesa za ní vyběhne ještě něco jiného. ve hřbetě to mohlo měřit tak 150cm!!!bylo to obrovský a vypadalo to jako chrt křížený s vlčákem ale ve velikosti menšího koně. mamka zastavila auto a počkaly jsme až přeběhla srnka i TO něco a nezmizeli v lese…vůbec si nás to nevšimlo, soustředilo se to jen na tu srnu…chvíli jsme tam zůstaly stát jak opařené a pak mamka dupla na plyn a rychle jsme odjeli pryč. celou cestu jsme diskutovaly o tom co to mohlo být..nevíme to dodnes-možná nějaký zatoulaný vlkodav? ale jestli ano, tak opravdu hodně přerostlý. ikdyž je to už asi 10 let vzpomenu si na to vždycky když jdeme do lesa a nemám vůbec dobrý pocit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 15:09
@kaseny88 rozumím a vím co tím chceš říct. Zkoušela jsem ten osud obejít, ale vždy mě to vrátilo na začátek tím, že ivf nevyšlo. Když jsem to s nima řešila tak mě bylo řečeno, že to co mám životně dané zkrátka nezměním. Možná to oddálím tím, že budu doufat, že se to změní třeba postojem k partnerovi, ale postupem času mě to opět vrátí tam kde mám být. U mě se to bohužel potvrdilo..vracelo mě to možná 5let, kdy mě došla jak fyzická tak psychická síla a kdy mě i došlo, že to asi opravdu nepůjde a nechala jsem se naprogramovat tak, abych dokázala jít přes mrtvoly.Co mě i pomohlo bylo, že mě neustále připomínali, že přijdou okamžiky, kdy musím poslouchat tělo a né rozum. V tu chvíli jsem začala cítit, že něco funguje a i když to někdy hodně bolelo zároven se mě i hodně ulevilo 
Takže na tvojí otázku co by se stalo když bych chtěla změnit osud ti odpovím, že nic..pořád mě to vracelo dokud jsem to nepřijmula 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 15:38
Někdo tu zmínil vyvolávání duchů..tak s tím mám taky zkušenost a už to asi nikdy nezopakuju. Se čtyřmi kamarády jsme v létě kolem půlnoci vlezli do velké haly, kde byly na sebe naskládané europalety. Sem tam byly stohy slámy. Uprostřed haly jsme rozložili tabulku, do každého rohu svíčku. Začali jsme vyvolávat a když se začala pohybovat střelka na tabulce, tak začaly padat europalety na zem. Hrozné rány, paleta za paletou. Ani nevíme, koho jsme vyvolaly, snažili jsme se to odvolat a když se ten zvuk padajících palet blížil k nám, tak sme se rozeběhli k vratům. Jenže ta vrata nešla otevřít. Vůbec nechápeme proč. Sedli jsme si zády k vratům do klubka, všichni sme se objali a čekali co bude. Dle mě uběhlo 5min. Bouchání ustalo. Rozhlédli jsme se, kouknem na hodiny a bylo 5:22 ráno. To, co pro nás bylo 5min bylo v reálném čase zhruba 5h…fuj, ještě teď mi z toho je šoufl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 15:53
@denisa 76 věř, že jsme z toho byli otřesení ještě půl roku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 16:00
@Cayse já ti to věřím 
Já mám ještě dnes pořád před očima chvíli, kdy jsem si sedla na pr-del a nechápala co se děje. Lidi jenom čuměli a museli si říkat, že jsem asi magor, ale já v tu chvíli se vůbec nedokázala postavit…brr až mě zase mrazí jak to bylo silný. Zážitek s duchy zatím nemám a ani nechci. mě už stačí to moje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 16:10
@denisa 76 Jak jsi psala o tom osudu. Není to tak, že každé rozhodnutí které uděláš abys ho změnila, tě k tomu co se má stát stejně dovede? Pokud se ti plní to, co jsi viděla - tak to pro tebe musí být strašně těžké i vůdči okolí. Člověku to asi změní pohled na úplně všechno..Tak se drž.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 16:21
@LLin píše:
@Happy22 no to vyvolávání pozor.my jednou jako puberťačky s kamarádkama vyvolávali princeznu Dianu, napadla nás, protože jsme věděli, že za života byla hodná k lidem…no ovšem asi se jí nelíbilo, že ji rušíme a to co následovalo bych nepřála nikomu zažít…nemohli jsme ji potom odvolat..byl to hrozný zážitek
Taky jsme jí vyvolávali… a děly se věci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.13 16:27
@Cayse Řeknu to asi takhle. Když jsem se dozvěděla, že jako manžel asi né tak jsem neposlechla a šla do ivf s tím, že jsem chtěla manžela změnit a dost krutě na něj vystartovala s tím, že za chvíli už mě budou muset doktoři napíchnout mozek, protže mám vaječníky jak cedník a pokud se nezmění v postoji co se týká ivf tak at jde do hajzlu a jednu mu i vlepila.Lekl se..rozbrečel se a slíbil, že se změní. Vydržel to asi 14dní a v průběhu ivf se vše vrátilo do starých kolejí. Opět mě bylo řečeno, že at se budu snažit jak chci tak se to nezmění a měli pravdu..nezměnilo..
Zatím je to těžké..vím, že ještě musím nějaký čas vydržet než ten krok udělám, ale vím, že musím. Manžel už něco tuší, protože jsem se dost změnila. Je to moc náročné v tom, že jsem ten osud viděla a musím žít s tím, že mě čeká odchod..
Manžel mě to ale i trošku ulehčuje tím, že dost k tomu odchodu přikládá sám. měla jsem svátek a zapomněl..dřív bych to přešla, ale ted už né, prootže za to jak jsem se snažila abych nám to dítě vybojovala už přehlížet nedokážu. Nevážil si toho a není co dodat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
