Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
El-Brno píše:
Asi bych neudělala to, že bych manželovi nechala děti hladové a odešla si na mejdan a podobné, je mě těch dětí líto, té situaci nerozumí a nebudou chápat, proč nemají co jíst, proč jim v takové situaci maminka odchází,.. Je teda pravda, že pro manžela by to byla dobrá lekce, ale zvolila bych asi jiné rukojmí. Děti tě budou asi potřebovat teď mnohem víc než kdy jindy…
Já bych taky neodešla od plačících dětí hladem.
Udělala bych to tak, že bych mu je doma odpoledne nechala, řekla, že jim má večer dát večeři, ale že musí jít nakoupit, že doma nic není.
A pak je to na něm, jestli dětem způsobí trauma a nebo ne (resp. já bych počítala s tím, že nezpůsobí (zvlášť když zakladatelka píše, že je milující otec), že bude neskutečně nasranej, ale vyrazí s dětmi nakoupit a bude včas vařit večeři).
Teda ale je fakt, že vycházím z toho, že můj manžel má zájmy dětí a jejich duševní pohodu nade vše. Takže i kdybychom byli rozhádaní na smrt, tak by se snažil děti od tohoto uchránit… Je to prostě milující otec, nevím, co víc si pod tímto pojmeme už představit.
Wiolla píše:El-Brno píše:
Asi bych neudělala to, že bych manželovi nechala děti hladové a odešla si na mejdan a podobné, je mě těch dětí líto, té situaci nerozumí a nebudou chápat, proč nemají co jíst, proč jim v takové situaci maminka odchází,.. Je teda pravda, že pro manžela by to byla dobrá lekce, ale zvolila bych asi jiné rukojmí. Děti tě budou asi potřebovat teď mnohem víc než kdy jindy…Já bych taky neodešla od plačících dětí hladem.
Teda ale je fakt, že vycházím z toho, že můj manžel má zájmy dětí a jejich duševní pohodu nade vše. Takže i kdybychom byli rozhádaní na smrt, tak by se snažil děti od tohoto uchránit… Je to prostě milující otec, nevím, co víc si pod tímto pojmeme už představit.Udělala bych to tak, že bych mu je doma odpoledne nechala, řekla, že jim má večer dát večeři, ale že musí jít nakoupit, že doma nic není.
A pak je to na něm, jestli dětem způsobí trauma a nebo ne (resp. já bych počítala s tím, že nezpůsobí (zvlášť když zakladatelka píše, že je milující otec), že bude neskutečně nasranej, ale vyrazí s dětmi nakoupit a bude včas vařit večeři).
Myslím, že to není ani tak jenom na něm, jestli to trauma děti mít budou nebo ne. Myslím, že milující otec by asi těžko řekl, že jejich matce nebude dávat peníze, protože mu musí být naprosto jasné, že tím ty děti trpět budou, když nebudou mít jako rodina ani na jídlo (5 lidí zrodičáku nic moc teda)
Toto teda moje představa milující otce není.
Nečetla jsem celou diskusi, ale mně to přijde jako špatné citové vydírání. Vím, že je někdy těžké řešit špatnou situaci s člověkem, na kterém nám ještě zaleží, ale přijde mi, že todle by mohlo situaci ještě zhoršit
Přeju hodně štěstí, ať se situace dobře vyřeší ![]()
El-Brno píše:Wiolla píše:Myslím, že to není ani tak jenom na něm, jestli to trauma děti mít budou nebo ne. Myslím, že milující otec by asi těžko řekl, že jejich matce nebude dávat peníze, protože mu musí být naprosto jasné, že tím ty děti trpět budou, když nebudou mít jako rodina ani na jídlo (5 lidí zrodičáku nic moc teda)El-Brno píše:
Asi bych neudělala to, že bych manželovi nechala děti hladové a odešla si na mejdan a podobné, je mě těch dětí líto, té situaci nerozumí a nebudou chápat, proč nemají co jíst, proč jim v takové situaci maminka odchází,.. Je teda pravda, že pro manžela by to byla dobrá lekce, ale zvolila bych asi jiné rukojmí. Děti tě budou asi potřebovat teď mnohem víc než kdy jindy…Já bych taky neodešla od plačících dětí hladem.
Teda ale je fakt, že vycházím z toho, že můj manžel má zájmy dětí a jejich duševní pohodu nade vše. Takže i kdybychom byli rozhádaní na smrt, tak by se snažil děti od tohoto uchránit… Je to prostě milující otec, nevím, co víc si pod tímto pojmeme už představit.Udělala bych to tak, že bych mu je doma odpoledne nechala, řekla, že jim má večer dát večeři, ale že musí jít nakoupit, že doma nic není.
A pak je to na něm, jestli dětem způsobí trauma a nebo ne (resp. já bych počítala s tím, že nezpůsobí (zvlášť když zakladatelka píše, že je milující otec), že bude neskutečně nasranej, ale vyrazí s dětmi nakoupit a bude včas vařit večeři).
Toto teda moje představa milující otce není.
No vidíš to, to máš samozřejmě pravdu!!! Takže beru zpět, protože toto milující otec není, to si jen zakladatelka nalhává… ![]()
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale jen k dotazu.
Samozřejmě to udělat lze. Podat žádost o rozvod (sepsat ji je celkem jednoduché) a pak ji stáhnout, ale…
Zamyslela bych se nad tím. Máte krizi a manžel žije v zaběhnutém stereotypu, který ho zřejmě v tom manželství drží. Vím že stereotyp není moc, ale nikde není psáno že se to nemůže zlepšit a někdy je stereotyp a zvyk ten nejsilnější základ vztahu. Ono udělat ten krok je hrozně obtížné, ale co když on taky přemýšlí jestli v tom pokračovat nebo ne a teď od tebe ta žádost domů příjde. Ty to uděláš pro zkvalitnění vztahu, ale on to příjme jako impuls rozseknutí nějakého těžkého období, problému a zareaguje přesně naopak. Bude s tím souhlasit a v konečné fázi bude rád že jsi to udělala protože on se jen odhodlával a přemýšlel nad tím.
Nikdy nevíš co se tomu chlapovi honí hlavou, řekneš si, má mě jistou, beze mně by být nechtěl… ale nikdy neříkej nikdy.
Trošku odlišný příklad kamarádky, taky měla chlapa který by si ani polívku neohřál. Měli krizi a ona to vyřešila tím že když jednou přišel z práce domů, byla odstěhovaná. Týden čekala kdy se ozve, ale on nic, tak se mu ozvala sama co teda bude dál (už tím obrátila celou věc naopak) a on jí řekl, že pořád v tom vztahu čekal kdy se to zlepší, sám by se s ní nerozešel protože na sebe byli zvyklí a měl ji rád, ale v konečné fázi je vlastně dobře že to rozsekla ona protože tak pochopil že by to asi jinam nevedlo. Ona to pak zkoušela všelijak aby to dali dohromady, ale on už spíš hledal jinde a po nějaké době našel. Ono, řešit krizi takhle radikálně, to bych asi nedělala…
Jo a co jsem tak zběžně pročetla, nedělala bych ani to, že bych nechala děti jemu a šla se bavit nebo podobné věci. Protože on pak natruc může udělat totéž a když si pak budete pořád dokola dělat naschvály, tak to krizi ještě prohloubí než rozpustí.
To je můj názor.
Popravě řečeno, strašit rozvodem je hra na tenkém ledě. Nevíš co se mu honí hlavou a nenapsala jsi z čeho ta krize pramení… Je dost možné, že na to právě čeká, až tenhle krok uděláš… Důležité je, uvědomit si původ a příčinu, pak se nechá „napravovat“… Nepojízdné auto taky nepůjdeš dát hned do šrotu, když nevíš jak na tom je… Prapůvod krize můžete být i banalita…