Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, ve 38.tt se nam narodilo vytouzene miminko, krasny chlapecek, snad nevadi ze sem ted pisu, kdyz nektere jste cerstve ztratily.. je to pro povzbuzeni, ze i po nestesti, ktere nas potkalo, zas je a bude lip.
Co se tyce dalsich snah o otehotneni po konci tehotenstvi ve druhem trimestru, po svych zkusenostech doporucuji spis nespechat a dat se fyzicky dobre do poradku, i kdyz vim, ze psychika nekdy vola po spechu. My jsme cekali vic mesicu, ale telo dostalo dvema tehotenstvimi zabrat a po porodu s vice komplikacemi nejsem zatim v poradku. V cim lepsim zdr. stavu a kondici pujdete dal, tim lip.
Prisla jsem o druhe mimi ve 14 tt, ale neumim si predstavit ted ve 23tt prijit o 2 k tomu, hlavne psychycky je treba se z toho dostat. Placu, protoze mi Vas je silene lito, ale mela jsem strach a nechtela ani 2,tak je normalni, ze se bojite. Pokud deti nemate vubec, tak ty 3 mesice se doporucuji a pak Vam moc budu drzet pesticky. Vyrovnate se s tim lepe zase tehotna. DRZTE SE.!! ![]()
Zdravím, potratila jsem dvakrát, poprvé ve 20tt, po druhé v 11tt. Snažit jsme se začali pokaždé téměř ihned (1 cyklus vynechání, protože u mě šestinedělí trvalo většinou dva týdny jenom
jenže ono to nešlo, poprvé to byly dva roky, pak jiný partner a s tím až po tři čtvrtě roku (10 cyklů) se to podařilo (u prvního to bylo na první pokus
. Doktoři mají různé názory, nejvíc se mi líbil ten, že mám mít sex tak, jak budu mít chuť, a pokud se to má povést, tak se to i povede. Držím palce!
@Jule Je mi to moc lito, hodne sil
Ja jsem prisla o miminko ve 20.tydnu. Doporucili mi pockat 3 mesice, a pak jsem hned otehotnela znovu. Driv bych to neriskovala. Utece to jako voda, neboj se. Nejde zapomenout, ale preboli to. Pomohl mi sport, moji pejsci a samozrejme manzel. Preji ti, aby ses co nejdrive radovala z narozeni miminka ![]()
Je mi to moc líto
čtu to a bulím u toho, mě se to stalo před šesti měsíci a pořád to bolí
všude na netu hledám proč???ale asi se to nikdy nedozvím
@mirkula píše:
Je mi to moc lítočtu to a bulím u toho, mě se to stalo před šesti měsíci a pořád to bolí
všude na netu hledám proč???ale asi se to nikdy nedozvím
Nepremyslej nad tim, nejitri to. Ja jsem si rikala, ze to tak asi muselo byt. Kdyz se ti bude chtit plakat, vyplakej se. Kdyz o tom budes chtit mluvit, mluv o tom. Ale hlavne nedavej vinu sobe, protoze ty za to opravdu nemuzes. Takovy uz je zivot, priroda, tezko rict
![]()
@mirkula píše:
Jasně, že to potřebuješ ze sebe dostat, tak dlouho o tom povídat, psát, třeba i malovat, až bude smutek menší, menší a pak zmizí úplně. Jednou to přijde, uvidíš. Přeji, aby ses brzo dočkala krásného, zdravého miminka.
Ahoj holky tak porad procitam diskuze a je mi strasne smutno…13/9 jsme prisli o miminko mel to byt kluk a byla jsem na konci 23tt. Zazila jsem dva nejhorsi dny v mem zivote…a co se tyka toho porodu to bylo strasny…mela jsem bolesti 17h a pak uz mi nezabiral ani epidural nic…takze to bylo opravdu vycerpavajici…jelikoz se mi pridala jeste tromboza do lytka tak jsem si musela pichat injekce do bricha i kdyz doktori vedeli ze mam trombofilii uz do roku 2010. U me byla pricina ze se mi oddelila placenta a ja zacala strasne krvacet…porad si rikam ze me meli vice hlidat a pichat injekce do bricha jsem si mela uz davno…nemuzu se stim stale vyrovnat…kazdy den na toho naseho drobecka myslim a myslet nikdy neprestanu…jelikoz jsem ted presla misto injekci na warfarin nemuzu otehotnet-riziko potratu a vad, tak je to cekani strasny…jeste jsem v sestinedeli ale doufala jsem ze do vanoc to zkusime a treba to vyjde ale warfarin musim brat min.tri mesice…jeste me napadlo se domluvit na hematologii jestli bych si nemohla znova pichat injekce-docela jsem si na ne zvykla a tim padem to zkusit uz treba na konci listpadu…mate s tim nekdo zkusenost? to cekani je strasny…chtela bych se uz taky znova radovat i kdyz vim ze to bude strasne tezke a stresujici aby se zase neco nestalo…vsem preji at se dari a kazdemu trochu toho stesticka… ![]()
Bajco- 3 mesice utečou jako voda- ted se ti to nezda, ale je to tak, vim to…bohužel… prisla jsem o miminko 3×-ve 24,20 a 22 tt
a zatím nemam porad zadne a ani nejsem tehotna…
3mesice nejsou nic…to vydrzis
telo se da trosku do poradku, srovna se ti MS a pak to zkusite znovu…
moc ti i ostatním drzim palce
@Pucinka007
ted jsem cetla tvůj denicek
![]()
drz se…jasan ze clovek musí jit dal a vydrzet…ale jak to vse dopadne
kdo vi, ale nevdavej se -posilam hodne sil ![]()
jinak jsem cetla ze jsi hodne nemocna…co se zkusit zamerit nejdriv na tento problém…kdybys chtěla pisni SZ ![]()
drzim palce at je zase lepe
Ahojky…ted v patek se mi dostavila MS presne po 28 dnech od toho vseho…tak jsem rada i kdyz je to hodne hodne silne…ale i tak doufam ze je tam vse v poradku kdyz to prislo tak presne…bojim se trochu i kvuli te tromboze v noze protoze ta muze mizet klidne i rok a pak neni dobre otehotnet…me rekli ze jsem to sice nemela v hlavnich zilach takze to snad nebude tak hrozny a do tech 3 mesicu to bude pryc protoze dyl cekat nechci…
beru kyselinu listovou a zkusim zkonzultovat i ten kontryhelovy caj i kdyz ja bych ho nemela protoze u warfarinu se nesmi vitamin K a ten je v bylinkach taky…
uvidime…ted v patek jsem objednana k mistni psycholozce tak budu rada kdyz mi taky trochu poradi a pomuze. je to porad moc tezke a bojim se strasne vanoc a toho kdy jsem mela mit termin porodu myslim ze to nebude jednoduche to zavladnout…zase ta prazdnota…jinak jsem mluvila uz asi se dvema lekari (moje teta a pak jeste jedna pribuzna) a vsichni mi tvrdi ze jsem si injekce mela pichat diky trombofilii uz od zacatku…vsichni si mysli ze je to kvuli tomu a to me strasne boli ze jsou nekteri doktori neschopni a clovek musi prijit o miminko aby se opravdu neco delo
nikdo z nich hematolog nebo gynekolog nerekne ten to udelal, ten za to muze ale radeji reknou to se tak nekdy proste stava…tak co je lepsi?
mohla jsem byt v poradku a miminko taky…strasne nam chybi… ![]()
@Jule píše:
Ahoj holky, čekali jsem jednovaječné dvojčátka. Celé těhotenství jsem měla bez problémů. Ve 21tt jsme byli na genetickém ultrazvuku a vše v pořádku. Ve 24tt mi na kontrole oznámili,že obě děti jsou bez srdeční činnosti. 11.4. mi vyvolali potrat a provedli revizi děložní dutiny. Nejhorší den mého životaJsou to už tři týdny a nějak se z toho nemůžu dostat. Jediné ,co si teď přeju, je znovu být těhotná. Chtěla bych se vás zeptat, jestli má někdo z vás podobnou zkušenost a hlavně za jak dlouho jste se začali znovu snažit? Doktoři v nemocnici mi doporučili 3-6 měsíců počkat. V téhle chvíli je to ale pro mě nepředstavitelně dlouho. A mám taky strach,že mě to potká znovu. Předem moc děkuji za vaše rady.
Janča
Nechci Vám nic připomínat, jen bych se ráda zeptala, lékaři neodstraňuji tyto mininka chirurgicky? Musíme prodělat klasický porod? Děkuji a snad se nezlobíte.
Ahojky, vetsinou je to timto zpusobem…
po 12 tydnu uz to jinak nejde…je tam jeste moznost cisarskeho rezu ale to bych nedoporucovala…co se tyka psychiky mozna lepsi ale jsou tam vetsi rizika toho ze to pak nepujde znova…rikaji po cisari cekat az rok a jeste ke vsemu se tam muze treba neco pokazit…je proste lepsi si to vytrpet ale prirozene…ja to mela tak ze jsem prisla o miminko ve ct 12/9 a 13/9 me rano napichli plodovou vodu a na to tam vstrikli vyvolavaci injekci…nez jsem dojela na pokoj to bylo 9hod rano zacaly bolesti…po hodine me museli napichnout epidural protoze to byly sileny bolesti…zaroven jsem dostavala infuzi s tekutinou na vyvolani porodu a zaroven epidural na bolest…navecer uz mi epidural nepomahal ani nahodou v bolestech jsem byla cca do 2hod pak jsem porodila…byla jsem uz tak vycerpana ze si toho moc nepamatuju ale to ja jsem miminko citila na stehnech si pamatuju…je to strasna bolest ale jak rikam lepsi si to vytrpet prirozene nez pak tak dlouho cekat a bat se jestli je vse ok…cisare u tohoto nechteji moc delat snazi se vyckat co nejdele…mas stejny problem? ceka te neco takoveho ze se na to ptas? neboj se urcite to zvaldnes…jak se rika…tohle se stava jen lidem ktere maji dano to zvladnout a vyrovnat se s tim…no co jineho nam taky zbyva…ale pak je pozitivni to ze se clovek muze tesit na dalsi snazeni…hodne hodne stesti vsem… ![]()
@Bajca3 píše:
Ahojky, vetsinou je to timto zpusobem…po 12 tydnu uz to jinak nejde…je tam jeste moznost cisarskeho rezu ale to bych nedoporucovala…co se tyka psychiky mozna lepsi ale jsou tam vetsi rizika toho ze to pak nepujde znova…rikaji po cisari cekat az rok a jeste ke vsemu se tam muze treba neco pokazit…je proste lepsi si to vytrpet ale prirozene…ja to mela tak ze jsem prisla o miminko ve ct 12/9 a 13/9 me rano napichli plodovou vodu a na to tam vstrikli vyvolavaci injekci…nez jsem dojela na pokoj to bylo 9hod rano zacaly bolesti…po hodine me museli napichnout epidural protoze to byly sileny bolesti…zaroven jsem dostavala infuzi s tekutinou na vyvolani porodu a zaroven epidural na bolest…navecer uz mi epidural nepomahal ani nahodou v bolestech jsem byla cca do 2hod pak jsem porodila…byla jsem uz tak vycerpana ze si toho moc nepamatuju ale to ja jsem miminko citila na stehnech si pamatuju…je to strasna bolest ale jak rikam lepsi si to vytrpet prirozene nez pak tak dlouho cekat a bat se jestli je vse ok…cisare u tohoto nechteji moc delat snazi se vyckat co nejdele…mas stejny problem? ceka te neco takoveho ze se na to ptas? neboj se urcite to zvaldnes…jak se rika…tohle se stava jen lidem ktere maji dano to zvladnout a vyrovnat se s tim…no co jineho nam taky zbyva…ale pak je pozitivni to ze se clovek muze tesit na dalsi snazeni…hodne hodne stesti vsem…
Děkuji, ne zatím plod žije, ale má nízkou váhu na své stáří, ale doktor říkal, že to není vážné, že přibere později. Taky Ti přeji hodně štěstí, doktoři jsou mrchy, přejdi k jinm než jsi byla předtím. ![]()
Bajca- to ze mas trombofilii neznamena, ze ti hnedka daji heparin na redeni krve…jde spis o to ze bys během tehu mela chodit na pravidelne kontroly na hematologii, nebo do trombo centra a az podel vysledku ti injekce bud daji anebo ne…nedavaji je automaticky…
psycholožka je dobry napad- snad ti to pomuze ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.