Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Vlcimlha píše:
@Keyllah zajímavé, že jsou plné zprávy lidi, kteří nemají v půlce měsíce co jíst, i když jsou na to dva. Že je spousta lidí místo práce na dávkách.
Ja ne.
Nesosám stát, nechodím žebrat, nefetuji, nepiji, ještě živím zvíře, nemám jednu práci, beru i brigády.
A jsem špatná? Ale chápu, je lepší tak nějak do někoho rýpat a šít…jestli to udělá radost, prosím.
Z toho si nic nedělej, spousta lidí prostě není schopna překročit svůj stín, dokud o něj nezakopne do bláta. Jak jsem psala, držím palce.
@greenapple píše:
Nemálo lidí žije od výplaty k výplatě, nemají možnost si z platu našetřit, často mají známé a přátele ve stejné sociální skupině. Rodiče můžou být v důchodu a být rádi, že se sami uživí. Třeba je i podporuje, a proto nemá našetřeno. Nevíme, kolik zakladatelce je, takže netušíme, kolik času vůbec měla na to, aby si zvládla našetřit nebo něco tzv. hodnotného koupit. Nevím, jestli všichni, kteří tady zakladatelku odsuzují, někdy zkusili hledat další práci, respektive brigádu k práci. Zaměstnavatelé zrovna neskáčou po někom, kdo má čas jenom o víkendu nebo po večerech. Pochopila jsem to tak, že zakladatelka jednak pracuje, jednak má nějakou brigádu o víkendu. Je to málo? Možná očekává, že by v takové situaci nemusela mít starost o to, jestli bude mít co jíst, a nemusela by mít jedinou možnost bydlení, a to s někým cizím v rozděleném bytě a naprosto bez soukromí. Možná čeká, že když se snaží, tak se to někde odrazí.
ano, to by ale mělo, že? A pokud ne, tak bude někde chyba-) možná drahý nájem? zbytečné utrácení? mě jen trochu zaráží, že zdravý dospělý člověk nemá finanční rezervu ani na měsíc, nemá za svůj život nic, co by mohl prodat (ať už jakoukoli elektroniku, oblečení atd.) a nemá ani rodinu ani kamarády, co by mu půjčili na trochu jídla
takhle reálně přece nejde delší dobu žít, buď musí zvýšit příjem nebo snížit výdaje -) odstěhovat se do levnějšího, vzdělávat se, najít si lépe placenou práci, přestěhovat se za prací atd…vždyť je to zdravá dospělá ženská bez dětí, bez přítele, bez omezení, kdy jindy má možnost vše změnit? zapracovat na sobě? něco změnit? s chlapem, dětma, už vše půjde jen hůř a hůř…
@ontarova.stara píše:
Vubec se nenavazim do zakladatelky, chapu, ze kdyz ji ex vysplouchl s najmem, nema to lehke. Ale i me prekvapuje, ze nema v okoli nikoho, kdo by ji pujcl dve tri stovky, aby ten tyden prezila. Kamarady, kolegy, sousedku, pribuzne…Pokud nikdo nema zbytne dve stovky, je to tragedie, nebo proste nemaji dobrou zkusenost.Příspěvek upraven 01.08.22 v 13:41
Tak ony ty peníze se taky musí někdy vrátit, že? Pokud je ve špatné situaci, tak třeba netuší, kdy a jestli by to zvládla, a bojí se, aby se pak do dluhů nezamotala. Proto tady nabízí výměnou věci, které má a může si dovolit je postrádat.
@greenapple píše:
Z toho si nic nedělej, spousta lidí prostě není schopna překročit svůj stín, dokud o něj nezakopne do bláta. Jak jsem psala, držím palce.
Spousta lidi a nenavazim se do zakladatelky je financne negramotna, delala jsem jako dobrovolnik v charite a opravdu, dospely lide, kteri nevyjdou, tech je hafo, ale minimum bylo tech, kteri jsoi na tom jak zakladatelka, proste dela neco spatne a musi to resity kin to bydleni, to je velky kamen urazu. U vetsine lidi kdyz se kouknes na prijmy a vydaje vzdy neco pokulhava. Kolik je rodin co nemaji na skolni obedy, ale zajimave ze na cigarety se v rozpoctu penize najdou. takze ne, ja nejsem extra v tomto empaticka..zakladatelka osala, ze byla pres tydnem na plazme, ze proto nemuze ted, fostaka 700 kc a uz je nema, litacku psala ze jeste ma, tak na co to potrebovala? Proc nenakoupila trvanlive levne potraviny, aby teda tech 14 dni vysla, brambory, mrkev, kecup, levne testoviny, cinske polevky atd…za 700 se da udelat nakup a vyjit s tim 14 dni jedna osoba, byt holt to nebude kdovijak zdrave, ale da se s tim prezit, pise, ze ma jen par potravin doma..
Mě tady hlavně překvapuje ten rozpor mezi celkem kultivovaným projevem a argumentací, evidentní finanční negramotností a zároveň odmítnutím pomoci (psala někomu z vás SZ?)
Jako pokud se ti, zakladatelko, příčí napsat číslo účtu, kam by ti každá, která chce, poslala pade, tak já ti klidně koupím chleba a pár jogurtů, ale nevím, proč to tak komplikovat.
@unuděná píše:
Mě tady hlavně překvapuje ten rozpor mezi celkem kultivovaným projevem a argumentací, evidentní finanční negramotností a zároveň odmítnutím pomoci (psala někomu z vás SZ?)Jako pokud se ti, zakladatelko, příčí napsat číslo účtu, kam by ti každá, která chce, poslala pade, tak já ti klidně koupím chleba a pár jogurtů, ale nevím, proč to tak komplikovat.
Tak jako ja se takhke jednou setkala s panem, co to zkousel podobne a penize na ucet nechtel, ore byl v minusu, chtel osobne predat veci, neco na sebe, pry pro deti a pak osobne zkousel at mu dam penize na ruku, ja uz neverim nicemu a nikomu..
Nevíme, jak se do této situace zakladatelka dostala, proč nemá našetřeno a podobně… Je možné, že zakladatelka rodinu nemá, co třeba takové děti z dětských domovů? Její situaci fakt neznáme. Zastávám názor, že člověk by měl mít nějakou rezervu. I když jde do něčeho dražšího, jdu do toho až ve chvíli, kdy mám něco bokem, pro strýčka Příhodu.
Ale měla jsem takového kolegu. Žil s mámou, pomáhal jí živit a dostal se do dluhů a insolvence. Dělal u nás na směny, plat prostě základ. Měl psa, udělal by pro něj všechno. Měl i své koníčky, jednou za čas si prostě udělal radost třeba tím, že si koupil sazeničky rajčat, nebo knihu. A prostě se jednou za čas stalo, že přišel, a poprosil o nějakou stovku dvě, že do výplaty nevyjde. A to byl opravdu člověk, který fakt platil, žil „levno“. Ano, mohl si odpustit ty knížky (půjčit si v knihovně…), ale jaký by ten život byl, bez malých radostí?
Mě osobně by asi bylo hloupé, jít za kolegy a prosit o peníze. Když za mnou ten kolega přišel poprvé, taky mi to bylo divné a trochu nepříjemné. A třeba nemá ani ty kamarády (vzhledem k práci a brigádám na ně třeba vůbec nemá čas), a já osobně bych ani kamarády neprosila. Mě bylo trapně i příteli jeden čas přiznat, že jsem vyšla tak tak (kupovala jsem si dioptrické brýle) a poprosit ho, ať za mě cvakne něco, že vrátím.
@PAN66 No jasně, ale pokud holky píšou, že nejsou z Prahy, ale pošlou rády peníze, tak by přece byla sama proti sobě, když odmítá. Jídlo posílat nebudou, tak si musí vybrat, zda chce umořit dluh na kontokorentu nebo nic ![]()
@unuděná Já zprávu ještě nedostala. A to jsem nabízela i potraviny… ![]()
@adamcoka píše:
Nevíme, jak se do této situace zakladatelka dostala, proč nemá našetřeno a podobně… Je možné, že zakladatelka rodinu nemá, co třeba takové děti z dětských domovů? Její situaci fakt neznáme. Zastávám názor, že člověk by měl mít nějakou rezervu. I když jde do něčeho dražšího, jdu do toho až ve chvíli, kdy mám něco bokem, pro strýčka Příhodu.Ale měla jsem takového kolegu. Žil s mámou, pomáhal jí živit a dostal se do dluhů a insolvence. Dělal u nás na směny, plat prostě základ. Měl psa, udělal by pro něj všechno. Měl i své koníčky, jednou za čas si prostě udělal radost třeba tím, že si koupil sazeničky rajčat, nebo knihu. A prostě se jednou za čas stalo, že přišel, a poprosil o nějakou stovku dvě, že do výplaty nevyjde. A to byl opravdu člověk, který fakt platil, žil „levno“. Ano, mohl si odpustit ty knížky (půjčit si v knihovně…), ale jaký by ten život byl, bez malých radostí?
Mě osobně by asi bylo hloupé, jít za kolegy a prosit o peníze. Když za mnou ten kolega přišel poprvé, taky mi to bylo divné a trochu nepříjemné. A třeba nemá ani ty kamarády (vzhledem k práci a brigádám na ně třeba vůbec nemá čas), a já osobně bych ani kamarády neprosila. Mě bylo trapně i příteli jeden čas přiznat, že jsem vyšla tak tak (kupovala jsem si dioptrické brýle) a poprosit ho, ať za mě cvakne něco, že vrátím.
Ja osobne bych radeji pozadala kolegu, ktereho znam, nez cizi lidi na netu.
@ontarova.stara píše:
Ja osobne bych radeji pozadala kolegu, ktereho znam, nez cizi lidi na netu.
Mě osobně by to asi ani nenapadlo se obrátit na internet.
A víte co? Pokud je to mimořádne a výjimečně, což u zakl. vypadá, že je slušná a normální, asi bych raději žádala anonymně a doufala, než osobně své známé a přiznala, že nezvládám a pak se se mnou kvůli jednomu měsíci táhla roky nálepka „socky“.
I Fb je už příliš osobní a vidí to známí…
Prostě mimořádka.
Zakladatelkou, do zprávy prosím adresu nebo číslo účtu, něco bych poslala…
Nebyla jsem zde přes hodinu a půl, protože nejsem nonstop na telefonu.
S někým z reagujících jsem se spojila a domluvila, nerozumím těm reakcím, že mi je něco zatezko apod, to není.
Vubec se nenavazim do zakladatelky, chapu, ze kdyz ji ex vysplouchl s najmem, nema to lehke. Ale i me prekvapuje, ze nema v okoli nikoho, kdo by ji pujcl dve tri stovky, aby ten tyden prezila. Kamarady, kolegy, sousedku, pribuzne…Pokud nikdo nema zbytne dve stovky, je to tragedie, nebo proste nemaji dobrou zkusenost.
Příspěvek upraven 01.08.22 v 13:41