Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Inaris píše:
Obecně se dá souhlasit, nicméně pořád platí to, co bylo napsáno přede mnou @inkakřivák . Lidi se mají starat o svoje děti, a ty zase o svoje děti. Primární povinnost není, aby prarodiče suplovali neschopnost rodičů a přizpůsobovali svoje plány jejich (mnohdy líným a pohodlnickým) záměrům. Oni už jednu generaci lidí „odchovali“, pak je řada na mladých.
Aby bylo jasno, taky hlasuji pro dobré vztahy na všech stranách. Ale není možné, aby si mladí mysleli, že si pořídí děcko a rodiče budou skákat, jak se to těm mladým hodí.
To určitě, ale ty mluvíš o nějakém extrému - neschopní líní rodiče, co očekávají non stop pohotovost prarodičů. I takoví jsou, ale to asi nebude případ zakladatelky a většiny. To bude menší skupinka těch špatně vychovaných.
Prarodiče přece nemusí hlídat pořád, stačí, když vypomůžou v nouzových situacích a s vnoučaty si budou ten vztah budovat alespoň občasným trávením času. A mladí jim vypomůžou třeba s nákupy, opravami, větším úklidem atd. My to tak v rodně máme a připadá mi to fajn.
Co je nenormálního na tom očekávat nějakou pomoc od rodičů při péči o vnoučata? V rodině si snad mají pomáhat. Dneska se pořád razí heslo, jak prarodiče pomáhat a hlídat nemusí. Nikdo nic nemusí
Každý se ohání dobou minulou a v té nebylo normální, aby prarodiče svým dětem s vnoučaty nepomáhali. Já ‚očekávám‘ od mých rodičů pomoc s dítětem, oni zas naopak od nás očekávají pomoc při práci kolem baráku, při hlídání psa během jejich dovolené
Nepřijde mi na tom nic divného nebo neslušného. Sama mám babičku, která se v péči o nás nikdy nepřetrhla, nehlídala, nepomáhala. V dospělosti ji navštěvuji pouze ze slušnosti, vztah k ní nějak nemám a nikdy jsem neměla.
Já tě zakladatelko chápu, taky jsem měla první šestinedělí docela perný. Ale pomoc žádná. Manžel věčně v práci, dovolenou nedostal, navíc víkendové pohotovosti. Naši v práci, tchýni mimina neberou. Občas mi pomohla moje babi - chovala malou třeba a já něco rychle udělala.
druhý šestinedělí bylo lepší, malej neměl prdy, kojení šlo víceméně samo.. ale zase ve 3týdnech malého muž zkolaboval a byl v nemocnici na transfuzích. A já doma sama s dětma, babi už neměla tolik sil - ale chodila za dětma, naši v práci, tchýně v práci. Musela jsem sama všechno, i štípat dříví. Nakonec teda po 2dnech došel txhán a naštípal mi do zásoby.
No a hlídání? Skoro žádný. Na noc byla dcera v 6,5letech 2×, vzala si ji moje sestra k našim, ale malého jsem měla doma, byl mimino. S manželem jsme sami nikde nebyli už pár let, nedejbože někde večer a na víně, v kině. Naposledy jdyž byly malé 2roky tak kino a před 3mi týdny vybrat obklady do koupelny. Jinak všude s dětmi.
Ne že by mě to občas neštvalo, ale jsou to naše děti, tak se musíme my postarat.
Jediný, co mě fakt štve, že jsem ještě ve zkušebce a už jsem byla 3× na OČR, jen čekám, jestli si mě nechají nebo půjdu. Ale jinak t bohužel udělat nejde, manžel je taky ve zkušebce a rodiče nás obou pracují.
Jen dodám, že prarodiče mají děti moc rádi a děti je, občas zavolají, vídáme se…
@karinka píše:
Povinnost pomoct? To jako vážně? Ona si svoje děti odchovala a ty jsi přece dospělá, tak nechápu, jak toto můžeš napsat. Asi tě moc nevedli k samostatnosti. Ja toto třeba nedokážu pochopit. Já nevyžaduji pomoci ani od své mámy ani od tchýně, i když by obě chtěly hlídat. Děti jsem tahala všude sebou. Střídali jsme se s manželem, já šla na noční a on hlídal. Upřímně, mě taky neberou malé děti, kromě mých. Děti, od bráchy jsem brala taky jinak, než svoje děti, takže vím, že vnoučata budu sice milovat, ale bude je brát taky jinak, než svoje děti.
Mohu se zeptat jak resite u dětí prázdniny a nemoci? Hlavně když byli malé. Nemyslim to jako rypani, opravdu mě to zajímá. Za pár let budu toto řešit taky. Pořád přemýšlím co za práci. Můj dělá do půl páté, má 20 dní dovolenou. Noční by nebyli špatné ale vůbec nevím jak pokruju prázdniny a nemoci. Prazdniny jsou každou chvilku a tábory jsou taky dost drahé. Tím dovolenou nepokryji. Pořád nad tím přemýšlím jak to zvládneme bez pomoci.
@kacka52 píše:
Co je nenormálního na tom očekávat nějakou pomoc od rodičů při péči o vnoučata? V rodině si snad mají pomáhat. Dneska se pořád razí heslo, jak prarodiče pomáhat a hlídat nemusí. Nikdo nic nemusíKaždý se ohání dobou minulou a v té nebylo normální, aby prarodiče svým dětem s vnoučaty nepomáhali. Já ‚očekávám‘ od mých rodičů pomoc s dítětem, oni zas naopak od nás očekávají pomoc při práci kolem baráku, při hlídání psa během jejich dovolené
Nepřijde mi na tom nic divného nebo neslušného. Sama mám babičku, která se v péči o nás nikdy nepřetrhla, nehlídala, nepomáhala. V dospělosti ji navštěvuji pouze ze slušnosti, vztah k ní nějak nemám a nikdy jsem neměla.
Moji rodiče hlídali děti od bráchy věčně a dnes je ta vnoučata navštíví tak max. 4× do roka a to bydlí jen o pár km dále. Děti byli s prarodiči moc rádi a dnes je vidí párkrát do roka
@Bábrdl píše:
@warita Já myslím, že v rodině by si lidi měli pomáhat.Připadá mi to jako přirozená věc. Chápu, že zabolí, když to nevychází.
dekuju, moc si vazim tvych slov ![]()
@karinka No samozřejmě, že to není pravidlem. Nic v životě nejede podle šablony. Já to tak zažila a mám to tak. Teď to zas zažívám z druhé strany, kdy tchyně není žádná aktivní a pečující babička, tak jsem sama zvědavá, jak se s tím dcery jednou poperou.
Já mám momentálně pár dní do porodu a tchyně stejně nepomáhá. Dceru viděla dnes, po 5 týdnech.
@kacenka8 píše:
Mohu se zeptat jak resite u dětí prázdniny a nemoci? Hlavně když byli malé. Nemyslim to jako rypani, opravdu mě to zajímá. Za pár let budu toto řešit taky. Pořád přemýšlím co za práci. Můj dělá do půl páté, má 20 dní dovolenou. Noční by nebyli špatné ale vůbec nevím jak pokruju prázdniny a nemoci. Prazdniny jsou každou chvilku a tábory jsou taky dost drahé. Tím dovolenou nepokryji. Pořád nad tím přemýšlím jak to zvládneme bez pomoci.
Úplně v pohodě, jak jsem psala, dělám v hotelu na recepci a to pouze noční služby. Dělám 12 hod služby, takže to vychází na cca 15 služeb za měsíc. Já odcházím v 18.30 do práce a vracím se něco málo po 7 hod. Dnes je dětem 10 a 6,5 let, takže jsou dost samostatné. Bud jde manžel do práce, až se vrátím z noční nebo jsou děti hodinu samy doma, protože manžel odchází v 6 ráno do práce. Většinou ale čeká, až se vrátím a pak v práci nahrazuje hodiny. O prázdninách nebo v době nemoci je to taky v pohodě, protože, dělám max. 2 noční za sebou (kromě víkendu, ale to je manžel doma), takže na tu druhou noční mi stačí, když se prospím tak 3 hodiny a to si děti vydrží samy hrát už od malička. Pracuji takto už skoro 10 let a zatím to zvládáme. Já mám čas, děti vozit po kroužcích a učit se s nimi, takže nám to všem vyhovuje. Denní směny si najdu, až děti odrostou a budou schopné jezdit na kroužky samy a zvládnou být o prázdninách samy přes den.
@Inaris píše:
Zase, pořád platí, že děcko ses rozhodla mít Ty. neznamená to, že celé okolí bude skákat kvůli tomu, že něco špatně zvládáš. Ty máš manžela, to on je povinen Tě v rodičovství zastoupit, ne prarodiče.
A nějak Ině neodpovídáš na její otázky. Asi víš proč…
Těch plačících dětí je víc, nejen Tvoje. Taky jsem byla bez babiček, dcera taky měla problémy, nosila jsem ji při uspávání do jednoho roku na rukou. Nikdy mě nenapadlo vinit svoje rodiče, kteří si žili svým způsobem života, že měli být u mě a pomáhat. To by mi mát dala hašte, že jsem neschopná a nezvládám. A to jsem dostudovávala VŠ 200 km daleko.
takze vlastne z nouze cnost. Kdyz nepomahali tvy rodice, tak i ostatni to musi zvladat sami.
K Ince se uz nebudu vyjadrovat, protoze si vsimam toho, ze velice rada a nevybrane poucuje ostatni. Jeji prispevek se mne dotkl natolik, ze ani nevim, o kterych otazkach je presne rec.
Ale zpatky k tematu. Lidi se evidentne deli na dva tabory: ti co veri v rodinu a citi potrebu pomahat, kdyz je pomoc zapotrebi a ti, co si o pomoc nereknou, protoze to chteji zvladnout sami.
Od moji mamy ocekavam pomoc, kdyz ji potrebuju a v 6 ND jsem ji opravdu potrebovala a nejsem sama. Kolegyne v praci mela taky miminko s kolikou. Za ni dokonce prijela maminka az z Rumunska a zustala u ni 3 mesice a pomahala. Jiny kolega z prace prisel na meeting vycerpany tak, ze se sotva dokazal soustredit a rikal, ze maji mesicni miminko doma a ze manzelka je na odvoz do Bohnic, ale uz volal jeho mamince, at prijede pomahat, takze by to melo byt brzo OK.
Ja tolik pomoci nechtela. Myslela jsem si, ze treba mamka obcas prijde, pohlida mi malou, nebo treba i prespi, jak sama navrhovala. Nemyslela jsem si, ze se ke mne nastehuje, ja si vyvalim nohy na stul a budu pozorovat, jak se ona stara.
V mezicase se situace uz natolik zlepsila, ze zvladame s manzelem vsechno sami. Jen obcas kdyz si vzpomenu, kolik mela reci a slibu pred porodem a jak mne nechala ve stichu, tak je mi smutno. Ale jak rika manzel, je tudiz zapotrebi brat vse s rezervou a nespolehat se na nic, co ona rekne, protoze jak to vypada v realite uz vime.
jen tak na pobaveni mile damy:
mama mi tuhle rikala, ze az bude mala chodit do skolky, ze muze chodit do te skolky, jak je naproti domu mych rodicu. Pry by to dokazala zaridit.
Tak ji rikam, ze jak presne si to predstavuje, dyt ja prece ziju v Praze. To mam pred praci jet hodinu za rodici, odvest malou do skolky, jet hodinu zpatky, jit do prace a odpoledne cele jeste jednou? A mama na to rekla: ale neeee, ja myslela jako, ze pres pracovni tyden by mohla mala byt u nas a vy byste si ji pak na vikend vyzvedli.
Schvalne, kdo tomu veri?
Nechápu, proč by se měla povinně babička angažovat. Když jsem čekala (před 30 lety) dceru, tak moje mamka ještě pracovala. Nikdy bych ji neobtěžovala ani neomezovala. Teď už mám vnučku i já, ale díky zákonodárcům nepůjdu do důchodu ještě dlouho. A necítím povinnost starat se o vnouče, když se musím pořád starat sama o sebe. Hlídací babička asi zmizela v minulém století. ![]()
@warita píše:
takze vlastne z nouze cnost. Kdyz nepomahali tvy rodice, tak i ostatni to musi zvladat sami.K Ince se uz nebudu vyjadrovat, protoze si vsimam toho, ze velice rada a nevybrane poucuje ostatni. Jeji prispevek se mne dotkl natolik, ze ani nevim, o kterych otazkach je presne rec.
Ale zpatky k tematu. Lidi se evidentne deli na dva tabory: ti co veri v rodinu a citi potrebu pomahat, kdyz je pomoc zapotrebi a ti, co si o pomoc nereknou, protoze to chteji zvladnout sami.
Od moji mamy ocekavam pomoc, kdyz ji potrebuju a v 6 ND jsem ji opravdu potrebovala a nejsem sama. Kolegyne v praci mela taky miminko s kolikou. Za ni dokonce prijela maminka az z Rumunska a zustala u ni 3 mesice a pomahala. Jiny kolega z prace prisel na meeting vycerpany tak, ze se sotva dokazal soustredit a rikal, ze maji mesicni miminko doma a ze manzelka je na odvoz do Bohnic, ale uz volal jeho mamince, at prijede pomahat, takze by to melo byt brzo OK.
Ja tolik pomoci nechtela. Myslela jsem si, ze treba mamka obcas prijde, pohlida mi malou, nebo treba i prespi, jak sama navrhovala. Nemyslela jsem si, ze se ke mne nastehuje, ja si vyvalim nohy na stul a budu pozorovat, jak se ona stara.
V mezicase se situace uz natolik zlepsila, ze zvladame s manzelem vsechno sami. Jen obcas kdyz si vzpomenu, kolik mela reci a slibu pred porodem a jak mne nechala ve stichu, tak je mi smutno. Ale jak rika manzel, je tudiz zapotrebi brat vse s rezervou a nespolehat se na nic, co ona rekne, protoze jak to vypada v realite uz vime.
jen tak na pobaveni mile damy:
mama mi tuhle rikala, ze az bude mala chodit do skolky, ze muze chodit do te skolky, jak je naproti domu mych rodicu. Pry by to dokazala zaridit.
Schvalne, kdo tomu veri?Tak ji rikam, ze jak presne si to predstavuje, dyt ja prece ziju v Praze. To mam pred praci jet hodinu za rodici, odvest malou do skolky, jet hodinu zpatky, jit do prace a odpoledne cele jeste jednou? A mama na to rekla: ale neeee, ja myslela jako, ze pres pracovni tyden by mohla mala byt u nas a vy byste si ji pak na vikend vyzvedli.
Proč automaticky očekáváš pomoc? To není její povinnost. Na pomoc máš chlapa. ![]()
@Dixies Tak jao, mne take nikdo nehlida a ja taky NIC necekam. ALE predstavte si, ze jste jedine dite v okoli, ktere nedostava darky k narozeninam. Asi tak se citim, kdyz vidim, jak kamaradkam mamky a tchyne hlidaji deti. Nechci to po nich, nic neocekavam, nemyslim si, ze by neco musely, ale stejne je mi to lito. Je to tak sobecke??
@Dixies píše:
Proč automaticky očekáváš pomoc? To není její povinnost. Na pomoc máš chlapa.
uz me prestava bavit rikat, ze od rodiny pomoc ocekavam. Jeji povinnost to neni, mela by to tak citit. Rodina neni na ozdobu
@Inaris píše:
Samozřejmě s normální občasnou pomocí nebo návštěvou souhlasím, ale dnes je fůra prarodičů ještě (bohužel) v aktivním pracovním procesu a mnohdy dost daleko od mladých.
A nemyslím si, že se jedná jen o menší skupinku špatně vychovaných, naopak kolem sebe vidím, kolik mladých je nesamostatných a spoléhajících na rodiče. Ale to není podstatné. Vztah k prarodičům se nevytváří tím, jak moc pomůžou při hlídání děcka v kočáru. Ten vztah do značné míry vytvářejí právě rodiče tím, ja kse chovají a co doma o babičkách říkají.
Souhlasím s každým tvým slovem a líbí se mi tvé příspěvky i v jiných diskuzích (hlavně o psech
)
@Inaris Prosim precti si to poradne. Ja po mame nechci, aby decko vodila do a ze skolky. Male jsou 4 mesice.
Jde o to, ze mama uz zase slibuje neco, co 100% nesplni.
To je opravdu tak tezke si ten text precist pozorne? Nemam pocit, ze jsem to psala nejak zaludne a mysticky.
Cely ten napad s tou skolkou mi prijde navic ujety. Vazne nevim, co tim mama sleduje, i kdyby to nakrasne myslela vazne. Je sice pravda, ze by to mela mala defacto pres ulici a ta skolka je pekna, ale prece nebude zaparkovana u babicky a dedy cely pracovni tyden.