Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonym. Já taková jak zakladatelka popisuje byla, byla jsem jako tvůj muž. Žárlivá, o každém kroku jsem musela vědět, vše jsem hned vycítila. Měla jsem problém, ale mě osobně to nedocházelo a viděla jsem svoje rozhodnutí jako to dobré a partnerovo jako to špatné. Chtěla jsem slyšívat miluju tě často od partnera, ze začátku to bylo dobré, ale po dvou letech začali jsme se neustále jen hádat. Uvědomil si, že ho svírám láskou. A já jeho reakce brala jako podraz ke mě. Avšak to se mnou vydržel, ale hádky byly pořád. Otěhotněla jsem, hormony pak dělali ještě svoje, a už jsem i brečela, když mě „neposlechl“. Ale pořád jsem mé chování brala jako normální. Nar. dítěte jsem se změnila o 380 stupnů. Začala si uvědomovat, jaká jsem vlastně byla. Změnilo mě dítě…a ted s odstupem času své chyby uznávám, v té době jsem to brala jako normalní, prostě to bylo součást mě. Takže si myslím, že tvůj partner za své chování nemůže, prostě to v sobě má. Jsou lidé, kteří mají svůj svět jako jsem měla já. Poradit, neporadím…jen říkám osobní zkušenost.
A co myslíš, dá se s tím něco dělat? Jak přesvědčit žárlivého partnera, aby přestal s otravným podezíráním? Co by zabralo na tebe? Stokrát dokola opakovat vyznání lásky? A kdyby se tě snažil partner dostat k psychologovi, šla bys?
@Anonymní píše:
Takže si myslím, že tvůj partner za své chování nemůže, prostě to v sobě má. Jsou lidé, kteří mají svůj svět jako jsem měla já. Poradit, neporadím…jen říkám osobní zkušenost.
Tebe změnilo dítě, jak píšeš. Jsi žena = hormony + biologické nastavení v té změně hrálo roli. Ale u muže toto není. To by se partner zakladatelky musel sám aktivně chtít změnit. A to určitě nehrozí, protože on z nějakého důvodu přesně takové své chování potřebuje. A je jedno, jestli za to tzv. může, anebo nemůže. Protože důsledky pro zakladatelku budou právě takové, jak je tu na každé stránce již popsáno. Ale je možné, že to zakladatelce nebude vadit, že si to ráda nechá líbit
.
Zakladatelko, tak jsem teprv došla dom a hned letěla na pc podívat se co teda v kanclu bylo,,,
Teda, ty letenky, no, zkusila bych se jen přeptat na plány na Vánoce, jestli tarodinná sešlost stále platí ![]()
To s tím lektorem, no škoda že se to zdálo být nevěrohodné, ale kdo mohl tušit že jo ![]()
Kdoví co ten šuplík, nemá tam třeba něco pracovního co si zamyká? chodíš za ním do kanclu když tam je? že bys nějak před ním otevřela šuplík a jak by na to reagoval až se ho zeptáš co tam skrývá, co má za tajnosti před tebou a tak ![]()
Já su normálně zvědavá jak tohle dopadne a moc držím palce abys už byla doma, snad to bude brzo ![]()
@ruzovasrnka píše:
A co myslíš, dá se s tím něco dělat? Jak přesvědčit žárlivého partnera, aby přestal s otravným podezíráním? Co by zabralo na tebe? Stokrát dokola opakovat vyznání lásky? A kdyby se tě snažil partner dostat k psychologovi, šla bys?
Kdybych ted vzala sebe v té době, narovinu říkám nic nezmění. Psychiatr už vůbec ne, třeba by ho zakladatelka k němu donutila jít, ale on tam řekne svojí pravdu a věř mi, že bude znít hodně přesvědčivě. Hodně si takový lidé i domýšlí určité scenky, já to dělala, ne že bych chtěla, ale já to tak viděla svýma očima. A kdyby furt a furt opakovala že ho miluje, bude to furt a furt stejny
jakmile začne chodit za kámoškama, do posilky apod. protějšek to bude brát jako velký podraz a trojnásobně ho vráti. Nechci být hnusná, ale já si to vše zažila a ted to až vidím. Sice před partnerem tuto chybu ted neřeknu a neomluvím se, fakt se za sebe v té době, co jsem vše dělala stydím a radči žijem dál. Ale zase musím říct, že si partner na mé „scény“ trošku zvyknul. A ikdyž už taková nejsem, bojí se, že za tím bude něco jiného než dítě. Ale to vážně není, před těhotenstvím jsem jeho „podrazy“ oplácela podvadenim, mluvením o sebevraždě..Jedine, co na mě vcelku fungovalo bylo, když mi pak začal vracet mé oplácení za jeho „zrady“. Snad se v tom trošku vyznáte ![]()
To je právě ono… Pořád si říkám, že když je někdo takhle paranoidní, tak je to proto, že má sám s nevěrou zkušenosti, ví že to jde a je to hned… Někde někoho potkáš v kavárně, pokecáte, začnete si psát, pak se i vídat… Možná to sám zažil a teď si představuje, že by to takhle mohla mít i zakladatelka, proto jí tak hlídá ![]()
Ale to s tím zamčeným šuplíkem je prima nápad
Jít za ním do pracovny, až bude něco dělat, sednout si mu koketně na stůl, jakože čekám, až to doděláš… Nudím se, tak si prohlížím věci na stole, pak hrábnu jakoby mimichodem do šuplíku a ejhle - on je zamčený? Proč? Ty máš přede mnou nějaké tajnosti? Ty mi nevěříš nebo přede mnou něco schováváš…prostě použít jeho taktiku a jak by zareagoval… Řekla bych, že tahle varianta, tedy oplácet mu stejnou mincí, je lepší, než začít vzdorovat „ne, neukážu ti svůj telefon“ a podobně, to by ho mohlo jenom víc naštvat, popudit a začal by být ještě víc paranoidní ![]()
Zamknuty suplik mi nijak divny nepripada, muze tam mit nahradni klice od kancelare, ruzne PINy a tak. No, kazdopadne kdyz se zepta muze partnerovi dojit a) ze smejdila b) opravdu tam nic zajimaveho a podezreleho nema. Kazdopadne zbystri a bude mozna sledovat jeste vic.
@Anonymní píše:
Kdybych ted vzala sebe v té době, narovinu říkám nic nezmění. Psychiatr už vůbec ne, třeba by ho zakladatelka k němu donutila jít, ale on tam řekne svojí pravdu a věř mi, že bude znít hodně přesvědčivě. Hodně si takový lidé i domýšlí určité scenky, já to dělala, ne že bych chtěla, ale já to tak viděla svýma očima. A kdyby furt a furt opakovala že ho miluje, bude to furt a furt stejnyjakmile začne chodit za kámoškama, do posilky apod. protějšek to bude brát jako velký podraz a trojnásobně ho vráti. Nechci být hnusná, ale já si to vše zažila a ted to až vidím. Sice před partnerem tuto chybu ted neřeknu a neomluvím se, fakt se za sebe v té době, co jsem vše dělala stydím a radči žijem dál. Ale zase musím říct, že si partner na mé „scény“ trošku zvyknul. A ikdyž už taková nejsem, bojí se, že za tím bude něco jiného než dítě. Ale to vážně není, před těhotenstvím jsem jeho „podrazy“ oplácela podvadenim, mluvením o sebevraždě..Jedine, co na mě vcelku fungovalo bylo, když mi pak začal vracet mé oplácení za jeho „zrady“. Snad se v tom trošku vyznáte
Ufff, každopádně díky za odpověď a gratuluji k sebereflexi, doufám, že Ti vydrží ![]()
@ruzovasrnka píše:
Ufff, každopádně díky za odpověď a gratuluji k sebereflexi, doufám, že Ti vydrží
Děkuji, taky to je poprvé, co jsem se někomu svěřila a docela se mi i ulevilo
. Vydržet to už musí, a věřím, že už taková jaká jsem byla nikdy nebudu ![]()
Holky, tak jste meli pravdu a ve vsem. Ja se proste neumim pretvarovat a Marc me prectenou. Pozna na me snad vsechno. Snazila jsem se to drzet, ale proste asi se neumim usmivat, kdyz mi nekdo ridi zivot tim, ze mi lze. Do obeda jsem to jeste nejak vydrzela, ale on se me porad ptal, co je se mnou, rekla jsem mu, ze mi neni dobre, ze je mi spatne, schvlane jsem si nevzala ani antikoncepcni pilulka, abych dostala do dvou dnu menstruaci a nemusela s nim spat. Neco se ve me zlomilo, uplny blok. Citila jsem se zrazena a podvedena, ale pritom jsem si to zaridila sama. Poobedvali jsme, a ja jsem navrhla, ze bychom sli spolu nekam ven, samozrejme hned zacal, ze mi je prece zle, tak si musim lehnout, a ze pocasi je stejne spatne, (prselo). Tak jsem navrhla, ze bychom mohli jit treba do nakupniho centra na kavu a koupit nove povleceni. Samozrejme nechtel, ze mu bylo na sluzebce smutno, a ze si to musime vynahradit. A ze se pritulime a muzeme hrat karty. Jenze to uz znam, jak to dopada. Ale dobre, souhlasila jsem s tim, ze jsem rekla, ze budeme teda hrat karty, ale opravdu karty. On se zarayil, a zacal se ptat, co se mnou je. Ale ja proste nedokazala ho zase hladit a konejsit, ze nic. Proste jsem odsekla, ze nic. A on se tak strasne snazil ve me cist, citila jsem ten jeho pohled, kdyz jsem sla delat caj. Sedli jsme si a zacli hrat, chvilkama mi vycital, ze se k nemu nejak malo tulim, tak jsem mu rekla durazne, ze je mi spatne. Nacoz on oponoval, ze kdyz jsem mela naposled horecku, tak to prekazka nebyla. Tak jsem jen odvetila,, ze pro nej to prekazka nebyla. Na to on zas uplne zkoprnel, a zacal mi rikat, ze nevedel, ze mi to vadi, a ze me do niceho nutit nikdy nechtel. Ve me to penilo, chtela jsem zarvat ty me do niceho nenutis? Mela jsem takovou chut mu vpalit ty letenky, ale to bych se prozradila. Tak jsem dusila zlost a chtela jsem trochu sklidnit atmosferu, tak jsem mu rekla, jak moc dobre vypada, kdyz chodi do te posilovny a behat. Jeho reakce byla, ze ja ani chodit nemusim, ze vypadam krasne a tak dale. Tak jsem rekla, ze bych ale taky rada chodila, ze uz me nebavi slapat jen doma na rotopedu. Coz jsem touto vetou pichla do vosiho hnizda?! Najeddnou zacal, ze dneska se mu opravdu nelibi, jak se chovam, ze mam roupy. Ja jsem zacala poprve se branit, ze nebudu porad jen sedet doma. A on ze mam anglictinu, porad chodim na nejakou kosmetiku, a masaze, a ze spolu porad neco podnikame. Holky a on si porad dokola opakoval, I cant believe I cant believe, coz znamena, ze jako neveri svym vlastnim ocim. Proste byl jak opareny, chvilku v soku, chvilku v nervech, chvilku, me zas konejsil. Ja nechtela, protoze uz toho mam dost. Jasne jsem videla, ze potrebuje, abych s nim mela sex, zacal me typicky hladit ve vlasech, ja jsem mu rekla, ze bych chtela byt chvilku sama, na to jen mlcel a oci mu tekaly ze strany na stranu, jak nejakemu blaznovi. Bylo to divne. No na chvilku odesel do pracovny a prisel uz trochu uklidneny, s tim, ze mu asi chci neco rict, ze se uz delsi dobou chovam divne, ze snim NESPIM!!! Pritom s nim spim porad, kdykoli on chce. Tak se me ptal, co se deje. Rekla jsem, ze se citim, jak ve zlate kleci, a ze obcas potrebuju, taky vyrazit ven sama, holky on zase uplnene zbelal, pri te predstave. Vyletel do haly, a podle zvuku jsem slysela, ze se mi hrabe v kabelce, tak jsem vstala, ze co dela. On ze nic, tak jsem mu tu kabelku vyrvala z ruky, s tim, ze je moje! at mi do ni nesaha. A on zacal, ze mi ji ale koupil on a snazil se mi ji vzit. Ja jsem uplne nechapala, zacal rvat at mu okamzite ten telefon ukazu, ze mam typicke priznaky chovani devky! Tak v tu chvili jsem se neovladla a vrazila mu facku, a on mi ji holky beze vseho vratil!! Ja zustala stat jak oparena, protoze se mi z toho zatmelo pred ocima. Vubec jsem necitla smutek nebo litost, ale jen nenavist a zlost. On samozrejme taky zustal stat, tak jsem si vzala kabelku, a odkracela do loznice, s tim, ze jsem mu rekla, ze skoncil a zamkla jsem se tady. On pak asi za 15minut zacal tukat na dvere, klasicky scenar, ktery vsechny znate, omluvy, sliby, prosby. Ja nerekla ani slovo, do doby, nez se snazil ty dvere vyrazit? Strasne do nich mlatil. Tak jsem mu rekla, ze nevylezu ven, dokud on neodejde z baraku a at se nevraci driv,, nez v deset a nepocita s tim, ze bude spat v loznici. Tak odesel a od te doby mi chodi jedna sms za druhou, porad volal, takze jsem si vypla telefon a pisu vam a bulim tady. Tak strasne bych chtela zavolat mamce nebo segre, ale to by bylo sobecky, budit je v noci a strasit je. Uz ani nemam nad cim premyslet, jen jak odtud odejit, jenze se bojim, jak to udelat. Pretvarovani mi moc nejde. Bojim se, co bude, az prijde domu. Kdyby alespon musel do prace, ale zitra je nedele, a bude doma. Muzu si za to sama, ze jsem byla blba.
Holky, nevite jak zamknout diskuzi? Ja se bojim, aby treba nekdo z cech me v tom nepoznal, vzhledem k tomu, ze jsem uvedla prave jmeno i mesto. A taky by ubylo tech zvedavych jen na to, kolik facek jeste dostanu.
Dekuju moc, ze alespon vam se mohu vypsat.
Jinak bych se asi zblaznila. Kez by jeste nebyl ten casovy posun a ja vedela, co ted presne udelat, az se vrati. Snazim se racionalne uvazovat. Ale nevim, kam jit, co delat. Odejit do hotelu nemuzu, urcite by me nasel podle karty, kdyby chtel. Ziju s nim dva roky, ale nedokazu vubec predvidat jeho reakci.
Co jsem si navarila, to mam. ![]()
Omlouvam se, ze to nema hlavu a patu. Jsem rozrusena z toho vseho.
Holka, drž se! Umím si představit, jaký děs teď zažíváš. Nemůžeš jít dočasně bydlet třeba ke kamarádce, než si najdeš jiné bydlení? Jinak mobil doporučuju vypnout, teď ti ještě chodí omluvy, kňourání a sladké řečičky, za chvíli už to budou jen nadávky a výhrůžky…
Holka, ted uz fakt asi neni na co cekat…pri prvni prilezitosti az budes doma sama bych si sbalila to nejnutnejsi a zdrhala smerem letiste, letenku koupila az na miste a pryc…vydrz nejak nedeli a pak uz opravdu nevahej
ovsem doufam ze po tomhle tiplatebni kartu bud nevezme, nebo nezablokuje. v tom pripade bych se spojila s rodinou doma a poslat penize pres Western Union nebo nejak podobne rychle na letenku by ti snad zvladli…
Kdyz to ctu jeste jednou, co jsi napsala, Aot, a nedele je pred tebou, hlavne bych se snazila to nejak do pondelka „prezit“.Aby z te jedne facky nebylo neco horsiho, a aby on nezazmatkoval, pote, co ses mu vlastne poprve vzeprela.Zkus s nim v klidu promluvit, znovu vysvetlovat, ze ti chybi osobni svoboda, volnost a jeho duvera, radsi bych stejne jako on taky milionkrat zopakovala, ze "ho taky strasne miluju, ale..', proste delala bych vsechno, aby nepojal podezreni, ze od nej chces utect.Aby si myslel, ze to byl jen prvni mracek na jeho dokonalem nebi a vsechno se zas vrati do normalu. Ovsem jak uz jsem psala, hned jak to pujde, byt tebou, bych jednoduse utekla, okamzite…
anebo, treba ti behem toho vysvetlovani v necem da za pravdu, a pochopi, ze se nechova normalne, a treba to vubec nedopadne, tak jak ti tu vsechny radi, a treba to bude ta jedna vyjimka z mnoha, ktera si uvedomi, ze se chova divne a treba te opravdu miluje tolik, ze se rozhodne s tim neco delat…ale tomu sama moc neverim. V kazdem pripade, docela bych se bala nejakych dalsich scen a vyhrocovani, radsi to vsechno uklidnit…pokud to zvladnes
@ksafnika píše:
Kdyz to ctu jeste jednou, co jsi napsala, Aot, a nedele je pred tebou, hlavne bych se snazila to nejak do pondelka „prezit“.Aby z te jedne facky nebylo neco horsiho, a aby on nezazmatkoval, pote, co ses mu vlastne poprve vzeprela.Zkus s nim v klidu promluvit, znovu vysvetlovat, ze ti chybi osobni svoboda, volnost a jeho duvera, radsi bych stejne jako on taky milionkrat zopakovala, ze "ho taky strasne miluju, ale..', proste delala bych vsechno, aby nepojal podezreni, ze od nej chces utect.Aby si myslel, ze to byl jen prvni mracek na jeho dokonalem nebi a vsechno se zas vrati do normalu. Ovsem jak uz jsem psala, hned jak to pujde, byt tebou, bych jednoduse utekla, okamzite…anebo, treba ti behem toho vysvetlovani v necem da za pravdu, a pochopi, ze se nechova normalne, a treba to vubec nedopadne, tak jak ti tu vsechny radi, a treba to bude ta jedna vyjimka z mnoha, ktera si uvedomi, ze se chova divne a treba te opravdu miluje tolik, ze se rozhodne s tim neco delat…ale tomu sama moc neverim. V kazdem pripade, docela bych se bala nejakych dalsich scen a vyhrocovani, radsi to vsechno uklidnit…pokud to zvladnes
To jsem rada, ze tady někdo je.
On stale neni doma, telefon jsem nezapla, bojim se. Že tam budou vyhruzky, že si něco udělá.
Schovala jsem si uz vsechny doklady, rodny list, diplom, proste vsechno. A ted jen cekam, kdy dojde domu. Zalezla v loznici. Nejhorsi je, ze mam o nej strach
![]()
@Aot
Doklady a všechno, co potřebuješ bych si dala mimo dům. Aby ti to nemohl vzít. Pokud bys třeba musela z domu utéct, tak aby sis mohla ty věci někde vzít, aniž bys musela do domu.
Máš nějakou hotovost? Jak už tu psaly holky, nějaké cennosti nebo něco jiného?
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat