Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Já samozřejmě nechci po nich házet zákony a na co mám právo, to opravdu dělat nebudu. Ale jen chci klidný vztah s otcem i přítelem a to snad není tak nereálný přání ne?
Kolikrát jsme se o tom už bavili, ale nedokážeme ten rozhovor udržet v klidu, protože táta se začne vztekat, že má pravdu a pak naštvaně odejde, takže nikdy nedojdeme k výsledku :/
K jakemu vysledku se chces dobrat? Ze uzna, ze se do toho nema co michat? To nikdy neuzna a jeste to podlozi temi financemi. Jo, ma povinnost, ale ty tu povinnost musis po nem vymahat. A pujdes do toho? Ne, ze.
Takze mlc, nebav se s nim o tom a mas klid
@poučená píše:
Možností, „co dělat“ je vždycky víc. Jedna z nich je: přerušit na 1 rok studium, jít pracovat a odstěhovat se do vlastního bydlení. To ostatní se pak pozná. Rozhodně odpadne dohadování s rodiči, odpočinete si od sebe vzájemně. Lidé si mají od sebe odpočinout, dřív než se rozhádají.
V zadnem pripade bych studium neprerusovala. Neznam moc lidi, co by se pak vratili si to dodelat
Zakladatelko: Jestli jsi doteď fungovala s rodiči v dobrém, tak je mi líto tvrdohlavosti tvého otce. Ale znovu si ještě naposled v klidu a upřímně promysli, zda tvůj otec přece jenom nemá pravdu, kvůli které tomu vztahu brání. Růžové brýle ti mohou pravou skutečnost zkreslovat. Člověk nechce věřit tomu, co mu bere iluze. Jinak ti samozřejmě přeji hodně štěstí!
@poučená Dobře… i kdyby měl otec stokrát pravdu a ten přítel byl naprosto na odpis… má se nechat zakladatelka v podstatě vydírat?
Protože celé je to postavené tak, že otec nepřestane prudit, dokud nedosáhne svého (= rozchod), a případně je připraven i přitvrdit v tom, že zakladatelce utne zdroje obživy. Ani na jedno přece nemá právo.
Jestli na tohle zakladatelka přistoupí, co přijde příště?
Tady se řešení hledá těžko. Jsou v podstatě jen dvě… Mlčet, filtrovat to jedním uchem tam a druhým ven a myslet si něco o prĐ€li (ale to chce odolnou náturu), anebo se odstěhovat z domu pryč (ale to chce nějaké finanční zdroje; pokud nestačí ty, co si zakladatelka opatří vlastní prací a otec by odmítal platit výživné, pak by nebyla jiná možnost, než je řešit soudně, což samozřejmě je vyhrocené).
@Hecate píše:
@poučená Dobře… i kdyby měl otec stokrát pravdu a ten přítel byl naprosto na odpis… má se nechat zakladatelka v podstatě vydírat?Protože celé je to postavené tak, že otec nepřestane prudit, dokud nedosáhne svého (= rozchod), a případně je připraven i přitvrdit v tom, že zakladatelce utne zdroje obživy. Ani na jedno přece nemá právo.
Tady se řešení hledá těžko. Jsou v podstatě jen dvě… Mlčet, filtrovat to jedním uchem tam a druhým ven a myslet si něco o prĐ€li (ale to chce odolnou náturu), anebo se odstěhovat z domu pryč (ale to chce nějaké finanční zdroje; pokud nestačí ty, co si zakladatelka opatří vlastní prací a otec by odmítal platit výživné, pak by nebyla jiná možnost, než je řešit soudně, což samozřejmě je vyhrocené).
Jestli na tohle zakladatelka přistoupí, co přijde příště?
Dáváme sem pouze naše úhly pohledu. Ty vycházejí z našich životních zkušeností.
Já v otcově chování prvotně vydírání nevidím. Vidím v tom, řekněme, zatvrzelost, a ta může mít různé důvody. Od žárlivosti, přes otcův špatný zdravotní stav, až po skutečnou pravdu, kterou mládí s růžovými brýlemi zatím uvidět neumí.
Mám za to, že lidé se mají mít schopnost rozumně domluvit, což vím, že bývá hodně složité. Emoce lidem zatmívají i rozum, i srdce. Všichni si pak z toho odnášejí trauma. A pak se mluví o tom, „že čas všechno hojí“. Ale škoda je toho životního času na hojení ran, když by k nim vůbec nemuselo dojít.
Kdo má mít rozum? Já nevím.
Navrhováno bylo: mediátor.
Kde a kdo může dělat v rodině mediátora?
Matka se z toho sporu otec-dcera stáhla.
Já nic chytrého poradit neumím, jen aby lidé měli zdravý rozum a laskavé srdce. Navádět dceru do toho, aby si za každou cenu prosadila svoje, to opravdu nepovažuji za rozumné. Ale věřím, že si s tím nyní již poradí, jen ona zná pozadí celého sporu.
@poučená S tím, co píšeš, skutečně nemůžu souhlasit. Její otec nemá žádné právo na to, aby jí určoval, jakého partnera má právo si zvolit. Tím spíš, pokud ten důvod, proč zrovna tento ne, spočívá jen v (absentujícím stupni) vzdělání (brala bych, kdyby měl námitky proti masovému vrahovi, dealerovi drog, násilníkovi, opilci, atd.).
Tatínek je sám nějaký Einstein/Rothshild? Má snad nějakou konzultační firmu
, specializující si na poradenství k zajištění životního štěstí?
Dále jedna věc je říct (zletilému!!!) dítěti svůj názor na volbu partnera, jiná je otravovat ho s tím pomalu co týden a v podstatě ho takto tlačit, aby udělalo, co si přeji já já já. Pro takové životní postoje skutečně nemám pochopení.
@poučená píše:
Dáváme sem pouze naše úhly pohledu. Ty vycházejí z našich životních zkušeností.Já v otcově chování prvotně vydírání nevidím. Vidím v tom, řekněme, zatvrzelost, a ta může mít různé důvody. Od žárlivosti, přes otcův špatný zdravotní stav, až po skutečnou pravdu, kterou mládí s růžovými brýlemi zatím uvidět neumí.
Mám za to, že lidé se mají mít schopnost rozumně domluvit, což vím, že bývá hodně složité. Emoce lidem zatmívají i rozum, i srdce. Všichni si pak z toho odnášejí trauma. A pak se mluví o tom, „že čas všechno hojí“. Ale škoda je toho životního času na hojení ran, když by k nim vůbec nemuselo dojít.
Kdo má mít rozum? Já nevím.
Já nic chytrého poradit neumím, jen aby lidé měli zdravý rozum a laskavé srdce. Navádět dceru do toho, aby si za každou cenu prosadila svoje, to opravdu nepovažuji za rozumné. Ale věřím, že si s tím nyní již poradí, jen ona zná pozadí celého sporu.
Navrhováno bylo: mediátor.
Kde a kdo může dělat v rodině mediátora?
Matka se z toho sporu otec-dcera stáhla.
Ne trauma, ale zkušenosti.
Že by k nim nemuselo dojít? Stejně by k tomu došlo, každej si tu hubu musí nabít sám.
@OpportunityNox píše:
Ne trauma, ale zkušenosti.Že by k nim nemuselo dojít? Stejně by k tomu došlo, každej si tu hubu musí nabít sám.
Já nikomu toto nepřeji. To, že se to děje, tak to neznamená, že právě jí se to má stát. Proto sem dala dotaz. Proto jsem i své životní zkušenosti jí sem předala. Nevím, co vás mrzí na tom. Každý žijeme svůj život.
@OpportunityNox píše:
Ne trauma, ale zkušenosti.Že by k nim nemuselo dojít? Stejně by k tomu došlo, každej si tu hubu musí nabít sám.
Tak hlavně nevím, proč tady jak nějaká Sybilla pořád někomu něco prorokovat, nota bene špatného. Proto jsem se ptala, jestli otecko má tu cerfitikovanou konzultační firmu, jak předejít životním karambolům nebo aspoň křišťálovou kouli, když už nic.
Když zapojím cynismus sobě vlastní, tak 50% manželství se stejně rozvádí a ten zbytek, který spolu zůstane, nemusí být nutně spokojený, že… A další skupina jsou nesezdané páry, které se dávají dohromady a zase rozcházejí a nikdo to do statistik nedává.
I vzhledem k věku zakladatelky otec se naprosto zbytečně vysiluje tlakem na rozchod, neboť ten (a opravdu to nepíšu z nějaké škodolibosti) je čistě statisticky pravděpodobnější než to, že spolu ti dva zestárnou. Na druhou stranu toho mého cynismu ale nechápu, proč má potřebu někomu kazit okamžiky štěstí, kterých je v lidském životě bohužel pomálu. Nerozumím tomu, opravdu. Jeho důvody, jsou-li takové, jak zakladatelka popisuje, jsou skutečně malicherné.
@poučená ale ty jí radis, aby sklopila uši a poslechla otce, protože podle tebe mívají rodiče pravdu. Možná to je tvoje životní zkušenost, ale já mám teda opačnou (i ve svém okolí několikrát opakovanou).
Zakladatelka je dospělá, je to její život. A je její věc, jakého si vybere partnera. Do toho rodič nemá co kecat. ![]()
Samozřejmě může říct svůj názor, ale jakákoli akce pro prosazení svého názoru je za hranou. Otec si prostě bude muset zvyknout, že dcera dělá vlastní rozhodnutí a je pripravena nést za ně i následky.
Koneckonců malý dítě taky necháš upadnout, aby se naučilo chodit, ne? Pomůžeš mu vstát, ale upadnout ho necháš, protože jinak se to nenaučí.
Tohle je přeci tak stejný ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den,
potřebuju se z toho vypsat, protože už mi z toho hrabe a nějaké rady by mi taky neuškodily. Je mi 22, jsem v druhém ročníku na VŠ (ještě 3 roky přede mnou), bydlím u rodičů a mám pracujícího přítele 24, on teď bydlí s tátou v domě který doplácí (jeho táta by se měl časem přestěhovat do svého, co teď rekontruuje). No jsme spolu zatím 9 měsíců, ale opravdu jsem hezčí vztah nezažila, rozumíme si a vycházíme spolu skvěle. No a teď k tomu horšímu - můj táta mi stále chodí říkat, jak na mě příteli nezaleží, jak se se mnou chce rozejít, stále vymýšlí pomluvy, aby nás rozeštval, abychom se už rozešli, protože jemu se nelíbí a já už nevím co mám dělat. Stále vyhrožuje jak mi přestane platit školu, co všechno mi nebude platit apod. (Ano mám brigády, ale nezvládám uplatit pronájem pokoje v městě školy + všechny ostatní náklady) No a už jsem sama řekla, ať narovinu řekne co udělá a nevyhrožuje tím, protože jestli chce skončit s podporou, tak pro mě nemá smysl dělat teď další semestr, když třeba za rok už nebudu moct. To už radši teď půjdu do nějaké práce a začnu žít podle svého. Jen je to velký krok, tak nevím co mám dělat.
Ja bych se otce v klidu zeptal, zda mu prijde normalni vyhrozovat a vydirat svou dceru.
@Anonymní píše:
Driv nebo pozdeji se dost casto zacne jevit ten rozdil ve vzdelani, zvlast pokud ma muz nizsi vzdelani nez zena, no a rozdil u vas - ty vs a on asi jen se zakl. vzdelanim, to opravdu neni uplne moc perspektivni. Chlapi jsou jodne jesitni, mimochodem.
Jasne, chapu, ted po 9 mesicich se vznasis na ruzovem oblacku, partner taky toka jak tetrev a roztahuje brka jako pav v parku ve snaze se co nejvic sve samicce zalibit - ale budete mit v budoucnu taky spolecnou rec, a alespon nektere zajmy? Jak jeho prijmou tvoji kamaradi asi taky vysokoslaci, nebude se on s nimi citit blbe, bude si mit on s nimi o cem vykladat a ty zas naopak s jeho znamyma?
Proste na randeni takovy typ cloveka asi dobry, ale fakt bych se snazila do budoucna klofnout nekoho „sourodejsiho“ ke mne. Protoze v praktickem zivote zijete kazdy v jinem svete a ro se do vztahu postupem doby urcite zacne promitat.Anonym nebo smazat- odpovidam tez na anonym.
To jsou ale snobske reci.
@poučená píše:
Já nikomu toto nepřeji. To, že se to děje, tak to neznamená, že právě jí se to má stát. Proto sem dala dotaz. Proto jsem i své životní zkušenosti jí sem předala. Nevím, co vás mrzí na tom. Každý žijeme svůj život.
Tim svym poucovanim zakladatelce ublizujes. Ma narcistniho otce a jeste dostane karani, jak to tatinek s ni mysli dobre. Nemysli. Chce dceru dotlacit do pozice, kdy on bude statsny a kdyz neni v te pozici stastna i ona, je nevdecna.
@PaníBovaryová píše:
Tim svym poucovanim zakladatelce ublizujes. Ma narcistniho otce a jeste dostane karani, jak to tatinek s ni mysli dobre. Nemysli. Chce dceru dotlacit do pozice, kdy on bude statsny a kdyz neni v te pozici stastna i ona, je nevdecna.
Já si myslím, že s většinou lidí se nedá bez tolerance žít. Hádavost a napadání, vysmívání, urážení a urážení se, je to protivné.
@poučená píše:
Já si myslím, že s většinou lidí se nedá bez tolerance žít. Hádavost a napadání, vysmívání, urážení a urážení se, je to protivné.
Ty sice rikas velice moudre veci, ale jaksi vytrzene z kontextu.
Co si ma z tohoto zakladateka vzit? Ze ma dat otci za pravdu, tolerovat ho a rozejit se, aby mezi nimi nedochazelo k protivnemu hadani se? On ji stavi do ultimatni pozice, argumentuje z pozice moci.