Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přemýšlím, co dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Hegy
23.10.18 12:32
- Citovat
- Upravit
23.10.18 12:37
Urcite se domluvit na docasnem oddeleni loznic. Porad lepsi je oddelene spani nez tvuj definitivni odchod z domacnosti,prece. To pochopi tva partnerka prece taky,kdyz ji to tak podas,ze o tom odchodu uvazujes.
Jinak mas ale podle meho spis jiny problem a to je tvoje nejistota,jestli chces opravdu dal takto zit. Jestli by nebylo lepsi zalozit klasickou rodinu a porodit do ni dalsi deti. Mam dojem,ze jsi od te sily materstvi dostala obrovskou (hormonalni) facku a ted vlastne nevis co je spravne a jak dal zit. Je moje domnenka spravna?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.18 13:12
@Hegy píše:
Vzhledem k tomu, že mimčo není biologické dítě partnerky, pes má pro ní přednost. Ten cit tam prostě není a může být partnerka sebehodnější. Máma je jen jedna z nich. Tak to vidím já a přeji hodně štěstí v rozhodování.
vidím to stejně, holčičku může mít ráda, ale prostě to není ono 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.10.18 16:08
@rosmarine píše:
Urcite se domluvit na docasnem oddeleni loznic. Porad lepsi je oddelene spani nez tvuj definitivni odchod z domacnosti,prece. To pochopi tva partnerka prece taky,kdyz ji to tak podas,ze o tom odchodu uvazujes.
Jinak mas ale podle meho spis jiny problem a to je tvoje nejistota,jestli chces opravdu dal takto zit. Jestli by nebylo lepsi zalozit klasickou rodinu a porodit do ni dalsi deti. Mam dojem,ze jsi od te sily materstvi dostala obrovskou (hormonalni) facku a ted vlastne nevis co je spravne a jak dal zit. Je moje domnenka spravna?
Domněnka je to zcela správna, lépe bych to nenapsala. Začala jsem mit pochyby hned po porodu a ještě tyhle hádky, ktere si myslím, že bych s otcem dítěte nikdy neresila, mně v tom utvrzuji. Co dělat? Totálně ji zlomit srdce a jít dál sama s dcerou do nejistoty? Anebo se nějak snažit, aby to fungovalo?
- Citovat
- Upravit
23.10.18 21:03
@Anonymní píše:
Domněnka je to zcela správna, lépe bych to nenapsala. Začala jsem mit pochyby hned po porodu a ještě tyhle hádky, ktere si myslím, že bych s otcem dítěte nikdy neresila, mně v tom utvrzuji. Co dělat? Totálně ji zlomit srdce a jít dál sama s dcerou do nejistoty? Anebo se nějak snažit, aby to fungovalo?
A co si s ní o tom promluvit? Asi by bylo fér, aby věděla, že něco není OK, může to být jen dočasný mrak a přežene se to a bude to OK, nebo to zůstane a ty stejně dřív nebo později najdeš chlapa a odejdeš. Někdy je komunikace sice hrozně těžká, ale zároveň nejjednodušší a nejúčinnější řešený, na to jste vy dvě, abyste si poradily, to nikdo třetí neudělá. Kdyby nebylo kdyby, lítaly by ryby, máš o to jednodušší, že budeš komunikovat s babou, jste obě z jedný planety, u chlapů o tom mnohdy pochybuju, takže třeba ti to pomůže vyřešit ona. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.18 10:19
2. zakl.
Zdraví všechny. Nechci zakládat novou diskuzi, tak píšu do téhle - anonymně, snad zakladatelka promine. Ani já už nevím, co dál se životem, jsem vším hrozně unavená. O co jde? O můj osobní život, prostě se mi nedaří a jsem už zoufalá, že už zůstanu sama. Mám 39 roků, svobodná, bezdětná. Několik známostí, všechny dopadly blbě, pak několikaletý zásadní vztah, požádal mě o ruku, ale před svatbou si to rozmyslel a nakonec mě opustil. Já byla v háji 2 roky, skončila jsem na AD, málem odešla z práce, nefungovala jsem, úplná hrůza. Časem se to uklidnilo a díky kolegovi, zamilovala jsem se do něj, bohužel je dlouho ženatý a má děti. On měl nějaký zájem, něco málo proběhlo, ale teď se odmlčel a přestal si mě všímat, z čehož soudím, že to byl z jeho strany jen flirt, aby si dokázal, že „na to ještě má“. Ale já se zase řítím do průšvihu, AD už jíst nechci, snažím se to zvládat, ale nějak to nejde.. Jakmile mi bylo konečně po letech líp, už se to zase sype a jsem dál ve stejných „sr..ách“ jako dřív. Nechápu, že o mě žádnej chlap nestojí, jak je to možné?
- Citovat
- Upravit
8.11.18 10:25
@Anonymní píše:
Zdraví všechny. Nechci zakládat novou diskuzi, tak píšu do téhle - anonymně, snad zakladatelka promine. Ani já už nevím, co dál se životem, jsem vším hrozně unavená. O co jde? O můj osobní život, prostě se mi nedaří a jsem už zoufalá, že už zůstanu sama. Mám 39 roků, svobodná, bezdětná. Několik známostí, všechny dopadly blbě, pak několikaletý zásadní vztah, požádal mě o ruku, ale před svatbou si to rozmyslel a nakonec mě opustil. Já byla v háji 2 roky, skončila jsem na AD, málem odešla z práce, nefungovala jsem, úplná hrůza. Časem se to uklidnilo a díky kolegovi, zamilovala jsem se do něj, bohužel je dlouho ženatý a má děti. On měl nějaký zájem, něco málo proběhlo, ale teď se odmlčel a přestal si mě všímat, z čehož soudím, že to byl z jeho strany jen flirt, aby si dokázal, že „na to ještě má“. Ale já se zase řítím do průšvihu, AD už jíst nechci, snažím se to zvládat, ale nějak to nejde.. Jakmile mi bylo konečně po letech líp, už se to zase sype a jsem dál ve stejných „sr..ách“ jako dřív. Nechápu, že o mě žádnej chlap nestojí, jak je to možné?
Ahoj,
a chodíš někam na terapii nebo k psychologovi? Hodně lidí se tomu brání, ale on/ona dokáže moc pomoct. Tady ti moc lidí neporadí. To by chtělo, aby sis k někomu zašla, řekla svůj příběh, své momentální poměry- práce, bydlení apod..Pak teprve může přijít pomoc. Když se z toho vypovídáš, možná přijdeš na příčinu sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.18 10:26
Tvoje partnerka je stará a bezohledná lezba.
Bezohledná + hloupá - mohla by vycítit nebo vědět, kdyby četla, že máš jaksi od přírody dočasně lehčí spaní, protože skutečně se změní hloubka spánku matky, která kojí a spí s dítětem v místnosti.
To stačí první zakňourání a kojící matka to slyší a vyskočí.
Jenomže k tomu zrovna slyší toho psa.
Což samozřejmě dříve být nemuselo, ale dokud budeš kojit, tak to tak bude. Až budeš schopná prospat celou noc, protože nebude noční krmení, tak se to zřejmě vrátí do normálu.
Jenomže to potrvá.
Vyber si TY SAMA. Tvoje vyspání (potažmo i zdraví), energie na dítě a domácnost nebo
choutky a pocity staré ženy, která Ti není žádnou oporou.
Vyber si a uzavři si to.
Třeba příště nepohrdneš chlapem? ??? 
Když jsi nevyhraněná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.18 10:32
@Meily píše:
Ahoj,
a chodíš někam na terapii nebo k psychologovi? Hodně lidí se tomu brání, ale on/ona dokáže moc pomoct. Tady ti moc lidí neporadí. To by chtělo, aby sis k někomu zašla, řekla svůj příběh, své momentální poměry- práce, bydlení apod..Pak teprve může přijít pomoc. Když se z toho vypovídáš, možná přijdeš na příčinu sama.
Na terapii jsem během let párkrát byla, ale nenašla jsem pro mě vhodného psychologa a nedávalo mi smysl pokračovat, sice řečí plno, jako rady typu „zkuste seznamku a choďte mezi lidi“, ale výsledek 0 - každej chlap v mým životě mě dřív nebo později opustil. Jo, bude problém ve mně, ale v nich určitě taky, ne? Co třeba pohled muže na věc?
- Citovat
- Upravit
8.11.18 10:43
@Anonymní píše:
Na terapii jsem během let párkrát byla, ale nenašla jsem pro mě vhodného psychologa a nedávalo mi smysl pokračovat, sice řečí plno, jako rady typu „zkuste seznamku a choďte mezi lidi“, ale výsledek 0 - každej chlap v mým životě mě dřív nebo později opustil. Jo, bude problém ve mně, ale v nich určitě taky, ne? Co třeba pohled muže na věc?
A proč by musel byt nutně někde problém? Proste jste si jen nesedli, ne každy vztah vyjde. Chápu, ze v tvém veku uz je to na pováženou pokud jsi chtěla děti, ale zase jsi nezávislá, můžeš si najít partnera, který na tom bude podobne, užívat si dovolené, večeře, společný volný čas a přitom se nevázat. Nebo rozvedeného s dětmi. Ten ženatý to bylo jen nějaké zatmění ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.18 10:48
@Anonymní píše:
Na terapii jsem během let párkrát byla, ale nenašla jsem pro mě vhodného psychologa a nedávalo mi smysl pokračovat, sice řečí plno, jako rady typu „zkuste seznamku a choďte mezi lidi“, ale výsledek 0 - každej chlap v mým životě mě dřív nebo později opustil. Jo, bude problém ve mně, ale v nich určitě taky, ne? Co třeba pohled muže na věc?
Pokud na ty chlapy vysíláš nevyrovnanost, rozkolísanost, plačtivost, smutek, tak si žádného dlouhodobě neudržíš.
Ve 39 bys měla být zajištěná finančně, vědět, co chceš, pravidelně sportovat, dbát o sebe, žádné hadry z tržiště. Mít pokud možno kolem sebe několik skupin různě zaměřených - pracovní, sportovní, spolužáci, kamarádi.
Jestli navenek nepůsobíš spokojeně, tak nepůjde nic.
Také znám ženu 40+, co vysílala jistý druh nespokojenosti, pořád měla pocit, že co si sama nezařídí, to nemá, ale pravda to nebyla, bylo jí dost pomáháno, pořád jakoby něco očekávala, což nepřišlo, takže nakonec i pracovní nespokojenost, antidepresiva, plácá se v tom pořád, protože na sobě nic měnit nehodlá. Nedá si říct. Jo, a ještě vykládala, jak ji každý muž musí brát takovou , jaká je, no i s těmi 80 kily na 165 cm. Fakt že nebral. Aspoň Češi ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.18 10:49
Chyba je vždy na obou stranách. Ale to by člověk musel znát podrobnosti, aby ti řekl, jestli máš prostě smůlu na chlapy nebo někde děláš chybu. Záleží i na tom, koho si vybíráš za partnery, zda-li jsou to opravdu vhodní kandidáti.
Jedinné co bych doporučila, abys hodila stranou stres a myšlenky „Co dál“ a věnovala se sama sobě. Věnuj se koníčkům, nebo se vydej do světa, nauč se nějaké nové věci - choď třeba někam na kurz, nebo co tě baví. A mysli na sebe. Když poznáš víc sama sebe, budeš mít ráda i sama sebe, pak budeš mít nový pohled na svět a poznáš úplně někoho novýho, kdo bude třeba už ten pan „dokonalý“..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.18 10:52
@Tichošlápek píše:
A proč by musel byt nutně někde problém? Proste jste si jen nesedli, ne každy vztah vyjde. Chápu, ze v tvém veku uz je to na pováženou pokud jsi chtěla děti, ale zase jsi nezávislá, můžeš si najít partnera, který na tom bude podobne, užívat si dovolené, večeře, společný volný čas a přitom se nevázat. Nebo rozvedeného s dětmi. Ten ženatý to bylo jen nějaké zatmění ne?
Já jsem do něho zamilovaná, vidím v něm ty vlastnosti, které bych chtěla u svého partnera. On pravděpodobně zkrat a nic víc, těžko říct, když se mnou nekomunikuje, ale bude to tak. A čas mi ubíhá, nemůžu nikoho najít, dítě v nedohlednu a teď abych se „léčila“ z dalšího citového omylu, prostě všechno špatně..
- Citovat
- Upravit
8.11.18 10:52
@Anonymní píše:
Na terapii jsem během let párkrát byla, ale nenašla jsem pro mě vhodného psychologa a nedávalo mi smysl pokračovat, sice řečí plno, jako rady typu „zkuste seznamku a choďte mezi lidi“, ale výsledek 0 - každej chlap v mým životě mě dřív nebo později opustil. Jo, bude problém ve mně, ale v nich určitě taky, ne? Co třeba pohled muže na věc?
Není spíš problém hlavně v té psychice? Nepřijde mi běžné mít takovou depku jen z absence vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.18 10:53
@Anonymní píše:
Jdu se vykecat, nemam s kym to objektivne probrat. Prosim, nesudte mne, muj pribeh asi neni uplne standardni. sexualitu nemam 100% vyhranenou, ale nejak mi osud vzdy do cesty daval spise zeny. do jedne takove jsem se opravdu zamilovala, hormony se poblaznily a ja si s ni poridila dite, ktere prirozene nema tatinka (formou „domaciho umeleho oplodneni od darce“). diteti je 9 mesicu, je to to nejlepsi, co mne kdy mohlo potkat, ale nas vztah od porodu jaksi skripe. vzdy jsme mely souzneni, lasku, pochopeni, dlouhe povidani, ted je samozrejme na prvnim miste dite a vztah se zmenil. to je asi normalni u vsech paru, kteri maji prvni dite. jenze mne prijde, ze tou promenou v rodice jsem prosla jen ja, partnerka je bezdetna a starsi nez ja o dost a deti uz nikdy mit nebude. takze nema tu zkusenost a proste, ac jsem byla presvedcena, ze to neni problem, prijde mi, ze problem to je, protoze mi v mnoha vecech nerozumi a neni ochotna delat zmeny. tak napriklad, ma psa, vzdy s ni byl zvykly spat v posteli, mela ho proste misto ditete a partnera v jednom nez jsme se poznaly. no, ne ze bych z nej byla nadsena, ale tolerovala jsem ho i v te posteli. ale ted, kdyz je miminko, ktere v noci cca 3× kojim, tak mam spani jak na vode a ten pes strasne funi a mlaska (coz jsem predtim nikdy nevnimala) a hrozne mi v te posteli vadi, jenze ona se ho nevzda, rekla mi, ze pres nej nejede vlak. oddelene loznice taky odmita, to je jeden zasadni problem. nekdo si rekne, ze je to blbost, ze se hadame kvuli psovi, ale pro me je to vice nez jen hadka kvuli psovi, nejak citim, ze ac jsem za nas bojovala a sla hlavou proti zdi a prirodnim zakonum, protoze jsem to tak proste citila, ted se citim jako blazen, ktery nemuze doma v klidu se pomazlit s ditetem v posteli, pac tam jsou chlupy a hlavne se tam nemuzu v klidu vyspat, protoze mne ten jeji pes vetsinou probudi svym mlaskanim kazdou noc… citim se, jako ze nejsme rodina, ac jsem vzdy rikala, ze dve zeny mohou rodinu tvorit, coz si myslim stale, ale ja mam pocit, ze my rodinu netvorime. mame dalsich nekolik problemu, o kterych se mi nechce vypisovat, ale proste ruzove to neni. ted je otazka, co dal. mam pocit, ze snad by mi bylo s dcerou lepe bez ni. jenze, jak to udelat? ted jsem zavisla na ni, otec neni, takze zadne alimenty by taky nebyly. byt mam zatizeny hypotekou, kterou mi momentalne splaci najemnici, rodicak nic moc, pac jsem predti pracovala jako osvc a matky osvc si nemohou urcit vysi rodicaku, to vam urci ossz podle vasich predchozich zaloh na socialnim. neco nasetreno mam, treba pul roku bychom v pohode vysly samy (ale nechci zase prijit o vsechny uspory), pak bych se mohla vratit castecne do prace, mela jsem dobrou praci, kdbych pracovala dva dny v tydnu, vim, ze nas uzivim. sice by to nebylo na vyskakovani, ale vysly bychom. jenze, kdo by byl s dcerou? mam jen matku, ta chodi normalne do prace. rocni dite (ci rok a neco) sverit chuve? nevim… navic ji moc miluji a chci s ni byt maximalne dokud je malinka a potrebuje mne. byt s partenrkou a snazit se na nasem vztahu pracovat a byt financne naprosto v klidu? jenze ani nevim, jestli se mi na tom pracovat jeste chce po tom, co v loznici uprednostni psa prede mnou a dcerou.
navic s dcerou prislo obrovske zivotni naplneni a vim, ze chci mit dalsi deti. partnerka je chce taky, porodila bych je ja, ale je to dobry napad, kdyz uz ted mame problemy s jednim? pak zustanu sama treba se dvema a to uz bych financne davala mnohem hur. ale moznosti mit dalsi deti se nechci vzdat. vim, ze bych ten zivot zvladla i s muzem, dkybychom se rozumne domluvili… nevim, asi jste nebyli nikdo v podobne situaci, ze? muzete mi aspon rict, vy, kdo mate zkusenost, jake to je zustat s ditetem, treba rocnim sama? jsem z toho opravdu velmi smutna a nevim moc, jak dal. navic mne je zpetne strasne lito, ze kvuli mne vlastne holcicka nebude mit klasicky tatinka. nas vztah byval opravdu krasny a harmonicky a ja si to tak nejak obhajovala tim, ze ji privedu do klidneho, laskyplneho, harmonickeho domova, kde bude mit dva milujici rodice. sama jsem vetsinu casu vyrustala jen s matkou, tak mozna jsem tim podvedome poznamenana. dekuji za jakoukoli reakci a precteni, vim, ze vylev je to dlouhy
Chtěla jsem ti napsat, že jsem na tom podobně jako ty, akorát v našem vztahu nefiguruje žádné zvíře a o dítě se pokouším, ale zatím bezúspěšně…Jsem ráda, že nejsem „divná“ jenom já.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Vzhledem k tomu, že mimčo není biologické dítě partnerky, pes má pro ní přednost. Ten cit tam prostě není a může být partnerka sebehodnější. Máma je jen jedna z nich. Tak to vidím já a přeji hodně štěstí v rozhodování.