Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@dydalo píše:
Co na to říct, máš děti?
Vážně se na to ptáš? ![]()
Až budeš mít děti, tak si to co jsi teď napsala ulož a přečti si to po sobě, zasmejes se, jak jsem se teď zasmála já 😂
No tak oni řeší děti a ty zase je… Nevím proč anonym, nic osobního na tom teda není. Prostě nemáš přátele, protože oni raději tráví čas se svými dětmi. Já mám jedno dítě, dceru a prostě když nedodržuji její režim čeká mě peklo na zemi… Rozhodně neřeším jen svoje dítě, ale její režim dodržuji a ano spí jen doma, jí jen doma a vůbec mi na tom nepřijde nic divného. Nějaká zamindrakovana slečna jako ty by mi byla úplně u zadele i s těmi svými nazory a zřejmě proto se každý raději vymluvi na dítě, než aby s tebou trávil čas.
Příspěvek upraven 24.11.19 v 21:47
Až je budeš mit, pochopíš. Do té doby nemá cenu nic vysvětlovat. ![]()
No ony ty děti jsou prostě děti, ne soběstační dospělí. Takže se jim musí věnovat pozornost a ledaco upozadit. Tvůj názor mi přijde naivní. Třeba nekdy prozřeš.
A nebo se s vámi sejít prostě nechtějí
. Jedna známá nás taky pořád někam tahala a což o to, jsme docela akční, ale s někým jiným
.
Eh, vytřu vám zrak! Myslela jsem, že je to pochopitelné. Mám 2 malé děti brzy po sobě.
Mohla bych se vymlouvat. Ale prostě umím děti sbalit a jet na výlet nebo jít na druhý konec města na zmrzku, nebo jít na chvíli návštěvu.
Nevidím v tom žádný problém. A ne se pořád jen vymlouvat na zoubečky a příkrmy a uspávat přesně v danou hodinu a nechat se pohltit kravinama. Tak právě nechápu, proč to všichni tak hrotí. ![]()
Ty v.le
Doma dvouletého a čtyřměsíční, za sebou víkend v práci a přečtu si tohle. No, věř mi, že než něco podnikat s někým, kdo to nikdy nedokáže pochopit, tak so raději půjdu lehnout. Zrovna dneska jsme se o tom v práci bavili. Všem je nám mezi 25 a 35 lety, všichni s dětmi, jen jedna kolegyně vyprávěla, jak její přítel právě jede z diskotéky a vyzvedne ji po noční a jsou si spolu lehnout. My ostatní jsme se jen smáli. Já přijít odněkud déle, než o půlnoci, tak druhý den padám na hubu, děti se neptají, jestli se mamince chce vstávat. A svůj volný čas před den raději trávím s nimi, než se známými. Jsou to nejcennější, co mám. Když se budu chtít odreagovat a někoho obtěžovat s jejich hlídáním, raději si udělám hezké chvíle s manželem. Myslíš, že tahle odpověď stačí a vysvětlí?
A co s tim ditetem myslis ze ten rodic asi udela aby mel cas na tebe? Vypnout a ulozit do skrine ty deti nejdou, bohuzel. A jinak myslim, ze az budes mit decko, budes asi hodne prekvapena… ![]()
@Anonymní píše:
Proč lidi tak šílí z dětí? Máme kolem sebe s manželem spoustu lidí, se kterými by se i dalo přátelit, ale prostě není šance. Kolem je několik mladých manželů, 1-2 děti, rádi bychom s nimi něco podnikali, navrhli jsme i společnou akci, ale je prakticky nemožné se s někým domluvit. Už je to fakt na hlavu. Známe se tak okrajově, ale nevím jak ty vztahy zlepšit, když nikdo nic nechce. Proč jsou všichni tak podělaní z těch dětí? To fakt už lidi 25+ neřeší nic jiného než práci-únavu-děti?Vůbec se s někým sejít je záležitost na čtvrt roku - protože jejich dítě v tu a tu dobu spí, musí mít přece příkrmy doma, pak má rýmu, pak rostou zoubky…tak mi přijde, že jsou zaneprázdnění ničím. Přece by se nic nestalo, kdyby chvíli dělali i něco jiného než pořád obskakovali ty děti ne? Pak se vrátí do práce a času bude ještě míň. Co z toho života člověk pak má? Nějak nevím kde vzít přátele a nebavit se pořád jenom o dětech.
Prosím anonym, osobní.
Pokud se nejedná o ženskou která má částečný úvazek (nebo žádný) a doma nic moc na práci, tak se čtvrt roku dopředu na nějakou akci domlouváme i s mnohými bezdětnými
zvlášť to období kolem 25, tedy období kdy spousta lidí stále ještě jede v modu studium-práce-domácnost nebo sice ukončila studium, ale snaží se se prosadit v práci když už konečně může naplno a/nebo už mají děti a/nebo řeší nové bydlení, stěhování,… a k tomu ty lidi občas mají koníčky a další známé kromě nás ![]()
To poznáte až budete mít vlastní děti. Dítě není hračka a nejde odložit do skříně když se nehodí. Třeba včera jsem musela odříct sraz s kamarádkou, dcerce rostou zuby, 4 najednou a už druhý den má 39 horečku a usne jenom když jí chovám. Zrovna jí mám na ruce a čekám až zaberou léky, od 8 už byla vzhůru 4× že jí zoubky bolí. Kdybych odešla a nechala jí tu s manželem tak mu celou dobu co budu pryč hystericky probrečí, naštěstí kamarádka má taky dítě a ví co to obnáší. Je pravda že naštěstí mezi opravdovými kamarádkami nemám takové slepice které si myslí že pro mě budou důležitější než moje děti.
Proč lidi tak šílí z dětí? Máme kolem sebe s manželem spoustu lidí, se kterými by se i dalo přátelit, ale prostě není šance. Kolem je několik mladých manželů, 1-2 děti, rádi bychom s nimi něco podnikali, navrhli jsme i společnou akci, ale je prakticky nemožné se s někým domluvit. Už je to fakt na hlavu. Známe se tak okrajově, ale nevím jak ty vztahy zlepšit, když nikdo nic nechce. Proč jsou všichni tak podělaní z těch dětí? To fakt už lidi 25+ neřeší nic jiného než práci-únavu-děti?
Vůbec se s někým sejít je záležitost na čtvrt roku - protože jejich dítě v tu a tu dobu spí, musí mít přece příkrmy doma, pak má rýmu, pak rostou zoubky…tak mi přijde, že jsou zaneprázdnění ničím. Přece by se nic nestalo, kdyby chvíli dělali i něco jiného než pořád obskakovali ty děti ne? Pak se vrátí do práce a času bude ještě míň. Co z toho života člověk pak má? Nějak nevím kde vzít přátele a nebavit se pořád jenom o dětech.
Prosím anonym, osobní.