Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak to tě můžu upozornit že synovci a děti z prvního manželství je něco tak diametrálně odlišného asi jako když vaří Pohlreich a Babica.
Hlavně…
o děti…jak svoje tak ty „manželovi“ se stará ta ženská----takže neustále…vyčisti si zuby, udělej si úkoly, dej špinavé prádlo do koše, prostě všechny tyto starosti jsou na ženský, protože chlapi to neřeší..kor když mají dítě jednou za 14 dní…to se z něj můžou „pokadit“ blahem at dítě/ děti dělají třeba požár v kuchyni…
nějaká výchova???usměrňování??kdepak…vždyt je to moje dítě
A kdo je pak špatnej, když chce poklidit v pokojíčku,,,chce po dítěti nějakou aktivitu???macecha… že to je i k dobru dítěte???nezájem…je to zlá macecha
L
Tak by to ale nemalo fungovať - ani pri vlastných či nevlastných deťoch. Ak otec chce, aby sa dietko začlenilo, tak so všetkým, čo k tomu patrí. Ale ženy robia tiež chybu - majú dvojaký meter. (Vlastné deti sú skromnučké, milučké, čistotné a cudzie presný opak.)
@esterka03 píše:
Tak to tě můžu upozornit že synovci a děti z prvního manželství je něco tak diametrálně odlišného asi jako když vaří Pohlreich a Babica.
Právě že když otec má pocit že je má jednou za 14 dní tak to začlenění moc neřeší. Chápeš? Nechce aby na něj jeho miláčci byli naštvaní tak dělá hodného a spoustu věcí přehlíží. Jak má ale pak macecha vysvětlit jejich společným dětem že děti z prvního manželství si nemusí čistit zuby, můžou jíst jak prasata a všude drobit, chovat se jako fracci a být drzí, když jejich dítě musí dodržovat pravidla a tím pádem se to nové dítě cítí špatně, jelikož ono něco nesmí ikdyž jeho starší sourozenci můžou. Na čí straně je teda chyba? Rozhodně ne macechy.
Právě že to ale takhle většinou je. A který chlap řeší zuby? Svačinu na výlet a pití sebou? Nebo že špinavé spadlo není v koši? Žádný a vlastní dítě matky k tomu vedené je a nevlastní není. Kdo je pak ten zlý doma?
L
@Nevaiah píše:
Tak by to ale nemalo fungovať - ani pri vlastných či nevlastných deťoch. Ak otec chce, aby sa dietko začlenilo, tak so všetkým, čo k tomu patrí. Ale ženy robia tiež chybu - majú dvojaký meter. (Vlastné deti sú skromnučké, milučké, čistotné a cudzie presný opak.)
Jenže tady máš tři skupiny žen:
1. Nikdy tuto situaci nezažily a jen zasvěceně povídají, jak by to dělaly ony.
2. Ty, které to zažívají a berou „cizí“ děti jako „vlastní“ a rozdíly neřeší.
3. Ty, které mají „cizí“ děti na starosti v době, kdy jsou u tatínka a nelíbí se jim to. Tatínek se může pokakat blahem, že má dítě u sebe a „macecha“ se stará… A tyto ženy nikdy neberou „cizí“ děti za své vlastní, protože to tak prostě necítí…
Takže - nelze říci, že některá z tého skupin je špatná, protože každá zažívá danou situaci možná trochu jinak. Jedna má doma „cizí“ dítě vychovanější, než to „vlastní“. Ale druhá má doma „cizího“ spratka, který se jí třeba hrabe v peněžence, neuklidí po sobě nic a maceše říkají „já nemusím, já tu nebydlím " a nebo "ty mi nemáš co nařizovat, nejsi moje máma“. A tatínek s tím nic nedělá, protože prostě má dítě jednou za čas a na výchovu je tu přeci jeho matka…
Hm aspon me uklidnuje, ze je nas vic, kdo nema nejaky kladny vztah k tem nevlastnim detem
Ale toto si skôr riešte s vašimi chlapmi, decká za to predsa nemôžu, že ocinko je na nich mäkký. ![]()
U nás to tak nebolo - zavelilo sa spať, šlo sa spať. Niečo sme vyviedli - všetci rovnaký trest, nehralo sa na žiadne - ty si tu iba občas a ty si tu doma, proste pravidlá platili pre všetkých.
A nedá mi to - nebola si v situácií, keď svoje dieťa vídaš len raz za pár týždňov, tak nesúď tak prísne, možno by si aj ty bola celá „šťastná a nič neriešila“. Alebo sa porozprávajte s vašimi mužmi - chyba je totiž úplne niekde inde.
(A nie, nie som chlap, ale zástavám sa ich, pretože aj otcovia môžu trpieť odlúčením a ofučaný ksicht ich manželky pri každej návšteve detí mu určite nepridá.)
Nevaiah: Chápu i tvůj postoj a neberu ti ho, ale smiř se s tím, že ne všechny ženy jsou z cizích dětí nadšené a prostě o ně moc nestojí
.
Přidám taky svoji zkušenost manžel má dceru z předchozího vztahu je jí 12 jsme spolu od jejích 3 let a nebylo to vždy růžové, ale teď s odstupem času vidím, že chyba byla na mé straně ona je v podstatě zlaté dítě a problémy byli spíše s její matkou. Časem se vše srovnalo a moje rodina ji v podstatě bere skoro jako vlastní kamkoliv jedeme k naší rodině nebo tak bereme ji sebou, pokud je u nás a nikdo neřeší jestli bychom ji měli brát nebo ne prostě je jeho - naše. (taky máme většinou víkendy a prázdniny jak se domluvíme). Teď jsme na tom, tak, že jsem byla s ní na rodinné oslavě na víkend, protže manžel nemohl a příští víkend ji bere moje mamka na víkend - v podstatě rodinné setkání přátelé s rodinami atd. a příští rok vezme i našeho synka letos je ještě malý
. Teď je mi s píš líto, když na víkend nepřijede už začínají být kamarádi přednější
. A taky jsem měla pořád pocit, že chce být středem pozornosti, ale to dítě to vycítí, že jej vnitřně utlačuješ, a proto se chce zvyditelnit
.
Nevaiah - třeba u nás to bylo tak, že ano, nemusím manželovo dítě z prvního vztahu. Takže jsme se dohodli, že si ji bude brát v okamžiku, kdy já mám něco jiného (práci, nějaký sraz, atd.). Nebo mi včas řekne a já se zařídím. Funguje to, tak proč ne? Prostě on pochopil, že né každý si z jeho dcery sedne na zadek a stejně tak já chápu, že je pro ně oba lepší, když se užijí a neuvidí, že já nejsem zrovna nadšená (ano, úsměv umí každý, ale o tom to není…). Prostě také ten chlap se musí snažit situaci řešit, pokud nechce přijít i o svou novou rodinu…
@oliv257 Skvělé, že teď máte doma situaci takovou, která vyhovuje všem a to je nejpřednější ![]()
@maritimka Přesně a moudře napsáno. Žít a nechat žít. Proč se přemáhat a ten případný vynucený společný čas kazit? Takhle jsou spokojeni všichni a je to fajn. ![]()
Hmmm ze ty nechces cizi dite, za to te kazdy soudi, al jak se ty deti chovaji k tobe, tak to uz nikdo nevidi… ![]()