Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítelova dcera a moje rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.5.13 11:49
@Vermion píše:
@Ala 33
Presne tak, tiež som takýmto prístupm stratila 10 rokov, stále som verila, že to pojde, a vela vecí mi nedochádzalo, aj tak sme sa rozviedli…treba dať na svoje pocity, ak sa necítiš dobre…jednoducho život máme len jeden.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.13 15:13
Ahojky, diskuzi čtu už od začátku a obdivuju Vás všechny, že jste do toho šli - hlavně když jsou děti starší a už z toho dokážou těžit…
Napíšu vám všechno od začátku, je to trošku jiný pohled a i úplně jiný připad. Asi to sem ani nepatří, ale né všechny macechy a nevlastní dcery jsou špatné… 
U nás to bylo tak, že se můj táta oženil když studoval VŠ, ona otěhotněla a měli holčičku. Jenže táta pořád studoval, žili u jeho rodičů v jednom pokoji (no komu by se to líbilo žít s tchýní v bytě - mě to stačilo rok a půl a to jsme neměli děti 
) Ona tátovi nakonec utekla a našla si nějakého rakušáka. Nevím co tam bylo dál za spory (táta o tom nikdy nemluví a mluvit nechce…- ale co jsem pochopila, bylo to zlé) Táta o dcerku bojoval jak mohl, nechtěl se jí vzdát, otec exmanželky dokonce přes známosti zařídil to, že tátovi v té době sebrali pas a vykonstruovali obvinění, že chtěl utéct ze země a že je proti režimu a že se o dceru nepostará… Furt to nevzdával, když dostudoval, odstěhoval se za prací na vesnici a poznal tam mojí mamku (klasika - sektání na zábavě a za půl roku čekali mě - to bylo nevlastní sestře asi 3roky.) Jenže to byla velká chyba, táta se chtěl dcerou vídat, platil na ní prý mnohem víc, než bylo dané, i tak mu jí dávala maximálně jednou do roka na týden během prázdnin. A pak byli další a další soudy o péči (ex už žila v Rakousku, provdaná za bohatýho chlapa). Nejhorší bylo, což byl asi zlom, že začali tahat špínu a výmysli na mojí mamku, že ex nedá dítě nikam na špinavou vesnici a že moje mamka je nevzdělaná (měla „jen“ maturitu) a špína, když pracuje v kravíně (to bylo mamce 19let - po RD pracovala v bance) no prý toho bylo mnohem víc - a drby se po malé vesnici roznesou rychle… mamka už to neunesla a prosila tátu, ať už to vzdá, že tohle nejde. Vzdal to. Pak dceru neviděl cca 3 roky (i když chtěl a stále platil). Po těch 3 letech mu přišel papír o tom, že ho žádají aby se vzdal otcovství, že chce otčím malou adoptovat… následovali další a další soudy - svým způsobem k tomu byl donucen a po dvou letech podepsal. O malé skoro nic nevěděl, mezi tím měla mamka druhé dítě - mojí sestru.
Když bylo nevlastní segře asi 10 let, tak se začala ptát (věděla, že její biologický otec je někdo jiný) a tak jí máma pustila k nám a to byl velký zlom, nev. segra byla u nás šťastná a chtěla k nám jezdit čím dál častěji (jezdili jsme na vodu, na výlety, hráli jsme si, mamka vařila co má ráda, a chovala se k ní jako k nám, bylo to super) - to se nelíbilo samozřejmě ex… tak dělala schválnosti (Tvrdila jak k nm nechce) a dceru k nám přestala pouštět, ale holka potají volala atd… - tak jsme věděli, na čem jsme.
Dokonce vám povím, že vždycky když segru přivezla, tak přivezla i dvě přepravky instantního jídla plechovkách - špageti, fazole s párkem a takový ty instantí těstoviny v pytlíkách. Oni doma totiž nevařili 
A balíky Coca Coly. Jednou dokonce holka utekla - že jí je u nás hezky, a přijela vlakem k nám - no druhý den tam byla úplně brunátná ex…
No a od té doby jsme o ní cca dalších 6,7 let nevěděli…
No nakonec to dopadlo všelijak, s nevlastní segrou jsme ve styku od jejích 20let kdy se osamostnatněla(jsme dohromady 4 holky 
) vídáme se relativně často, tak 2× do měsíce. Táta k ní má docela odstup (což se snažíme všelijak napravit - ona ho chce vidět, on jí právě ne - nevíme co se mu honí v hlavě), moje mamka jí má také velmi ráda, vidí se s ní častěji než její otec. Nedávno jsme se spolu bavili a ona se rozpovídala hodně do upřímna, máma jí sice dávala peníze a měla všechno co chtěla, ale nikdy jí neobejmula, nikdý jí nepochválila - když přišla domů, tak jí seřvala proč není uklizeno a zahnala jí do pokojíčku a pravidelná věta byla „a nelez mi naoči, zkazila si mi život“. Její máma momentálně sedí na 8 let ve vězení, za obrovské daňové úniky - ona za ní ještě nebyla a prý ani nepojede. Máma jí furt posílá dopisy, jak za všechno může ona (sestra) a že jí nenávidí a jak jí zkazila život. Sama sestra říká, že jediná rodina co má jsme my a rodina jejího manžela. Její ted 29 let, je smutná, říká nám, že neví jestli vůbec nikdy bude mít děti. Že jí máma v tomhle hodně ublížila.
Snad je to srozumitelné, nejsem spisovatelký tip Je to jen trošku jiný životní příběh nevlastní sestry a její macechy…
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
14.5.13 17:38
Táta ná k ní možná odstup protože žárlí, že holčička tu není jen pro něj. Člověk neví, co se těm chlapům honí v hlavě, páč jejich myšlenky chodí jinudy než myšlenky ženské. Ale měli by si to vyříkat, protože jednou bude pozdě. Jinak je moc hezký příběh a je fajn, že se všichni máte. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.13 21:10
@Kobliha51 no právě, co se mu honí hlavou… Ani k narozeninám jí nepopřeje - to mu musíme 3× připomínat. Ona si segra myslí, že s ní nechce mluvit kvůli mámě, že jí to má za zlé co mu prováděla (ona byla (a je) fakt zákeřná). No třeba se to časem zlepší Ale děkujem, je to ted hrozně fajn, máme si furt co říct
- Citovat
- Upravit
16.5.13 11:45
Anonymní, já nemyslím, že je to sběr drbů, ale v životě člověk potká tolik zajímavých příběhů. 
Já myslím, že je vcelku jedno, jaké jsou výchozí podmínky, ale když se člověk snaží a přistupuje k věcem „otevřeně“ tak se může stát, že za odměnu dostane další sestru, novou dceru, bratra, cokoliv a je jedno, jak je na tom s krví nebo občankou. Doufám, že to nezní nějak kýčovitě, ale já jsem si takhle jednou před nádražím podala ruku s přítelovo dcerou a od té doby mám prostě nového človíka. Není to dcera, nedělám její náhradní matku, nejsem její kamarádka, prostě se máme rády, je legrace, někdy i poslouchá a nedávno si děsně šplhla, když mi na nějakou moji připomínku řekla - „prosím tě, nedělej dospělou“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.13 09:12
@Knihomyš píše:
Tedy dodávám, že jsem byla nesmírně vděčná svým rodičům, že partnerovy děti přijali hodně dobře, zvali je, děcka od nich dostávala dárky k vánocům a tak. Ale nikdyjsem to nepovažovala za samozřejmost a vždycky jsem se ptala, jestli jim to nevadí. A když mi řekli, že by někdy přijet neměly, tak jsem to prostě doma oznámila a bylo to.
Na druhou stranu mám příčetného chlapa, který si nemyslí, že se z jeho děťátek každý opupínkuje blahem, jak je uvidí a tohle chápé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nevaiah
1.6.13 01:10
Prečítala som celú diskusiu a na túto situáciu mám celkom jasný názor - ak niekto nie je schopný prijať partnerovo dieťa, nech sa do toho vzťahu ani nepúšťa. Tu nie je problém v starých rodičoch, ale v zakladateľke samej, ktorá podľa mňa za jediné pravé dieťa svojho muža považuje ICH dieťa a dieťa z prvého manželstva berie len ako niečo otravné. Vôbec nedokáže pochopiť, že jej muž má možno potrebu byť s dcérou, začleniť ju do jeho novej rodiny, keďže ona sama je jeho najbližšou rodinou (jeho dcérou bude navždy), že sa jej snaží byť najlepším otcom - proste ak sa chlap snaží byť stopercentným a je rozvedený, vždy bude mať problém.
Najlepšie to tu vysvetlila jedna žena - ženy budú vždy chcieť, aby muži prijali ich deti, ich miláčikov z prvých manželstiev, ale naopak to nebudú schopné odplatiť, vždy to budú haranti od inej ženskej, ktoré majú hygienické návyky a sú zlé, sprosté a ocinka len vyciciavajú z peňazí, ktoré predsa patria jej a jej decku!
Nemám slov… Viem si úplne predstaviť, ako sa nevlastná dcérka zakladateľky ocitne na návšteve starých rodičov, tí navrhnú svojmu pravému vnukovi, nech u nich prespí a všetci sa budú tváriť, že ona tam nie je - však je úplne cudzia!
Vážne nechápem, prečo sa ženské tvária, že iba oni majú jediné a výhradné právo byť stopercentnými rodičmi, otcovia nie, že oni jediné môžu požadovať od partnera, nech akceptuje, že chce byť so svojim dieťaťom čo najviac… no des.
- Citovat
- Upravit
1.6.13 07:41
@Nevaiah píše:
Prečítala som celú diskusiu a na túto situáciu mám celkom jasný názor - ak niekto nie je schopný prijať partnerovo dieťa, nech sa do toho vzťahu ani nepúšťa. Tu nie je problém v starých rodičoch, ale v zakladateľke samej, ktorá podľa mňa za jediné pravé dieťa svojho muža považuje ICH dieťa a dieťa z prvého manželstva berie len ako niečo otravné. Vôbec nedokáže pochopiť, že jej muž má možno potrebu byť s dcérou, začleniť ju do jeho novej rodiny, keďže ona sama je jeho najbližšou rodinou (jeho dcérou bude navždy), že sa jej snaží byť najlepším otcom - proste ak sa chlap snaží byť stopercentným a je rozvedený, vždy bude mať problém.
Najlepšie to tu vysvetlila jedna žena - ženy budú vždy chcieť, aby muži prijali ich deti, ich miláčikov z prvých manželstiev, ale naopak to nebudú schopné odplatiť, vždy to budú haranti od inej ženskej, ktoré majú hygienické návyky a sú zlé, sprosté a ocinka len vyciciavajú z peňazí, ktoré predsa patria jej a jej decku!
Nemám slov… Viem si úplne predstaviť, ako sa nevlastná dcérka zakladateľky ocitne na návšteve starých rodičov, tí navrhnú svojmu pravému vnukovi, nech u nich prespí a všetci sa budú tváriť, že ona tam nie je - však je úplne cudzia!
Vážne nechápem, prečo sa ženské tvária, že iba oni majú jediné a výhradné právo byť stopercentnými rodičmi, otcovia nie, že oni jediné môžu požadovať od partnera, nech akceptuje, že chce byť so svojim dieťaťom čo najviac… no des.
Kolik ty sama/sám máš nevlastních dětí? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.13 16:12
@peggy.sl píše:
Kolik ty sama/sám máš nevlastních dětí?
To by mě taky zajímalo…
Hlavně - moje děti si vychovám i v nové rodině, ale jak můžu vychovávat „cizí“ dítě od manžela? Sorry, ale nejsem chůva. Taky bych nechtěla, aby mi moje dítě nějaká manželova nová žena vychovávala… Vzala jsem si chlapa, né jeho dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nevaiah
1.6.13 16:29
@peggy.sl píše:Žiadne, ale som dcérou rozvedených rodičov, moja mama má priateľa a ten má dvoch malých synov, môj otec zase partnerku s dvomi deťmi - v našej rodine sú si všetci vlastní - nevlastní a nikto nikdy neriešil, kto komu zakáže prísť na oslavu. (To prespanie ma až tak nezarazilo, aj keď mi to príde smutné.)
Kolik ty sama/sám máš nevlastních dětí?
A áno, pripadá mi to mierne choré, aby dospelá žena chcela zakázať 9ročnej dcére svojho muža príchod na oslavu - z akého dôvodu by jej tam vadila? Jaj, aha, všetko by tam požrala a ešte by aj strhávala na seba pozornosť (som zvedavá na syna zakladateľky v deviatich). Čo je na tom? Prečo by ju jej muž nemohol mať pri sebe? Je to jeho dieťa, tak ako jeho syn, ten syn nie je nijako „hodnotnejší“ ako dcéra a neviem, načo zakazovať decku radosť z oslavy, keď tam raz chce byť. Ak tam nie je averzia k tomu dievčaťu, čo evidentne je.
Nepomôžem si, ale vadia mi ženské, ktoré ako slobodné mamičky hľadajú „tatinkov pre svoje detičky“ z prvého (a niekedy sú namixované tie deti aj z viacerých) manželstva, chlap musí splniť asi dvesto podmienok, včetne nehynúcej lásky k rozmaznaným uvrieskaným potomkov a živenia ich hladných krkov a ženy, ženy - ktoré majú mať akože hlbší vzťah k deťom - deti svojich chlapov absolútne nerešpektujú a nie sú schopné pochopiť, že ten chlap možno ozajstne s tým svojim deckom, čo vidí raz a týždeň, túži byť 24 hodín denne. Ale kdeže, chlapi nech na to zabudnú, ich ženy predsa nebudú kŕmiť cudzie decká, čo sa nevedia chovať a snažia sa narušiť ICH rodinu. 
- Citovat
- Upravit
Nevaiah
1.6.13 16:30
@maritimka píše:
To by mě taky zajímalo…Hlavně - moje děti si vychovám i v nové rodině, ale jak můžu vychovávat „cizí“ dítě od manžela? Sorry, ale nejsem chůva. Taky bych nechtěla, aby mi moje dítě nějaká manželova nová žena vychovávala… Vzala jsem si chlapa, né jeho dítě
Tu nie je reč o výchove, tu je to o rešpektovaní vzťahu otec - potomok, ktorý je rovnako „cenný“ ako vzťah otec - potomok novej ženy.
- Citovat
- Upravit
1.6.13 17:01
Anonymní - zakladatelka: Ne, neberu děti partnera ke svým rodičům. Nehodlám je obtěžovat cizími osobami, nevidím důvod, aby se stýkali. I já sama se snažím omezit styk na minimum. Akceptuji je jako fakt, ale nevyhledávám je.
To zas bude řečí 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.13 17:06
@verulenka píše:
Anonymní - zakladatelka: Ne, neberu děti partnera ke svým rodičům. Nehodlám je obtěžovat cizími osobami, nevidím důvod, aby se stýkali. I já sama se snažím omezit styk na minimum. Akceptuji je jako fakt, ale nevyhledávám je.
To zas bude řečí
Moje řeč a plný souhlas. Pro mou rodinu a co si budeme povídat, i pro mě, jsou to cizí osoby, tak proč bych s nimi měla vyhledávat kontakt a nebo je brát k mé rodině? Nechápu. Když to tak někdo chce dělat, tak proč ne, ale musí se chápat, když se někdo neopupínkuje blahem z cizích dětí… To dítě je pořád jen své matky a svého otce - konec, tečka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.13 17:07
@Nevaiah píše:
Tu nie je reč o výchove, tu je to o rešpektovaní vzťahu otec - potomok, ktorý je rovnako „cenný“ ako vzťah otec - potomok novej ženy.
Ale proč se má daný vztah respektovat u rodiny, do které dané dítě vůbec nepatří? Oni ti prarodiče jasně řekli, že tam to dítě nechtějí, tak proč ho tam jako brát? Jejich dcera si brala muže za manžela a né, že si rovnou osvojila i jeho dítě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nevaiah
1.6.13 17:10
@maritimka píše:
Moje řeč a plný souhlas. Pro mou rodinu a co si budeme povídat, i pro mě, jsou to cizí osoby, tak proč bych s nimi měla vyhledávat kontakt a nebo je brát k mé rodině? Nechápu. Když to tak někdo chce dělat, tak proč ne, ale musí se chápat, když se někdo neopupínkuje blahem z cizích dětí… To dítě je pořád jen své matky a svého otce - konec, tečka…
To by som za zapamätala v prípade, že sa rozvedieš. Keď budeš potom niekoho hľadať, tak sa priprav na odpoveď - vieš čo, tvoje deti sú pre mňa cudzí ľudia, k rodičom ich vodiť nebudeme a mňa nimi tiež neobťažuj, to sú iba tvoje a jeho deti, takže zabudni, že sa o ne budem zaujímať.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
