Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítelova dcera a moje rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.6.13 14:26
@Kdoule - hele, já nejsem proti plácnutí 
ale fakt je ten, že čím jsem starší a čím víc mě děti vytrénovaly 
tím víc vidím, že každé plácnutí bylo buď naprosto zbytečné (a třeba i holka ne že by pochopila, že něco dělat nemá, ale spíš mi pak začala plácnutí vracet 
) a nebo pár přes zadek už byly výraz mojí bezmoci, leknutí, vzteku… podle situace. nejstarší holka asi jako dvou-tříletá mi taky jednou málem vlítla pod auto (u silnice ji zachytila nějaká paní), ode mne dostala na zadek - no, příště by pod auto klidně vlítla znova prostě jsem se (tělesný tres netělesný trest) musela snažit, aby se mi pod auto nedostala, byla to moje zodpovědnost, aby se mi víckrát nestalo, že se mi vytrhne a vběhne kam nemá.
holt my, co máme děti blbé a zkušeností nepoučitelné, jsme se museli snažit, aby přežily až do doby, kdy budou mít dost rozumu, aby se z blbosti nezabily nebo nezmrzačily kvůli každé blbině a to se netýká jenom plácnutí, ale vůbec jakýchkoli tzv. přirozených důsledků. kluk si přiskřípnul prst do zásuvek, řval jak tur, nicméně příště do nich lezl zase… prostřední holka se ošklivě spálila o wawky, ale stejně ji to k nim táhlo… fakt, dokud byly děcka malé, tak jsem si připadala jak za mých dětských let v pionýru: „Vždy připraven!“ (akorát že já nebyla připravena k budování a obraně socialistické vlasti, ale k zamezení životohrožující činnosti mých dětí)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.13 14:42
@sagina, tak jsem asi zmlsaná, že jsem takto pobrkané měla jen dítě jedno. Podle mě takto namlsaní rodiče a psychologové potom plédujou, že plácnutí je zbytečné a jde to i bez něj. Já jsem se třeba přesvědčila, že to někteří lidé tak i řeší, já jsem s plácáním končila někdy před 3.rokem, to už bylo vesměs pochopeno a začínal svoje chování nepatrně korigovat - to ještě trvalo, ale už chápal, už stačilo opakovat. Kolem 3.roku ho hlídala 4 dny tchýně, hrůzou jsem trnula, co bude, skoro jsem nespala. Vracela ho pyšná, že vůbec problém neměli. Málem jsem úlevou brečela. Ukázalo se, že ho nepustila za plot zahrádky a na té zahrádce mu stála za zadkem… Já byla šťastná, že se nepřizabil a oni s tím neměli problém, ale zároveň jsem věděla, že pro život je to houby řešení, jednak zahradu nemáme a chodit na nákupy, do školky apod. kolem silnice musíme, jednak můj životní režim není důchodcovský a nemůžu stát dítěti 100% času za zadkem. U nás plácnutí bohužel pomáhalo, nepomáhal zvýšený hlas, opakování, gesto, nic z toho nechápal a široce se usmíval. Plácnutí pochopil, bylo to něco, co nechtěl. Snažil se tomu vyhnout. Na rovinu píšu, že to pro mě byla velká potupa, zvlášť když první syn byl plácnut jen jednou, právě v tom amoku, kdy mi ruply nervy (asi 3 týdny před porodem po jeho nějaké velké akci jsem mu naplácala a pak jsem kvůli tomu v záplavě těhotenských hormonů hodinu brečela).
Jsem pyšná (jestli se to v souvislosti s něčím takovým dá vůbec říct) na jedinou věc, že toho mladšího jsem neplácla ze vzteku, nenaplácala jsem mu v amoku nebo tak. Prostě jasný rituál, konkrétní slovo, plácnutí, gesto, hlas. Bohužel tato směska na něj fungovala pouze s tím plácnutím, bez toho ne. Ale kdybych to nedělala všechno naráz, zase by to nefungovalo pro mě a hrozilo, že mu naplácám ve své bezmoci víc, než je nutno, takže jsem to řešila takto, abych se dokázala snadno kontrolovat. Možná, možná, kdyby byl první a byl na něj ten neomezený čas a pozornost, ale fakt nevím. Na holčičce si sebevědomí asi zase zahojím, ale vím už, že je to za prvé o dítěti. (A s tím mi koliduje ten pitomej zákon 
.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jdukolem
10.6.13 15:30
@maritimka píše:
A to ti roční pochopilo, že prostě tam nesmí? Tak to máš dokonalé dítě, protože jiné děti co znám, dokud je rodiče neplácli, tak by se opakovaně vraceli a to je pak otročina, pořád běhat a hlídat… To neděláš celý den nic jiného, než že odněkud odháníš.
Ale nééé vůbec nemám dokonalý dítě.. ale není zas takovej problém zabránit ročnímu capouchovi aby nelezl někam kam já nechci.. navíc na moje dítě platilo odvést pozornost k něčemu jinýmu.. a druhej den zas a zas.. ono roční to moc nechápe, podle mě to jsou ještě průzkumníci co testujou jestli dnes platí to co včera a furt dokola, ale musím říct že fáze koše přešla a přišla jiná - fáze kočičích granulí pak fáze máchání ve wc…granule jsem dala kam nedostal, wc jsem zamkla, chvíli se zlobil a pak šel průzkumničit jinam..
- Citovat
- Upravit
jdukolem
10.6.13 15:33
@maritimka píše:
Podle mě důsledná být musí. Malej má mimojiné cukrovku, píchá si inzulin od 3 let. Ale když jsou u nás teď s druhým, 2 letým, tak to pořád běhá, odněkud odhání, rázně „kříčí“, ale prostě neplácne a vyrábí si další problém. Když u nás byl jednou sám, bez ní, plácla jsem ho dvakrát, aby nešahal do skříně, kde jsou nože. Ejhle, pochopil a od té doby tu byli několikrát a malej se k té skříni ani nepřiblíží a když jde okolo jeho mamina, tak už křičí, ať dává pozor… Takže kdyby ho občas plácla, dle mého, by si aspoň to kafe mohla v klidu vypít…
No a není tam i takovýto..„chudák nemocnej“..taková ta nechtěná hyperprotektivita.. on je nemocnej musím být důsledná v dietě a inzulínu tak není síla a možná ani chuť držet hranice jinde? Víš jak to myslím.
- Citovat
- Upravit
10.6.13 17:34
@jdukolem píše:
No a není tam i takovýto..„chudák nemocnej“..taková ta nechtěná hyperprotektivita.. on je nemocnej musím být důsledná v dietě a inzulínu tak není síla a možná ani chuť držet hranice jinde? Víš jak to myslím.
Právě že u ní vůbec. Ona je dost důsledná, jen „nebije“ děti, protože její matka jí dala občas víc na zadek, než je asi zdrávo a ona se bojí toho samého u dětí. Ale ono je rozdíl, dát na zadek za každou kravinu a nebo prostě výchovně plácnout. Na každé dítě platí něco jiného. Naši mi říkali, že já dostala na zadek snad 2× v životě, jinak to nebylo potřeba. Za to ségra dostávala pořád přes ruce nebo výchovné pohlavky od mého dědy a bylo to. Jinak se nenaučila, co se smí a co ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.13 23:38
přítelova dcera a moje rodina
Tak jak tak to tak všechno čtu, tak sem přišla nato, že my co sme si našli rozvedeny chlapy s detma, sme potvory, zatimco deti a exmanželky sou chudaci.ja si našla chlapa co mu žena utekla s dcerou a ted ho dřou z peněz co muzou. dcerunka ho ma jen na prachy, pomalu si neuře ani zadek a to je ji 16let. prolejza veci, posloucha a smiruje pro maminku a podle nazoru nekterejch pipin co sem pisou je to v pořádku protoe sou chudaci? at ty slepice jdo do pr…protože takovej hajzl musí dostat po tlamě. a vy dámy co se tady oháníte socialkou jděte do hajz..
- Citovat
- Upravit
16.6.13 00:59
@Anonymní píše:
Tak jak tak to tak všechno čtu, tak sem přišla nato, že my co sme si našli rozvedeny chlapy s detma, sme potvory, zatimco deti a exmanželky sou chudaci.ja si našla chlapa co mu žena utekla s dcerou a ted ho dřou z peněz co muzou. dcerunka ho ma jen na prachy, pomalu si neuře ani zadek a to je ji 16let. prolejza veci, posloucha a smiruje pro maminku a podle nazoru nekterejch pipin co sem pisou je to v pořádku protoe sou chudaci? at ty slepice jdo do pr…protože takovej hajzl musí dostat po tlamě. a vy dámy co se tady oháníte socialkou jděte do hajz..
A proč si anonymní? ty se za něco stydis 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.13 06:52
Nestydim, ale nerada bych aby si to četl nekdo kdo nemá(exmanzelka, jeho dcerunka atd.)
- Citovat
- Upravit
káťa
16.6.13 07:09
Dámy, nezlobte se na mě, ale z některých názorů zde je mi blivno.
Pokud si najdete chlapa s dítětem, měly byste to tak přijmout a pokud vám jeho dítě činí problém, tak vztah zavčasu ukončit.
Nechápu, proč ženy chtějí, aby chlap upřednostňoval jen některé své děti (ty co s ním mají ony) a na ty předchozí aby kašlal. Chápu, že člověk vždycky vidí vlastní dítě jako chytřejší, dokonalejší, vychovanější, i když tomu tak vůbec nemusí být, ale proboha snad jsme dospělí a rozumní lidé a to, že na partnerovo dítě žárlím (ano, nic jiného než žárlivost v tom není) neznamená, že mu to budu dávat sežrat!!! Dokážete si představit, jak byste se cítily vy na místě toho dítěte???
Já s mým partnerem máme taký každý jedno děcko z předchozího vztahu a navzájem jsme je přijali jako součást „rodiny“. Můj partner má mojí dcerku rád, stejně jako já tu jeho. Člověk „cizí“ dítě asi nedokáže milovat tak jako vlastní, ale měl by se umět chovat tak, aby děti ty rozdíly nepoznali a nepřipadali si jako odstrkovaná přítěž. My naopak máme radost z toho, když spolu holky vycházejí. nedokážu si představit, že bychom jeli k mé nebo partnerově rodině a jedna z holek tam nesměla, protože je „cizí“… 
- Citovat
- Upravit
16.6.13 07:31
@káťa A jak se chováte k dcerám navzájem? Když partnerova hodně zlobí (netuším, kolik jim je), tak vychováváš i ji? Nebo naopak, partner vychovává tu tvou? Jestli ano, tak chápu, že to funguje a proti tomu nic. Ale jak by jsi se chovala, kdyby partner vychovával svou i tvou dceru a ty jsi na jeho dcerunku nesměla ani zvýšit hlas, i kdyby ti po hlavě lezla? To by se ti asi taky nelíbilo, že? A to je důvod, proč tu některé máme na „cizí“ děti názor takový, jaký máme. Musíme být milé, úslužné, dokonalé macechy s povinnostmi vůči „cizímu“, ale bez nějakých práv na výchovu. A věř, že tě hra na kamarádky přestane časem bavit, když vidíš, že je to absolutně k ničemu. Pomalu přejdeš do stavu buď „nesnáším nevlastní dítě“ a nebo "kašlu na to a raději odejdu, než abych tu byla s ní/s ním). Myslím, že ta druhá varianta je lepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 08:02
@káťa Je mi jasné, že to takhle vidíš, když je vše ideální. A tak by to mělo být, ale ne každý to takhle má.
To si opravdu myslíte, že neexistují rozmazlené nebo nevychované děti? Že hned všichni soudí, že je to žárlivost a podobně? Takový děti jsou a kupodivu i nevlastní. A někdy to ze začátku klape, až jak dítě roste a začíná se kupříkladu podobat mamince (názorama, mluvou, pravidly) a tatínek samozřejmě má jiný pohled na věc (jinak by se nerozešli), tak to logicky začne skřípat. A ne vždycky to jde vybojovat do úplně harmonického vztahu. A to že tady některá napíšem, že máme nevlastního dítěte dost, nebo že s ním nechceme strávit 100% času, ještě neznamená, že jsme na ně hnusné, že manželovi zakazujeme kontakt a podobně. Snad nejdůležitější je, jestli rodina klape a všichni jsou spokojení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 09:06
@káťa píše:
Dámy, nezlobte se na mě, ale z některých názorů zde je mi blivno.
Pokud si najdete chlapa s dítětem, měly byste to tak přijmout a pokud vám jeho dítě činí problém, tak vztah zavčasu ukončit.
Nechápu, proč ženy chtějí, aby chlap upřednostňoval jen některé své děti (ty co s ním mají ony) a na ty předchozí aby kašlal. Chápu, že člověk vždycky vidí vlastní dítě jako chytřejší, dokonalejší, vychovanější, i když tomu tak vůbec nemusí být, ale proboha snad jsme dospělí a rozumní lidé a to, že na partnerovo dítě žárlím (ano, nic jiného než žárlivost v tom není) neznamená, že mu to budu dávat sežrat!!! Dokážete si představit, jak byste se cítily vy na místě toho dítěte???
Já s mým partnerem máme taký každý jedno děcko z předchozího vztahu a navzájem jsme je přijali jako součást „rodiny“. Můj partner má mojí dcerku rád, stejně jako já tu jeho. Člověk „cizí“ dítě asi nedokáže milovat tak jako vlastní, ale měl by se umět chovat tak, aby děti ty rozdíly nepoznali a nepřipadali si jako odstrkovaná přítěž. My naopak máme radost z toho, když spolu holky vycházejí. nedokážu si představit, že bychom jeli k mé nebo partnerově rodině a jedna z holek tam nesměla, protože je „cizí“…
Myslím, že si žena nehledá chlapa s dítětem, ale chlapa..to dítě je tak nějak navíc, takový často nechtěný bonus, ale co se dá dělat..
To že tys soužití s cizím dítětem zvládla, neznamená, že ho musí zvládnout všichni.
A vidím jako nejlepší řešení, když pastorka nemusíš, bud na tu inkriminovanou dobu odjet, nebo partnerovi doporučit at s ní jezdí ke svým rodičům s dítětem on..
Je to pořád lepší než na cizí dítě dělat ksichty a nervovat se jeho přítomností..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 10:06
@maritimka píše:
@káťa A jak se chováte k dcerám navzájem? Když partnerova hodně zlobí (netuším, kolik jim je), tak vychováváš i ji? Nebo naopak, partner vychovává tu tvou? Jestli ano, tak chápu, že to funguje a proti tomu nic. Ale jak by jsi se chovala, kdyby partner vychovával svou i tvou dceru a ty jsi na jeho dcerunku nesměla ani zvýšit hlas, i kdyby ti po hlavě lezla? To by se ti asi taky nelíbilo, že? A to je důvod, proč tu některé máme na „cizí“ děti názor takový, jaký máme. Musíme být milé, úslužné, dokonalé macechy s povinnostmi vůči „cizímu“, ale bez nějakých práv na výchovu. A věř, že tě hra na kamarádky přestane časem bavit, když vidíš, že je to absolutně k ničemu. Pomalu přejdeš do stavu buď „nesnáším nevlastní dítě“ a nebo "kašlu na to a raději odejdu, než abych tu byla s ní/s ním). Myslím, že ta druhá varianta je lepší
Ještě víc mě to utvrdilo v náhledu, že jde vlastně o problém partnerského vztahu (nevyjasněné nebo nerovné kompetence, on má vyšší pravomoci než já, tím nefunkční model) a dítě je v tom všem vlastně zástupný problém. Vztek a nelibost má směřovat v tomto k chlapovi/partnerovi, že dopouští takovýto paskvil a narušuje tím pohodu i mé vlastní rodiny. A pokud někdo nechce řešit takovýto problém a radši to řeší útěkem před problémem, tak těžko co namítat. To je fakt lepší, než se tomu dítěti nějakým způsobem mstít za jeho rodiče, oba rodiče…
Holky, fakt nic osobního proti vám, ale celá ta situace je prostě strašně divná a strašně blivná. Já chápu, že to často nemá žádné jiné řešení a že taky emoce vůči tomu dítěti hrají nemalou roli, ale mně se úplně ježí chlupy, když si uvědomím, že někteří prarodiče rozdělují vnoučata na vlastní nebo „cizí“ jen podle genetického materiálu… Můj chlap vyrostl v rodině macechy od malička, takže tam nebyly ty trable s odlišnou výchovou atd., ale toto všechno bylo prakticky stejné. Podle mě je to víc v lidech než v konkrétních okolnostech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
