Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problém se synem (8 let) v chování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.1.26 21:25
@stinga Ale on se asi chova normalne, jen ma stavy, kdy nezvlada emoce, je lehce mimo a neposlouchá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
tartaletka
2.1.26 21:53
@Reflex píše: Více
Ne, nechová se normálně 
V kombinaci, že za něj matka dělá, co popisuje, to fakt není standardní 8 leté dítě. Pochopím, že je v 8 letech emotivní, ale aby se muselo obsluhovat jak 3 leté, to opravdu není normální. K takovým věcem má cílit přirozený vývoj, ne jen výchova.
- Citovat
- Upravit
2.1.26 21:59
@Reflex píše: Více
Nojo, takový stavy měl syn tak od tří let, a ještě tedy to přetrvávalo v 1. a 2. třídě, tedy v 6, 7 letech, ale brala jsem to, že asi patří k ADD, a i když ho vysloveně nemá potvrzené, snažila se ho s tímto vychovávat. Ale je fakt, že má povahu po mně, trochu submisivní, trochu flegmatickou, není agresivní… Takže nevím, co je způsobeno výchovou a co povahou. Zase tak moc se v tom nevyznám, nejsem psycholog.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.26 22:46
Hrozně ho dusíš, řešíš nepodstatné věci… Nechce do obchodu? Tak může počkat sám doma a jedete bez něj, nějakou koupací houbu bych vůbec neřešila, k čemu je dobrá? Zničila se, novou nekupuji. A rukavice to samé, nechce, tak je mít nemusí, jeho volba… Ve škole si taky musí poradit sám. Má nějaké sourozence? Hádám, že je jedináček? Vymodlený? Mně přijde, že za ním pořád jen běháš a hrozně se mu vnucuješ a děláš z něj malé dítě. Nech ho dýchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.26 22:52
Dysregulace je stav, kdy dítě dočasně „ztratí řízení“ emocí a chování, ne že schválně zlobí, ale mozek se přepne do stresového režimu (útok, útěk, zamrznutí) a v tu chvíli nezvládá brzdit impulzy, přepnout pozornost, tolerovat změnu ani se domluvit. Zasekávání vzniká tak, že se při přetížení (hlad, únava, tlak času, přechody mezi činnostmi, změna plánu, nepříjemné smyslové podněty jako mokré rukavice nebo škrábavé oblečení) zvýší stres a dítě se upne na jeden detail, protože potřeba kontroly je pro mozek nejrychlejší způsob, jak ten stres zastavit. Proto opakuje pořád tu samou větu, odmítá jinou variantu a působí rigidně. nejde o logickou argumentaci, ale o zacyklení systému, který se neumí přepnout na jinou kolej. Když do toho dospělý začne tlačit, vysvětlovat nebo přetlačovat, často tím dítě ještě víc aktivuje, takže se to rozjede do spirály a pokud se někdy podaří konflikt ukončit tím, že dospělý ustoupí, mozek dítěte si navíc může uložit, že velký výbuch je cesta, jak získat kontrolu a ukončit tlak. To se může dít i v osmi letech, protože regulační brzdy a flexibilita dozrávají dlouho a u některých dětí jsou prostě slabší nebo citlivější na přetížení, aniž by to automaticky znamenalo diagnózu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.26 22:57
@Reflex píše: Více
takže zakladatelka volí správnou cestu, když klukovi donese další rukavice, utírá ho, koupí mu novou houbičku, obléká ho, když on se obléci nechce a když pořád bude dělat všechno pro to, aby chlapec byl spokojený, tak z něho se pak zázrakem stane normální funkční jedinec?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.26 23:23
@stinga V dysregulaci dítě není v režimu učím se fungovat, ale v režimu alarmu, tam řešíš jen to, aby se systém vrátil do normálu. To neznamená dělat všechno pro jeho spokojenost ani obsluhovat ho navždy, jen to znamená, že v tu chvíli nefunguje domlouvání ani přetlačování a boj o detaily to často jen rozjede. Funkčnost se buduje mimo tenhle stav, když je klid a mozek má kapacitu učit se a nést zodpovědnost. Takže když mu dneska v krizi pomůžeš, neznamená, že z něj bude nefunkční jedinec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.26 05:59
Můj syn 7 let má z PPP nálepku emoční nezralost. Když je ve stavu dysregulace emocí, neboli meltdownu nebo jako tomu chcete říkat, tak s ním není řeč, to je pravda. Jo, někdy to vyvolá i „blbost“. Ale pláče, vzteká se, uklidní se sám, protože to má už naučené, a jakmile se uklidní během cca 5 minut, tak to dokáže logicky rozkličovat, co to vlastně způsobilo, jak se cítil. A začne fungovat a udělá, co se po něm chce. Takže by třeba tu dobu seděl ve vaně od pěny, nebo plakal u sněhuláka bez rukavic. Ale u nás tyhle příčiny už nejsou, byly, když byl mladší. Teď se mu to stane spíš, když pokazí nějaký úkol z matiky, nebo když třeba sourozenci podvádí při hře. Frekvence se pořád snižuje, doba, za kterou se uklidní taky. Ty příčiny meltdownu, jako že ho škrábe svetr nebo že je mokrý sníh mi nejpřijdou v tomto věku normální u dítěte bez PAS. Že bych se se synem prala, to neexistuje. Někdy třeba v tom stavu naštvání i řekne něco nepěkného vůči sobě, většinou obviňuje sebe, že je blbec, že něco pokazil. Že by nám takhle nadával, že děláme vše blbě, to ne. Ale pak, jak se uklidní, tak si to uvědomí. Omluví se pak syn zakladatelce aspoň? Navíc, že by mu vydržel ten stav dysregulace z domova až do obchodu? Mě nejvíc trklo to opakování vět, ale ať už to tedy nálepkujeme, jak chceme, i kdyby syn neměl diagnózu, jen opožděný emoční vývoj, tak si stále myslím, že správná cesta je k psychologovi. Aby zakladatelku navedl, jak tyhle situace řešit. To, že je agresivní vůči matce a spolužákům mi nepřijde dobré, měl by se naučit s tím pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.26 06:09
@stinga píše: Více
Hraniční PAS se opravdu pozná jen v diagnostice. Nejprve bych se snažila zjistit, co se se synem děje a pak volila způsob, jak to řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.26 19:36
@Ani123200 máme úplně tu samou diagnózu u stejně starého syna a souhlasím se vším, co bylo napsáno. Syn to má přesně jako ten tvůj, včetně toho sebeobviňování. Ještě jsem nikdy nepotkala nikoho, kdo by to měl stejné, takže pro mě bylo zajímavé si to číst. Jinak nám psycholožka navrhovala i odklad, aby dozrál, ale nechtěli jsme odklad dávat a byla to správná volba, protože ve škole to zvládá parádně, není problém. Naopak nám škola hodně pomohla, synovi vyhovuje režim a pravidelnost, ví, co ho čeká… Náročnější pro nás vždycky byly a jsou prázdniny a to vybočení z rutiny. A tip pro zakladatelku: na zvládání emocí nám hodně pomáhá si večer povídat, co se nám ten den povedlo a nepovedlo 
, nemá cenu řešit ty problémové situace ve chvíli, kdy dítě vypíná, ale dát tomu odstup a vrátit se k těm situacím na konci dne. Na tohle jsme si teda přišli sami bez psycholožky, ale rozhodně doporučuji. Hezky večer, v klidu, v bezpečném okamžiku si o všem, co se za ten den odehrálo popovídat a dbát na to, že musím hledat i ty pozitivní momenty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.26 08:49
Nám hodně pomohl film V hlavě, když byl syn mladší, vždycky říkal, že byl ve vedení třeba vztek a jak barevná koule se mu uložila do hlavy. Neřekla bych, že má sníženou emoční inteligenci, ale prostě je hodně citlivý a zaplaví ho to. Když mu bylo 5, tak popisoval, že každá špatná vzpomínka je jako hřebík, který se mu zapíchne do hlavy a že se bojí, že postupem času, tam bude mít tolik hřebíků, že mu ta hlava vybouchne. Tak jsme mu vysvětlili, že časem mu budou ty hřebíky připadat menší a menší, jak bude dozrávat a sbírat zkušenosti. Jako když člověk odchází od něčeho, co mu pak zdálky připadá jako malá tečka. Je to prostě složitejší povaha, je perfekcionista s spíš pesimista. Má na sebe veliké nároky. Taky si pokecáme hlavně večer, jak píšeš 
Právě mi přijde zvláštní, že se synem zakladatelky jsou stále zaseklí ve stylu řešení těchto situací jako u batolete. Synovi by bylo už trapné, kdybych ho umývala nebo oblékala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.26 18:01
No já bych napřed otestovala to, zda se tak nechová čistě proto, že prostě vůbec nic není po jeho. Zní to trochu, že si nic nemůže rozhodnout a pak si vybíjí frustraci. On osmiletý už obvykle potřebuje rozhodovat aspoň o něčem. Třeba aspoň o tom, jestli si vezme rukavice… Nic se mu nestane, když bude mít v důsledku svých nerozumných rozhodnutí chvíli nepohodlnější život. Nakonec musí se přece naučit fungovat i sám za sebe… Až když by to nepomohlo, začala bych pátrat, jestli to není nějaká porucha…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 23:36
Já ti, zakladetelko, rozumim, protože to vypadá, že moje jedno dítko je na tom dost podobně, stejnej věk. Téměř všechno je problém… vždycky ho najde. Řešíme to, a je to běh na dlouhou trať, prý to lze zmírnit Ano, i já občas oblíkam násilím, rvu do auta násilím, děti musí např. ráno do školy a já do práce, ono člověku nic nezbejvá, když to nejde po dobrým a žádný vysvětlování nepomáhá, protože dítě je totálně mimo. No neni to úplně normál. Přeju hodně sil, je to náročný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
