Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč s těma chlapama jste?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
31.8.11 16:52
- Citovat
- Upravit
31.8.11 16:57
Ono v každé rodině a každé domácnosti je něco.A to co tam doopravdy je,vidí jen ti dva…Takže těžko soudit.Já jsem byla s ex celých 7 let,4 roky to byl spíše můj „domácí“ odejít jsem nechtěla protože jsem neměla kam a v podstatě jsem doufala,že se změní 
to jsem byla ještě blbá no 
Teď to beru tak že prostě každej jsme nějakej a buď budu partnera brát takového jaký je,nebo jdu od něj…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.11 16:59
Anonymní píše: [přesně tak.. mě se to taky nelíbí.. jenže se to dost těžko ovlivňuje už zpětně…
To neovlivníš. Bolest zůstane. Psycholožka říkala, že jde o to, dostat tu bolest na úroveň jizvy, která je zacelená. Nikdy nezapomeneš, ale nebude tě stahovat dolů. Mě pořád stahuje. Prý se o tom musí mluvit a mluvit, až tvoje duše jakoby otupí, až to najednou přestane být hrozné, stane se to tvojí součástí. Bolestnou, ale uzavřenou. Mě se to tedy nedaří. Je to tři a půl roku a bolí to pořád stejně.
Budu muset běžet, juknu sem zítra. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.11 17:05
annaaaaa píše:To neovlivníš. Bolest zůstane. Psycholožka říkala, že jde o to, dostat tu bolest na úroveň jizvy, která je zacelená. Nikdy nezapomeneš, ale nebude tě stahovat dolů. Mě pořád stahuje. Prý se o tom musí mluvit a mluvit, až tvoje duše jakoby otupí, až to najednou přestane být hrozné, stane se to tvojí součástí. Bolestnou, ale uzavřenou. Mě se to tedy nedaří. Je to tři a půl roku a bolí to pořád stejně.Anonymní píše: [přesně tak.. mě se to taky nelíbí.. jenže se to dost těžko ovlivňuje už zpětně…
Budu muset běžet, juknu sem zítra.
tak já to mám už skoro let..bylo toho tehdy ale příliš.. i jsem mu v duši odpustila, k psychologovi,psychiatrovi jsem též docházela… byli i nějaký léky.. dost mě posunuli děti… ty miluju tak, že jsem nevěřila, že se až tak dá milovat (asi normální..pro někoho určitě)
no ale chlapa.. on je suprovej,dokonalej, nikdy mi neublížil, nemám proč být taková jaká jsem.. ale co kdyby, že…
proto si tak říkám, že já odešla od svého tyrana.. jak dlouho vydrží být muj s tím svým (se mnou)… je to začarovaný kruh?…
- Citovat
- Upravit
Larr
31.8.11 18:35
hofka píše:
Jsem někde četla, že týrané ženy jsou vlastně po čase už psychicky nemocné, takže odejít pro ně není tak jednoduché.
Je to závislost, stějně jako na automatech, štíhlém těle či alkoholu.
- Citovat
- Upravit
Larr
31.8.11 18:41
ivous píše:
Já myslím, že odpověď je jednoduchá, PROTOŽE každá jsme jiná a každá jsme v něčem jiném vyrůstala. Moc se mi líbí to s tou žábouv tom je hodně pravdy. Za sebe můžu říct, že dokud jsem byla sama, tak jsem odcházela při každém „ohřátí vody“, ale po narození dítěte už jsem tak radikální a rychlá nebyla, a jsem ráda. Partnera vycepovaného nemám a ani se o to nepokouším. Je dospělý a myslím si, že na cepováni není žádný dospělý člověk zvědavý. Jsou hranice za které bych jeho chování nikdy nepustila, ale přiznám se že, jsme také měli chvíle ( když jsem byla na mateřské ) kdy to u nás nebylo ideální. Dříve jsem byla taky velmi radikální a považovala jsem se za děsně silnou osobnost, ale dnes už bych řekla , že si s ohledem na děti vážím víc těch, kdo dveřmi neprásknou a snaží se to nějak " vybojovat". Sama za sebe můžu řict, že utéct je mnohdy jednoduši. Nemluvím samozřejmě o extremech typu domácí násilí a alkoholismus,tam člověk musí vzít nohy na ramena.
I tam je to složité, chápu, že peníze vyhrajou nad násilím a ožralstvím. Žena to lépe zkousává, hlavně když přináší domů balík peněz. S tím ožralstvím je to dost hraniční, tam už asi lidé spolehlivý moc nejsou a tudíž prachy domů nenosí. Ale pravidelné pijátství (takový předstupeň - pijan, ožrala) to určo řeší hodně lidí.
Doba je divná a každá víte, že když si dáte dvě, tři sklenky vína taky už tolik „neřešíte“. Problémy v tu chvíli zmizí.
- Citovat
- Upravit
1.9.11 09:20
Já mám takovou kamarádku. Její muž je každý den opilý, peníze ale vydělává. Mají dům, dodělali zahradu. Dvě děti. Ona nechodí do práce. Ale muž jí ponižuje, věčně zahýbá, vodí si milenky domů a ona jim musí chystat ložnici. Povlečení, ručníky, svíčky, zatopí jim v krbu. Neuvěřitelný. Pak jde spát k dětem. Ráno po nich uklidí. Peníze jí muž moc nedává. Děti jsou na tom špatně, ale ona si to nechce přiznat. Hádají se, řvou na sebe, tuhle honila muže po baráku s nožem v ruce. Říkala mi, že kdyby ho dohonila, tak ho do něj fakt bodne. Ale odejít nechce. Myslí si, že je tlustá, hloupá, že nikde nesežene práci, (ani se nesnaží ji sehnat), nechce se jí z baráku, aby byla zodpovědná sama za sebe. To mi vždycky volá, je na dně, a večer s ním jde do hospody, strašně veselá, děti doma, a pak ho ožralýho veze domů. Strašný. V poslední době nemá ani čas na pokec, protože začala uklízet jako šílená. Pak zkolabuje, horečky a začne to nanovo. Holky hrůza 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.9.11 11:31
annaaaaa píše:
Já mám takovou kamarádku. Její muž je každý den opilý, peníze ale vydělává. Mají dům, dodělali zahradu. Dvě děti. Ona nechodí do práce. Ale muž jí ponižuje, věčně zahýbá, vodí si milenky domů a ona jim musí chystat ložnici. Povlečení, ručníky, svíčky, zatopí jim v krbu. Neuvěřitelný. Pak jde spát k dětem. Ráno po nich uklidí. Peníze jí muž moc nedává. Děti jsou na tom špatně, ale ona si to nechce přiznat. Hádají se, řvou na sebe, tuhle honila muže po baráku s nožem v ruce. Říkala mi, že kdyby ho dohonila, tak ho do něj fakt bodne. Ale odejít nechce. Myslí si, že je tlustá, hloupá, že nikde nesežene práci, (ani se nesnaží ji sehnat), nechce se jí z baráku, aby byla zodpovědná sama za sebe. To mi vždycky volá, je na dně, a večer s ním jde do hospody, strašně veselá, děti doma, a pak ho ožralýho veze domů. Strašný. V poslední době nemá ani čas na pokec, protože začala uklízet jako šílená. Pak zkolabuje, horečky a začne to nanovo. Holky hrůza
taky si myslim, že je to strach z té odpovědnosti sama za sebe.. že je to snad taková blbá vlastnost těch ženských co jsou spíš pro rodinu než pro kariéru… že než aby se o něco pokusili samotné tak žijou jak šílenci… 
- Citovat
- Upravit
1.9.11 11:38
Anonymní píše:annaaaaa píše:taky si myslim, že je to strach z té odpovědnosti sama za sebe.. že je to snad taková blbá vlastnost těch ženských co jsou spíš pro rodinu než pro kariéru… že než aby se o něco pokusili samotné tak žijou jak šílenci…
Já mám takovou kamarádku. Její muž je každý den opilý, peníze ale vydělává. Mají dům, dodělali zahradu. Dvě děti. Ona nechodí do práce. Ale muž jí ponižuje, věčně zahýbá, vodí si milenky domů a ona jim musí chystat ložnici. Povlečení, ručníky, svíčky, zatopí jim v krbu. Neuvěřitelný. Pak jde spát k dětem. Ráno po nich uklidí. Peníze jí muž moc nedává. Děti jsou na tom špatně, ale ona si to nechce přiznat. Hádají se, řvou na sebe, tuhle honila muže po baráku s nožem v ruce. Říkala mi, že kdyby ho dohonila, tak ho do něj fakt bodne. Ale odejít nechce. Myslí si, že je tlustá, hloupá, že nikde nesežene práci, (ani se nesnaží ji sehnat), nechce se jí z baráku, aby byla zodpovědná sama za sebe. To mi vždycky volá, je na dně, a večer s ním jde do hospody, strašně veselá, děti doma, a pak ho ožralýho veze domů. Strašný. V poslední době nemá ani čas na pokec, protože začala uklízet jako šílená. Pak zkolabuje, horečky a začne to nanovo. Holky hrůza
nemusí to tak být… viz třeba S.Monyová…
ono i když je ženská „pro kariéru“, tak jí šikovný chlap pošlapávat tak, že z ní tečou střeva 
o tom puťkovství pro rodinu to není, nebo ne vždy a u každého, samozřejmě takové typické případy jsou, ale myslím, že tenhle fenomén násilí si rozhodně nevybírá nějakou speciální sociální skupinu žen.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.11 11:53
Ono je to pravda, když je žena fyzicky nebo psychicky týraná, nejde to logicky vysvětlit, proč od tyrana neodejde. Je to syndrom týrané ženy, že už jsi tak psychicky na dně, máš tak nízký sebevědomí, že to prostě nedokážeš. V tom není logika. Je to vlastně určitý typ vymývání mozku. Když tě někdo bude léta přesvědčovat, že jsi k ničemu, tak i když budeš mít sebevědomí do nebe, tak ti ho stejně pošlape. Četla jsem o tom. Můžeš mít sebeúctu jakou chceš, ale pokud tě bude mlátit a říkat, jaká jsi kráva, tak pokud neutečeš z kraje, tak potom kolikrát těžko. Tady taky pasuje ta žába. Pořád to omlouváš, není to tak hrozný a pak v tom jedeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
QQQQ
1.9.11 11:56
annaaaaa píše:
Ono je to pravda, když je žena fyzicky nebo psychicky týraná, nejde to logicky vysvětlit, proč od tyrana neodejde. Je to syndrom týrané ženy, že už jsi tak psychicky na dně, máš tak nízký sebevědomí, že to prostě nedokážeš. V tom není logika. Je to vlastně určitý typ vymývání mozku. Když tě někdo bude léta přesvědčovat, že jsi k ničemu, tak i když budeš mít sebevědomí do nebe, tak ti ho stejně pošlape. Četla jsem o tom. Můžeš mít sebeúctu jakou chceš, ale pokud tě bude mlátit a říkat, jaká jsi kráva, tak pokud neutečeš z kraje, tak potom kolikrát těžko. Tady taky pasuje ta žába. Pořád to omlouváš, není to tak hrozný a pak v tom jedeš.
To můžu potvrdit. Když člověk poslouchá denodenně jaký je lempl atd tak tomu i když vnitřně ví, že to pravda není, po čase uvěří a vnímá to jako realitu…
- Citovat
- Upravit
QQQQ
1.9.11 11:59
Larr píše:hofka píše:Je to závislost, stějně jako na automatech, štíhlém těle či alkoholu.
Jsem někde četla, že týrané ženy jsou vlastně po čase už psychicky nemocné, takže odejít pro ně není tak jednoduché.
Ano je to závislost. Když ode mě tyran odešel, trvalo mi asi půl roku-chybělo mi to! Měla jsem něco jak absťák. Chyběl mi ten stres…adrenalin. Měla jsem kolikrát pocit, že jsem mrtvá, necítila jsem své srdce, bilo tak pomalu a v klidu a já na to nebyla zvyklá. Kolikrát jsem neměla potřebu ani dýchat… Byl to velice zvláštní stav…takový nepopsatelný…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.9.11 12:43
ww píše:Larr píše:Ano je to závislost. Když ode mě tyran odešel, trvalo mi asi půl roku-chybělo mi to! Měla jsem něco jak absťák. Chyběl mi ten stres…adrenalin. Měla jsem kolikrát pocit, že jsem mrtvá, necítila jsem své srdce, bilo tak pomalu a v klidu a já na to nebyla zvyklá. Kolikrát jsem neměla potřebu ani dýchat… Byl to velice zvláštní stav…takový nepopsatelný…hofka píše:Je to závislost, stějně jako na automatech, štíhlém těle či alkoholu.
Jsem někde četla, že týrané ženy jsou vlastně po čase už psychicky nemocné, takže odejít pro ně není tak jednoduché.
tohle já měla taky a odnesl to můj kamarád se kterým jsme spolubydlela po tom co jsem od svého tyrana odešla já,měla jsem potřebu neustále vyvolávat konflikty, dělat zle…když se dlouho nic nedělo byla jsem na nervy… i jsem chytla něco takového, že jsem si nutně musela něco ovázat, i když jsem fizycky zraněná nebyla… taky možná zvyk na ty návštěvy nemocnic kdy jsem měla stále něco zafáčované, zalepené, sešité… bůh ví…
- Citovat
- Upravit
1.9.11 12:54
… Byl to velice zvláštní stav…takový nepopsatelný…tohle já měla taky a odnesl to můj kamarád se kterým jsme spolubydlela po tom co jsem od svého tyrana odešla já,měla jsem potřebu neustále vyvolávat konflikty, dělat zle…když se dlouho nic nedělo byla jsem na nervy… i jsem chytla něco takového, že jsem si nutně musela něco ovázat, i když jsem fizycky zraněná nebyla… taky možná zvyk na ty návštěvy nemocnic kdy jsem měla stále něco zafáčované, zalepené, sešité… bůh ví…
Je to hrozné, co píšete, ale věřím, že to tak je. To už je pak patologické chování. Já se teď také peru s tím, že jsem měla problémové vztahy, pořád adrenalin, a nejsem si sebou jistá, zda zvládnu klidný vztah, i když ho moc chci. Vím, že do adrenalinu bych už nešla a zároveň nevím, jestli zvládnu klid. Jsem na rozcestí, ale snažím se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.9.11 13:03
annaaaaa píše:Je to hrozné, co píšete, ale věřím, že to tak je. To už je pak patologické chování. Já se teď také peru s tím, že jsem měla problémové vztahy, pořád adrenalin, a nejsem si sebou jistá, zda zvládnu klidný vztah, i když ho moc chci. Vím, že do adrenalinu bych už nešla a zároveň nevím, jestli zvládnu klid. Jsem na rozcestí, ale snažím se.… Byl to velice zvláštní stav…takový nepopsatelný…tohle já měla taky a odnesl to můj kamarád se kterým jsme spolubydlela po tom co jsem od svého tyrana odešla já,měla jsem potřebu neustále vyvolávat konflikty, dělat zle…když se dlouho nic nedělo byla jsem na nervy… i jsem chytla něco takového, že jsem si nutně musela něco ovázat, i když jsem fizycky zraněná nebyla… taky možná zvyk na ty návštěvy nemocnic kdy jsem měla stále něco zafáčované, zalepené, sešité… bůh ví…
jo holka na hned to nepůjde, jak už jsem psala od mého zážitku to je víc jak pět let, víc jak 4 roky jsem se svým nynějším a ty začátky.. to bylo peklo… a stále jsem vyděla nepřítele v něm… přitom ted už vím, že mi nikdy nic neudělal… i schytal pár facek… on vždy držel a ja si prostě potřebovala otestovat, že ať udělám cokoli, že ten jenž sem si vybrala na společný život mi za žádné okolnosti neublíží.. a neublížil..
jen já jemu… :/ ale on to bere zdá se v pohodě a chápe to, říká, že s tím do toho šel, že jsem zraněná a že to nebude snadné…
překonali jsme spolu vše, teď už je to vyrovnaný, pohodový vztah… na klid jsem si zvykla ale šlo to přes hodně velký ruch.. chce to sehnat někoho kdo po prvním excesu nevezme nohy na ramena a nebude si ťukat na čelo.. takového co třeba jako můj zažil vdětství týrání své matky a moc dobře ví jak je to pro ženskou těžký se z toho vybabrat… jeho mamině z toho přeskakuje dodnes…
má už léta chlapa ale odmítá si ho nastěhovat… tak nějak spolu v 60ti letech jen tak chodí… jenže já trpěla pár let, ona desetiletí… to člověka změní no 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
přesně tak.. mě se to taky nelíbí.. jenže se to dost těžko ovlivňuje už zpětně…