Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vsechno chapu, ale to na ten vylet nejedes aspon sama? Nekoupis si na zahradu kytky? Nedosejes travnik?
Na vsechno pottebujes jeho souhlas nebo to delat ve dvou nebo jak…?
@LukeR1 poradna není vůbec špatný nápad. Třeba by tam z něj dostali aspoň pár slov.
Mi přijde, že si toho nemáte moc co vyčítat. Ty mu vymyslíš úkoly a pak sedíš jak buchta a čekáš. Fůru toho můžeš udělat ty, třeba kytky, trávník, dovolená u moře,… na to se snad nemusíš ptát chlapa. Kolik těch dětí máš?
@inkakřivák píše:
A co dělá celé dny on? A ty?
Já jsem na mateřské. On je do odpoledne v práci, pak si bere malou ven. Já mezitím uklízím, vařím, dělám něco na zahradě nebo jedu do posilovny. K večeru se sejdeme doma. Mě zajímá, jak se přes den měl, co je nového. Mě se ale nikdy nezeptá. Naše konverzace je jen o pár slovech a spíš se řeší provozní věci.
Žila jsem v téměř stejném vztahu. Vydržela jsem to necelé dva roky a pak jsem se synem odešla. Je nám fajn. Já jsem v klidu, zařídila jsem si svoje pěkné bydlení. Ex teď pláče a už tři roky otravuje a chce nás zpátky… bohužel nic pro to neudělal, vše při starém, jen sliby.
@Anonymní píše:
Asi už jsem rezignovala. Připadám si jako vymačkanej citron, ve kterým nezbylo ani trochu šťávy. Veškerá moje snaha o pěkný manželství je pryč. Mé marné pokusy o komunikaci, o doteky a fajn atmosféru se rozplynuly. Už je mi to jedno. A už nemám sílu snažit se a budovat vztah, když jsem na to sama. On mé pokusy nepřijímá, naopak je ještě odhazuje pryč, jak kdyby to byl otravnej hmyz.Chci tak moc, když si přeju, aby mě pozdravil, když přijdu já nebo on domu? Nebo když bych chtěla, aby se o mě zajímal? Proč se neptá, jak se mám, jak se cítím? Necítím z něj žádný zájem. Jsem mu ukradená. A asi už dlouho, akorát jsem to nechtěla vidět. Pořád jsem se snažila, aby ze vztahu nezmizela jiskra, vášeň, zábava. Jenže už tam dávno nebyla. Byla jsem slepá a blbá, že jsem to neviděla dřív.
Jenže co teď?? Jistojistě vím, že takhle žit nechci. Pokud bych žila, vnitřně bych sešla a uschla. Já potřebuju ve vztahu cítit zájem, snahu a vášeň. On ví, co je pro mě důležité, ale není to pro něj priorita. Přes dva roky čekám, až se dole v přízemí pořádně pohne oprava a my se nebudeme mačkat nahoře. Nebo aby se zeptal, zda to tu můžeme koupit. Nebo že bych chtěla, aby o víkendu nachystal snídani on. Nebo jet k moři. Nebo aspoň na výlet… Mít nějaký zpestření a užívat si život. Nechci a nedokážu se cítit jen jako uklízečka a kuchařka, která když má nějaké přání, tak je smeteno ze stolu a slyším na něj jen hmmm.
Nemám už absolutně chuť tu cokoli budovat. Je to zbytečné a stejně to neocení. Chtěla jsem mít hezký bydlení, zahradu… Cítit se tu hezky, nestydět si sem někoho vzít. Ale vždy byla má snaha odměněna jen mlčením nebo nepochopením. “Na co mít hezký trávník? Holá místa (byť i čtvrtka dvoru) přece časem zaroste. Na co kytky? K čemu? Tady že je bordel? A co když to budu někdy potřebovat, někam to dát musím. Že tu padá fasáda? Hmm. A tady že není nahozený kousek zdi? (Práce na hodinu i s výmalbou). Však se to tu bude opravovat, tak se to vezme najednou. (Tak stačí přece počkat 5-7 let, ne? Je jedno, že kolem toho denně chodíme…)”
Už jsem z toho všeho rezignovaná, unavená a nas. raná. Kdybychom neměli malou, tak vím, že už mi myšlenky budou utíkat k rozvodu a odstěhování. Takhle nevím, co s tím. Veškeré mé pokusy o komunikaci končí tím, že se na mě při tom ani nepodívá. Nulový oční kontakt. Nic neřekne a často dělá něco důležitějšího na práci, jako je třeba rozklízení nádobí. Takže se hov.no vyřeší a propast se prohlubuje. Jeho přístup k životu je, že to nějak dopadne, stačí tomu dát čas. V tomhle případě to ale už z principu nemůže dopadnout dobře.
Nejhorší je, že se tohle už opakuje. Sakra, to si fakt ženský hledají stejný typy? Ex byl dost podobný. Když přišel domu, tak mě ani nepodzdravil a šel rovnou za dětmi. Spontánní pusu jsem od něj dostala jen k narozeninám… To že mě má rád jsem neslyšela ani na ty narozeniny. Po 9 letech jsem to vzdala. A teď mám v bleděmodrým to samé.
Dík za vypsání se.
Mám jen takovou poznámku. Není to jen o tom, jestli si vybíráš stejný chlapy, je to taky o tom, jak se chováš ty. Je možné, že tvůj přístup, je učiní pasivními nebo ještě pasivnějšími.
On je šťastný? Ptáš se ho na to, jak se má a jak se cítí? Co ti odpovídá?
Ta první část to je jak kdybych to psala já. Já už taky rezignovala. Chlap mi sám řekl, že už takovou potřebu sexu nemá (je mu 33), že mu stačí 1× týdně. Na procházky ani výlety chodit nechce. Nechce chodit do kina, divadla, do bazénu, na večeři. Prostě nikam. Už jsem rezignovala. Na výlety jezdim jen s dětma, do kina s kamarádkou. A jak dopadlo to, že mi chybí trochu vášně? To řešení se ani ostatním líbit nebude…no taky jsem si na to našla někoho jiného
a nejde jen o ten sex. Jde o tu jisku, cítit se přitažlivá, chtěná. S manželem jsem se to snažila opravit asi 2 roky, ale když nemá zájem
. Rozvádět se nechceme, protože vlastně jinak je nám fajn, nepije, neni agresivní, nehádáme se. O děti se stará.
@martina.se píše:
Rozvod a klid.. ale mmchdm, proc prostě věci neděláš pro sebe? Vyset trávník, dát si nějaký kytky atd.. proč se by to měl někdo ocenit? Dělej radost sobě, ne druhým
Tohle všechno jsem udělala a na zahradě makám každé hezké počasí. Udělala jsem tam toho od podzimu hodně a dost to tu prokouklo. Sama z toho mám velkou radost, jsem nadšená, jak se třeba trvalky uchytily a začínají rašit. Nebo jak prokouklo, když jsem zastřihla živý plot, prostříhala rybíz, vyplela záhony, nebo že už mi klíčí letničky ze semínek… A když tu radost s ním chci sdílet, tak uslyším jen “Hmmm, když se ti to líbí…” Nebo: “A k čemu ty trvalky budou? Vždyť z jich není žádný užitek.” Když jsem loni vysela trávník, tak jsem poslouchala, že jsem jak pražák, přitom jsem tam nechtěla mít jen velká holá místa, na kterých předtím stály jeho věci, “které se mohou někdy hodit”.
Takže celkem aktivní chlap. Jen očividně nemluví. To byl i když jste se brali? Třeba mu vadí, že ho popohanis. Kdoví. Třeba je jednoduše unavený a nechce se mu. Nevím. Ale řekla bych, že hodně tlacis na pilu.
Třeba ty kytky, proč si nenasadis sama, když je chceš? Nedosejes ten trávník? Je hodně věcí, které můžeš dělat i ty.
A on vážně přijde z práce, neřekne nikdy ani slovo a jen sedí? A co ty? Skončíš po něm s otázkami, jak bylo, co dělal, co viděl, s kým mluvil? Nebo ho necháš chvíli vydechnout?
No co, očividně jsi stejně celkem rozhodnutá. Zamilovanost opadla, láska asi nenastoupila. Těžko říct.
@LukeR1 píše:
Takže takový byl skoro pořád a sex byl tahounem vašeho vztahu. Jen v počáteční zamilovanosti se každý dokáže hecknout a ukazuje to nejlepší v sobě. Tobě se teď rozsvítilo a najednou je problém. Ty chceš totiž najednou víc. Pokud měl podobnou povahu i předtím, tak po něm nemůžeš chtít, aby se změnil.
Máš pravdu, že to v něm muselo být už na začátku. Ale v počáteční euforii se asi uměl hecnout a snídani do postele mi udělat. I nějaké to vyznání padlo. Ale je to moje blbost. Měla jsem si nějakých signálů všímnout.
@Lucie_Sx píše:
Vsechno chapu, ale to na ten vylet nejedes aspon sama? Nekoupis si na zahradu kytky? Nedosejes travnik?
Na vsechno pottebujes jeho souhlas nebo to delat ve dvou nebo jak…?
Jssně, na výlety jedeme bez něj. Zahradu si taky dělám podle sebe. Ale myslela jsem si, že v manželství se na výlety jezdí společně. A že když má jeden z něčeho radost, tak že ten druhý je za to rád a má taky radost
@terien Přečti si ostatní příspěvky.
K té dovolené: bojím se letět do cizí země bez něj. Ztratím se i v lese za barákem.
Tak chod s ním a malou do lesa, třeba. Na dovolené s CK se nikdo neztratí.
A věci dělej pro svou radost, ne proto, aby z tvé radosti byl někdo na větvi.
@berua13 píše: Žila jsem v téměř stejném vztahu. Vydržela jsem to necelé dva roky a pak jsem se synem odešla. Je nám fajn. Já jsem v klidu, zařídila jsem si svoje pěkné bydlení. Ex teď pláče a už tři roky otravuje a chce nás zpátky… bohužel nic pro to neudělal, vše při starém, jen sliby.
To mě vážně mrzí.
@Anonymní píše:
Jssně, na výlety jedeme bez něj. Zahradu si taky dělám podle sebe. Ale myslela jsem si, že v manželství se na výlety jezdí společně. A že když má jeden z něčeho radost, tak že ten druhý je za to rád a má taky radost
Najit dokonalého partnera pro sebe se rovná zázraku. Já bych s ním třeba s těma kytkám souhlasila, ale zase dovolené jsou pro me dulezite, prrotot jsme zacali jezdit casto a brzo ve vztahu, ale i kdyby prestal chtit, tak pojedu bez nej, no a co? Jeho škoda
Vždycky bude něco, na čem nebude 100 % schoda. Nežijeme v pohádce. ![]()
Příspěvek upraven 13.04.23 v 07:51